Príspevky užívateľa

Lov je v plném proudu. Feier doufal, že se mu podaří laně rozdělit úplně, ta jedna mladší zdá se Mornii celkem překáží. Hnědý vlk sklonil lehce hlavu a zabral naplno. Dlouhé nohy vysokého vlka, trénovaného běžce, udělaly své. I když měl odstup, rychle mornii s laněmi dohání, i přes jejich rychlost. Zvířata sice prchají rychle, ale Mornie jim přece jen situaci komplikuje. Feier zvedl v plném běhu hlavu a krajinou se rozlehlo zavytí. Píseň lovce.
Většina laní mizí kdesi v krajině, hon se smrknul na ty dvě a dvojici vlků.

Běh je rychlý a planinu překonávají svižně, sníh nesníh. Feier, který se dost přiblížil, využil situace a když viděl další pás trávy, štěknutím se pokusil varovat Mornii a pak zapálil traviny laním v cestě. To ty dvě definitivně rozdělilo. Mladá v panice zatím nízké plameny přeskočila, ale stará uhla do strany a musela zpomalit. Šance pro oba vlky.

Zastříhal ušima a přikývl. "Tak v horách raději trochu bacha. Hory se umí pěkně pomstít těm, co je neberou dost vážně." Pousmál se při představě machrujícího vlka, jak padá ze zídky a navíc, na záda. Takže asi opravdu docela legrační pád. "Pád ze zídky by proti tomu byl nic." Zamyslel ses. "Vyrazil sis tam apsoň dech? A co ona na to?" Projevil maličko zvědavosti, až se sám diví, kde se to v něm bere.
A přátelství? Copak o to. On nebere zase tak vážně některé věci, pokud se ten druhý chová slušně. Jasně, neřekl by o smečce a jejích tajemstvích ani popel, ale témat k hovoru je dost a dost i jinak. Jenže, někdy smečka vlka změní. Takže kdoví, co to s tímhle mladým nadšencem udělá, až nebude tulákem. Navíc, Feier nedává důvěru snadno.
Ale opravdu už nastal čas se nejspíš rozločuit. Feier jen zabručel a kývl. Nemá nic proti dalšímu setkání. Ale kdo ví, co ukáže čas.
"Uvidíme kde se potkáme. Na naše území každopádně nesmíš, tam nemá nikdo mimo smečku co dělat. Ale já běhám venku dost, takže na mě můžeš někde natrefit."
Pak už se pomalu otáčí k odchodu.

Pořád kouká na vlčátko trochu zoufale. Na ten malý, hebký, pestrý kožíšek, který se tiskne do jeho vlastní hnědé srsti. Zachvěl se. Opravdu netuší, jeslti si vede správně a hodně se bojí, aby nenadělal na křehké duši mláděte nějaké nehezké jizvy.
Znovu pošimrkal kožišek mezi mláděcíma ušima, zatímco si vlčátko srovnává v sobě slova nerudného léčitele.
"Když chytíš silně a na správném místě, tak nepíská. Nestihne to. Ale není úplně jednoduché se to naučit. A s většími zvířaty je to těžší. Právě proto se musíš začínat učit na těch malých. Aby ses to naučil správně." řekl mu opatrně. Dobře ví, že i zkušený lovec někdy netrefí ideálně a považuje za důležité, aby Sani věděl, že není nutně chyba, když se to neúmyslně nepodaří. Jen si není jistý jak mu to vysvětlit. A tak prostě pořád chrání vlče před světem kolem vlastním tělem.
"Ano, rozhodně je. víš, myši se dají jíst. Není to sice většinou oblíbené jídlo, ale pořád se sníst dají. A ty jsi ještě maličký a učíš se, takže je myška taky dobrý úlovek. A úlovek to je," zkusil trochu vylepšit náladu na místě, i když naprosto netuší, jestli vůbec má šanci.

"Vážně jsi šikovný!" chválil Sankariho a pak se postupně zarazil.... Jistě, byl to první pokus, nechytil myšku ideálně, takže sebou chvíli cukala... ale když viděl, jak postupně trochu zoufale kouká, ten maličký vlček a i když nepustil, protože instinkty má jako každý vlk, tak z toho nevypadá ani trochu nadšený.

A Feierovi došlo, že vlče nikdy neukončilo život žádného tvora, že vlastně nevěděl, co znamená lov... Sám se zarazil a koukl trochu zoufale na vlče. Maličko zamával ohonem, ve snaze ho trochu podpořit, ale to byl vážně dost chabý pokus. Vlčátko, milé a něžné, sice loví nadšeně ohony strýčků i své mámy, ale zabít na lovu, to je něco dost jiného než hra a Sani to asi právě pochopil. A Feier vážně není ten, kdo by mu to měl vysvětlovat, apsoň on si to nemyslí.
Jeho oči, obvykle těžko odhadnutelné, nezvykle zněžněly. Tiše, tichounce zamručel. Sklonil hlavu a došel k vyplašenému vlčeti, couvajícímu od zabité myšky.
Došel až k Sankarimu a zlehka ho pošimral čenichem mezi ouškama, pak se kolem něj obtočil a lehl si. Hřeje ho vlastním velkým tělem a kožichem. Ne kvůli teplu těla, ale spíš kvůli teplu na duši. Několikrát olízl vlče mezi ouškama v pohlazení. "Nemusíš být tak smutný Sani." řekl mu tiše, vážně, ale překvapivě něžně. Chrání vlčátko vlastním tělem, před smutkem a tím vším. "Nikdy jsi nelovil, jenže lovit musíme, jinak bychom neměli co jíst. Lov je nutnost. Ale neměl by nikdy být lehkovážný, ani krutý. Ani zbytečně kořist trápit. To by nebylo správné." Olízl si čenich. Není si úplně jistý jak pokračovat, ale má docela strach, jak tohle zvládne. Křehká duše mláděte a takový nevrlec jako on, to je složité. Sám už neví, jak to vše vysvětlil kdysi Ferenix jemu.
"Vždycky musí něco odejít, aby mohl život pokračovat dál a přijít nový. Tak to v přírodě chodí. Není to vždycky fér, ale bývá to tak. Nemusíš se trápit pro jednu myšku. Jsou jich tu spousty, a budou tu další spousty i příště. Ale právě proto lovci loví hlavně kořist, která je slabá a stejně by asi neměla šanci. A snaží se to skončit co nejrychleji. I tahle myška, nejspíš neměla tak dobrý postřeh. Jinak bys ji nechytil. Příště zkus prostě chytit pevněji a silněji, aby to bylo rychlejší, to je všechno." Má pocit, že to příliš okecává. Bude tomu vůbec vlček rozumět? Netuší. Jeho okoralé srdce se chvěje v hrudi obavami, s kterými si neumí poradit. Sleduje vlče a chrání ho dál vlastním tělem. Snad tato slova budou stačit. Naučit se lov, to není pro mladé vlky jen tak. I když tady zvládli sotva nejzákladnější pravidla ohledně stopování a hledání kořisti a myši? Nejsou ideální, ale i na těch se dá přežít, když je opravdu nouze. Jedlé jsou.

(V přírodě ostatně vlci reálně myši chytají a žerou. :D )

"Ano?" griluje ho pohled jantarových očí na místě. "A chováš se tak ke všem a vždycky?" Skoro ani nemrkl, div ho vážně nespálí na popel.

Jenže, pak z Jarumiho přece jen vypadly nějaké podrobnosti. Cvhíli na něj ještě hnědý vlk zíral, pak zabručel, povzdechl si a koukl k nemi, tak trochu ve výrazu 'za co...'. Pak koukl na Jarumiho docela normálně. "To bys tedy měl. A nezapomeň jí taky přiznat, že nevíš o co jde. A vůbec, chvíli tady zůstaň sedět, chci aby sis promluvil s Ikkem, dojdu pro něj."

A bez ptaní vyrazil. Přece jen, byl to svým způsobem rozkaz a Feier je gamma.

Ikkeho našel naštěstí rychle a v rychlosti ho informoval, že měl pravdu. Opravdu nebylo těžké poznat, že tam je něco víc, když jsou ti dva pokupy a Jarumi je v tom asi až po špičky na ušiskách. Jenže, také právě Feierovi dokázal, že to sám netuší a vlastně vůbec netuší, co to je a asi nikdy neměl vztah. "Hele, Ikke, já mu s tímhle nepomůžu... netuším vůbec, ale vůbec co mu na to říct a jak jednat. Nařídil jsem mu, a´t tam sedne a počká, že přivedu tebe. Protože bez tebe jsem prostě v háji, v tomhle." povzdechl si a vůbec se to nestydí přiznat. Ani mu nedošlo, že tím pádem na sebe výstavně prozradil, že ani on nikoho možná nikdy neměl. Nebo jen velmi krátce a dávno.
Tak jako tak, odvedl Ikkeho k místu mezi řekou a jeskyní, kde by měl čekat Jarumi.

Tak to vypadá, že to každý bere trochu jinak... Jarumi bude asi vážně dost ambiciózní. Snad se vážně bude ovládat dost na to, aby to provedl správně. Ale je celkem rád, že Adain se nikam nehrne. Feier rozhodně má v plánu dohlédnout na to, aby měl co dělat. Koneckonců, někdo musí hlídat a vlk tvrdil, že je dobrý bojovník. Takže se přes něj snad k vlčatům a Artemis nikdo nedostane.

I s ostatními ze smečky to celkem mává. I když i v této napjaté situaci si Feier všiml, jak vlastně je úplně všem jedno, že tady spálil trs trávy. A maličko ho to potěšilo. Opravdu ho tady přijali. Jsou jeho rodina. I Stadley, po kterém se jen krátce pohlédl. dobře ví, že ten se asi moc neprojeví. Na to ho nacpal příliš silnými léky. Jenže musel. Snad se to brzo zlepší.
Zůstal stát tak, aby Stad byl poblíž něj, zatímco Feier sám jedná s Alfou.
"Nevím kde je, ale stačí, když mi to někdo popíše, jistě jste ho donesli domů." Podíval se po ostatních.

Ke špiónům se nevyjadřuje. Není to ostatně na jeho rozhodnutí.

Ať už dostane pak popis nebo doprovod, vyrazí k tělu. Ikkeho by u prohlídky ostatně i ocenil, kdyby slepý léčitel u toho chtěl být také.

Ale ať už u těla nakonec skončil sám nebo s doprovodem, dal se do hodně důkladného zkoumání. Očichal snad každý centimetr těla. Posoudil jeho ztuhlost, prohlédl a očichal každý šrám, modřinu a ránu. Neváhal ani vzít očištěný klacík a pomoct si u rozevření rány doširoka. Posoudil i tvar a vzdálenost stop zubů v ranách. A mračí se čím dál víc.

Pokud tu bude i Ikke, zeptá se samozřejmě na názor i jeho, ale u něj to vypadá dost jasně.

Potom se vrátí ohlásit co zjistil Raiovi. "No, rozhodně ho nezabil vlk... ale nimlóg. Žádná rána neodpovídá otisku vlčích zubů... Rány se stopy po zubech mají jiný tvar a obsahují typický jed. Nese na sobě i stopy po kopytech a paroží. Pachy Přízračných se ale s pachy nimlóga dost prolínají, nedokážu určit, které jsou starší. Je to až příliš blízko sebe. "Podezřele blízko... taky na něj mohli tu bestii nalákat.

Koukala jsem zhruba co tam psali, plus se pro jistotu ptala hráčky za Rivotra. A Ikke, no nechám to na jeho uvážení jestli se chce taky vyjádřit. :)

Docela si oddechl když viděl, že to vlče nevzdalo a pomalu se zase dal do snah něco ulovit.
Hrabání navíc už vlček zná, takže jim to šlo pěkně.
Spokojeně se usmál, když vyplašili hned dva kousky. Ale vlček byl trochu moc překvapený na to, aby zareagoval.
Feier se trochu obával, že to Sani definitivně vzdá, když uviděl sklopená ouška. Ale ne. Než stihl pořádně zareagovat a zkusit ho povzbudit, Sani prokázal pořádný kus ducha, když se rozhodl, že prostě neprohraje.
"Výborně," pochválil jeho rozhodnutí Feier a sám se také dal do hrabání. O kousek dál. Natáčí občas hlavu, a využívá potenciál svých velkých uší, aby měl větší šanci nahnat další myš k Sankarimu.
chvíli to trvalo než vyběhla další...

A tentokrát ji maličké vlčí zoubky neminuly. Myš vypískla, a pokoušela se Sanimu vyškubnout, a utéct, ale vlče se kořisti jen tak nevzdá. To už Feier poznal dřív, na vlastní ocas.

Takže, nakonec tady máme jednu ulovenou myš. Feierův ocas se rozmával a s úsměvem došel k Sankarimu. "No vidíš, šikovný. Maminka bude určitě moc hrdá." Pochválil ho vážně. "Chceš ji jít ukázat mamince, nebo budeme ještě chvíli lovit?" Zeptal se vlčátka.

Nereagoval na jeho úsměv, a vlastně se ani nehnul, když se Jarumi přesunul vedle něj, k okraji svahu. Feier už si to tam zhodnotil důkladně. Ví, že je víc než jedna možnost, některé jistější, některé jen pro zkušené. Sám je zvědavý, jakou možnsot zvolí Jarumi.
Kývl, na zhodnocení okřídleného vlka. "S tím se docela dá souhlasit. Ta cesta se rozhodně použít dá. Ale trávy v téhle nízké formě bych se nevyhýbal, pro hodně vlků by byla i jistější. Holá skála není moc oporou pro drápy, a pokud s tím neumíš, tak ti to dost lehce podjede." Nemusí vysvětlovat, jaký následek by něco takového mělo, na takhle prudkém svahu. Navíc, létavci paradoxně obvykle umí docela dobře pohyb po kluzkém. Asi že jsou zvyklí přistávat na skalách, či co.

Ale Feier pak ještě promluvil. "Pro zkušené je možné volit i cestu mezi balvany. Dají se přeskočit. Ale skákat přes překážky na takto prudkém svahu, to chce napřed hezkou řádku běhů bez skoků. Chce to znát svahy a jejich chování. Ne kvůli skoku. ale kvůli tomu, abys uměl určit, co tě čeká za terén za balvanem."
Koukl na něj, pak čenichem ukázal na jeden balvan, pak na druhý vedle něj. "Támhlety dva... oba dost podobné. Přes ten vlevo klidně skočit jde. P5es ten vpravo ne. Podívej se na ty drobné stíny a na těch pár kamínků o dost níž. Těsně za ním je trochu nepořádku a suti. Ale u toho vlevo nejsou. " Detail, který by mohl zachránit život.
"Tvoje cesta je každopádně dobrá. Takže, teď se proběhneme. Ty první." Jednak chce vidět, jak si vede. A jednak, kdyby náhodou, Feier za trysku ze svahu překážku přeskočit dokáže.

Zastříhal ušima. "A já nejsem zrovna dobrý náborář. Takže to by asi nedopadlo." Potřásl hlavou. Ano, jsou vlci, co jsou radši mimo smečku a mají jen přátele. On k nim nikdy nepatřil, ale neodsuzuje takové. Sám byl tulákem dost dlouho.

Nad lišejníky a jejím hraným údivem si odrkl. "O to nejde. Jde o to ti říct, který se hodí a který ne." Zvedl maličko hlavu a naklonil trochu hlavu na stranu. Tak nějak má pocit, že si to určitě tak jako tak zapamatovala.
Trochu neví, co si o jejích znalostech má myslet. "Učila ses hlavně sama, že? Ne s nějakým zkušeným učitelem. Odhaduji, že neznáš moc názvy. Ale máš dobrý postřeh." Zkusil to. V nejhorším ho vymáchá dole v potoce, shodit vlka z podobné dřevěné lávky, jako je padlý strom, ostatně není nic těžkého. Ne když ona sama by měla zadní tlapy na pevné zemi.

Na její svolení sem pro lišejníky chodit, jen přikývl. "Lepší využít teď, než ten strom shnije, taky fakt." Potřásl hlavou a pokud ho přece jen z toho stromu neshodila, tak z něj teď seskočil na pevnou zem.
"Je nějaká situace, na kterou bys nevěděla vůbec o žádné možnosti jak použít?" nabízí jí vlastně neobratně, že jí může něco ukázat, co a jak. Ale otázka je, zda jí to dojde.

Doufal, že ho tím trochu povzbudí. Ne že ho ještě víc srazí. Myšky opravdu není zase tak snadné chytat. Jsou rychlé a nenápadné. Ale naprosto už netuší, co s malým Sanim provádět, aby zmizela ta schlíplá nálada. Je to jen vlče.
Koukl pak na něj a vyrazil s ním na lov myšek.
Postupně mu ukázal hned několik otvorů myších děr. Pach myšiny je tam hodně silný. "Tak.. a teď ty potvůrky musíme pěkně vyplašit." A začal rozhrabávat první vstup do podzemního hnízda, který měl po tlapách. "Jen do nich. A sleduj u hrabání okolí, určitě někde nějaká vyběhne, tak po ní pak hned skoč," nabádá vlče. Velké tlapy hrabou docela důkladně.
ať už se vlček přidá nebo ne, chvíli na to se vlčeti pře tlapami objeví hned dvě myšky, prchající před mnohem větším a nebezpečnějším Feierem.

Nevěřícně na okřídleného vlka zíral, když ten si tam doslova a úplně kecl na zadek. "Chceš mi říct, že celou dobu nevíš, co vlastně provádíš?" řekl mu přísně.
"To jsi nikdy neviděl pár? Ani jako vlče?" Koneckonců, Jarumi se taky asi těžko mohl narodit, kdyby neměl dva rodiče.
Měří si ho pohledem a maličko neví, co s ním. Odkašlal si a navázal na to, co říkal před Jarumiho šokem. "Takže, jak to s ní vidíš a jak se hodláš chovat?" Očividně má vůči Artemis velmi ochranitelské sklony, i když s ní pár netvoří a ani to neplánuje. Jestli něco, tak je pro něj opravdu spíš sestrou. Jantarové oči Jarumiho div neprobodávají pohledem.

Kouká na něj.. a pak, si prostě povzdechl, protočil oči a lehl na místě. Svatý vlku, ty to vidíš.... Proč já!
Chvíli prostě civěl do země. Jako by se mu snad něco stalo.

Pak vstal, oklepal se a koukl na Jarumiho. "Ne ze smečky. Ze vztahu. Co jiného asi můžu myslet? Navíc, ona už má od tebe hlavu zamotanou dost. Jen až do dneška jsme s Ikkem netušili, o koho jde, ale vidět to na ní bylo dost. Jen doufám, že není taková trouba jako ty a aspoň to o sobě ví." I když kdoví jestli, s tím v jakým je stavu.
"Se smečkou tohle nemá společného nic. Jde jen o tebe a o ni." Zase si ho měří tak přísně. Griluje ho pohledem, skoro jako by byl její otec nebo bratr a chránil ji před nápadníkem.

Pořád ho sleduje pozorně a trochu zamyšleně.
První myška sice zmizela a Sani očividně nemá ze situace moc radost. Feier do něj ale zlehka strčil čenichem. "Rychlá potvůrka, viď? Prozradím ti malé tajemství. Lovit myši je hodně těžké. KDyž ji sice chytíš, už ti neuteče, což se větším zvíratům může povést. Ale zase jsou tak rychlé, že je vůbec není jednoduché chytit. "Zase ho pošimral za uchem. "Utečou často i dospělému vlkovi. Ale to vůbec nevadí. Víš proč?"
Koukl na něj. "Kde je jedna, je jich vždycky víc. A když tady budeme běhat, vyplašíme je a buď je chytíme jak budou přebíhat sem a tam, no a nebo zjistíme, kde se schovávají a vyhrabeme je!" Zkusil ve vlčeti vzbudit trochu nadšení.
"Pamatuješ si, jak jsi lovil můj ocas? Jak jsi po něm skákal a chytal ho zoubkama? Po myšce musíš skočit hodně rychle. Tak pojď, jdeme jich vyplašit. Jsou tu dost cítit, bude jich tady hodně. "
mrkl na něj. A opravdu, opodál se mihlo další tělíčko.

Pořád si ho tak měří pohledem. "Vypadá to, že se celkem dost hýbeš, takže to není špatné," zhodnotil to pár slovy. "Vyběhnout na horu taky není občas špatný. Je to dobrý trénink. Umíš se pohybovat vyloženě v horách? Tam kde hrozí sesuvy půdy, laviny, padající kamení?" Zkoumá ho dál zvědavě. Běhat jen tak někde venku je dost jiné, než běhat vysoko v horách. Hory umí každou chybu dát pěkně sežrat.

Nad ukecaností a perlami jen potřásl pobaveně hlavou. Vážně, namluví toho dost. Jestli se nad tím někdy naučí přemýšlet, tak to bude zajímavé... Neměl ale potřebu to komentovat. A co se přátelství týká? Zastříhal ušima a znovu ho přejel pohledem. "Uvidíme. Přátelství chce čas. A pokud budeme každý v jiné smečce.... "mírně naklonil hlavu na stranu aniž by odvrátil pohled. Může to být pak celkem komplikované. Ale nedá se popřít, že je vysokému hnědému vlkovi mladý Roihu sympatický.
Poslouchal i jeho vyprávění o seznámení s vlčicí. Souhlasně přikývl. "Proběhal jsem v Norestu kde co. Ano, znám to tam," přikývl. "Tak ať ti to s tvou vlčicí vyjde." zabručel. Teď už asi opravdu bude čas se pomalu rozloučit. Leda by si snad ještě dali menší kondiční běh. Mladý vlk je možná zvyklý běhat, ale pokud jen tak, dlouhonohý vlk, který trénuje každý den, by si ho mohl docela hezky podat a ukázat mu, že i běh může být pěkná dřina. Ale sám od sebe to nenavrhne.

Dobře viděl reakci vlka... Pořád je z něj hodně v rozpacích. Naprosto netuší, čím to, že ho vlček takhle přijal. Vůbec poslední dobou nechápe. Už hodně dlouho nechápe hodně z reakcí ostatních na něj.
Netuší, jak to má vlček s reakcemi a zážitky, že ti děsivě vypadající jsou pro něj spíš lepší. Aspoň nehrozí falešná upřímnost. To by dokázal pochopit, kdyby o tom věděl, ale neví. A tak, má v sobě jeden velký zmatek,. Který ale moc nedává najevo. Jen pozorný pohled na jeho uši by možná napověděl vnímavému pozorovateli.

Vlček si vedl dobře i v terénu, když mu Feier ukazoval rostliny.
"Učit se první pomoc znamená čelit i dost nepříjemným věcem," varoval ho raději opatrně. "Ale když se něco nepříjemného stane, znamená to, že víš co dělat. A to je užitečné." Každopádně ho to naučit hodlá.
"Viděl jsi už někdy jak se někdo zranil?" Opatrně zkouší půdu aby věděl, co tak může ten mladý vlk snést. To že je mladý nutně neznamená, že ledacos neviděl.
Jen tak mimochodem ho dovedl k malému stromu u potoka, během hovoru. "Tohle je vrba. Ten strom si zapamatuj. Žvýkání jeho kůry může zmírnit bolest, hodně ji při léčení používám. Ale nikdy žádné bylinky nepoužívej jen tak. Jen když je to nutné. A tedy ani kůru vrby. Zvykl by sis na ně a pak by nefungovaly až by to bylo potřeba. Vrby rostou vždy u vody, najdeš je u každého potoka, stačí hledat dost dlouho. "