Príspevky užívateľa

Kývl na pozdrav a zabručel cosi, co by se s trochou fantazie dalo vyložil jako dobré ráno. Protáhl se a koukl ze svahu. Pak na Jarumiho. "Tak co, připraven? " Velkou pozornost věnoval jeho nohám. Prostě posouzení jejich síly. "Tvrdil jsi, že jsi už ze strmých svahů běžel, v plném tempu. Takže, zkus mi trochu říct, jak to provedeš bez křídel. Podívej se tady dolů a ukaž mi čenichem jaký bys volil směr z tohodle kopce. "
Úbočí je strmé poměrně rovnoměrně. Obrovský, velmi dlouhý svah. Suťová pole jsou víc vlevo dole, ale několik menších je i kolem středu a vpravo, kolem nich jsou nízké porosty travin.
Ve středu svahu je také mnohem víc větších balvanů. Stromy tady v téhle výšce nerostou, nejvýš sem tam plazivý keřík. A vrchol skály, je skoro všude holý. Holé plotny doprovází také okraje většiny úseků se sutí a kameny.

Vypadalo to, že to všechno půjde dobře a bez obtíží. Stadley se přece jen zapojil a i když se k lovu stavěl trochu vlažně, což Feiera zase tolik nepřekvapilo, využil příležitosti. Jenže, nestačil to dotáhnout do konce když tam sebou švihl. Feier zavrčel a ohnal se po srně, roztrhl jí už načatý krk a rychle ukončil její trápení. Neměl na to vážně zrovna ideální pozici, takže schytal kopanec od panikařícího zvířete do plece. Ale to se nedá nic dělat, to se někdy stává. Nic vážného se nestalo.

Vstal, otřepal se a šel prohlédnout Stada, jak na tom je. Pořádně ho prozkoumal. No jo, to bude asi z vypětí a z hladu. Jídlo tu je.
Zamručel a rozhlédl se po prostoru. Mohl by ho zmáchat vodou, ale musel by pro něj dojít a nebo použít některé rostliny. V horách a v zimě jsou možnosti ale omezené.

Nakonec zabručel a prostě si vyrobil hroudu ze sněhu a přiložil ji Stadovi k čelu. Sem tam do něj strčí aby ho nutil se víc probrat. Normálně by ani nemusel, u tohodle by se probral sám do pár minut, ale jeho psychický stav by to bez podpory mohl protáhnout a o to Feier zrovna nestojí.

Přísně se na něj podíval. "Nesrovnávám tě s ním. To by ani nešlo, situace vás dvou je od začátku jiná. Ale dost vlků se o vlčici zajímá chvíli a pak odejde a je celkem jedno, jakým způsobem to provedou."Neobtěžoval se mu říct, aby se uklidnil. To by ostatně stěží mělo kýžený efekt. Přejel ho pohledem a z jeho vrčení si nic nedělá. Feier má přece jen ve smečce celkem vysoké postavení a nedostal se tam jen tak. Jarumi víc než vrčet stejně nemůže. MOhl by se bránit, ale Feier ho nehodlá jen tak napadnout. "Takže se prostě vyjádři, jak to s ní myslíš. Nic víc se po tobě nechce. Nebo mi chceš říct, že po ní dost očividně jedeš a ani o tom nevíš?" Zvedl obočí.
Feier skoro ani nemrká, velmi pozorně ho sleduje, každý záchvěv jeho uší a dechu. I to totiž dost řekne. Ale přece jen, sám mu to teď vpálil vážně pěkně napřímo, takže pokud Jarumimu vážně nedošlo co s Artemis provádí, tak teď už mu to snad dojde. Feier vážně ale nečekal, že někdy bude v podobné situaci.

"Nejde nutně o sběr, ale prostě o to, že některé mohou být užitečné. A některým je zase lepší se vyhnout." Okoukl jeho tělo chráněné šupinami. "V tlamě, v očích ani uvnitř čenichu šupiny nemáš a pokud neznáš ani běžné rostliny, tak si můžeš pěkně naběhnout už i jen tím, že si lehneš kam nemáš. "Takový bolševník na čenichu vážně není nejlepší volba.
Targových rozpaků si buď nevšiml nebo je nekomentuje.

"Dobře, časem můžeme zkusit nějaká cvičení na ověření, ale podle popisu jde opravdu spíš o vliv dechu. Srdce to ovlivní také, ale prostě je to trochu jiné. Reakce srdce mi přijde spíš už jako následek toho co se stalo. Až se na to budeš cítit, prověříme to." Rozhlédl se. "Raději bych to ale prováděl někde, kde to je trochu nehořlavější než tady." Bylo by škoda lávou podpálit tohle místo.

Pak už se věnoval důkladné prohlídce Targova těla. Čenich je o dost citlivější než tlapy, takže si dobře prověřil tvar a podobu mnoha Targových odlišností. I tvar šupin si takhle pořádně prozkoumal, nejen onen orgán na tvorbu lávy. Targa se trochu ježí, ale to není Feierovi divné. Dost vlků se ježí, když je má léčitel prohmatat. A Targa? Věčně v tom svém plášti a spíš se ostatních straní. Bylo by mu divné spíš kdyby se neježil.

Maličko pak ustoupil, když viděl, že vysoký vlk vypadá trochu rozhozeně. "Dobře. Lovec je vhodnější kariéra." přikývl a sleduje ho. To mu tak moc vadí že na něj někdo sahá? Budu na to muset dávat trochu pozor.

"Dobře." přikývl na vysvětlení jak to s draky u něj bývalo. "Takže zřejmě nikdo nezemřel proto, že by ho zničil ten orgán na tvorbu lávy. To je dobrá zpráva." A docela důležitý faktor. Targa mu řekl víc než sám tuší. Tohle ukazuje na vyrovnaný výkon toho orgánu v čase., Neměl by ani vyhasnout, ani naopak zvětšovat svou aktivitu až do zničení svého nositele. To znamená, že se s tím dá mnohem lépe pracovat a víc trénovat.

"Takže, dostaneš ode mě úkol. Zkusíš vymyslet jak by se dalo bezpečněji trénovat použití lávy. Já budu mít stejný úkol. A za pár dní si to prostě porovnáme, na co jsme kdo přišli a případně můžeme něco vyzkoušet. Jen.. vážně někde, kde to je nehořlavé. Dnes už bych tě raději netrápil, vypadáš že máš dost i jen z té prohlídky." Přejel ho pohledem. "To ti tolik vadí něčí dotek?"

Feier je z toho všeho maličko zoufalý. Netuší jak správně učit mláďata a má pocit, že to pěkně koní. Potřásl hlavou a znovu jemně pohladil mladého vlčka,. "Vlastně trochu ano. Ale je toho víc. Určitě na spoustu věcí přijdeš i sám, stačí, když si vždycky něco očicháš a pak se zamyslíš, čemu je to podobné a v čem se to liší, ano? A můžeš to zkoušet i sám, když zrovna tě nikdo nebere někam ven." Zkusil dál vlčeti možnost, jak by z toho mohlo být něco zajímavějšího. I když je mu jasné, že možná ohrozil svou zásobu bylin, protože dost možná do ní poslal jeden hodně zvědavý rejdivý čumáček. Budu mu pak muset vysvětlit, kam ho strkat raději nemá.
Všiml si stáhnutí uší u té věty s lovci. Zarazil se. Doufám, že si to nevyložil špatně... Přilehl k zemi, aby se na vlče mohl podívat tak nějak z jeho výšky. "Jsi úžasný mladík. A ještě spoustu věcí neumíš, ale to je v pořádku ano? Všechno se to naučíš a budeš určitě výborný lovec." Lehce strčil čenichem do malého čumáčku před sebou a usmál se na vlčátko. Pak už vyrazili.

Vlček si pak při hledání myších cestiček vede velice dobře. Feier opatrně kráčí těsně za ním a sleduje jeho rejdící čumáček dost pozorně. Uznale zamručel, když vlček našel pěšinku i když uhnula do strany. "No vidíš, šikovný! Budeš vážně dobrý lovec, máš talent." V jeho hlase zazní i maličko hrdosti. Vlče si na první pokusy vede vážně naprosto skvěle.

A zanedlouho se před nimi ozvalo písknutí. Sani právě vystopoval svou první kořist a trávou sotva metr před jeho čenichem se mihlo maličké myší tělíčko.

Jen zarbručel. "Zatím to tak vypadá." Oklepal se, aby si trochu porovnal kožich. Vzduchem poletuje pár hnědých chlupů. Blíží se jaro, brzo jich bude při otřepání lítat ještě víc.
Koukl na ni, když zmínila smečku. "To není. Ostatně, ani nejsem zrovna v situaci, kdy by se hodilo vůbec nábor dělat ne?" Před chvílí jsem se tady ostatně parádně ztrapnil. Povzdechl si. "Abych pravdu řekl, nejsem dost diplomat na to, abych se někoho vůbec lákat pokoušel. A přesto se mi to už povedlo. Ikkeho přesvědčil docela dobře. A Targa? Z nějakého důvodu Feiera považoval za důvod, proč se o smečku zajímat. Feier sám to naprosto nechápe.
Ještě jednou se opatrně protáhl a vyrazil spolu s ní za lovem lišejníků. Má ale dost rozumu, aby jí dával trochu prostor a necpal se těsně k ní.
Došel k padlému stromu a okouknul situaci. Protáhl se opatrně kolem ní, tak aby o ni nezavadil a vylezl na padlý strom. Pro vlčí drápy to není pohodlné místo, ale opatrně došel k jinému stromu o který se ten padlý opírá. Opatrně zuby utrhl pár pásů lišejníků a pak s nimi zamířil zpátky. Rozložil ho před ní. "Vlastně tu máš dva druhy, podobné. Podívej, tenhle má nenápadné skvrny navíc. vidíš? " Kus těmi se skvrnkami je menší a jen jeden. Očividně ho nechtěl brát zbytečně. "To ten druhý se dá použít. Přidáš ho trochu do výluhu s ostatními bylinami a máš dobrý lék na jarní nachlazení co jdou po plicích a průduškách."

"No proto!" PRohlásil jen, se zřetleným uspokojením v hlase.

A i když se ježil, opravdu držel pěkně a poctivě. Stejně jako nic nenadělal s jejími rozpaky. Nekomentoval ani tvorečka, který se zapojil do ošetřování taky.
"Při protáhnutí jsem nic podezřelého nikde nezaznamenal. Tak uvidíme."
Zůstal kde byl a nechal ji, aby mezi nimi nechala odstup. Přece jen, poprvé před ním utekla. Ledy snad už prolomili, ale přesto zůstává plachá. Zastříhal ušima. Je mu jasné, že zatímle něco je. Nejspíš to bude souviset i s tím, proč byla tak vyhublá. Ale i to se trochu zlepšilo, takže se zřejmě i její psychický stav trochu lepší. To by ukazovalo na šok, velký stres. Ztrátu někoho blízkého nebo vyhnání ze smečky nebo třeba zajetí. Ale nemůže to vědět dokud se od ní nedozví pravdu. Nenechala se tím úplně pohltit, což je dobře. Oči mu sklozly na toho tvorečka. Možná i ten na tom měl svůj díl.

Koukl na ni a odfrkl si."Jo, tuláckýho. říkáš někomu, kdo před chvílí zahučel skrz trní do potoka. Nebýt to potok ale kaňon, tak mi bylo to, že smečku mám, víš co platné. Ale pokud bych pád přežil, věděl bych co dělat." Zabručel. Zranit se může i ten, kdo smečku má a nemusí u toho zrovna nikdo být. Proto tak prosazuje znalost první pomoci a je ochoten kohokoliv ze smečky učit.
"To se hodí. I mezi tuláky by měla být léčitelka, pokud tady ještě je. Možná bys ji měla najít a ukázat mu ji." Není jisté, že by zastihl jeho na území Ignisu a navíc, že by vůbec mohl jít na pomoc.

Trošku zoufale koukl po vlčeti a sklopil uši. Dobře, to se mi nepovedlo. Neví jak učit vlčata, nikdy to nedělal. Asi na něj prostě moc spěchal a tohle je pro něj zatím málo zábavné. Ale jak te´d z toho.
Došel k němu a jemně ho pošimral čenichem za ušima. "Pachů je hodně. Některé jsou cítit jako zvířata. Jako vlci, ale jinak. jinak jsou cítit zvířata, co jí maso jako my, jinak ta, co jí trávu. Voní i sama země. A rostliny. Všechno to ti může říct, kde najdeš to, co chceš ulovit." Vysvětlil mu. snad správně. "Dobrý lovec to umí. špatný jen běhá kolem a čeká, co potká." Mrkl na něj.
"A mimochodem, ano, jsou tu cítit ty myšičky. chceš ukázat odkud? Určitě půjde nějaká chytit." Zkusil mu trochu zvednout zájem.
Pak vykročil k travinám nedaleko. Koukl do vlčete a hrábl packou do země. "Tady je cestička, kudy běžela myška. Chceš zkusit zjistit, kam běžela? Může tam mít noru, to znamená víc myšiček." Pokud ani tohle nepomůže, povede vlče rovnou k myším hnízdům opodál. On už díky změně větru čichem určil, kde asi tak budou.

Dorazil do hor brzo. Musel vyrazit s předstihem, Ten, koho tady hodlá prohnat, má křídla, takže tu může být brzo a Feier mu řekl, že má přijít za svítání.
Takže, vyrazil ještě za tmy. A když se první paprsky slunce dotkly vrcholků hor, už stál na jednom z nich. Nad hodně strmým svahem, zčásti pokrytým sutí, zčásti nizoučkou horskou trávou a zčásty holá skála. Vyjímá se tam v tom slunci pěkně, nedá se přehlédnout. Takto ho aspoň Jarumi brzo najde. Feier studuje pohledem svah pod ním. Vlk, s kterým poběží, má křídla. A regeneraci. Takže z nebezpečné situace se může lehce dostat. Takže si může dovolit ho vzít na nejvyšší level běhu ze svahu. Navíc, říkal, že už v tom nějakou praxi má, takže ho nehodlá šetřit.

Pořád na něj tak kouká. Skor obez mrkání, div ho nepropichuje pohledem. Vzhledem k jeho výšce a vůbec vzhledu, to působí docela strašidelně. Ale na Jarumiho to nic platné nebude. Slabší povahy by to ale měly těžké.
"To ti chválím," odpověděl mu na jeho snahu. "A vlčata chránit samozřejmě budeme. Ale je víc způsobů, jak někoho ranit." Zvedl obočí. Sám sice nikoho nemá, ale viděl už jako vlče dost zlomených srdcí. A taky mu samozřejmě Ferenix sám ledacos vyprávěl. Vždyť psychika je u léčení nemocných velmi důležitá. "Jestli jí popleteš hlavu a pak ji necháš být, tak si mě nepřej. Dost na to, že dopadl tak zle její vztah se Stadem. " Poračuje dál Feier. Rozhodně tuhle otázku nehodlá nechat nezodpovězenou.

Musel se usmát, když viděl Sankariho, jak se snaží plnit pokyny. Malé nožky se zdvihají vysoko a došlapují co mážná nejvíc opatrně. Ale pravda je, že je celkem tichý. "šikovný," pochválil jeho snahu. A když se zeptal na pachy, kývl. "Ano, mě samozřejmě cítíš. Ale zkus mi říct, co ještě. Klidně i pokud to neznáš. A zkus třeba zjistit, z čeho nějaký pach jde. Když se otočíš kousek, třeba zjistíš, odkud ho cítíš silněji a odkud méně a pak můžeš popojít tam, kde je cítit víc. A najít, co je tak cítit. To budeš potom potřebovat na lovu. Tak se dá najít kořist." Vysvětluje opatrně vlčeti. Jen doufá, že ne příliš složitě. Zatím ani nezačali hledat myší stopy, ale myšinu tady Feier cítí taky. Někde tady ty potvůrky rozhodně jsou. Třeba se Sani náhodou chytí správného pachu, ale ta šance je malá.
"a nezapomeň u toho chodit opatrně a potichu," připomenul pro jistotu. A pak už jen se zájem sleduje, co se bude dít.

Zase na ni tak koukl. "Třeba jsem celý jedno velké kopyto, co ty víš." Výmluvně koukl směrem k tomu svahu z kterého sletěl. Udržel pořád tak vážnou tvář. I u vtipkování. Prostě velký drsný zlý vlk, i když dost možná jen na povrchu.

Obírání trnů chvíli trvá. Feier se maličko ježí, vážně není zvyklý že by na něj někdo sahal. Ale dobře ví, že to nic zvláštního není. Prostě jen vytahování trnů. Takže neříká vůbec nic a prostě drží. Nenadělal by nic ani při vytahování trnů z horších míst, léčitelé tohle berou trochu jinak než většina. Je to prostě jen práce, nic zvláštního a přece jen, všichni vlci mají zadek, že?
Ale nekomentoval její rozpaky. Otočil se, a bílými zuby vytahal zbytek trnů.
Pak vstal a protáhl se. "Fajn, asi jsme našli všechno."
Koukl na ni. "A kontakty ti nepomůžou moc ve chvíli, kdy ležíš někde na zemi pod svahem a ze zlomené nohy krvácíš. Pokud tam jsi sama." Povzdechl si. Samozřejmě, někoho tak najít, nenechá ho bez pomoci. Pořád je léčitel. Ale koukl na jejího společníka. "I když on by asi mohl ztropit poplach a někoho najít."

Maličko naklonil hlavu na stranu. "Možná neviděli. V Norestu jich moc nepotkáš." tedy, jak kterých. "A co třeba mi chybí?" Pokračuje dál ve vtipkování. "Vysoký jsem taky dost. "

Neví, že tu má úkryt, nenatrefil na něj. Jen na Tábor Přízračných, kde naštěstí nepotkal nikoho z nich. "Fajn," řekl jen prostě. Po pacce ze sebe vytahuje trny tam, kde dosáhne. Asi nejprotivnější je jeden těsně za uchem. Zaváhal. Může ho zkusit vyhrábnout packou, ale asi to moc příjemné nebude. Nebo počkat, jeslti ho najde vlčice.
"To se rozhodně hodí. Jsem toho názoru že základní první pomoc by měl vážně znát každý. Léčitelé nemohou být všude naráz. Ty se navíc nemáš kam moc obrátit, co? " Ví že se mezi tuláky pohybuje jakási šedá léčitelka, ale už dlouho ji nepotkal. Je fakt že také neměl čas poletovat po Norestu, ne v poslední době. A předtím zase šel hlavně po nasbírání zásoby bylinek, co v zimě nebudou. Což se třeba lišejníků netýká.

Koukl na ni, jantarové oči docela hluboké a těžko odhadnutelné. A pak, s tím svým navrčeným, ale jinak celkem kamenným výrazem, jí naprosto v klidu odpověděl: "Mě přijdou velké dost a ostatním obvykle taky." Zvedl mírně obočí. Má zřejmě sice svérázný humor, ale tohle rozhodně humor byl. A navíc si jím dělá legraci ze sebe.

Trochu pak zaváhal. "Fajn, proč vlastně ne. Tenhle les jsem víc procházel spíš v létě a lišejníky jsem zrovna moc nehledal, ne v té době."
Věnuje se pak čištění tlapy. Vzal si tedy pak i ty lístky. "Taky jich mám doma mrak. A kde čeho dalšího. Ty se vyznáš v bylinkách a v léčení?" Koukl na ni se zájem. Minimálně něco rozhodně ví.

Kožich s trny moc nekomentoval, jen s povzdechem kývl a naplácal si na tlapu pastu z jitrocele, kterou narychlo připravil na umytém kameni, sebraném vedle tůňky. Bude jí dost i na další škrábance.

Koukl na ni, pak na strom s lišejníkem. "Občas se najdou, tyhle jsou navíc docela pěkně narostlé. Jsem dost vysoký abych tam dosáhl docela dobře, ale jsem osel. Blbě jsem si stoupl." Nijak se nepáře ani s hodnocením sama sebe. Takže zřejmě není jen tak nevrlý na ostatní, ale na sebe je zdá se přísný taky.
Vyrazil za ní. Našlapuje celkem dobře, ale přece jen to kulhání úplně skrýt nejde. Nad tůňkou zastříhal ušima. "To se docela hodí," uznal tím svým bručivým hlasem a začal si čistit tlapu. Pečlivě a je vidět, že něco takového vážně nedělá poprvé.
Zarazil se, když vlčici ten tvoreček donesl listy jitrocele. Koukl na ni, zkoumavým pohledem, celkem upřeně. "Nebudou ti chybět v zásobách? Sice už brzo porostou nové, ale ještě je brzo. Já mám zásob doma dost." Jen zrovna dneska jak naschvál sebou nemá svůj vak se základními bylinkami. Ne, vážně nemá dobrý den. Nosí ho skoro pořád. Přilopil uši a v duchu si docela pěkně vynadal.