Príspevky užívateľa

Pořád ho sledoval tak pozorně. Aceho čeká dost práce, ale zdá se, že se snaží. Lehce kývl. "Játra jsou napravo, pod žaludkem. slinivka je přitisknutá na žaludek na prostředku. Jsou dost zodpovědné za trávení a zbavování organismus kde čeho a pokud s nimi něco není v pořádku, je to hodně nebezpečné. Brzlík je mezi krkem a plícemi. Je zodpovědný za vznik imunitního systému, proto je důležitější u vlčat, než u dospělých." Přednáška chvíli pokračovala. Vysvětlil mu podrobněji, co orgány dělají a jak to vypadá, když nefungují správně. Ví, že je toho hodně, takže z anatomie zatím víc probírat nebudou. Podobných setkání bude hodně.

"Dobrá. Tím dneska prozatím necháme anatomii být. Snaž se opakovat si to i když spolu nebudeme. Trénuj také vnímání dechu a tepu u sebe a pokud bude možnost, i u ostatních. Příště si tě vyzkouším, co si pamatuješ, a také, čeho sis všiml a co jsi zjistil." Varoval ho. Je mu jasné, že Ace všechno vědět nebude. To by bylo málo pravděpodobné.

"Ale ukážu ti ještě nějaké bylinky. Pamatuj si, že nestačí umět rostlinu poznat, a vědět, na jaké nemoci a problémy ji můžeš použít. Musíš si taky pamatovat, v jakých podmínkách roste. To, abys věděl kdy ji sbírat a kde ji hledat a neběhal jak splašenec zbytečně po krajině. A také, musíš vědět, kdy je nebezpečná. Hodně rostlin, i když pomáhají, jsou velmi nebezpečné když jich použiješ moc, nebo příliš často, příliš dlouho. Teď zkus vymyslet, kde by te´d mohly růst nějaké léčivé rostliny. Nevadí, když se netrefíš. Zatím se učíš. Jeslti nějakou znáš, te´d je dobrá chvíle to říct." Sleduje ho se zájmem. Oba je pak čeká menší proběhnutí, a sběr rostlin, Je jaro, je čas doplňovat zásoby v jeskyni.

"Tak to tu aspoň můžeš prozkoumat. " odpověděl jí klidně. Trochu neví, co s ní. Jde pomalu a rozvážně, aby mu menší mladá vlčice snadno stačila. Po očku ji sleduje. Tam, na shromáždění, se ptala na válku. Netuší, odkud ví co to znamená a není si jistý, jak s ní jednat.
Naštěstí. vlčice sama navrhla možnost. Maličko se zarazil. Na schovku sice už někdy hrál, se Sankarim, ale s jako mnohem menším. Vo, asi by to bylo řešení. "Dobrá, to by šlo. Ale nesmíš daleko. řekněme, ne dál než na sto vlčích délek." Pro jistotu si pak ověřil, že vlčice opravdu ví, o jakou jde vzdálenost, nechal ji dojít na hranici té délky a zpátky. Je to dost, aby se schovat mohla a ne tolik, aby se mu ztratila z dohledu.

Pak si stoupl ke kmeni, a začal počítat, aby jí dal možnost se skrýt. Po pachu ji stejně vystopuje, ale může předstírat, že ji hledá a trochu ji zaměstnat.

Koukl na něj. Jeho výraz je neměný. Ne moc vlídný, ale to ani jindy. Každopádně ho dotaz nerozčílil. "Máš uši, tak je používej. Nejsi člověk, abys neslyšel skoro nic. S cvikem bez problémů uslyšíš i můj tep, na tuhle zvdálenost. Svůj taky. Jen jsi naučený ho nevnímat. Prostě si uvěodm, jak ti bije srdce. V těle co cítíš.Dech je navíc vidět, takže ten bys měl být schopen rozeznat na docela slušnou vzdálenost i u ostatních vlků kolem."

Předvádění umístění orgánů sledoval pozorně. Vlček se docela trefoval, bylo vidět, že se zamyslel. "správně. Te´d zkus říct kde jsou játra, kde ledviny. Víš, co je brzlík a slinivka a kde bys je našel?" To už se ptá, místo rovnou snahy chtít po něm pokus. Většina vlků si jich totiž nevšimne. Každopádně, vlče tu dnes čeká popsi umístění všechn základních orgánů, i těch méně známých pro vlky, jako štítná žláza, nadledvinky a hezká řádka dalších. Feierovi je jasné, že na poprvé si vše vlček pamatovat nemůže. Ale anatomie je základ. Postupně ho naučí všechny orgány, jejich funkce, projefy dysfunkce, umístění žil a tepen, a spoustu dalších věcí. Není toho málo, co musí léčitel znát. Sotva začali. Podobných setkání, jako dnes, bude spousta, každý den. (ale je jasné, že herně se popisovat nebudou. :D )


Každý orgán navíc vlčeti drápem nakreslí do země, jeho tvar, v jeho reálné velikosti. Překvapivě přesně. Bude také po vlčeti chtít, aby každý zkusilo obkreslit. bude-li příležitost, ukáže mu je na zvířatech, i když asi nebude možnost na vlčím těle, pochopitelně.

Povzdechl si. "Zatracení nimlógové... " zamručel. "Nejspíš se to celé zdrželo stejně kvůli nim." Vyhlédnutý území stále není zajištěný. Kdybysme už byli pryč, tak by apsoň nedošlo na tu lapálii s Přízračnými... Vlastně je neviní z toho incidentu. Ne po tom, co zjistil na Rivotrově těle a co zjistil sám Jarumi. Ale stejně to mezi smečkami jiskří ještě víc než obvykle.

Na společný běh Mornie zabrala rychle. Maličko napřímil uši. "Vlastně proč ne. Jak moc drsnou trasu chceš?" Tuhle výzvu už Mornie tak trochu zná. V tomhle bylo víc z obvyklého Feierova chování.
Je jasné, co bude následovat, pokud si řekne o drsnější trasu. Feier je ochoten běžet jakoukouliv variantu, jako obvykle. Sleduje ji, čeká, jak se rozhodne.

Dnes má mít na starosti pro změnu starší z obou vlčátek. Je trochu nervózní, mladičkou Grace ještě nehlídal, většinou je bu´d se všemi, nebo se Sankarim, tohle bude poprvé, co bude jen s prvorozenou vlčicí.
Mladá dravá slečna si se zamračeným léčitelem jistě poradí lépe, než on s ní, o je jasné.
Vyrazil s ní po území smečky, celkem zvolna. Nakonec došli sem, ke stromu. Feier si není jistý, jeslti ho už někdy viděla. Mohutný strom každopádně stojí za pohled.
Koukl na vlčici, co ona na něj. "Byla jsi tu už někdy?" Zkusil se opatrně zeptat. On sám, i Gracein otec, tu dřív bývali asi celkem často.

Sleduje Ikkeho pozorně u toho výkladu, sem tam cukne uchem. Povzdechl si. "No jo, fakt se v tom nevyznám. Dobrá, tohle dává smysl." Potřásl hlavou. Ale přoád nevím, co s ním.
Zamručel. "No jo, uvidíme. Ty se v tomhle ale prostě vyznáš líp... navíc jsem dneska teda moc nezabodoval."
Sedl si, kouká kamsi k Igně.
"Nebudu vědět, co mu říct a co ne a jak moc na co spěchat, jeslti přijde za mnou. Co pak mám dělat? Nejsem zrovna špička v rozhovorech a tohle do toho." Cvhíli mlčel. "Leda pokaždý letět pro tebe, ale aby to pak nebral jako odmítnutí z mojí strany." Znova frustrovaně zamručel a vypadá, že by se nejraději někam schoval nebo zdrhnul i on. Ale sedí na místě. Je hlavním léčitelem smečky a rozhodně si nemůže dovolit před něčím utíkat. I psychický stav je důležitý.

Přikývl, to rozhodně dává smysl. Sleduje Jarumiho pozorně a je vidět, že bere výcvik vážně. "Dobře."
Vyrazil k němu, že ho chytí, byť celkem opatrně. Krk je přece jen něco jiného než ocas. Nestihl to, než přišly pokyny, takže se zarazil a pozorně si je vyslechl. "Vykroutit... takže ne rovný pohyb, jak jsem navrhoval já," řekl zamyšleně. "Dobře, vynasnažím se."
Pak došel k němu, stoupl si vedle. Koukl na Jarumiho, ale už od minule moc dobře ví, že to okřídlený myslí vážně. Takže otevřel svou velkou tlamu a jemně sevřel zeshora jeho krk. S Feierovou výškou je Jarumiho krk dobře dostupný. Freier p oněm těká očima. Je mu jasné, že z tohoto úhlu Jarumiho asi moc lvků nevidělo. Jen tak by se takhle chytit v boji určitě nenechal. Na to je příliš schopný. Feier je maličko napjatý, nechce stisknout moc, ale přece jen, stisknout lehce musí. Je mu jasné, že nejspíš stiskl málo, ale silněji se mu prostě nechce.

Viděl dobře ty uši a čenich. Odfrkl si. "No co. Já dostal kopanec do zubů a srna mi zdrhla," prohlásil naprosto klidně.
A ano, skutečně takovou magii potkal. Povzdechl si. "Má ji ten mladý ztřeštěnec Kari. Myslel jsem, že to víš. Jen škoda, že spíš ležel v kytkách a moc se nechtěl učit o tom ostatním. Ty sám nejlíp víš, že bez znalostí je účinnost magie mnohem nižší. A ano, jako vlče jsem potkal taky další vlky s léčitelskou magií." Povzdechl si. O dětství vlastně nikdy nemluvil. Přiklopil uši a raději se věnoval zranění.
Provedl to tak šetrně jak to šlo, i tak si všiml toho cuknutí. Přiklopil uši ještě víc.
"Jo, já vím. Však kvůli nim se to právě ještě nerealizovalo. Teda, myslím, že kvůli nim. Neměli jsme do nedávna moc bojovníků ani lovců a jak moc jsou nebezpeční... Rivotr byl bojovník." Potřásl hlavou. Nebylo to nic platné proti těm bestiím. "Teď hlavně aby to celé nestálo další životy." krátce dokonce vycenil zuby. Rozhodně nevypadá v klidu.

Zadíval se na vlčka. Nedivil se, že je ten mladý nervózní. Už si s Feierem zažil, jak taky může vypadat učení.
cukl uchem a je vidět, že se trochu zamyslel.
"Hádám, že zatím nic neumíš." Zastříhal ušima. "To není špatně, aspoň se nemusíš odnaučovat chyby. Ale čeká tě hodně práce. Něco z toho budeš dělat i sám. Do příště mi řekneš, jak rychlý máš srdeční tep a dech v klidu, a za běhu a zkuíš ho odpozorovat v různých situacích u různých vlků. Řekneš mi rozdílů, co sis všiml a kdy. Nevadí, když se spleteš, jde o to, abys to zkusil a zamýšlel se nad tím. ." Koukl na něj, chce si být jistý, že vlček pochopil. "Tep a dech ti řekne opravdu hodně o zdraví a stavu vlka. Teď se zkusi zamyslet tady a říct mi, kde je v těle jaký orgán. Určitě jis už někdy jedl králíka. Zkus si vzpomenout, kde je má on. U vlka se to moc neliší. Tak můžeš začít ukazovat."
Stoupl si tak, aby kdyby chtěl, mohl na ukazování použít přímo Feiera, ale stejně tak může zkusit ukázat na sobě. Feier se tváří pořád stejně. Na byliny s ním hodlá vyrazit jen co si odbydou tenhle začátek. O nemocech se dá ostatně mluvit i za pochodu. Ace se napřed musí naučit základy a uvědomit si, že léčitelství znamená umět přemýšlet.

Koukal na ni, trošku těžko čitelným výrazem. Zamračeným, ale přesto trochu jiným. Střihnul uchem, jen jedním.

Pomalu nakonec napřímil obě uši. Poprvé vypadá trochu normálněji, jak ji sleduje. Její stav mu nejspíš také není jedno. Léčitel se nezapře. Lehce přikývl. "To se ti ani nedivím, nejspíš si potřebuje provětrat hlavu kde kdo ze smečky. Jen doufám, že nikdo nic nevyvede, kor když se to Ray snaží vyřešit. "Asi jen rozumný, žes to vzala pryč od jejich území.. už abysme se přestěhovali." Zase na chvíli přiklopil uši. Vypadá, jako by žvýkal obzvláště hořké bylinky. Ale mluvil o tom tématu vlastně docela klidně, spíš frustrovaně.
"Jestli se chceš proběhnout pořádně, nějaké trasy se v okolí najdou," nabídl jí nepřímo možnost společného běhu.
Zvedl hlavu a koukl do okolí. Pár oblíbenýách tras tu skutečně má. Koukl na ni, trochu zaujatě. Je to na ní. Ale o jeho stavu to zatím moc neprozradilo.

Měl poslední dobu dost práce. Hlídání u vlčat, u Artemis, hlídky na hranicícíh, na kterých ho obvykle doprovází Jarumi, a je jaro. Takže i sběr bylin.
Ne, opravdu se jeho tlapy poslední dobou moc nezastaví. Maximálně u doprovodu někoho jiného.

Takže se není co divit, že na kamenou louku dorazil na poslední chvíli. Ne pozdě, ale ani ne dřív než měl. Ace tady díky tomu už čekal.
Kývl mladému vlkovi na pozdrav. Ještě nedávno ho ne tak úplně úmyslně učil plavat v řece a dostát vlastním slovům a te´d... tu před ním mladý vlk stojí jako právoplatný člen smečky.
"Ahoj. Takže, jsi připraven? Co bys raději začal, první pomoc, základy ohledně fyziologie a nebo bylinky? Tak jako tak, v mnoha ohledech potřebuješ všechno a dá se řešit vše naráz, nebo po částech." Záleží taky jak si mladý vlk troufá a jak dobrou paměť má. Jsou věci, co se musí nabiflovat, věci, co se dají napozorovat a věci, co se musí vyzkoušet. Jestli opravdu chce jednou být léčitelem, čeká ho hodně práce. Feier je přísný učitel, to už asi zjistil vlk tam u řeky tenkrát. Ale ne nemilosrdný nebo neférový. Nevadí mu otázky. Ani hloupé otázky. Lepší než mlčet a pak udělat chybu.

Zatvářil se vlastně docela pobaveně, když mu došlo, jak se naježila. Takže jsem ji asi trochu překvapil. Ale bylo to znát jen v nepatrném cuknutí koutků, pak už se tenhle věčně zamračený vlk tváří zase jako obvykle. Tedy, vlastně maličko zasmušileji, v tom má modrá větší pravdu, než tuší. Jeho přiklopené uši jsou ale výmluvné, obvykle je mívá vztyčené i když se mračí.
Ale kouká na ni klidně.

"Trasu ani ne. Spíš jsme vyrazil kouknout, co kde roste a co se klube ze země. I když kdybych opravdu hledal bylinky, tak ne tady v horách, spíš jsem se šel jen tak proběhnout. " přiznal jí upřímněji, než sám čekal. Jasně, chodí už sbírat byliny, ale spíš u potoků a v údolích, tam už toho roste touto dobou dost. ale v horách, tam je ještě chladno a rostliny se moc k dílu nemají. "Co tebe vede do hor?" zeptal se jí, těžko říct jeslti se zájmem a nebo ze slušnosti.

Potřásl hlavou. I pro něj je tohle dost matoucí, vm noha ohledech. "vím, že třeba ty si nemůžeš pamatovat co a jak.. ale jemu byl rok, to není tak málo... proč o ničem nic neví? Neztratil pamě´t ne? A nevypadá to, že by Adain byl stejný... " potřásl hlavou. "Navíc, ty stejně víš co a jak." Na rozdíl ode mě.

Na to, že je potřeba to vysvětlovat, si trochu povzdechl a svěsil uši. "Tak to bych mu to asi neměl vysvětlovat já...." zabručel. Ne že by city neměl, jen... Potřásl hlavou. Mě ostatně nikdo rád nemá. Proč by taky měl. Nahlas to ale neřekl.

Nakonec si prostě lehl na místě. "Mě to moc dobré nepřišlo, ale když myslíš... ty se v tom stejně vyznáš líp. Proto jsem pro tebe taky šel." Koukl na Ikkeho. "Jasně, jen nevím, jeslti budu vědět co říct, když se mě na něco zeptá."

Naklonil instinktivně taky hlavu na stranu a maličko se hlavou stáhl, jako by už už cítit zuby na svém krku.
Přiklopil uši a zabručel. "Na krk je lepší když nedojde... zeshora nebo zespoda?" Ubezpečil se raději. "Tak jako tak, mám na krku dost srsti, což pomáhá. Obětovat pár chlupů nevadí, ale dost bych si raději dával bacha ve chvíli, kdy mám něčí zuby u tepny. " Jako léčitel rozhodně ví moc dobře, kudy tepny vedou a jak moc jsou důležité. "Zeshora to bude bolestivější, ale asi méně nebezpečné. Nejspíš bych se snažil dostat hlavu co nejníž a pod vlka... Zespoda, netuším... je to hodně na dosah tepen a kdyby chytil pořádně, dá se z toho vůbec dostat?" Nestydí se to přiznat. Konečně, proto tady je, aby se něco naučil.

S očekáváním hledí na Jarumiho, co ten na to.

Bok po boku, tlapy vedle tlap, dorazkli s Jarumim na úpatí. Lehkým klusem.
Před chvíl oběma skončila hlídka na hranicích a měli by mít volno.
Pojetí volna těchto vlků, je ale asi trochu jiné. Už předtím si dohodli, že půjdou sem a dají se pěkně pořádně do tréninku.

Nebylo třeba slov. Když se v čase konce hlídky Feier otočil, a klusem zamířil sem, Jarumi se prostě přidal. Feier volil mírné tempo, kterému okřídlený lehce mohl stačit. Běželi vytrvale. Bok po boku, jako by tak dělávali často a dlouho. Feier si uvědomil, že ale vážně takhle neběží poprvé, a kupodivu je to fajn.

Ale doběhli a je čas začít něco dělat.
Feier zastavil a otočil se k Jarumimu.
"Takže, co sis na mě vymyslel dneska?" Hlavu hrdě zvednutou, v očích výzvu. Je vidět, že se těší.