Príspevky užívateľa

Poslouchal ho docela zaujatě. "No vida. Takže apsoň někdo z vás bojovnějších má rozum. Takže pokud budeš někdy nějakého takového dalšího trénovat, tak mu to pěkně natluč do hlavy. A´t to nemusím dělat já. " zamručel. Uvědomil si, že vlastně dost podobným tónem jakým zamručel předtím Jarumi. Maličko ho to zarazilo. Zdá se, že ač jsou dost odlišní, něco společného také mají.

To ještě ani Feier netušil, co má Jarumi za plány. Zvedl svým typickým z působem obočí. "Tak to snad budeš mít koho učit. Co na to tví bratři?" Kdyby i oni chtěli výš, tak to bude docela divoké. Ale uvidíme.
Víc to tady nehodlá protahovat, měl by vystřídat hlídání u vlčat.
"Dobrá. Zítra za svítání na prvním vrcholku ostrých vrchů směrem od Cayny." řekl mu rovnou místo dalšího tréninku.
Pak se otočil a zamířil k jeskyni. Má tam práci.

Vesele se zašklebil a ze všech sil se snažil nerozesmát, když viděl nadšení Sankariho, s jakým se vrhl do lovu dospělého vlka před sebou. Ale nemůže si přece pokazit reputaci hlasitým smíchem! Takže to udržel. Výsledkem byl docela divoce vypadající veselý škleb.
A to i přes vážnost tématu, který tu přecd chvílí probírali.
Jen co ti dva zmizeli venku, tak se už zase uklidnil a tváří se normálně. "Zvládneme to Arty, nějak, ano?" Zkouší ji neobratně ještě uklidnit. Dobrovolných hlídačů je tu ostatně víc než dost.
Vyšli z jeskyně a naskytl se jim docela vselý obrázek vlka, hrajícího uštvanost. Zatím. Vlče někdy dokáže podat pěkný výkon a je k neutahání.

Feier nechal Artemis, ať si odvede Sankariho a pak se koukl na okřídlence. "Jarumi, na slovíčko." Rozešel se pomalu k řece. Cche si s ním ještě pro jistotu krátce promluvit. Artemis stejěn potřebuje te´d chvíli klid.

Dál se snažil, ale připadal si čím dál víc zoufale. Možná bych prostě měl předstírat, že jsem taky laň. Ne že by to myslel vážně, prostě jen, trčí tam jak velký hnědý balvan. Pohybující se balvan. To prostě není dobré.
Mornie si toho očividně všimla taky, když se na něj otočila a poslala mu zprávu. Kývl a ihned zalehl na místě, tam kde prostě zrovna byl. Takže, teď je ležící nehybná hnědá skvrna. To by i projít mohlo. Docela si oddechl, přece jen, cílem je hlavně úspěšný lov.

Zůstal na místě, jen opatrně sleduje Mornii, jak postupuje terénem. Obdivuje její obratnost, s jakou kličkuje v místě s tak malým počtem úkrytů. Sám moc dobře ví, že tohle by nedokázal a není to jen barvou srsti, která proti té její na sněhu svítí víc. Ono by to v létě nebylo o moc lepší. Tak by byl hnědá skvrna na zelené louce, to je toho. Zvládl na cestách lovit, ale tohle, co tu předvádí severská vlčice, to je prostě jiná úroveň. Nijak ho to neuráží. On zase umí jiné věci a je fajn, vidět dobrou práci. Je jedno, že ji odvádí někdo jiný.
Leží, a čeká na pokyny.

Pokývl mladému vlkovi na pozdrav, v reakci na ten jeho. Vypadá to, že vlček celkem vychování má. Feier by sice ustál i kdyby ne, ale zase by se tak nerozpakoval dát mu co proto, takže, dobré pro vlče!
"Feier, léčitel," představil se vlčeti také. Mimo smečku své povolání často vynechává z představení, ale tady by vlček měl vědět, za kým jít pro pomoc, když mu něco bude, že? Jsou přece z jedné smečky.
Vlastně je hnědý vlk doclea rád, že Rufus projevil zájem. Ale jak přesně to vysvětlit vlčeti. No, zkusí to. "Prozkoumávám zem, stav mechů a lišejníků a vody v zemi a její teplotu. Abychm ohl odhadnout, kdy začnou růst první jarní rostliny a kdy bude vhodná doba na jejich sbět. Pro léčitele je to docela důležité." Těžko říct, co si vlček z takového vysvětlení vezme. Feier naprosto nemá tušení, co ten mladý ví nebo umí. No, rozhodně umí létat. Podíval se na něj se zájmem. Reakce na tohle taky dost napoví, jaký Rufus vlastně je.

Cukl uchem a maličko změn i úhel, pod jakým na něj kouká. "Ocenění těžko. Prostě jsi přežil. buď rád. Bude se ti hodit, že ses naučil lovit. Ale neznamená to teď usnout a nic dál nedělat." zchladil jeho nadšení jak ledová sprcha v létě. "Vždycky můžeš natrefit na něco většího, silnějšího... nebo někoho. Takže není dobrý si myslet o sobě něco extra jen proto, že jsi něco zvládl." On sám sice kolikrát ve svém oboru umí kde koho pěkně setřít, ale také ví, že i on má své limity a není všemocný.
O tom co zažil, očividně mluvit nechce. Neřekl na to nic, jen zase mlčky zíral. Co zatím je, to si Roihu může tak leda domýšlet, ale nevypadá to, že by byla šance se od Feiera dozvědět víc.

A ohledně reinkarnace... "No, po smrti se to nakonec dozvíš. A na to vážně není nutný spěchat." maličko se ušklíbl. On se tedy do posmrtného života rozhodně nehrne. Už vůbec ne teď, když má svou smečku a přátele.
Pro něj je tak jako tak spíš zajímavější debata o tom, jak se učit. "Život sám tě nenaučí nic. Ten tě spíš provláčí bahnem. Učit se musíš ty. Z čehokoliv, co potkáš. I když to někdy znamená poslouchat, co ti někdo říká. Ale ne, vážně to nemusí být ve stylu, že sedíte kdoví kde, jak pecky. Je dobrý ledacos i ukázat. Ale bez snahy z tvojí strany se toho moc nenaučíš. " Zvedl zase obnočí. "Když uvidíš, že někdo něco dělá, zkus zjistit k čemu to je a proč to dělá, třeba. Nech si to od něj vysvbětlit. Takže jo, poslouchat žvásty budeš muset." Schválně použil jeho vlastní výraz.

Ale pak se stal asi zázrak, nebo co. Když Roihu označil Feiera za miláčka, podmračený hnědý vlk se rozesmál. Opravdu, poctivě se rozesmál, by´t s jeho hlubokým hlasem to zní celkem... hromově. A netrvalo to dlouho. "Miláček.. já. Dobrý. Tak to je asi něco, co jsem o sobě ještě neslyšel." Zase jen zvedl obočí a kouká na něj. Popravdě ho celkem překvapila taková reakce, hlavně po tom, co tam mladého vlka tak pěkně dusil ve vlastní šťávě.

Feier si maličko oddechl, když to vypadá, že Stad na lovu bude spolupracovat. Zabočil tedy, aby pomohl vylepšit poměr vzdáleností a směry od kořisti a dostali je mezi sebe. Takhle mají slušnou šanci uspět a získat dost jídla pro hladového vlka.
Dlouhé tlapy hnědého léčitele zabírají pořádně a zvyšují tak trochu jejich šnace.
Zvěř se samozřejmě snaží utéct, ale druhý vlk jim to docela komplikuje.
Chvíli to vypadlo, že to skončí dálkovou honičkou, kdy se zdálo, že stádečko vyklozne se sevření obou vlků. Ale před jedním zvířetem vzplál trs trávy.
Polekané zvíře prudce změnilo směr a ač ostatní utekli, toto zvíře už nemá šanci, vlci se řítí k němu z obou stran a jsou už velmi, velmi blízko.
Feier ještě přidal a skočil po nebohém zvířeti. Není špičkový lovec, ale i tak, jen rychlost a váha velkého vlka stačily na povalení srny. Srna na rozdíl do laně přece jen není tak velká.
Feier ale není v dobré pozici aby po ní chňapl. Dobrá příležitost pro Stada, aby to celé zakončil rychleji, než se Feier stačí otočit tak, aby zvířeti dosáhl na krk.

Nepřerušil ho, když mu vlk vysypal svůj životní příběh. Nic mu po tom nebylo, ale vlastně nikam nespěchá, tak je to celkem jedno. Nepřerušil ho celou dobu, jen sem tam cuknul uchem, sotva znatelně. Vypadal, že poslouchá velmi pozorně, což i dělal. Feier si ostantích všímá důkladněji, než se na první dojem zdá.

"No co. Žiješ? Žiješ. Přežil jsi? Přežil. Minimálně umíš mluvit, běhat, lovit dost na to, abys nebyl o hladu. Za mě dobrý. Zbytek se naučíš, stačí se chytit příležitosti, kdykoliv se můžeš něco dozvědět." Potřásl hlavou. Nemá smysl skučet nad tím, že se nic nenaučil. To je lepší s tím něco udělat.
Zhodnocení to bylo krátké, drsné a celkem úderné. Přesto na tom něco bude, že?

Co se možnosti reinkarnace týká, Feier raději moc nepřemýšlí nad tím, co bude. Jeho prací je prostě to, snažit se dosáhnout toho, aby se tam ti, co je má na starost, odebrali co nejpozději, to je celé. Ale jeden háček Roihiho naděje má. "Pokud by to existovalo, tak si nebudeš pamatovat, komu se to chceš vykálet na hlavu. Nebo si snad pamatuješ, jak jsi tu běhal předtím?" Očividně ne. Stejně jako si nepamatuje nic před tímto životem Feier. To je opravdu celkem háček.

Nad prohlášením o učení Feier opět zvedl obočí. "Učit se neznamená sedět na místě a papouškovat po někom poučky. Učit se znamená právě nebýt blbej. Vnímat svět kolem sebe, a poučit se z čehokoliv, kdykoliv máš možnost." Cukl uchem. "Když máš možnsot se i specializovat, fajn. Hodí se to. Ale dokud tu možnost nemáš, hodí se cokoliv. A ani pak bych ostatní obory nezavrhoval." Koneckonců, také trénuje i mimo svůj obor, s ostatními ze smečky. Nakonec se na něj zadíval chvíli zase dost upřeně. "Ale taky u toho neuškodí víc myslet než mluvit." To snad bylo i maličké přátelské rýpnutí nebo co? Kdo se v tom hnědém dlouhánovi má vlastně vyznat?

Jméno nekomentoval vůbec. Jaké měl původně, to ho nezajímá. A k jeho matce také nemá co říct, neznal ji. Tedy, nejspíš, když tu její jméno nepadlo.
Reakci Roiha na oheň sledoval pozorně. Podle jeho soudu byla vyloženě mláděcí. Vážně je to ještě vlče. Drsnej život. Ale tak, poradil si. Třeba z něj bude docela schopnej vlk. A když bude mít kliku, tak i s vlastním rozumem, ale to je celkem na něm. Jestli skončí v přízačných, tak to Feier možná už nikdy nezjistí, jak to s vlkem dopadlo. Tahle smečka a ta jeho spolu vážně moc nevychází.

Oheň nehořel dlouho a Feier jen něco zabručel v odpově´d a koukl na moment stranou. Skoro jako by byl maličko v rozpacích. I u vlčat se tváří jako balvan, jenže, jím prostě není. A tento vlk navíc jeho povahu zdá se ustál docela dobře. To jsou body k dobru.

Dobře viděl, jak maličký vlček využil i jen malé chvilky nepozornosti okřídleného vlka. Jedno ohlédnutí a hned jsou malé, ale ostré zoubky zakousnuté přímo v jeho ocase. Pousmál se, viditelně. Vážně je na toho maličkého hrdý i když vlastně nemá proč, není jeho, že? I když zachránil jeho život hned při narození. "výborně Sani, jen do toho!" Zavolal na něj, o dost hlasitěji než se baví s Artemis, aby to vlček slyšel. Pak se vrátil k jejich debatě.

"Ikke bude vědět o co jde. Tomu ani není třeba nic vysvětlovat. Targa to asi neví, takže ho bude vhodné informovat. Jarumi vypadá, že to s vlčaty docela umí. Potíž je spíš s postavením. Ty a já jsme oba gamy, stejně jako Stad." I když mám pocit, že jím takhle dlouho nezůstane. Ray nebude mít na vybranou. "Takže společný postup nás dvou ho přehlasuje i bez zapojení Raye. Ostatní ale budou muset upozornit, že jednají na základě rozkazů, nadřazených i Stadovi.Tam ale bude potíž, že jim to nemusí věřit, takže to bude nejsložitější moment. Jarumi vypadá, že by dokázal Stadovi čelit, kdyby po něm vyjel. Targa má to svoje opevněné tělo. Ikke, se bude msuet spolehnout na svou inteligenci." Na druhou stranu, jestli tu někdo umí vyjednávat a klidnit situaci, je to právě Ikke. Který navíc moc dobře ví, co znamená Stadův zdravotní stav. "Ikkeho tak jako tak informuji o zdraví Stada podrobně. Co jsem věděl do teď, to už ví. Se mnou samozřejmě můžeš počítat, že je pohlídám. Jsou vážně roztomilí, že?"
Koukl na ni. Malí lumpíci na něj očividně mají dost pozitivní vliv, to je vidět.Jak řeší je, je i jeho obvykle zachmuřený výraz trochu jiný.
Víc sám organizačně zatím řešit nehodlá, leda by něco chtěla sama Artemis. Pokud ne, zamíří zase z hlubiny jeskyně dopředu.

Zatímco se jistá vlčice procházela se svým zajímavým zvířecím společníkem krajem lesa, ozvalo se nedaleko pořádné zapraskání a pak cáknutí. Nedaleko je docela malý potůček a tohle rozhodně znělo jako parádní pád po tlamě křovím rovnou do něj.
Cvhíli se ozývalo cákání a šramot a pak ticho....

Byl to Feier, který zkoumal lišejníky na stromě, podjela mu tlapa, když stál na zadních a opravdu ukázkově sletěl přímo do potoka, nad kterým stál. A rovnou skrze řídký šípkový keřík. Nic nebezpečného, ale nepříjemné určitě.
Feier je naučený v případě krize a nebezpečí nenadávat, takže ani nepípl, jen zavřel oči aby nedostal trnem do oka a skončil v potoce.
Opatrně a s velmi tichým vrčením se sbírá z blátivé vody. V duchu samozřejmě potichu není, to nadává docela důkladně. V létě ten potůček možná ani není, ale teď, těsně před jarem, v něm je voda i bahno. Navíc, z jeho srsti trčí slušná sbírka ulomených trnů. Nestalo se mu nic vážného. Jen škrábanec přes čenich. Ale dostat ty trny z kožichu, to bude pěkně těžké. Navíc, pád rozhodně byl slyšet.
Původně sem vyrazil, že se koukne po něčem zajímavém a jak to vypadá s probouzením přírody. Objevil lišejníky, co mohou působit dobře na některé nemoci, ale trochu to nevychytal Samozřejmě, také doufal, že potká jistou vlčici, která nebyla v nejlepším stavu a navíc před ním utekla. To ještě netušil, že sletěl do potoka jen kousek od ní.

Systematicky postupuje podél kořenů a ohrabuje sníh. Nespěchá, postupuje pomalu, neodhrnuje všechen, jen párkrát hrábne a pak se přesune. Po chvíli se přesunul k dalšímu stromu. Takj nějak pdovědomě vnímá zvuky a pachy okolo, ale nikdo tu zdá se nebyl. Jen sem tam proletěl nějaký opeřenec.
Jen tak tak, že sebou necuknul, když se ukázalo, že ne jen tak nějaký... opeřenec.
Napřímil se a s naprosto kamenným výrazem sleduje mladého vlka, který se právě proměnil z podoby docela drobného ptáčka. Feier ho přejel pohledem od čumáku a špičky uší až po poslední chlup ocasu. Velmi důkladně, skoro jako by ho tu rentgenoval. Není to nic osobního, dělá to naprosto všem, jen tady možná trochu upřenějším pohledem, což je druh reakce na leknutí. To ale mladý vlk nemá jak vědět.
Jenže, Feierovi taky došlo, že je vážně hodně mladý. Sotva zřetelně zabručel a přestal ho tak propichovat pohledem. Nejspíš by ho tím pěkně vyděsil. A k mladým má přece jen apsoň trohcu ohledy. Vlk je cítit jeho smečkou, tudíž je doma a patří sem a tudíž nemá důvod ho děsit. Cizí vlče venku na volném prostoru by naopak děsil, aby ho přiměl utíkat zpátky domů. Tady by to mohlo mít efekt spíš opačný a už Feierova výška sama o sobě s jeho obvyklým výrazem není pro mladé vlky něco lehce stravitelného. většinou. Uvidí se, z jakého je těsta tento vlček.
"Pěkná magie." zabručel místo pozdravu. Není z těch co extra prosazují své postavení, ale také nehodlá zdravit první.

Zvedl obočí, ve svém celkem typickém výrazu. "Nikdo není dokonalý." řekl jen prostě. Natož já. Ale víc to neřešil. Stromy jsou zajímavější.
"V poušti jsi neměl moc na vybranou. I tam existuje pár zajímavých rostlin. Někdy tě vezmu na tu poušť na jihu tady a ukážu ti pár věcí i tam." Nenápadných pár listů někdy pod sebou skrývá velkou zajímavou hlízu. A většina kaktusů má taktéž dobré využití. "a samozřejmě, nějaké to poučení o běžných rostlinách by neškodilo asi ani tady." Potřásl hlavou.
Zásoby neměl potřebu dál komentovat. Naběhal se na konci léta a na podzim pořádně. Ale vyplatilo se to. Navíc, přece jen se zapojil i Kari. Aspoň v něčem.
Cukl uchem.

Na to, že má něco naučené z domova, se Feier tváří spíš podezřívavě. Zatím o jeho domovině celkem oprávněně nemá moc dobré mínění. Koneckonců, ledacos tam v pořádku nebylo, že?

Ale čeká je ještě práce. Jen kývl, když Targa řekl, že většina orgánů je obdobná- To dává smysl. Ne všichni vlci si to uvědomují, ale anatomické prvky jsou společné všem. Vlkům, zajícům, ale i ptákům a ještěrkám. Většina věcí je u všech stejná, jen se liší trochu tvarem a drobnými rozdíly v uspořádání. A hodně věcí také funguje na všechny stejně, jen na některé silněji a na některé méně. U Targy, tam budu muset dbát na dávkování víc než u ostatních. Jeho metabolismus bude různě rychlý podle okolních teplot. V létě bude u něj všechno probíhat rychleji a naráz a působit kratší dobu. v zimě to zase dlouho může vypadat, že se nic neděje než to zabere. Obojí je ošemetné. Ale Feier ví dost, aby dávkování bez problémů upravil.

Nechal klidně Targu, ať mu chytí tlapu a směruje ji, kam uzná za vhodné. I tlapou šlo docela dobře rozeznat, co mu chtěl ukázat. čumák by byl o dost citlivější a přesnější, ale budiž, no. Nahlas neřekl nic. Pro Feiera je tohle naprosto neosobní, je to práce. Léčitel musí chtě nechtě sahat na kde koho v ledasjakém stavu, pro něj to není nic zvláštního. Při práci to prostě je nutnost a tudíž neví, proč by s tím měl nadělat.
Orgán na tvorbu lávy je ale důležitý, takže poslouchá pozorně. Brzo ale po Targovi trochu podezřívavě koukl. Slyšel moc dobře, co tu zaznělo a i když ví, že Targa nemá léčitelské vzdělání, došlo mu, že neví opravdu o fungování těl nejspíš vůbec nic. "Takže rychlost tvého srdečního tepu?" Nemyslel spíš podle dechu? Pokouší se hnědý léčitel o upřesnění, protože to je docela velký rozdíl. Navíc, opravdu to vypadá, že to reaguje spíš na dech, podle toho, co Targa předváděl dál. "Bez možnosti dýchat máš tak jako tak problém ty. Nepřežiješ. Tvoje láva by sice mohla vzít útočníka s tebou, ale pokud to bude útočník a ne třeba že skončíš někde zasypaný nebo zavřený. V lavině bys vydržel kvůli tomu asi kratší dobu než normální vlk. " A to by ani nemusela být sněhová, že?
I dál při dalším Targově vysvětlování má Feier dojem, že si tady vlk při hovoru plete fungování srdce a plic a nebo je míchá do sebe.To možná nejspíš. Okysličenost krve samozřejmě souvisí s obojím, ale primární jsou v tom co popisuje skutečně spíš plíce a rychlost dýchání. Ale nechal ho domluvit.
Prohmatal si ještě několik míst, ale neudělal to tlapou. Místo toho vztal a provedl to čenichem. Přece jen, ten je mnohem přesnější a citlivější než velké tlapy. Navíc, i pach může napovědět. Oblast, kde má Targa ten svůj orgán, je i jinak cítit, což to vše jen dále potvrzuje.

Pak si sedl a zadíval se na Targu. "Dobře. Pár poznámek bych měl. Nemyslím si, že je návaznost tak silně na tvé srdce. Přijde mi spíš návaznost na rytmus dechu, což je ale něco úplně jiného. Uznávám, že to spolu často koleruje. Ale dech můžeš ovládat vůli a když si to natrénuješ, tak se to dá zvládnout i ve chvílích, kdy se zrychluje přirozeně. Obě verze znamenají, že si budeš muset hodně dávat pozor na přetížení, rychlý pohyb, obzvláště po delší dobu. Obojí tep i dech zrychlí a to znamená, že máš docela problém. Nikdy bys neměl přestat trénovat rychlost a výdrž, ale budeš u toho muset být o dost opatrnější než normální vlk. Ty když se uštveš, tak máš problém." To je tak jako tak zřejmé za všech okolností.
"Co vlastně plánuješ ve smečce dělat za práci? Paradoxně bych ti asi nedoporučil cestu Bellatora, i když s tvou odolností díky šupinám a pevnějším kostem by se to nabízelo. Tedy, není to nemožné, ale musel by jsi denně dřít a to hodně tvrdě. V létě i v zimě. Naučit se perfektně znát, kdy se blíží nebezpečná hranice a naučit se ji zvádat. V boji se tep a dech zrychluje mnohem víc než u jakéhokoliv tréninku, má tam vliv stres, což ti dává obrovskou nevýhodu proti jakémukoliv soupeři a může znamenat tvůj velmi rychlý konec, kdyby skutečně došlo na boj.U lovu jde apsoň o lépe ovlivnitelné okolnosti. Ale boj se zkušeným soupeřem by asi dost rychle dopadl dost blbě. " Je mu jasné, že už nějaké boje přežil. Kůže, kteoru nosí jako plášť, je také dobrým důkazem. Jenže, taky mohl mít prostě štěstí.Je mu také jasné, že sám není válečník. Jenže, léčitelé musejí také někdy hodnotit způsobilost k boji. Hlavně po zraněních a na jejich rozhodnutích často v tomto záleželo. Vážně je přesvědčen, že proti zkušenému bojovníkovi by měl Targa vážný problém a ani jeho odolnost by tady nebyla nic platná. A má tudíž o něj docela vážné obavy. Ale snad má jiné plány. A nebo se na Feiera prostě naštve. Co už, s tím by hnědý léčitel stejně nic nenadělal, považoval ale za nutné to říct.

Ale i další věci považuje za důležité.
"Hmm.. kdysi jsem slyšel nějaká vyprávění o dracích, kteří k stáru končili tím, že shořeli...Byly to pohádky pro vlčata, ale často v tom bývá něco pravdy. Máš nějakou představu, jak to je s tebou a lávou a ohněm v čase? Jasně, mládě se musí naučit s tím zacházet. Ale co k stáru? Napadá mě zhoršení odolnosti klapky a nebo horší reakce orgánu.. vychladne a nebo bude stejný? Pokud vychladne, asi bude vše v pořádku. Ale pokud ne, bude to asi on, co tě jednou zabije." Proto na tom dost záleží. Kdyby Targa věděl, jak jsou na tom jeho dračí předci, napovědělo by to dost.

Koukl znovu na ty botky položené vedle Targy.
"To ano. A taky by to chtělo zapracovat na pohybu v některých podmínkách. Zablokování drápů je docela nepříjemná záležitost, na některém terénu ti to může dost podkluzovat a to je celkem na nic." Očividně si je téhle slabiny obuvi pro Targu moc dobře vědom. "Takhle na rychlo mocm ožností nebylo. Uvidíme, co vše seženeme."

Zvedl hlavu a koukl na Targu. Pousmál se. I on si moc dobře pamatuje tu kůru vyloženou před ním. "I tak bys potřeboval pár lekcí v rzeznávání stromů a rostlin. Ale neboj, zásoby celkem ještě máme. A brzo už porostou nové, jaro není daleko." V poušti toho moc nerostlo a už vůbec ne to, co roste tady. Targa to nemá odkud znát a Feier to moc dobře ví. Kdyby se ale chtěl naučit znát běžné stromy, rád mu hnědý vlk vyhoví. Stejně to učí kde koho, když tedy projeví zájem.

Víc ho překvapilo to, že si Targa očividně dělá starosti o něj a jeho stav a únavu. Tentokrát to došlo i jemu, že to vážně starost je. Naklonil hlavu na stranu. "Nic mi není, jen prostě bylo dost práce pro léčitele. Ale to taky znamená, že je dobře, že tady ten léčitel byl. Ale jsem vážně rád, že jsem do smečky přivedl Ikkeho, bez něj by bylo o jednoho mrtvého ve smečce víc." Nikdy by nemohl zachránit současně Artemis i Sankariho, musel by si vybrat jen jednoho z nich a podle logiky a běžné praxe by musel volit Artemis. Jinak by zůstala její malá dcerka bez matky a nemusela přežít ani ona. Ale zamrkal a zamračil se. "Hm? A to chceš zkoušet co?" Koneckonců, až na tu únavu mu vážně nic není.

Sledoval pak raději Targu u příprav a pak si sedl tam, kam ukázal. "Je logické že mi umístění svých orgánů těžko ukážeš na sobě, takže jen do toho." Odsouhlasil mu případný dotek.

"Nezbývalo?" Zastříhal ušima. Hleďme, tak umí í víc než zvedat obočí. ale jinak se pořád kouká stejně, kamenně. Jako by to byla spíš zdvořilost. ale přesto. Co tak mladého vlka vyhnalo na cesty, že neměl na výběr? To, že se to stalo jemu, neznamená že musejí tak dopadnout i jiní.
Ohledně Roihova názoru na to, že se nenechá zmanipulovat, raději nic moc neříká. Uvidíme. Mnohdy se někteří nechají zmanipulvoat a ani si toho nevšimnou. Ale na to musí přijít sám. A nebo skončit jako jeden z těch, co to nevnímají. Ale kdo ví? Vypadá celkem paličatý, i když ochotný mluvit a zamyslet se, i o sobě. To zase tak špatný předpoklad není, alespoň podle Feiera.
A jak vidnom, debata se mění v poněkud filosofickou. "Popravdě, nemám tušení. Ale je dost vlků, co tvrdí, že něco z nás přežívá. Takže kdo ví? Příroda celkem nrmá ráda plýtvání, takže je to klidně možné. Ale to se dozvíme až umřem a na to teda já nespěchám." Respekt k hrozbě ostatně není zbabělost. Spíš zdravý rozum. Neznamená to se riziku vyhnout. Koneckonců, je dost důvodů, kdy je riziko to poslední, co je důležité. Třeba při ochraně mláďat.

"To jako fakt," odpověděl mu s naprostým klidem. Skoro jako by to byla hodně dávná minulost. Ano, Feier je starší jak tento vlk, ale není to ani žádný stařec. Tedy, až na to chování. Ale i to má své světlé chvilky, ale ty vídá málokdo. Vlastně, nejčastěji se to povedlo asi Artemis. A samozřeumě maličkému Sanimu.
"A ano, vědomosti se dohnat dají. Když se budeš ochoten učit a snažit se." přikývl. Ten vlk před ním je asi přece jen ještě v mnohém vlče. Kdoví, jak to měl celý svůj mladý život, zřejmě měl minimálně matku, ale kdoví, jak se o něj starala.
Potřásl hlavou. "Vlastně se to občas stává, hlavně když je původní jméno divné nebo se nehodí k povaze, což rodiče při narození nevěděli."
Chvíli váhá, když vlček vlastně víceméně žebrá, že by rád viděl oheň, i když o Feierově magii nemohl mít tušení. I když mu Feier sám jménem napověděl. Jenže, vážně je to asi ještě duší spíš vlče, že? A Ignis je stejně ohnivou magií známý, aspoň má tak hnědý vlk ten dojem.
Feier zabručel a koukl na trs trávy kousek vedle nich. Objevila se v něm malá jiskřička ohně, který se ale rychle rozhořel a pohltil celý trs trávy. Nikam moc se to nerozšíří, přece jen je ještě sníh. Jinak by podobný čin mohl být na vřesovišti docela nebezpečný. Vřes je celkem hořlavý, ale ne na sněhu, kdy se v něm drží sníh a všechno je díky tomu namočené.

Vypadá to, že se přece jen Stad do lovu zapojí. Normálně by Feier běžel obloukem napřed a zkusil mu kořist nadehnat. Ale dnes... si netroufá vlka nechat o samotě. Takžej en zrychlil po jeho boku a mlčky a tiše míří směrem ke kořisti před nimi. No, v nejhorším bude delší naháněčka a nebo je zkusím otočit ohněm. Snad z nich Stad neudělá smaženky tou svou magií.
Nahlas si nic říct netroufne. škoda riskovat, že vyplaší kořist. Pach sílí a když oběhli další kupinu keřů, před nimi, dost blízko, se objevial skupinka tří srn.
Feier prudce zrychlil a pokusil se dostat na tu nejbližší. Te´d je velká šance s tím něco udělat, nebo ji třeba přece jen otočit na Stada. A jsou to mladé kusy, ale teprve letošní a ty nejspíš neponesou v sobě srnčata. Feier v zimě a na jaře samice obvykle neloví, když má na výběr. Ani tak mladé kusy. Ale teď nemá na výběr, takže jdou ohledy na zvěř stranou.

Zařadil se vedle Stadleyho. Víc sleduje jeho než stopy a pachy zvěře.
Ani trochu se mu jeho stav nelíbí. Ale nedá se nic dělat, bude se to muset pokusit nějak zvládnout.
Potlačil povzdech, ten by v tuhle chvíli byl docela chybou a snaží se víc soustředit na lov. Rozlédl se po horách okolo a zkusil přesměrovat Stadleyho dál do údolí, kde jsou křoviska a remízky a mnohem větší šance, že jm něco vyběhne do cesty. Feier je dost rychlý, že by něco zvládnout mohl. Stad asi doopravdy zájem o lov mít nebude. Ale kdo ví? Prchající kořist by hladového vlka taky mohla strhnout k aktivitě. Je to apsoň malá šance. Někdy se to povede. Snad to půjde. Vážně se potřebuje najíst. Budu se pak muset taky vrátit, ale snad se mi ho povede pak znova odchytit.
Vítr se lehce otočil a zanesl k nim pach srnčího. Feier napřímil uši a zvedl hlavu. Koukl na Stada, co on na to.