Príspevky užívateľa

Chtěl něco ještě říct, ale měl dost rozumu, aby raději sklapnul čelisti a koukl na Ikkeho. Nechal mluvit jeho. Koneckonců, když už sám přiznal, že se v tom nevyzná, tak by měl mlčet a nechat ho to vyřešit, ne?
Ikke ho tam setřel pěkně, i když slušně a mírně. A pravdivě. Jen něco zamručel a raději opravdu mlčel. Nechal Ikkeho uklidnit situaci.

KDyž se Jarumi zeptal, koukl na něj. "Nemyslel jsem to nijak zle. Ale i tak potřebujeme vědět, co víš a jak, jinak není ani jak vědět, co vysvětlit." Zkusil to trochu zmírnit. Snad to bude stačit.
Koukl pak na Ikkeho a pokud ten proti Jaurmiho odchodu nic nemá - a už podle slov opravdu nemá - a pak jen kývl. Sledoval chvíli, jak Jarumi odlétá. Taky jsi kus osla, Feiere.... Dobře ví, že si moc dobře nevedl, přes veškerou snahu.
Koukl na Ikkeho, povzdechl si a prostě si lehl na místě na zem a stočil se do klubka. Ani si není jistý, jeslti mu je do řeči. Na druhou stranu si myslí, že nemá na výběr.... "Fajn.. Takže, co s nima?"

Podíval se na něj. "To je o dost lepší výkon, než od drtivé většiny těch, co vidí. Včetně mě, na prvním lovu vysoké." Zvedl obočí. A myslí to vážně.
Rozhodně je přesvědčen, že Ikke má větší potenciál, než sám věří. Ale těžko mu může dokázat opak.
Povzdechl si, přiklopil zase uši a zabručel. "Poprvé ne. Ale i každá tahle magie je trochu jiná." Rozhodně je to jeho chyba. Také byl u obkládání zranění velice opatrný. Uši má pořád přitisknuté k hlavě. Naštěstí to Ikke nevidí, i když jeho ne moc veselé rozpoložení si nejspíš všimne. I na ten vtípek od Ikkeho jen zabručel a neřekl nic.
Pak si sedl vedle a prostě kouká do krajiny. Uši má div ne vtisknuté do hlavy, tohle téma není lehké. "Měli jsme původně být už přestěhovaní, ale pořád se to vleče... a to co se stalo Rivotrovi asi opravdu ukazuje na to, že ta oblast není bezpečná. Nimlógové se tam vyskytují taky. Mělo se to vyčistit, zkontrolovat... nějak se to nestíhá. S tím vším co se děje." Celá ta mizérie s vlčaty a s nemocí Stadleyho a ještě ty výhružky Artemis a to všechno. Feier zatřásl hlavou, jako by se snažil to všechno odehnat, ani si to neuvědomil.

Toulal se horami. Jen tak. Pod zíáinkou, že kontroluje výskyt jarních rostlin do zásob. Jasně, má na hřbetě zase svůj vak, s kterým tu běhal celý podzim. A skutečně, kdyby na něco natrefil, zásoby doplní. Teď je vak skoro prázdný, má tam jen pár smotků březové kůry do které zabalil léčivé byliny dokud byla čerstvá a pružná. Má tak šikovné, přesně dávkované balíčky. A také nějaké ty základní obvazy. To mívá vždycky. Ne že by na tom nějak záleželo. Ne v tuhle chvíli.

Prostě se toulá horami, dlouhé nohy ho nesou celkem svižně, i když nespěchá. Přehoupl se přes jeden kopec. Jeho pak strhl vítr na hřebenu a donesl ho.. k modré vlčici, kterou tu Feier ani neočekával. Ale přesto ji teď vidí. Zarazil se. Mornie je jedna z těch, s kterými celou dobu vychází skvěle. Nikdy jí nevadil jeho obvyklý výraz, a vlastně spolu zažili pár opravdu hezkých chvil. Jenže... Feier není zrovna te´d v nejlepší náladě.
Zamručel a maličko přiklopil uši. Ještě by si to vyložila, že se jí vyhýbám.... Což by zase nerad. Takže pomalu zamířil k ní. "Ahoj Mornie," zabručel svým hlubokým hlasem.

Pořád ho sledoval celkem zaujatě. A pozorně. Každé slovo. Nebýt zřejmě tenhle mladý vlk zvyklý na kde co, rozhodně by tak pozorný pohled nebyl příjemný. Hnědému léčiteli nejspíš neunikne jediný záchvěv svalu nebo mrknutí. A sám se prakticky nehýbe.
Přikývl, když Rufus zkusil něco navrhnout. "Přesně tak. Bolí i dýchat, každý pohyb. Je potřeba držet vlka v klidu, šetřit zraněnou stranu, nesmí běhat. Ani skákat. Zlomené žebro by mohlo poranit plíci. Řeší se to obtížně, ale nemožné to není. Potřebuješ co nejpružnější materiál, a velmi opatrně a přesně stáhnout hrudník toho vlka takovým obvazem. Opatrně, aby mohl dýchat, ale přesto pevně, aby to k něčemu bylo. Učí se to pod dozorem a na zdravém vlkovi. Do té doby, než se dostane k něčemu takovému, je důležitý hlavně co největší klid. Může se to zahojit i samo, ale je nutná právě ta opatrnost. Aby žebro nenadělalo další škodu."
U žeber je opravdu nejdůležitější právě tohle. Noha je snazší. "Musíš ji hlavně předtím pečlivě zkontrolovat a srovnat, pak zpevnit. I to se učí v jaké pozici, ale v nouzi je dobré cokoliv a sehnat pak léčitele. Jak se to rovná tě klidně někdy naučím." Pak si maličko povzdechl. "Nemám léčitelskou magii, tak mi musí stačit vlastní tlapy. Ale máme tu vlka, co něco takového udělat může. Ani on ale není všemocný a nebylo by mu to nic platné, kdyby neuměl léčit i bez magie." Má na mysli Ikkeho, dalšího léčitele smečky.

Pokračoval volným krkokem, už směrem z hor, s okřídleným Jarumim po boku. "Fajn. Takže hned po hlídce." Vůbec nepochybuje o tom, že ho druhý vlk nebude šetřit ani trochu. Ale to mu nevadí. Koneckonců, trénink není od toho, aby se někdo flákal nebo chodil kolem druhého po špičkách a bál se něco říct.
Jarumi se ukázal být jak ovelmi schopný člen smečky, a i když jejich první setkání nestálo za nic, nakonec je Feier rád, že tu tenhle vlk je. Nemá ale tušení, co se Jarumimu honí hlavou. Asi by se docela divil, jak to má zrovna on s ostatními. A možná by se pokusil pomoct, svým neobratným způsobem. Kdo ví? Sám také nezapadal. A přesto si našel místo. Třeba to k něčemu bude i druhému vlkovi.

Tempo zvolna zrychluje, až vlk přešel do lehkého klusu, směrem k domovu. Neřeší, jestli se k němu Jarumi přidá a nebo prostě odletí. Za něj je správně oboje.

Zastříhal ušima a přešel k Ikkemu, když viděl jeho reakci na to, že navrhl zrovna jeho.
Zastavil vedle slepého vlka, i když ví, že tím riskuje, že se vlčata zaměří i na něj. "Tak mi řekni, kdo je tu lepší vyjednavač než ty. Navíc, pokud Ray vyloženě bude chtít uklidnit situaci, kdo je menší hrozbou, než vlk, co nevidí? Neumím si představit lepší důkaz snahy vyřešit to v klidu a mírově než něco takového. "

Pak otočil hlavu směrem k němu. "Umíš si tam představit třeba mě?" Zvedl obočí. Ikke sice nemá odkud vědět, jak se Feier obvykle tváří, ale Feier si je moc dobře vědom, že je mračnoun. I teď to mohou všichni vidět. Navíc, vysoký hubený vlk vypadá jako všechno, jen ne mírotvůrce. A s pověstí Ignisu k tomu... To by to dopadlo.
"Ale jo, rozhodně by s tebou musel být doprovod, to by ale asi byl s kýmkoliv." zabručel ještě o něco víc potichu.

Poslouchal pozorně, sledoval i ostatní. Všiml si nejistoty vlčat i snahu Raye, vyřešit to vše co nejvíc v klidu. Maličko si povzdechl.
Má pravdu, výprava létavců by nemusela být přijata dobře. Aspoň že za Karim už vyrazil rychlý posel. Jarumi sice není vždy obratný v řeči, ale věří, že si s Karim poradí lépe, než by to zvládl on sám.
Koukl na Raye, pak za odlétajícím Jarumim. Pěkná ukázka obratnosti. Ale asi mezi stromy nebude o moc rychlejší než po svých. To je ale asi jedno.

Pořád zbývá vyřešit, co a jak se zajatci.
"Takže... chceš poslat vyjednavače? Nic dalšího mě teda nenapadá...Ale koho. Normálně bych navrhnul Roo... " Betta by byla logickou volbou bez ohledu na to, že spolu oni dva nevycházejí. "Kdo tady dál umí vyjednávat? Artemis nebo Ikke?" Nikdo jiný ho popravdě nenapadá. Ne všechny zná dost dobře, ale těmhle dvěma by docela věřil. Artemis by ale teď nikam neměla chodit sama. "Možná dvojice... Jeden z nich a k nim někdo jako doprovod... " To už je celkem jedno kdo by doprovázel posla. Navíc, Ikke rozhodně nepůsobí jako bojová síla, nebo hrozba, byl by tedy vynikající mírovou ratolestí. Pokud by byl ochoten jít. Maličko si povzdechl. Není to jednoduchá situace.

Spokojeně se usmál nad kořistí. Jen maličko starostlivě koukl po Mornii. "Asi bys neměla po takovém běhu a udýchaná sedět ve sněhu... i když jsi asi na zimu zvyklá," navrhl opatrně. Přece jen, je lepší nechat tělo vychladnout zvolna a ne o sníh.
Ale s lovem byl jinak spokojen. "Nepoužívám magii u lovu moc často... Ale když jsem třeba byl sám a měl hlad, tak to bylo řešení." Koukl na ni. "Pořád je to oheň a může být nebezpečný, hlavně v létě. Nemám jak to uhasit, kdyby něco. A taky, čím větší vzdálenost, tím míň mám pokusů." A on opravdu nebyl zrovna nenápadný. Také, kdyby byl sám, volil by úplně jinou taktiku. Mornie na rozdíl od něj nenápadná je.
Dalšímu lovu se samozřejmě nebrání.

A když navrhla odnos k noře, jen zabručel na souhlas a chytil nohu laně a začal táhnout. Ani moc neřeší, jeslti se vlčice přidá nebo se budou střídat. To je na ní.

Povzdechl si. Ale zakoukal.
Koukl ale na Ikkeho. "Takže je ti jasný, proč jsem radši šel pro tebe Ikke. Já mu to pořádně vysvětlit neumím a došlo mi, že on taky netuší která bije." Aspoň tolik rozumu ještě má. Otázka je, jak to zvládnou s Jarumim.

Koukl na něj klidně. "Rok není tak málo. Měl jsi rodiče a a smečku. To si nepamatuješ nic z toho, jak se chovali?" Zastříhal ušima. Řekl to klidně, jako léčitel, co hledá příčinu. Jak ho přimět, aby si to s ní vyjasnil? "Nikdo ti to nevyčítá, ale stejně je to něco, co by se nemělo nechat takhle vyhnít... kor pokud vážně nevíš o co jde." Zabručel.

Koukl zase po Ikkem. "Hm... co s těma dvěma provedem, kamaráde?"

Zkoumavě se na něj dál dívá. "Utekla ti?" Zkusil se zeptat, uši nastražené.
Víc neřekl dokud neprohlédl Ikkeho zranění. Zabručel, když Ikke omluvil jeho chybu ohledně jeho magie. "Mě to napdnout mělo." Rozhodně. Z tónu je jasné, že mu to jedno není.
Nechal pak Ikkeho odpočívat a vyběhl lehkým krokem pro bylinky. Pořád ještě není k dispozici všechno, ale jaro pokračuje a ledacos už sehnat jde. Netrvalo mu moc dlouho, než se vrátil. Celou dobu schválně šramotil o traviny a křoví aby Ikke měl přehled, kde je. Po návratu opatrně ikkemu obložil nakopnuté místo směsí bylin. Donesl i nějaké traviny a dal se na místě do výroby provizorního obvazu. "V jeskyni ti to pak ovážu pořádně." zabručel, zatímco pracuje na obvazu. Ale celkem očekávatelná otázka na sebe nenechala dlouho čekat. Přiklopil uši a chvíli neodpovídal. Přemýšlel, jak to vlastně shrnout. "Myslím, že ani trochu. Nesnáším když vyhrožují matkám od mláďat." ohrnul na chvíli pysky, ale nezavrčel.

Zabručel a přiklopil na chvíli uši. On si jako frajer teda moc nepřipadá a nikdy nepřipadal... Možná jako vlče. Zvedl hlavu a zadíval se přes údolí, jen těsně předtím než vyrazili.

Po běhu se brzo ustálili v prostém klidném tempu chůze vedle sebe. Nebylo třeba nikomu nic vysvětlovat. Tak by to mělo být. Pomyslel si spokojeně. Je fajn se pro jednou proběhnout s někým, kdo opravdu ví, co dělá. Neměl potřebu jeho odpovědi dál komentovat. Jen na něj koukl." Takže zítra. Až skončíme hlídku, zamíříme na úpatí a tam můžeme pak klidně trénovat až do večera." Pokud teda někdo nebude potřebovat léčitele.

Celá scéna se odehrála velice rychle... Oheň rozdělil zvířata a i když jeho štěknutí mělo jiný efekt než chtěl, Mornie i tak zvládla využít příležitosti. Asi bych se ní měl příště domluvit, že takhle můžu varovat. No jo, přece jen není lovec a lovil hlavně sám, natož s ohněm. Vlastně, při těch pár příležitostech, kdy lovil s někým, použil oheň poprvé. Ale chtěla to, má to mít.

Feier neměl šanci do lovu zasáhnout přímo. Sice se dostal blízko, přece jen, laně měly horší situaci díky zmatku a vlkům a Mornie zase kvůli nim, zatímco on mohl běžet naplno. Ale vzdálenost byla i tak ještě příliš velká. Když Mornii doběhl, laň už ležela na zemi a bylo dokonáno. Feier zpomalil, až přešel do kroku do oblouku kolem padlého zvířete a Mornie. Koukl na vlčici. "Tak... co říkáš na lov s ohněm?" Mluví ještě trochu udýchaně. Když se je snažil doběhnout, musel opravdu sáhnout na plný svůj výkon. Kouká na ni, i když má co dělat, aby udržel pohled na vlčici a nekoukal po lani. Tohle bude opravdu slušná hostina pro smečku. Neudržel se a olízl si tlamku.

Nebylo třeba před během už víc dodávat, a tak také nic nedodal.

To až pod svahem se rozmluvil. Přiklopil krátce uši a zamručel, na Jarumiho poznámku. "Jo. A proto mě můj učitel pěkně proháněl." Znělo to trochu nabručeně, ale Jarumi by ho už možná mohl znát dost na to, aby v tom vytušil dávnou lásku k učiteli, něco jako k otci. "A o můj výhled na páteř se nestarej," odsekl mu na tu poznámku. Opět, stejný celkem ostrý tón, ale ani te´d to není ve zlém. Feier je trochu zvláštní svým chováním. Ale přece jen, Jarumi už se s ním setkal víckrát. Nebylo to o nic ostřejší, než jakákoliv jiná promluva.

Na konci údolí se Feier zastavil. Tedy, skoro. Krokem přechází sem a tam, a sleduje Jarumiho za běhu. Nevede si špatně, vážně ne. Koneckonců, neměl moc dlouhou dobu na pozorování, než ho Jarumi doběhl. "Solidní práce, dobrá běžecká technika... No jo, když se občas zdrhá o život, ono se naučíš natahovat tlapy, co?" Rýpnul si maličko. Skoro až plaše. Čím dál víc přijímá okřídleného bojovníka do okruhu svých přátel, ani si to neuvědomil. "Dobrá. Myslím, že pro dnešek jsme skončili. Ale co si zítra zase dát nějakou sebeobranu?" Napřímil uši. A popravdě neočekává odmítnutí.

Běžel lehce a vyrovnaně. Neobtěžoval se zrychlit, ani když vlčice vyrazila plným tempem a přece jen se dostala před něj. Jen napřímil uši a přeměřil si ji pohledem. Je moc hrrr... brzo jí dojdou síly. Zase uši lehce přiklopil, aby do nich zbytečně nenabíral stále ještě dost studený vítr. To je tak na bolest hlavy.
Vlčice ale zatím nezpomalila, tak maličko přidal, aby ji doběhl. Zařadil se těsně za ni. Funí jí vyloženě na záda. Není asi moc příjemné, mít za sebou tak velkého vlka tak blízko a cítit jeho dech. Ale i to udělal schválně. Chce zkusit, jestli ji to k něčemu vyprovokuje, jestli se nechá rozhodit.
Sleduje pozorně její kroky, její rytmus dechu, který odsud nejen vidí, ale i slyší. A drží se blízko, velmi. On je vyšší, má dlouhé nohy a je velmi dobře trénovaný běžec. Je jasné, komu dojde dech dřív. Ale to jak brzo, to napoví také hodně. Zase tak moc z formy nebude, na to jak to přepálila, se ještě celkem drží. Pak jí to vysvětlím. Jestli chce kondici, je lepší pomalu, ale dlouho. A sprinty trénovat jen cíleně až bude mít sílu.
Zastříhal ušima a ještě lehce zvýšil svou pozornost. Nechce ji hnát do krajnosti, ale začíná mít podezření, že se možná tak trochu uštve samotná vlčice. Ale co. Třeba to zabalí včas. Uvidíme, jakým způsobem po běhu zastaví. I to může napovědět, nakolik umí trénovat.

Uši napřímené, sledoval pozorně co se tam děje. Ale opravdu je rád, že hlavní slovo má Ikke. Opravdu hodně si uvědomuje, že tohle by těžko zvládal.
Sem tam cukne uchem, jak Jarumi na sebe víc a víc prozrazuje, že opravdu nebyl důvod...tedy, ne logický. Zamilovanost je všechno, jen ne logická. Koukl na Ikkeho, pak na Jarumiho. "Jo. Takže ses prostě zakoukal do vlčice. Ale jedno mi řekni. Jak je možný, že ti to tak moc nedošlo?" Zvedl obočí.
"A co tak klopíš uši. Nebo ti to konečně došlo? Ale asi už chápeš, proč jsem si pozval na tebe posilu." Díky Ikke.
Povzdechl si a koukl na chvíli k obloze. Se zlomenou packou si poradí lehce. Ale řešit tohle... Ještě že jeho osobně se to netýká. Nebo si to apsoň myslí. Ve skutečnosti je zrovna takový oslík jako Jarumi, a nemá o tom tušení.