Príspevky užívateľa

Zvedl hlavu a zadíval se na Ikkeho, zamyšleně. Rozhodně to vlk musel cítit, i když je slepý. cukl uchem. "Dobře. Kopanec od srny je běžná lovecká nehoda. " Mluví ale trochu.. zastřeným tónem, jak v té tvrdé hnědé palici šrotují mozkové závity. Potřásl hlavou a sklonil čenich k Ikkeho noze a ramenu. Začal je velmi pečlivě prohmatávat, obhlíží škody, to je jasné. Jeho vycvičený hmat by snadno odhalil zlomeninu. Pozorně si všímal každého cuknutí nebo zachvění pod tlakem jeho čenichu, byť nijak hrubým.
Koukl pak na Ikkeho. "Promiň, jsem osel. Měl jsem se tě na tvou magii vyptat podrobněji dřív." Povzdechl si. "Zlomené to nemáš. Ale seženu pár bylin a vyrobím ti na to obklad, rychleji se to zahojí, ano?" Má viditelně trochu černé svědomí, že teď na Ikkeho neměl tolik čas. By´t ne kvůli práci léčitele, ale prostě, hlídání vlčat a hlídání hranic a všeho. Těžké jsou časy, když někdo vyhrožuje matkám od vlčat. Zabručel a rohlédl se. Je už jaro, ale lepší zásoby pro tenhle účel má pořád ještě v jeskyni.Otázka je, jeslti bílý vlk bude chtít jít tak daleko. A samotného ho nenechá. Kdyžtka použije prostě možnosti z okolí.
Koukl na Ikkeho. "Každopádně promiň... nebyl jsem poslední dobou asi parťák co k čemu." zabručel. Nepůsobí dojmem nejlepší nálady, ale to asi ani Ikke. Ne že by se mu Feier divil.

Sledoval pozorně, co se tam děje, každé slovo, i když sám nemluvil. Jen zamračený hnědý vytáhlý stín. Vždy, když ale někdo promluvil, jedno z velkých hnědých uší se natočilo k němu. Neuniklo mu ani slovo.
Rozhodně je to dost vážné.
Nad dováděním vlčat by se asi i usmál, kdyby to nebylo tak vážné. Trochu zvedl obočí, když zaslechl tichá slova malé Grace. Kdo ji tohleto naučil?? Vyprávěl jí snad někdo pohádky o bitvách? Přešlápl. Ohlédl se i po Sankarim, jehož štěknutí se nedalo přeslechnout. Ale vypadá to, že mladý vlček hodlá dát pěkně zabrat svéhu hlídači. Dobře mu tak. Aspoň se změstná a někam nezmizí. Pomyslel si na adresu tmavorudého vlka.
Co trochu nečekal je to, že Kari se prostě sebere a vypadne. Ohlédl se za ním a zamračil se. Přešlápl. Tohle nedopadne dobře. Kari je snílek, dote´d se válel v kytkách, ale jak šlo o léčení, moc se neučil... a taková reakce.
Nestihl ale zareagovat, protože začal mluvit Alfa a tentokrát chce návrhy.

Feier tedy tentokrát promluvil. "Ví někdo, kolik mají Přízrační vlků, schopných létat? Máme čtyři dospělé létavce, z nichž tři jsou bojovníci a jeden lovec. To není malá síla, možná by mohli dokázat zajatce osvobodit a dostat pryč dostatečně rychle. Obzvláště kdyby Rufus dokázal získat informaci, kde zajatce drží a jak je hlídají třeba přes den nebo přes noc." Netuší sice, kde se toulá Dexter, ale minimálně bratři jsou rozhodně schopní zvládnout dost a alaric? Ten má dobrou motivaci.
"Tak jako tak, Přízrační Rivotra nezabili... Pokud tomu věří Jarumi, že to bylo pravdivé, tak i já." I když nerad. "Všechna zranění byla tak jako tak od Nimlóga..." dodal potichu.
Znovu se koukl směrem, kam odběhl Kari. "Hm... Neměl by na něj někdo dohlédnout? Aby něco nevyvedl." Prohásil potichu. Nemusel ho tak slyšet zrovna každý. Sám se k tomu nehrne. Moc dobře si je vědom, že ho Kari nikdy neměl v oblibě.

Sledoval ho se zájmem. To rozhodně. Napřímené uši, hlavu maličko nakloněnou na stranu. Zastříhal ušiskami, když se vlček nad odpovědí očividně opravdu zamyslel. Pak uznale zamručel. "Správně. Tak vidíš, umíš i přemýšlet. Zkus si sám na sobě někdy všimnout, jak se mění. Je to dobrá začátek, jak se něco naučit. Vlastní srdce máš sebou pořád." Na tom něco bude. Tak jako tak, prvním testem prošel vlk velmi dobře.

Feier se dokonce zatvářil docela potěšeně. Na něj neobvyklý výraz. "No vida vida, někdo tu skutečně přemýšlí. Máš pravdu. Skutečně není jedno, kde takové zranění je, ani jak vypadá. Takže si to zkusíme přesněji. Co bys dělal, kdyby jsi zjistil, že má vlk zlomené žebro, a jak bys postupoval, kdybys našel vlka se zlomenou přední nohou. Tady."Ukázal na místo na své vlastní noze, jen kousek nad tlapou. "řekněme, že nic komplikovaného, jen obyčená zlomenina bez dalšího zranění." Nečeká od Rufuse nutně správné odpovědi, jen snahu. Každopádně v něm momentálně ptakovlk dokázal vzbudit zájem.

Doprovázel mladého vlka a moc toho nenamluvili ani jeden.
Feier nechává Caliga určovat trasu. Jen ať se vlče projde a poznává území. Nebránil mu tudíž, když zamířili podél řeky k hranici. Feier jen sleduje okolí, natáčí ty svoje velké uši.
Celou dobu se chová klidně. Jen maličko zpozorněl, když se přiblížili k hranici.

Koukl po Caligovi.
"Klidně si to tady zkoumej jak chceš. Ale nechoď za hranici. Poznat ji můžeš podle pachu lehko. Prostě zůstaň na naší straně. A to i kdyby se někdo ukázal." Nezakáže mu mluvit s jinými vlky. Vlče stejně neví o smečce zatím nic moc důležitého, takže by nemělo co prozradit. Takže jen v rozhovoru nemá důvod bránit. "Pro mě za mě si třeba běhej podél hranice sem a tam, to je tvoje věc." Pro mě za mě i s někým. "Ale kdyby ji někdo překročil, tak se schováš za mě, rozumíš?" řekl mu celkem přísným tónem. Nebo možná normálním, ale kdo to má u tohodle vysokého štíhlého dlouhána, s věčně nabručeným výrazem, vlastně poznat.

Bezpečnostní opatření není možné brát na lehkou váhu. Vlčata skutečně mohou být v ohrožení a Feier je naštěstí dostatečný strašák už jen svou výškou. Navíc, léčitel sem, léčitel tam, zuby má také, svaly pod srtí ukazují dobrou kondici, a rozhodně by nedal vetřelci nic lacino.
Ale i přes svůj věčně nevrlý výraz nehodlá zasahovat, dokud někdo nepřekročí hranici. Jen ať se vlče otrkává.

Obhlížel krajinu, začínající jaro a připravoval se na obnovování zásob bylin. S tím je vždy spousta práce. Navíc, má možnosti, co předtím neměl. Do smečky přišel až na konci léta,. Některé byliny jsou ale jen te´d, na jaře a některé velmi brzo.
Takže, když zrovna nedělá hodného strýčka vlčatům, nebo nemá jinou práci, tak už se dal do hledání prvních jarních kousků.

Zkoumal zrovna okolí Igny, když se ozvalo zavytí. Svolávání smečky.
Nezaváhal. Nechal práci být a vyrazil plnou rychlostí svých dlouhých nohou.

Dorazil na místo docela svižně. S vážným výrazem zastavil v prostoru tak, aby měl přehled a čeká. Chvíli to trvalo než dorazili všichni.

Překvapilo ho, že zajali zrovna Roo. Možná se s ní moc nemusí, ale ví, že na sobě vlčice pracovala. Ale neodsuzuje ji. Kdoví, na co natrefila a přesile může podlehnout kde kdo. Nebo nějaké magii.
Podstatné je teď, co s tím.
Pozorně sledoval i Jarumiho proslov. Zastříhal ušima. To zní celkem věrohodně. Navíc, zranění na těle měl vážně jen od té potvory. Navíc, pokud to bylo dost uvěřitelné pro Jarumiho, tak to asi muselo být silné. Koukl po druhém z bratrů a jeho reakci. U toho zaznamenal, jak moc je rozčilený Alaric. On je vlastně její bratr... Moc neřešil vazby ve smečce. Ale okřídleného lovce má na rozdíl od jeho sestry docela rád a je mu jasné, že tohle pro něj musí být zlé.
Sám zatím neříká nic, nemá důvod. Dokud se nevyjádří ostatní.

Přikývl. "Ano, přesně tak. A tak si pamatuješ ten rytmus. Jenže on není pořád stejný, liší se podle situace i podle zdraví. Takže se dá dost poznat. "
Sleduje ho se zaujetím. Vlk se netváří nijak výrazně zhnuseně nebo tak něco, což by Feier docela chápal. Většina vlků by se tak totiž tvářila. To tím pádem není zase tak marné.
"Tak schválně. Zkus přijít na to, co se stane se srdcem a jeho rytmem, když se něčeho bojíš." Při běhu to většině dojde. Ale tohle už ne vždycky a vlk je hodně mladý. Feier ho sleduje pozorně. Chce vidět, jak moc zamyšleně se bude Rufus tvářit a jak rychle nějak odpoví. Podle toho totiž může dost změnit to, co ho bude učit. Jiné to je, když někdo bude mít talent umět léčení a jiné když jde jen o základy pro kohokoliv.

Ale nezůstanou tak jako tak jen u srdečního rytmu. "Mimochodem, co se dělá se zlomenou nohou bys vědět?"

Zamyšleně si tu tak čuměl do prázdna, když nedaleko někdo promluvil. Nebo spíš, Ikke. Hlas slepého léčitele by poznal kdykoliv. Prvně sebou cuknul, že ho tu načapal na švestkách, tedy v zamyšlení ale pak mu došlo, že mluví na svou ochočenou sojku.
Která navíc vzápětí začala štěbetat. Tak jsem stejěn vyzrazen, ale to je jedno.
Vstal a oklepal se. Zvuk toho určitě Ikke slyšel. A pak mu došlo že bílý vlk kulhá. Cukl sebou a vyrazil hend k němu. "Ahoj Ikke, co jsi vyváděl?"
Vzápětí je u něho a dal se do pečlivé kontroly jeho nohy a jejího okolí a vůbec všeho, co tom ohlo způsobit. "Bylo to hodně zlé? Tvoje magie by měla kde co vyřešit, ne?" Nenapadlo ho, že by ji nemusel taky použít, i kdyby třeba jen na kontrolu. On sám by to udělal a prověřil situaci. Ani mu nedošlo, že třeba by Ikke nemusel mít možnost ji používat na sebe.

Sledoval pozorně. Jantarové oči si všímaly každého zachvění uší nebo pohledu okřídleného. Maskuje tím svou vlastní nervozitu, že pořádně neví, co s tím. Takhle si toho možná nevšimne ani Ikke, protože má co dělat s Jarumim. I když, kdo ví? Někdy má Feier pocit, že tenhle bílý vlk sice nevidí svět kolem sebe, ale zato všem vidí do hloubi duše.
"Čím tě nalákala, pro zajímavost," zkusil to. Neměl by se do toho asi moc motat, ale když už tu je.... "A Artemis na to hlavně nebyla nikdy sama. Pořád jsme tu my. Ale i tak by to nemuselo stačit. Nebyla by první matkou, kterou naopak potomci poslaly ještě do hlubší deprese a nemohly za to ani ti maličcí ani jejich matka. U komplikovaných porodů se to stává docela běžně." Samozřejmě, není tu prostor vysvětlit celou problematiku poporodní psychózy, ale je na místě, aby to apsoň zmínil.
Dál se do toho ale Ikkemu nemotá.

Prohlédl si pozorně jeho způsob použití křídel. "To vypadá rozumně. Pravda, sám křídla nemám, takže to plně neposoudím." Což umí uznat. A rozhodně neváhá využít příležitosti se poučit. Takže přešel blíž a velmi pozorně si prohlédl pozici křídel.

Postupují spolu horským údolím. Nebylo třeba upozorňovat, že nemá zastavovat, ale Feier ani nic jiného nečekal. Bojovníci obvykle vědí jak zacházet s vlastním tělem. Léčitelé to vědí také, jen z jiné stránky věci. Na obou je znát slušná praxe. "Já měl výhodu učitele, takže se nezačínalo za tak složitých okolností. "
Ale pak už došlo na výzvu a očividný zápal v očích okřídleného vlka. Feier ho přejel pohledem. "Tak chci pak vidět, jak se do toho opíráš celou délkou nohou a těla, jak tvoje páteř pracuje jako pružina. Běž!" Poslední slovo už vykřikl a sám pořádně zabral. Při pohybu je krásně vidět, jak zapojuje postupně svaly jeden za druhým, až se do záběru opře celé tělo a vysoké nohy zapracují v plné délce. I páteř má skutečně dost co dělat. Ale vlk vyrazil velice rychle a ještě dál nabírá rychlost. Velké tlapy se zapírají pevně do země, drápy zabraňují sklouznutí.
VYsoký štíhlý vlk tentokrát nehodlá dát nic lacino a hodlá přes délku údolí Jarumimu ukázkově zdrhnout, aby pak z konce údolí mohl sledovat jeho techniku běhu. Jarumi by ho v boji smetl jako nic. Ale v běhu? Tam je štíhlý dlouhán ve výhodě.

Nezbylo mu, než akceptovat její přístup. Není úplně bezmocná ani neznalá, snad si poradí. Cukl uchem, ale neřekl nic. Každý svého štěstí strůjce. Může pomoct, ale ne se mermomocí vnucovat.
Nechal ji prosmyslet si, jestli něco bude ještě chtít vědět. ale když ne, jen kývl.
"Dobrá. Občas se taky ukážu, kdyby sis na něco vzpomněla." Nebo bys potřebovala kvůli někomu. "Ber to jako oplátku za výpomoc u potoka."
Zůstal stát, jen si ji prohlíží. Myslí tím svou nabídku docela vážně. Ale te´d už se nejspíš rozejdou. On prostě zůstane stát a nechá ji odejít. Až pak se vytratí kamsi do porostu.

Nekomentoval její prohlášení. I když třeba zdravotní problémy nemívá, kdo ví, co se může stát. Feier dobře ví, co stres a šok mohou nadělat právě i s fyzickým zdravím. Nebývá to zrovna hezké.
Tak jako tak pro ni nemůže udělat mnoho. Ale ona jemu ukázala dobrá naleziště lišejníku, on jí zase může ukázat další věci. Proč ne.
Najít hloh, na kterém ještě jsou plody, nedalo mnoho práce. "Jo, je. Rostou na hodně místech. Ale jsou docela fajn. " Protáhl se a nechal ji, ať si všechno řádně prohlédne.
Po očku na ni pokukuje. "Ještě něco, co by tě zajímalo? " Napřímil uši. Vypadá to, že mu nevadí se podělit o znalosti.

Přikývl. "Křídla jsou výhodou, ale za plného běhu jsou také riskem, že škrábneš o zemi nebo předmět a strhne tě to. šlo mi spíš o to, že jste zvyklí přistávat na kluzkých skalách a tak tohle prostě umíte, zvládat takový terén." On sám celkem také, ale je to jen a čistě praxí. Ferenix ho nutil šplhat kde jaký terén, pro bylinky. Nedá se nic dělat, ne všechny rostou tam, kam se dá pohodlně dojít.

Feier běžel dolů plným tryskem. Ale i tak si hlídal Jarumiho před sebou. Mít na to v tom tempu čas, spokojeně by zabručel. Okřídlený vlk si vede velmi dobře. Feier napřímil uši, když se blížil zlom svahu do dna údolí, to je často nejnebezpečnější moment, hlavně pro začátečníky. Zvládnou celý svah a na přelomu se rozsekají na kusy. Ale jak to vypadá, Jarumi o tom úskalí ví. Odpružil dopad a pokračuje v běhu dál.
To už se konec svahu přiblížil i Feierovi. Velký hnědý vlk zkušeně skočil na konci svahu, aby změnil směry sil, jež ho ženou kupředu a díky tomu po dopadu a odrazu k dalšímu běhu ještě dočasně zvýšil rychlost.
Doběhl Jarumiho a pak začal pozvolna zpomalovat, díky čemuž dal druhému vlkovi znamení, že i on má zpomalit.
Až už šli krokem, Feier spokojeně kývl. "Dobrá práce. Dost vlků si neporadí správně s koncem svahu, ale kdo si to párkrát zkusil, už ví. Za mě jsi tímhle prošel docela dobře. Takže, dáme si další běh, nebo zkusíme něco dalšího?" Dal mu tím prostor dát vlastní návrh.

Zamyšlený a tichý, došel na podpalisko. Jedno z míst, kam se pravidelně vrací. A obvykle vždy v dost divné náladě.
Srst na hřbetě má trochu zježenou, aniž by si toho byl vědom.
Chvíli se jen tak coural po zvlněném terénu a vlastně si celkem užíval, že začíná padat mlha. Naprosto a dokonale se hodí k jeho náladě.
Svěsil uši a po chvíli zastavil, na vrcholu jedné z terénních vln.
Kouká kamsi do snášející se mlhy a sleduje, jak postupně zahaluje krajinu. Kousek po kousku mizí, vytrácí se ze světa.
Sám netuší, proč se cítí vlastně tak trochu podobně. Tolik dobrého teď má a přesto, v tuhle chvíli není ani trochu šťastný. Spíš mu přijde, že pořád něco voře.
Potřásl hlavou až jeho velké uši pleskly. Pak zamručel, jasně nespokojeně, a zalehl na místě do nizoučké zimní trávy. Sníh už tu není, slunce ho přes den už rozpustilo, ale svah se ještě nezazelenal.

Rozhodně je znát, že se snažila držet jeho pokynů. Běžela dobře, i odraz se jí podařil krásně, už už se připravoval, že ji bude chválit... Ale ten dopad. Feier prudce zabrzdil a první jednu dvě vteřiny jen trochu nevěřícně zíral... Nepropnula pořádně tlapy.
Ale pak se sebral a dal se do kontroly. Zkontroloval jí čenich, jestli jí nerkvácí a prohmatal jí v rychlosti pro jistotu i ty tlapy. "Příště víc napnout noh, ano?" Cuknul uchem a pokukuje po ní, co ona na to. Jen klidné konstatování, žádné uštěpačné poznámky.
"Možná bychom mohli vyzkoušet prvně výskok na místě, co myslíš?"
Stoupl si před ni, připraven jí několikrát skok předvést, z různých úhlů.
"Je to trochu těžší než za běhu, ale zase je lehčí dopad."
Každopádně nevypadá, že by hodlal trénink ukončit.

Počkal si, až vlčátko odběhlo podělit se o myšku se sestřičkou, do té doby se tvářil dost hrdě, tedy kdykoliv hrozilo, že by ho Sankari mohl zahlédnout i jen koutkem oka. Pak se vážně zadíval na Artemis.
"Netušil jsem, že s ním o tom nikdo nemluvil, když se vědělo, že se půjde zkoušet lovit myši. Je vážně schopný, chytil myšku dost rychle, jenže ji nechytil úplně šťastně a ona dost pištěla. To ho dost rozhodilo. Dělal jsem, co jsem mohl, ale asi jsem neměl být ten, kdo mu tohle bude vysvětlovat... " přiznal ne moc nadšeně. "Vedl si dobře a snad jsem to moc nezvoral. Protože pak byl ochoten jít ulovit druhou i když jsem mu dal možnost odejít. A chtěl po mě vědět, jak ji má správně chytit aby nepískala. Jo a řekl jsem mu, že myši se dají jíst, tak doporučuju se podle toho zachovat, hodně se mu příčila možnost, že by je lovil jen tak, zbytečně."
Víc moc dělat nemůže, dál je to na Artemis, mámě vlčete a navíc, učitelce. Takže po tomto se zajde rozloučit s vlčátkem, pohladil ho čenichem po kožichu na hřbetě, a zase se pak bude koukat ztratit. Rozhodně by rád viděl Ikkeho.