Príspevky užívateľa

Smečky se zdají být celkem zajímavé téma pro mladého vlka. No, proč ostatně ne. "V Norestu ne, ale v Norestu jsem relativně krátce. Předtím jsem toho procestoval docela hodně." Nekomentoval Přízračné. Pokud tam má vlčici o kterou vážně stojí, je taková volba jasná. A osud? Feier na něj nevěří. Nemůže. Kdyby totiž ano, pak by to asi nezvládl. Na to ten jeho vážně nebyl zrovna růžový. Ne, nehodlá věřit, že některé věci které zažil, byly předurčeny. To by pak raději snad ani neexistoval.
"Tak jako tak, i ve smečce si na ostatní dělej svůj názor. Potkal jsem tady členy všech smeček, ale nehodlám to rozebírat, nasbírej si svoje zkušenosti. Ani ve stejné smečce se nemusíš shodnout s každým, a ne každý o kom ti tvrdí, že je nepřítel, jím automaticky je. Jen někdy. " On sám moc dobře ví, proč je tam kde je. Ignisem možná mají některé smečky sklony opovrhovat, ale vědí houby. Aspoň z jeho pohledu. Tak jako tak by Feier nenutil vlka ke změně názoru. Není to jeho věc, kam vlček půjde.

"Vidíš. Smrti by ses bát měl. Je definitivní. I když, bát. Spíš k ní mít respekt." Opravil se trochu. A jeho chování? Po téhle větě se na něj jen zase upřeně zadíval... dlouho... velmi dlouze. Není třeba slov, však ten začátek tady byl výmluvný víc než dost. Ale z Feierova pohledu má mladý vlk naději, uvědomuje si to. Záleží, co s tím udělá.

"Nemyslím si, že je to málo. Já v té době byl plně vyučený ve své profesi a na cestě do světa." Nemusí mu vykládat, že ta cesta vážně nebyla dobrovolná a ani bezbolestná. To už stejně nezmění. Zastříhal ušima. Ne nad svou cestou, ale došlo mu, že možná bude vlk chtít znát tu profesi a že si není moc jistý, že by mu ji prozradit měl. No, to budu řešit až to nastane.
To jméno by mohla být dobrá záminka. "Proč by mi mělo připadat trapné, když moje vlastní jméno znamená v jakémsi jazyce Oheň?" Nekomentoval důvody Roiha, proč se pojmenoval. I když jen tak tak zadržel další pousmání. Na lásce vlastně vůbec není nic špatného! Hlavně u mladého vlka. Spíš by bylo smutné, kdyby na ni v tom věku nevěřil.

Teď použil zase jen jedno obočí. "Zvykej si. Dřív či později na takové natrefíš." Nemá s ním slitování, ne v tomto. Když vlk přiznal, že si netroufne, jen lehce kývl. "No, apsoň že to přiznáš." Ale nechal to tedy být.
Ale zato si odfrkl, když se vlček začal děsit nad pravidly jeho smečky. "Pravidla? Neřekl bych. Naopak, prošel jsem už hezkých pár smeček a v žádné to nikdy nebylo tak volné jako tady u nás." Ale samozřejmě, tulákovi moc nehodlá vykládat co přesně jak ve smečce je. Nicméně, Feier dobře ví, jak moc se sám toulal mimo území i jako úplný nováček a nikdy nebyl s ničím problém. "Samozřejmě, nemáš být padavka, ale to je snad jasné, ne?" Ostatně, velký hnědý vlk na padavku opravdu nevypadá.

Úsměv se objevil prve vážně jen na maličkou chvíli a pak se dál tváří jako podivný kus hnědého balvanu. Mluvícího balvanu. "Naopak. Jsi ve věku, kdy bys to zjistit měl. Brzo budeš dospělý a pak už se to bude zjišťovat těžko. Takže být tebou, tak na tom zapracuju." Přejel ho pohledem. "Jsem Feier, co ty?" Zatím na jména nedošlo. I přes to, jak tam pekl vlka ve vlastní šťávě, zřejmě uznal, že to s ním zase tak marné nebude. Když se mu dokonce představil.

Přejel ho pohledem. "No, jsi živý, chodíš, funguješ. Takže bych řekl, že přežíváš docela dobře." Zhodnotil to po svém, trochu svérázně.
Na boty ale přikývl vážně. "Budeme je postupně vylepšovat. Musíme být schopní ochránit tvoje nohy. Dobré je, že sněhu už bude ubývat, takže se to zlepší a pak máme až do další zimy čas na pokusy." Určitě to půjde udělat líp, nebo z lepších materiálů.
Kruh si ještě jednou obhlédl. "Když fungují, jde to. Jen to asi dost zřídí přezimující rostliny. Ale ty jich moc nepoznáš, tak s tím asi houby co nadělám, učit tě o všech asi nemůžu."
Zarazil se, když se Targa zeptal na něj. Zvedl hlavu.. a ve výrazu očí je přece jen maličko znát, že to asi te´d bylo dost náročné. Ale zaváhal, než odpověděl. "Hlavně nevyspale." zabručel nakonec. Hlídání vlčat, starost o jejich matku, nemoc Dextera, nemoc Stadleyho a u toho hlídat vše ostatní a ještě občas dozorovat vlčata. A samozjřemě také trénovat, neztratit kondici a pracovat i s ostatními vlky. Ale přesto je rád, že smečku má. A pak, hlavně malého Sankariho si hodně oblíbil."Ale kvůli mě tu nejsme," tohle řekl celkem vlídně. Jsou tu kvůli Targovým orgánům odlišných od vlčích.

Přejel ho pohledem. Naprosto klidně. "Hledí si svého. Že máš problémy se ale nedá přehlédnout a u vlka na tvé pozici to rozhdoně vidí všichni dost rychle." Zachovávat takový klid v téhle situaci také je druh odvahy. Feier ale ani necuknul uchem, i přes pěkně zhoustlou atmosféru.
Neuhnul pohledem. A tak se jejich oči na krátko setkaly. Byl to docela silný moment. Svým způsobem, i když netrval dlouho. "Nemoc je normální věc," odfrkl si Feier. "O tom bych zrovna já snad měl něco vědět, ne?" ani se neobtěžuje být nějak extra milý. Stad by to ostatně od něj ani neočkával. Prostě, vlastně se k němu chová celkem normálně. Rozhodně je vidět, že ho za vadný kus nepovažuje.

Rozešel se spolu se Stadem. "Takže, dáme si společný lov?" Nezapomněl na to, co řekl předtím, to ani omylem.

Cuknul cuchem. "To je klidně možný. Moc jsem se mezi ně nikdy nemontoval. Ale netrpěliví u léčení teda vážně jsou, to ti můžu potvrdit, takže pro mě to horké hlavy jsou. S tím co dělají v boji to souviset nemusí." Byl koneckonců ten, kdo je dával pak dohromady.
Ale vlastně je rád, že sám Jarumi to celé bere docela rozumně. Ale to, že dokáže zůstat v klidu dokud léčitel neřekne, tomu upřímně nevěří. To totiž vlastně zvládá málokdo.
Pokývl hlavou. "Ani já nevím o tom, že by ji někdo další měl. " potvrdil mu. A jako vrchní léčitel by o tom zřejmě opravdu věděl. "Takže mi může ukázat co umíš a můžeme to rozšířit. První pomoc považuji za důležitou pro každého. Léčitel nemůže být všude a pořád." A k úrazům dochází kdekoliv. Taky si Jarumiho přeměřil pohledem. "Běžel jsi někdy z hodně strmého kopce plným tryskem a bez použití křídel? Jestli ne, tak rozhodně mám." Otázka je pak kdy a kde. "Taky Ostré vrchy jsou taky dobrý tréninkový prostor. "

Jen znovu zvedl obočí. Jde ho vůbec mít tak vyosko? Neuletí takhle brzo tomu vlkovi? "A divíš se mi že ti ji dávám? Docela sis o to řekl." A navíc to očividně víš."Takže, budeš mít odvahu to hořké sousto spolknout a doříct to a nebo ji nemáš?" V jeho pohledu je maličko výzva. Jen ukaž co jsi zač. Když sis to nadrobil, ukaž odvahu si to taky sníst.

Zatím je vlk zdá se pořád z Feiera dost nejistý. Ale dotaz na přízračné vlk nečekal. Ale poctivě se nad tím zamyslel. "Těžko říci. Když jsem do smečky přišel, už byly obě smečky znesvářené. Docela dost. Osobně si myslím, že bych s většinou normálně vycházel. Ale zatím, co jsem potkal, tak prostě jen postřehli pach mojí smečky, tak se na mě rovnou koukali jako na nějaký odpad a naprosto jim bylo jedno situace a realita. A nebylo to u jejich hranic, bylo to na veřejném místě. " Osobně proti nim nic nemá, ale hlavně Lunary ho tehdy svou arogancí nenadchla. Jen naprostý ignorant dupe v cenných léčivých rostlinách i po tom, co je upozorněn že v nich dupe. A co jednou zjsitil pár věcí o jejich léčitelce, s tou by si asi i docela rád popovídal, jen to asi těžko bude možné. Vlastně mu přišlo, že až na ty hvězdy by povahou v Ignisu zapadla, ale to tady nebude rozmazávat.

Nepatrně se pousmál. Sotva koutek tlamy zvednutý vzhůru a jen na chvíli. Ale proti jeho normální kamenné tváří je to velký rozdíl. "Vlk má vědět, co je zač. Pokud to nevíš, tak se zkus zamyslet. Jak to s tebou je víš jen ty sám. Nedostal jsi ode mě zpátky nic, co bys taky nevypustil z tlamy sám. Tak to je. Možná, když víc poznáš sám sebe, naučíš se i ovládat líp vlastní jazyk, možná taky ne. Nevím, nejsem žádný učitel." tím vlastně zdopověděl jeho dřívější otázku. Ne, učitel opravdu není.

Jen znovu zvedl obočí a tnetokrát opět obě a sleduje ho téměř bez mrkání. "Takže co kdyby sis to urychlil a prostě to vyklopil?" griluje ho tam ve vlastní šťávě dál, naprosto nemilosrdně. Promlčeno to očividně není.
Jen změnil náklon hlavy, když došlo opět na jeho výraz. "Jak vidíš, ve smečce jsem. A už nějakou dobu. Takže to asi takový problém nebude." Nabízí se otázka, co má tento vlk pod povrchem. Tak jako tak, kdyby ve smečce neplnil svoje, asi by v ní nebyl. Navíc, je z něj cítit Ignis. Smečka, kterou vážně neproslavil zrovna sluníčkový přístup k ostatním vlkům. Ani ke svým vlastním.

Nebohý vlk se před přísným pohledem vysokého ignisana kroutí víc a víc. A chvíli jen zíral.. a zíral. "Já," zdůraznil to slovo odmlkou. "ti jen ukazuju zpátky to, cos tu sám řekl. Takže, jak to s tebou je?" Pořád ten upřený pohled. I když si v duchu i on říká, jestli toho nebožáka netrápí až moc. Tentokrát už vážně vypadá, že se tady snad složí. Takže si Feier raději sedl a přestal tak upřeně zírat, i když se jeho výraz stále moc nezměnil. "Třeba by neškodilo se občas zamyslet, co vlastně vypouštíš z tlamy, nemyslíš?" Zkusil navrhnout.

Dnes, si celkem netypicky, zalezl do háje. Moc často sem nechodí. Většinou má spíš práci v jiných místech území a celkem nemá proč. Ale všude bylo poslední dobou nějak rušno. Ani sám neví, proč zamířil dnes zrovna sem, mezi stromy háje, plného syslích nor. Vlk aby tu raději dával pozor kam šlape, nory mohou být někdy nebezpečné, když je jeden přehlédne a šlápne kam nemá. Není to dobrý terén na běh, tudíž jeho tréninkové trasy většinou vedou jinudy. Dnes... se ale prostě jen šel projít, nemá nějaký přesný cíl, aspoň pro tuhle chvíli.
Sněhu už celkem ubylo, ale tady mezi stromy se ještě celkem drží.
Přesto, zem už je cítit jinak. Brzo se zem začne zelenat a objeví se první rostliny. Feier hodlá hezky obnovit zásoby a nasbírat jarní druhy, což když přišel do smečky, udělat nemohl. Možná právě to ho zavedlo sem, prohlédnout potenciál háje.
Zrovna zastavil u jednoho ze stromů a packou odrhabuje sníh, jak zkoumá cosi, co vím jen on sám.

Targa nemusel nijak dlouho čekat, než se objevila známá silueta vysokého hubeného hnědého vlka, jak vyrovnaným během běží na místo srazu.
doběhl, kývl na pozdrav a prohlédl si vypálený prostor. A sundané boty. Je mu dost jasné, proč to všechno a ani trochu se nediví. Přece jen, sníh není pro Targu nic poholdného. Dnes je tu Feier na lehko, žádný košík, žádný vak.
"Tak co, jak si vedeš?" zabručel místo pořádného pozdravu. No prostě typický Feier.
Protáhl se a pěkně zívl, až mu cvakly čelisti. Vypadá pořád stejně, ale měl te´d vážně práce až nad hlavu. Navíc, dost často hlídá vlčata, minimálně Sankariho.

šel s ním mlčky. Nechal ho mluvit, snad sám moc mluvit nechce, nebo ho nějaký instinkt vlastní léčitelům varoval, že je teď lepší mlčet. Kdo ví? Ale poslouchal pozorně, jedno ucho neustále natočené k Targovi. Stejně jako dost pečlivě prohlédl jeho tlapu, když předváděl co s ní dokáže.

Až na konci, po tom všem, jen kývl. "Takže na společném lovu v létě tě pošleme do první linie, když ti nakopnutí od zvěře nevadí." Nadhodil zlehka. Evidentně, jeho trochu svérázný humor nezmizel. Navíc, Targovi by se asi opravdu nic nestalo.

Ale jinak už cestou moc nemluvili, než se zase vrátili domů, na území smečky. Minimálně Feierovi moc do řeči už nebylo. Však má dost materiálu k přemýšlení.

Zamyšleně ho sleduje. "A bývají i situace, že bys byl tak ztuhlý, že by se tak rychle zvednout prostě nešlo?" To by bylo hodně důležité a dost by to taky řeklo o efektu ohnišť kolem. Rozhodně dva ohně fungovaly lépe jak jeden, ale nemusí to být vše.
Tak jako tak pak přešel k vakům a šťouchl do jednoho. "Tenhle." řekl prostě. Druhý si sám nahodil na hřbet. Opravdu je čas vypadnout. Aspoń pohyb na sněhu docela zvládli, návleky fungují. Bude na něm vymyslet, jak vyrobit odolnější a lepší, ale je důvod je vylepšovat. Z celé výpravy jinak nemá zrovna velkou radost. A nálada na místě opravdu není zrovna sluníčková a to ani na jedné straně. Koneckonců, Targa si na smečku teprve zvyká, a Feier... je bručoun... Co také čekat.
Koukl na něj, okoukl zbytky po tábořišti. Nevypadá to, že by čímkoliv hrozily, ale i tak ještě na pár míst naházel trochu sněhu.
"Tak fajn, jdeme. A klidně můžeš cestou vyprávět o čemkoliv o rase, co uznáš za vhodné." Necháme to tentokrát na tebe a já budu držet tlamu a poslouchat. Uvidíme, co řekneš. Otočil se k odchodu odsud.

(ps: klidně to můžem vypsat i mimoherně, ta hra se už moc táhne. :D )

Jen přikývl, když potvrdil, že ví jak jednat. A odfrkl si, když se ho Jarumi ptal, za co ho má. "Za horkou hlavu, jako kde jakýho válečníka? Sám asi víš, že většina bývá zbrklá a má sklony podcenit klid po zranění." A ještě řekni, že ne. Zvedl obočí. Dobře, on sám má co mluvit co? Kolem něj není občas horko jen kvůli emocím, ale že taky něco začne hořet.
Protáhl se ap ka se oklepal, aby si srovnal kožich, po tom všem.
"Nu, můžu tě naučit jak zastavovat krvácení u ostatních. Dobré po boji, když tam budeš jediný, kdo tu regeneraci má. Nebo tě naučit, jak se běhá bez křídel z prudkého kopce v plném trysku. U tebe budu moct být trochu drzejší při výuce, protože pád bys pravděpodobně přežil." Zvedl obočí. Regenerace má i své výhody. Chyba při podobném běhu končívá těžkými zraněními, ale vlk s regenerací si může dovolit riskovat o dost víc. "dobré místo na podobný trénink jsou Věžové hory na hranici území."

Až příliš pozdě mu došlo, že hodlá utéct. "Útěk nic neřeší!" Zavolal za ní a vyrazil jako střela po zemi za ní.
"Nemusíš mluvit se mnou. Ale s někým bys měla. Hej, slyšíš? Nekašli na to, než tě to zničí." Je překvapivé, jakou rychlost tento vlk na zemi dokázal vyvinout. dlouhé nohy trénovaného běžce dovedou zabrat opravdu pořádně. Než opravdu nabrala rychlost, dokonce jí i chvíli stačil, pár desítek metrů. "Nikdo a nic nestojí za to, nechat se zničit. Vím o tom svoje!" Zavolal ještě za ní a pak zpomalil. Nabírala rychlost čím dál víc a on dobře ví, že křídlům se rovnat nemůže. Zastavil a divá se za ní. Hlídá pečlivě směr. Jeho pro změnu opravdu napadlo, že by mohla vyrazit úmyslně jinam, ale přece jen, i na to vypadala dost rozhozená, tak je i docela šance. Rozhodně letěla směrem k Doramnu. Pokud mě nechtěla zmást, tak jinam ani nemohla. Dál jsou naše území, tam bych věděl kdyby se pohybovala okolo častěji, poznal bych pach.

Všiml si Jarumiho pohledu a oplatil mu dost upřeným vlastním pohledem. Ale nepatrně kývl. Staost o Artemis oceňuje a pokud bude takový, jak se zatím zdá, bude vítanou výpomocí. Jen, pořád je tu celkem nový. Na druhou stranu. zdá se, že už dokázal dost. Takže si tu šanci zaslouží.
rozhovor s Artemis je vážnější. "Nemylsím si, že by byl vlčatům zase tak nebezpečný. Přímý útok na ně nehrozí, to se neboj. Spíš jde o to, že by mohl odběhnout kvůli domělé hrozbě o ně a nechat je bez dozoru. Proto, sám je hlídat nesmí. Navíc, hlídač by zasáhl, kdyby něco. Když mi řekneš, kdo bude pomáhat hlídat, můžu vysvětlit jak vypadají varovné symptomy." To by bylo asi rozumné opatření, ale není jisté, že to ostatní pochopí. sám vlčátka samozřejmě často hlídá také. "Ray taky ví, že není v pořádku, takže z hlediska kázně a tak se nemusíš bát, snadno by šlo dokázat proč někdo musel nerespektovat Stadovo vyšší postavení, kdyby hlídal některý níže postavený vlk. Může tvrdit, že má rozkazy od dvou další stejně vysokých postavení, což to přebíjí." A nejspíš, kdyby na podobný exces došlo a skončilo to u Raye, tak Ray byl už od Feiera varován, že Stad nemusí být schopen fungovat, takže by to bral v potaz i kdyby nestihl Feier dorazit k jednání.

Nadšení malého vlčka je naprosto jasné a pěkně silné. A i když Feierovi došlo že možná přidává kvůli němu za zády, nehodlal ho nechat bez dozoru, ne takhle unaveného. Takže, když vlček nakonec zakopl, Feier se rychle natáhl a chytil ho za kůži za krkem, jako nosí vlčátka jejich matka, když už musí. Velmi opatrně a jemně ho zvedl a pomalu ho spustil zase na všechny čtyři a stejně tak opatrně ho pustil. "Dobré, Sani?" Oslovil ho něžně a jemně mu počechral čumákem kožíšek. "Opatrně ano? ať maminka vidí, že s taky vracíš hezky po svých. Tak jdeme."

K jeskyni už to měli jen kousek, takže stačilo prostě dojít.
"Hej, Arty, už jsme tady," houkl u vchodu do jeskyně dovnitř.