Príspevky užívateľa

Pořád má to obočí nahoře. A je mu celkem jedno, jak to působí. Nebo co to komu způsobí, i kdyby třeba noční můry. "Já, takhle zkoumám každého." Upozornil svým hlubokým bručivým hlasem Roiha. "Chci vědět, v jaké jsou kondici." Netušil, že tímto krásně nahrál té představě o učiteli tělocviku. Kondice ale vážně nezajímá jen trenéry. Nebo tělocvikáře. Problém je, že ty ale zajímá také.

Na prohlášení, že je rád, že Feier o smrti nepřemýšlí, jen něco zabručel. Netuší, co si o tom myslet. Přece jen, neznají se. A do hlavy mladému vlkovi nevidí. Asi ani nechce. Kdo ví, co se v ní jen může odehrávat, je to ještě puberťák!

Zamručel znovu, ale úplně jinak, nad jeho dalším prohlášením. Znělo to až skoro... spokojeně. "No vida. Přece jen umíš i přemýšlet. Tohle bylo docela dobře řečený." Ano, to už rozhdoně musela být pochvala. Zvláštní. snad z toho madý vlk moc nezpychne,. To by mu musel Feier pak zase srážet hřebínek.
Ostatně, jen chvíli na to si pořádně odrrkl a už zase zvedá obočí. Bůmr... co je tohleto za výrazy... "Když je budeš chtít, a budeš se snažit, tak to nejspíš přijde. Nakonec. " Pokud budeš umět se k nim chovat slušně. Ale šance tu rozhodně je. Feier sám se diví, že se mu ani odtud nechce. Ten mladík je docela zábavný, ať už to dělá schválně nebo ne. A má kuráž.

Feier pak překvapil sám sebe. Když se mladík začal vyptávat, jeslti ho ještě něco zajímá? Větišnou by každému řekl že ne. Prostě nezájem. Ale nějak se mu nechce odcházet, což je zvláštní. "Kde jsi vlastně potkal tu svou vlčici?" Vypadlo z hnědého vlka najednou.

Kývl Dexterovi na poděkování. Není třeba to dál komentovat. Dal mu vážně jen hodně základní a snadno poznatelné rostliny. Ale pokud to má hledat někdo, komu to ani přímo neukáže on sám a Feier ani neví, kolik toho vědí, jinak nejde. Navíc, přece jen je v zimě méně možností než v létě.

Zadíval se na Dextera, který projevil zájem o nějakou tu výuku navíc. Vážně přikývl. "Nakolik to chceš řešit s Rayem, to není můj problém. Ale jsem toho názoru, že první pomoc by měl umět každý." čímž se netají už delší dobu. Dokonce i s Roo kdysi krátce probíral něco maličko na toto téma. Když ještě nebyla betta.
"Zranění se stane kdekoliv a léčitel nemůže být všude. Takže to vezmeme od začátku. Víš něco o tom co je normální u dýchání a jak třeba zastavit krvácení?" Napřed musí zjistit, jak na tom Dexter je se znalostmi.

Vyzvednul si vlče u Artemis v jeskyni a míří s ním tentokrát o kousek dál. Do jehličnatého háje. Ne k hranicím, ale k okraji uvnitř území smečky.
Tváří se vážně.
"Tak co? Připraven k lovu?"
Bylo mu jasné, že Sani asi bude řádit. Takže pokud to tak bude, tak mu hned rovnou dá první část lekce. A vlastně, i pokud ne, tak také. "Na lovu je potřeba být potichu, nenápadný. Nekřičet, našlapovat opatrně, aby sis nevyplašil, co chceš lovit. Tak uvidíme, jak to zvládneš."
Usmál se na vlče a počechral mu kožíšek mezi ušima. Pak se otočil a vyrazili.
Cestou ho nechává řádit pokdu bude chtít, ale sám se chová tiše, aby mu byl příkladem.
Na kraji lesa zastavil a koukl na něj. "Zkus mi říct, co za pachy tady cítíš. Když nějaký neznáš, řekni mi ho taky." Výuka započala. Snad to hnědý léčitel zvládne. Nikdy neučil vlče lovit.

Trpvělivě čekal a jen zaujatě sledoval nenápadnou šedou vlčici, jak se plíží krajinou tak, jak by to on nikdy nedokázal. Opravdu je dobrá. A je dobré mít někoho takového ve smečce. Feier si vždy dokázal sehnat jídlo, ale poslední dobou byly i dny, kdy byl rád, že občas mu stačí zaběhnotu do nory a vzít si tam něco k jídlu, protože práce měl opravdu dost a dost. Myslel si, že nejhorší je za nimi. To ještě netušil, co brzo přijde.

ale tady a te´d jen sleduje pozorně Mornii na lovu. Když se mu ozvala, opatrně, zvolna se zvedl a jasně, pomalu, ale razantně přikývl, aby jí dal najevo, že všemu rozuměl. Rozpohybovat stádo. To by neměl být problém. Jen by se měl dostat blíž. Opatrně vyrazil při okraji louky. Nejde k Morii, jde trochu stranou, aby mohli stádo mít mezi sebou, sevřít je. Postupoval opatrně. I kdyby si ho všimli, Mornie by snad zvládla zasáhnout. Ale byla by z toho dlouhá a úporná honička.

Postupně se mu povedlo dostat na vzdálenost, jakou potřeboval.

Laně zvedly hlavy.

A uprostřed mezi nimi, najednou vzplál a rozhořel se velký trs trávy, přímo na dosah té staré, která by se do něj asi zrovna pustila, kdyby právě nezačal lov.

Reakce stáda byla pěkně prudká. Vlk poblíž sice je problém, ale oheň přímo u nohou, to je úplně jiná kategorie, stádo přestalo dbát na opatrnost a laně se zděšeně rozběhly každá kamkoliv kam jí zrovna mířil čumák. Rozdělilo je to na dvě skupiny, starou laň doprovází už jen jedna a vyrazili skoro přímo k Mornii. Feier nezaváhal a vyrazil tryskem za nimi, aby Mornii pomohl zvíře dostat.

Neříkal prvně nic. Vede klidným krokem Jarumiho směrem k řece Igně, aby její hluk překryl hlasy rozhovoru. Nedává na sobě nic vznát. Zastavil ale nedaleko řeky a otičil se k Jarumimo, s vážným pohledem se na něj zadíval. "Fajn. Takže, jak to vidíš mezi sebou a Artemis." Vybalil to na něj na rovinu. Je jasné, že Artemis se ke Stadovi nevrátí a ani on by asi nebyl schopen. Ale to peříčko a to jak se chovali, to bylo nápadné. A co teprve po tom rozhovoru, co vedli Feier s Ikkem, který Feiera navedl aby si všímal co a jak. "Protože to vypadá, že o ni stojíš a ona si zažila te´d dost a dost zlého, takže potížístu opravdu nepotřebuje." Dal velmi jasně najevo svoje stanovisko. Jestli jí ublížíš, bojovník nebo ne, regnerace nebo ne, udělám z tebe deset miniaturních. Já už si najdu způsob.
Očividně si to hodlá s Jarumim vyříkat skoro jako by byl Artemisin bratr nebo otec. Až od podle reakce okřídleného se rozhovor bude odvíjet dál.

Pořád ještě kouká na mladého vlka před sebou maličko vyjeveně. Nejen, že si z něj očividně nedělá vůbec nic, ale ještě takový zájem.
Zabručel a kývl.
"Fajn. Pokud chceš něco vědět, je to vždycky dobře. Je ještě brzo, ale několik rostlin už roste. Mezi prvními cennými pro léčitele je třeba devětsil. Ten najdeš u kde jakého pomalejšího potoka a kvete dřív než má listy. Spousta jarních rostlin je ale jedovatá, tak je nezkoušej jen tak. Mohou i léčit, ale musíš vědět kolik a kdy a s čím dohromady je použít. Pojď."
Vede ho kousek dál do lesa. Občas zvedne čenich a větří a rozhlíží se. Dovedl Rufa k malému keříku mezi duby a habry. Řídké větvičky ještě nemají listí, ale jsou obsypané jasně růžovými květy. "Třeba na tenhle ani raději nesahej. To je lýkovec jedovatý a nejmenuje se tak pro legraci. Ani si nelehej ke spánku tam, kde ho uvidíš kvést. Mírně jedovatá je i jeho vůně."
Zase zamířil s vlčkem odtamtud, nechce ho plašit. Vede ho k potoku. Našel si celkem rozbahněný břeh v místě, kde je dost světla. Dokonce si v jednom místě stoupl na zadní, aby měl lepší rozhled. pak ho zavedl k čemusi, co raší ze země a zatím je těžko rozpoznatelné. "Za pár dní se sem vrátím a tohle budu sbírat. To je devětsil. Hrozně smrdí, ale pro léčitele je k nezaplacení."
Pak na vlčka koukl. "Nemá cenu ti ukazovat všechno naráz. Ale určitě by ses měl naučit, jak se říká kterému stromu, aspoň těm běžným. " Sleduje ho aby viděl, co vlk na to všechno. "Klidně se někdy můžeme proběhnout a potrénovat to. Můžu tě naučit i první pomoc u zranění. Stejně by ji měl umět každý."

Pořád si ho měří poheldem. "Hm.. jo, je. Ale ne pokud u toho zapomeneš přemýšlet." krotí vlkovo nadšení. Jeho andělské tvářičky si očividně nevšímá. Pořád se mu obočí pokouší div ne uletět.

A ač smrt neobchází obloukem nikoho, není ani Feierův problém. "Ne, já ne." odpověděl mu naprosto jasně a zřetelně. Teď už ne. Bývaly ale doby, kdy to bylo dost jinak. Přesto, nemohl to udělat. Zradil by tím něco důležitého. Někoho důležitého, kdo už tu ale dávno není. Dnes ale má svou smečku a přátele.
Přikývl, na vlkovo prohlášení. "Přesně tak. Některé dny jsou horší, jiné lepší. Někdy to špatné mohou trvat i dlouho. Pořád to není důvod to skončit. Je to důvod snažit se zařídit to tak, aby ses z toho dostal." Potřásl hlavou a znovu se na něj podíval zpříma. "A to jsi zdá se udělal. Takže za mě dobrý." To je snad i jakési uznání, to vypadá.
A už je tady ta otázka. Zvědavost, celkem přirozená, odkuzd to ví Feier a podobně. Zase se na něj jen zadíval. "Já jsem hlavně strarší a viděl jsem toho docela dost." Očividně z něj Roihu historku nedostane.
"Ani přátelé nejsou jen tak, musíš se trochu snažit, dbát o ně. To časem poznáš. A opět, maličko se pozvedly koutky vlčí tlamy. To při myšlence na jeho přátele. Ano, opravdu pár takových vlků je, ač je to s podivem. Neodradila je Feierova nevrlost a zjistili, co je pod ní. Vlastně to trochu dokázal i tento mladý vlk, jen kdoví, kam ho osud zanese a co z toho bude. A jak ho to změní. Feier vždy posuzuje spíš jednotlivce než smečky, ale ví, že tak nečiní všichni.
Nekomentoval nic o tom, že by si někoho měl najít. Ani nehodlá. Ještě nedávno nevěřil, že by mohl mít smečku, natož přátele.

Zabručel, pořád ne moc nadšeně. Je jasné, že jeho důstojnost utrpěla pěknou ránu. Ale zdá se, že rozum nad hrdostí a paličatostí má přece jen navrch, protože se vydal směrem, který mu poradila vlčice. Maličko kulhá, ten trn v zadní pacce se prve zabodl opravdu špatně a není tu zrovna prostředí na pohyb s něčím takovým.
Nejspíš by i tak vyšplhal i po strmějším úseku. Poraněná tlapa nebo ne, tenhle dlouhonohý nevrlý vlk je viditelně ve velmi dobré kondici a svah pro něj nepředstavuje problém. Ale to, že její radu vzal v potaz, ukazuje i přes jeho ne zrovna milé chování určitou vstřícnost. Možná ji poprvé tam na řece vyplašil, a tady se tváří dokonce ještě hůř, ale pořád to vypadá, že vnímá co mu taky ostatní říkají.

Koukl na Aishilu, uši přitisknuté ještě hlavě, z celé té záležitosti. Je vidět, že to není kvůli ní, ale prostě, kvůli trnům v kožichu. "Budeš se divit, ale docela obyčejně jsem chtěl sebrat kus lišejníku. Ten druh co tady roste je výborný v kombinaci s pár dalšími bylinami na jarní nachlazení. " že je léčitel, to jí řekl už tehdy u říčky. Z její nejistoty si očividně nic nedělá.
Přejel ji zase dost zkoumavým pohledem. Trochu podobně, jako při prvním setkání. V kombinaci s jeho momentálně umolousaným vzhledem mokré zabahněné slepice a nepořádku v kožichu, je to docela kontrast a naznačuje to, že to prostě dělá automaticky. Deformace povoláním. "Vypadáš o něco líp." konstatoval celkem klidně.

Výborně! Ocenil v duchu její zájem to zkusit, i když relativně vlažný. Zastříhal ušima a kývl, když si rovnou řekla o vysvětlení. Rozhodně lepší. Skákat sice nějak dokáže každý, ale vážně je rozdíl normální skok, a tohle.

"Dobře. je dobré na začátky trochu zvolnit. ale ne o moc. Rychlost ti ve skoku dost pomůže. Než to zkusíš, uvědom si, jak se zapíráš o tlapy, za běhu, jak tě jejich síla žene vpřed. Pak, v rytmu kroků se zhoupni a jen změň směr té síly, aby tě to vyhodilo nahoru. Neboj se pořádně zapružit. Ten pohyb dělá něco jako vlnu... ženeš se dopředu. Uvědom si, jak se zvedáš a klesáš za normálního běhu. Až tě krok nutí klesnout, klesni mnohem výš a při návratu nahoru se napřim a odraz, ať tě to vynese co nejvýš, tam nahoře se pak prohni zase dolů a dopadneš ve stejném rytmu na přední tlapy a běžíš dál. Zní to troch divně, když to popíšeš. Jde o to, pochopit jak se hýbeš. Klidně si dej načas. Uvědom si pohyb za běhu. "
Podíval se na ni. "Když to uděláš správně, neztratíš ani rytmus. Ale je klidně možné, že se to na poprvé nepovede. Udržet přesně rovnováhu není tak snadné jak vypadá. " Už vůbec ne pro vlčici po porodu, která má oslabené břišní svaly.

Feier maličko zpomalil, aby ji přiměl upravit tempo a umožnil jí se líp soustředit na způsob pohybu.

Přišel na zavolání smečky celkem svižně. Zamračený, jako vždy, přehlédl očima ostatní. Rayův výraz byl velmi vážný a to rozhoděn nevěstilo nic dobrého.
Ale přesto, opravdu nečekal něco, co zavání vraždou.Ztuhl. Zvedl hlavu a zamračil se ještě víc a neklidně přešlápl. Přízrační?! Zvedla se v něm vlna vzteku a ohrnul pysky, jeho oči začaly měnit mírně barvu do ruda. Došlo mu ale, co hrozí. Ovládej se, pitomče. To teď Ray tak zrovna potřebuje, abys tady ty ztrácel hlavu.
Zpražil pohledem nedaleký trs trávy a prostě ho zapálil. Lepší než čekat, co chytí samo od sebe. Trs je umístěný tak, že se oheň nerozšíří a celkem nemusí nikoho trápit.
Ale mračí se ještě hůř než při příchodu. "Když ctěný alfo dovolíš, rád bych viděl tělo." Pokud z něj něco zůstalo. "Léčiteli mohou zranění na něm napovědět, k čemu tam došlo. Dokážu například určit počet bojujících podle odlišných stop zubů na těle."
Může to být důležité, hlavně pokud vrazi budou lhát.

Jak je možný, že je to zase samej malér... jako by toho nebylo dost. Musejí do nás ostatní furt vandrovat? Zase mimoděk ohrnul pysky. Prvně vyhrožuje někdo Artemis, za něco, co ona nikdy neudělala a teď tohle. To snad není možný. Doteď byl Feier mimo území celkem přátelský. Nevrlý a protivný, to jistě. Hrozivý, obzvláště kyž potkal vlče, které podle jeho soudu mělo spíš sedět doma ve smečce, to rozhodně a dokonce hodně. Ale když se někdo nenechal prvním dojmem odradit, uměl být i přátelský. Ale po tomhle... to tak možná už tolik nebude. Rozhodně ho svět mimo smečku momentálně dost zklamal.

Teď tam hnědý léčitel tam stojí jako socha a kouká, jak to vypadá se zvědy. Nejsem zrovna ukázka nenápadnosti... Ale kdyby jich bylo málo, rozhodně půjde také. Zatím si ale myslí, že bude užitečnější se svými dovednostmi jinde. Po očku pokukuje po obou bratrech zemřelého. Jak se zachovají. Podle toho mohou být dobrými zvědy oni, a nebo naopak tím, kdo by v žádném případě jít neměl.

A zase má ten hnědý dlouhán obočí kdesi vysoko. "No, jak myslíš." Už jsi slyšel, že samochvála smrdí? Asi ne. Zastříhal ušima.
Pak si jen maličko povzdechl. "No, přinejmenším máš odvahu." Třeba v Ignisu se to docela počítá. Ale odvaha bez rozmyslu je někdy taky docela problém. Ale tak, zatím přežil, že?

"No ještě aby." Tak mladý vlk by o smrti ani přemýšlet neměl. Nepatří to k tomu. Ne že by to bylo nemožné, Feier moc dobře ví, jak na tom byl sám když byl takhle mladý. Ne, on si tehdy neříkal, že by si vybral život. Ale nemohl zradit památku Ferenixe tím, že by si na ten svůj sáhl.
Ale i kvůli tomu ho napadla ta osudná otázka. "Hm. A kdybys měl někdy důvod říct ne? Co bys dělal." Sleduje ho dost zkoumavým pohledem. Feier by tu odpověď rád slyšel. I kdyby jen proto, aby mu mohl říct, že stejně je nutné zůstat naživu a makat.
Ale zpátky k bezpečnějšímu tématu. "Asi tě má ráda. Ale i tak se snaž. Vlčice jsou někdy zvláštní a když se přestaneš snažit, taky ji můžeš ztratit." Koneckonců, nedávno viděl, jak to dopadlo, když se jistý vlk nesnažil. Ne moc dobře. I když jak vidno, i téma lásky může být veselé. Nakonec se tam docela zubil i mladý Roihu. Feier už zase na tváři kamenný výraz, se zamyslel. "Škoda, no nevím. Neřešil jsem to. A mám přátele, to mi stačí.O víc se ani nepokouším." Vlastně, uvědomil si, že je tu pár vlků, které mezi přátele počítá. Něco, co dlouhou dobu neměl. Na víc nikdy ani nepomyslel. Ne od smrti Ferenixe.

Uši přitisknuté hlavě, voda kapající z kožichu a jeden pěkně nevrlý, a otrávený vlk.
Koukl nahoru na Aishilu. No, bezva... a to jsem ji chtěl najít. Ale ne zrovna takhle. Navíc, čumí na něj i ta hlavička toho jakéhosi tvora a on si připadá jak kus pitomce.
Nevrle zamručel a opatrně se oklepal. Odletělo něco vody a pár trnů, ale rozhodně ne všechny. A rozhodně si na všechny nedosáhne. Navíc, právě zjistil, že má jeden i přímo v tlapě.
"Dej mi chívli, vylezu tam nahoru, tady jsou všude kusy toho keře." Zabručel svým hlubokým hlasem. Asi vlčice nahoře lepší souhlas nedostane. Feier si opatrně sedl. Napřed se podíval kam, aby nesedl na další trny, jen to ne!
Zvedl zadní packu a opatrně si z ní vytáhl trn, který se zapíchl do největšího polštářku na tlapě. S tím by se chodilo dost špatně.
Pečlivě ranku olízal a pak vstal.

Co možná nejopatrnějí začal obcházet keř, co tu tak hezky rozstřelil, a škrábat se zpátky nahoru do svahu. Ještě že není moc dlouhý. Nakonec se přece jen dostal k Aishile. Koukl na ni, uši má pořád přiklopené. "Hm.. Pardon. Tohle jsem zrovna neplánoval." mizérie z něj přímo čiší.

Zadíval se na vlčka trochu překvapeně. Nečekal takovou reakci ani takový zájem a zvědavost. Přece jen, Feier opravdu působí trochu jako strašák. A tohle je ještě vlče.
Zabručel si cosi pro sebe pod vousy a koukl na něj. "Je to složité a trvá dlouho se všechno naučit. Ale je potřeba aby to někdo uměl. " Potřásl hlavou. "Byliny ale jdou sehnat po celý rok, jen ne všechny. Takže záleží, co všecho umíš a s čím si poradíš. Příroda dala možnosti jak někoho léčit všude kolem náš. Když víš, co máš hledat."
Zvedl hlavu do korun stromů nad nimi. Stojí pod dubem, a v jeho bezlisté koruně se vyjímají chomáčky jmelí.
"Vidíš to jmelí tam nahoře? To zelené s bílými kuličkami ve větvích? Dají se jím léčit omrzliny. Ten strom je dub. Když jeho kůru uvařiš ve vodě, můžeš tím léčit zanícené rány. Nebo průjem. Ale některé byliny rostou jen na jaře a proto si hlídám, kdy bude šance je najít."
Jde tu o léčení, takže i je ochoten celkem mluvit. Hluboký hlas hnědého vlka téměř zní až v kostech. Po očku kouká, co ten mladý s proměnou v ptáčka na to všecno říká. "A můžeš mi tykat, já si na vykání nepotrpím." Vlastně ho nemá rád, přípomíná mu to lidi. Ty taky nemá rád.

Feier vážně přikývl, naštěstí je mimo dosah toho sněhového přívalu od vlčátka.
"Učil se pilně a hodně se snažil. Ale teď hezky dovnitř a ohřát se a odpočívat."
Tváří se na oko velice přísně a vážně. Ale pak koukl na artemis a pousmál se.
"Zítra ho vezmu do jehličnatého lesa, zkusíme chytit nějakou tu myšku. Hodně to chtěl zkusit a přece jen už povyrostl, tak by se mu to i mohlo povést." Možná taky ne a možná to bude chtít hodně snahy od Feiera, aby to vůbec vyšlo. Ale to ukáže až další den.
Zkontroloval ještě teplotu v jeskyni, ale vypadá to dobře. Jinak by tam rozdělal ve vchodu oheň. Přece jen se Sankari celkem namočil. Ale bude v pořádku.
Ještě se rozloučil s vlčetem, pohladil ho po hlavě mezi ouškama a po hřbetě, než odešel.

Sledoval ji prakticky bez hnutí. Ne, definitivně ji to neděsí, ani s jeho výrazem a výškou. To opavdu nakonec vypadá docela slibně.
A jak se ukázalo, minimálně srdce ta vlčice rozhodně má. Nabídl jí trénink a ona se toho chytila víc než nadšeně. Spokojeně zabručel a zlehka se protáhl.
"Tomu říkám dobrý návrh. Pláně jsou velké a prostorné. Tak se koukej předvést." Koukl na ni, zvednul jedno obočí a čenichem pokývl k volnému prostoru planiny. Sám k tomu směru stojí zády, ale to ho překvpaivě nezpomalilo.
Dlouhé nohy zapružily a hnědý léčitel se odrazil. Otočil se na zadních a vyrazil rovnou do plného trysku, až za ním odlétl sníh. Zajímavý manévr a na to, že se vlastně musel otočit, i opravdu pořádně prudký start. Přesto, pokud má Marielle dobré reakce, měla by mu stačit. Feier nenasadil zatím opravdu ostré tempo, chce jí dát možnost aby tempo určila ona. Jen ať se pořádně předvede co umí.