Príspevky užívateľa

Přejel ho pohledem.
"Já ne. Ale Ray ano. A tvůj stav je takový, že jako hlavní léčitel smečky jsem povinen mu to nahlásit. Stejně jako jsem musel nahlásit stav Dextera, když se u něj vyskytly potíže. Navíc, opravdu věříš, že si nikdo ničeho nevšiml?" Drsná slova a trochu riskantní.Dost vážně hrozí, že by Stadley mohl kvůli tomu utéct. Ale Feier si na přetvářku nikdy nepotrpěl a udělat to bude muset. Přetvářka a lež by to do budoucna jen zhoršily. Stad navíc opravdu moc dobře nevypadá a je to vidět.

Feierův výraz trochu zněžněl. "Stade, je to prostě nemoc, nic víc. Ale taky nic míň. Má se léčit. Není to žádná ostuda." A je znát že to myslí vážně. Jen, není si jistý, že to vlk taky tak přijme. Každopádně, udělá co půjde aby mu pomohl. Jenže, také ví, že bez spolupráce pacienta tohle moc dobře zvládnout nejde. Takže ano, opravdu má dost starost. Moc dobře ví, jak velký je tohle malér.

Zastříhal ušima a pak zvedl jen jedno obočí. Ale ale, že by přece nějaká sebereflexe? Ale dál ho tak sleduje. "Tak schválně, příklad." A stále imituje balvan, jen tón zazněl maličko přísněji. Vlastně se ale docela baví tím, jak tady toho vlčka dusí, pěkně z nadhledu. I doslovného, se svou výškou.
Při další odpvoědi vyměnil obočí a zvedl zase to druhé. "To je snad jejich problém, ne můj, jak se s mojí povahou vyrovnají." Něco na tom bude. Tak jako tak, nehodlá nikomu mimo smekču vysvětlovat, co vlastně dělá a jaká je jeho pozice, po tom nikomu nic není.
Čajinu? No to taky není obvyklý výraz. Zastříhal ušima, ale nic na to neřekl. "Vážně? spořádaný, hodný? KDyž jsi sám přiznal, že zdravíš... nevhodně? Minimálně některé?" A pořád ten stejný výraz... Vlčici ze smečky nijak nehájí, podle jeho soudu jsou všechny dost silné, aby se uměly bránit.

Pořád si ho tak měří pohledem, pro spoustu vlků by to nemuselo být příjemné, nedá se moc odhadnout ,co se mu honí hlavou. Ale současně, tak trochu v rozporu s tím, není v jeho projevu ani stopa jakékoliv agrese. Minimálně v tuhle chívli. Starší? To sice budu, ale zase tak moc ne. Zase zvedl na chvíli obočí a zadíval se na něj. "To jsou až tak... závažné?" Vlastně by to mohla být docela zajímavá kuriozita. Jeho tón se vůbec nezměnil.
A pořád se tváří, no jak podmračený bouřkový mrak křížený s kusem šutru.
"Ano, pořád." potvrdil vlkovi před sebou jeho podezření. Až na pár občasných výjimek, to vlče s ním dělá celkem divy. Ale po tom cizinci stejně nic není. "Proč by to mělo souviset se smečkou? Sám jsem byl dlouho tulák." Předsudky tento vlk netrpí, on je nepříjemný ronvou na všechny. Až na pár výjimek.

Nezměnil tempo, když druhý vl zamířil k němu, držel stále stejné vyrovnané, dokud nedoběhl k němu.
U toho podzravu jen zvedl obočí. Zajímavé... Rozhodně to tedy nebyl zrovna běžný pozdrav. Ale co, to není až tak podstatné.
Cukl uchem a ušklíbl se, když cizinec ohradil před jeho zkoumavým pohledem.
"Musím říct, že podobný pozdrav jsem ještě neslyšel," připustil docela klidně. Jeho hlas je tak hluboký, že až rezonuje v kostech. Svůj pohled nekomentoval. Ať si třeba domyslí, že to je kvůli pozdravu, nebo čemukoliv. Tak jako tak, Feier může docela dobře odhadnout, v jaké je ten vlk kondici. "Zdravíš tak všechny?" Zkusil udržet konverzaci. Zatím jsou na veřejném území, takže nemá důvod být nějak extra nevrlý nebo nepříjemný. Že se netváří ani mile? No tak to je u něj naprosto normální.

Vlčice se před ním krčí čím dál tím víc.... Velký hnědý vlk se přesto dál snaží řečí těla dávat jasně najevo, že jí nehodlá ublížit.
"Je víc druhů zranění. Ne všechny jsou vidět. Třeba proto, že nejsou na těle." Zabručel tiše. Znělo to zvláštně. Ne jako slova léčitele. Ale jako slova někoho, kdo si ve vlastní duši nosí hezkou řádku zranění. Navíc, na chvíli problikl v jeho očích zvláštní výraz.

Když se na něj pokusila vyštěknout, což se jí opravdu moc nezadařilo, jen na ni koukl. Maličko zvedl obočí, jako by tím říkal 'no vážně?' Ale nahlas neřekl nic.

"Dobrá, tak ho třeba neznám. Proběhal jsem dost míst na Norestu, aby to nemožné nebylo. Ale taky moc dobře vím, že... někdy dost pomůže i jen prostě mluvit." Zkouší to dál. Rozhodně nevypadá, že by to hodlal vzdát. Navíc, zřejmě umí být i velmi trpělivý a nic si nedělá z jejích pokusů o agresivní odmítnutí, ani z vyceněných zubů. Výraz v jeho očích je zase trochu zvláštní. Kdoví, co všechno tento vlk vlastně viděl a zažil.

Jen tak kondičně si běžel po vřesovišti. Nespěchal, běžel spíš na výdrž. A také, už běžel docela slušně dlouho. Nebyl jen na vřesovišti, ale teď se přes něj vrací, pomalu zpět k území své smečky.
Všiml si ale, že tu není sám. Neznámý vlk je o dost menší než Feier, a normálně by si ho asi nevšímal, ale úplně se mu nezdá směr, kterým cizinec jde. Tímto směrem by se brzo dostal na hranice Ignisu a to se pro změnu Feiera týká. Mírně tedy upravil směr svého běhu a zamířil k cizinci. Jeho dosavadní směr ostatně nemusí nic znamenat, a spousta vlků by se jen tak šla podívat, když někoho potká. Proč vlastně ne.

Netrvalo to moc dlouho, než se dostal cizinci na dosah. Zpomalil, až nakonec zastavil. Není na něm znát, kolik toho uběhl. dýchá docela vyrovnaně, na ty okolnosti a nevypadá uhnaný ani unavený. Koukl na druhého vlka a kývl na pozdrav. Prohlíží si ho, celkem důkladně. Feier to ale tak provádí všem, zajímá ho jejich kondice.

Vlče vše bere s pořádnou vervou. Nemohl se nepousmát, když to viděl. Má z toho malého uzlíčku chlupů radost. Aby také ne.
Ale přece jen je čas se vrátit. "Určitě. U jeskyně je venku přece taky sníh, tak to mamince můžeš ukázat." souhlasil zcela vážně s vlčátkem. "Třeba nám pak vážně dovolí, abychom zítra mohli lovit myši." A pak už vyrazili k návratu. Malý vlček i tohle vzal s pořádnou vervou. Feier se uchechtl a vyrazil za ním. Samozřejmě, pár skoky by vlče předstihl, ale nechce mu kazit radost, takže prostě běží za ním, spíš jen rychleji kluše, a hlídá. Pro všechny případy, že by se vlčeti zapletly nožky a hrozil mu pád. Proto mu vlastně dost funí na záda, dá se říct, že doslova. Připravený v případě nouze vlčátko zachytit.

Byla to tedy pořádná dřina. Jarumi se sice ukázal být docela dobrým instruktorem, ale také, velmi vytrvalým. A opravdu už to pak Feiera zrovna moc nebavilo. Ale nedal nic znát a prostě se snažil, dokud se nepovedlo. Je koneckonců celkem vytrvalý. I v běhu musel být trpělivý aby získal výdrž, a musí si ji neustále udržovat, jinak by o ni přišel. Takže, ví moc dobře, že to není hned.

Naposledy se zvedl z Jarumiho křídla a jen zvedl obočí, když začal říkat, že to je jen o tréninku. Feier má za sebou tréninků celkem dost, a sám také některé vlky něco stíhal učit. Nejlíp si zatím vedl s Mornií, s tou vlčicí si docela rozumí, asi by z nich mohli být i přátelé. Sám prostě zůstal klidně stát.
Jarumi se naštěstí nehádal, když došlo na vyžádanou kontrolu křídla a ocasu. Feier je prozkoumal důkladně, hlavně křídlo, prohmatal některá místa čenichem. "Vypadá to, že žádný velký škody. Tvoje regenerace asi udělala svoje. I tak bys to dnes už neměl přehánět. A pořádně se najez. Smečka nehladoví, takže nemusíš ani ty. Regenerace stojí energii." Je vidět, že už se s takovou schopností asi někdy v minulosti potkal. Minimálně zná teorii.
"Takže pozítří. " odsouhlasil. A vypadá to, že pak už rovnou vyrazí pryč. Ale ještě se na něj ohlédl. "Umíš běhat z kopce bez využití křídel? Myslím z hodně prudkého a rychle." Nedávno to učil Mornii, mohl by třeba i tohoto vlka.

Vlastně s trochou hrdosti sledoval Sankariho, když hned využil situace a zdatně ulovil Jarumiho ocas.
Okřídlenec navíc vypadá, že to s vlčaty docela umí, takže není třeba vyvádět. Informace o tom peříčku jsou ale zajímavé. Ani Jarumi nic neskrývá. Takže se znali když byl ještě tulák... kdoví, jeslti proto nešel do smečky. Ale nepřišel prý sám, takže vím houby. Uvidíme.
Zůstal na místě a vyčkává. Odsud má dobrý výhled na vlče s Jarumim, a také na výraz Artemis, když šla k němu. A její stažené uši. Nechal ji, ať zajde trochu za něj. Sankari je dost zaujatý, aby to bylo v klidu a ničeho si nevšiml, pokud to nechce řešit s vlčetem. V nejhorším zajdeme ještě kus dál. Nenápadně spolu s ní ustoupil pár kroků. Pořád vidí na vlče, kdyby něco, ale slyšet tam vepředu nic nebude.

Poslouchal pozorně. Lehce kývl a na chvíli přiklopil uši i on. Takže už i halucinace. A na léčbu to zatím nevypadá. Tohle už je docela malér... A navíc nevím kde je. To taky zavání tím, že můžeme najít leda tělo, pokud vůbec. A to jsem tohle netušil, když jsem ho nahlásil Rayovi... Koukl krátce na Artemis, než zase svůj čenich otočil směrem k vlčeti, které prostě pořád podvědomě hlídá, i když nemá proč.
"Vím, že má problémy. Dost vážné, hlásil jsem to už i Rayovi." Povzdechl si. "A to jsem ještě nevěděl ani o tomto. Potřebuje léčbu, zatím ale nespolupracuje. Vlčata s ním o samotě rozhodně nenechávej. Využij hlídací strýčky. Úmyslně by jim nikdy neublížil. Ale nemusí být schopen rozeznat plně realitu a nemůže za to. Jde o nemoc." A nejspíš za to může úmrtí toho jednoho vlčete. Spouštěč Mluví tiše, aby to zůstalo jen tam u nich, a věcně, jako pravý léčitel. Nekomentoval nijak to, že Artemis a Stad už nejsou pár. Není důvod, proč by měl, jen to prostě akceptoval. Stejně to už tušil. A to peříčko, no, asi to už nějakou dobu tak je. Aspoň se to vyjasnilo.

Běh a občasné chňapnutí po nohou nějaké srny, aby zvířata držel ve správném směru. Většinou si ale drží trochu boční odsup. Stádo běží v přímé linii.

Feier ví, že je ženou přímo na ty u řeky. Odsud na ně sice nevidí, ale cítí pach spáleniště, který se vznáší ve vzduchu a za který může on sám. Jen nevím, jeslti je to dobře, nebo špatně. Srny do spáleniště nevběhnou, zatočí. Nehodlá jim bránit. KDyby je mermomocí tlačit do spláleniště, mohlo by se to změnit celé v chaos a pěkně zvrtnout, o což tady nikdo nestojí. Vlky před nimi to má vyzkoušet, ne zabít. Stádu se dá uhnout, nebo ho rozehnat, nebo se otočit, kus běžet s ním a postupně se nechat předběhnout. Všechno jde. Jeho zavytí je vlastně upozornilo docela s předstihem, aby z toho měli vyváznout bez jakéhokoliv zranění. ale způsob řešení dost napoví o jejich povaze a schopnostech. A o to tady přece jde.

Jen doufám, že Mornie na ně vidí, já ani náhodou. Stádo mu blokuje výhled.

Cuknul uchem. "Jo, nejspíš jo." Zrychlil spolu s ní a drží se jí hezky po boku. Při pohledu z dálky by to vypadalo vlastně docela harmonicky. A společný lov vážně není špatný. Minimálně s touhle vlčicí ne.

Když zpomalila ona, zpomalil také a přilehl k zemi, aby na sebe stádo neupozornil. I na její poznámku jen mlčky kývl a zůstal na místě. Sledoval víc ji než stádo. Je dobrá. Mihlo mu hlavou, když viděl, jak nenápadně se proplétá přikrčená vlčice i takto otevřeným prostorem. Sám by si jí nevšiml, být na místě toho stádečka.
Když na něj kývla, aby šel za ní, nasucho polkl. Moc dobře ví, že on tak moc nenápadný nebude.
Přesto se pokusil napodobit její způsob pohybu. Dlouhé nohy a vytáhlé tělo nejsou na plížení tak dobře uzpůsobené a velké uši docela trčí do krajiny, i když se snaží držet hlavu nízko a nebýt nápadný. Tichý celkem je, ale i tak je prostě velká hnědá skvrna.
Od stáda jsou ještě kus, ale je očividné, že Feier je nápadný a je otázka času, kdy si ho všimnou.

Zamyslel se. "Většinou jsem viděl laně bez jelena ve skupinkách támhle po pěti, šesti... taky bych asi mohl je od sebe oddělit že mezi nima zapálím trs trávy. ale záleží, jak budou daleko. Nemám šanci na větší vzdálensot než je 40 metrů." Už dlouho nezkoušel zvýšit dosah. Asi by měl. Vůbec by měl svou magii víc trénovat, zlepšit výkon a ovládání. Třeba by to k něčemu bylo.
"Spíš jsem oheň používal ke změně směru stáda nebo jednoho kusu za běhu, když už jsem za ním vyrazil. Jen na krátkou vzdálenost. " Potlačil povzdech. Svou magii používal někdy až příliš málo. Nejinak je tomu teď. Kdyby občas nepotřeboval rozdělat oheň, ani by na ni nevzdechl.

Zařadil se vedle ní, když zamířili k pláni. "Tvoje magie se docela hodí, můžeš dát vědět za pochodu."
Pak už nemluvil. Jen spolu s ní šel, uši a čenich nastražené. Jeho dlouhým nohám současné sněhové podmínky nijak nepřekáží.
Na kraji lesa zastavil, aby si prohlédl planinu. Vypadá to, že tam skutečně je malá skupinka laní. Odsud si není jistý, kolik jich přesně je. Koukl se zvednutým obočím na Mornii, nepochybuje o tom, že si jich taky všimla. Na ní bude teď, jak to udělají.

(asi to vypíšeme tady ne? Já tam mám hru s Marielle)

Snaha zvednout vlčici se ukázala být jako zcela marná. A její blouznění také trvá. Tohle není nejlepší. Potřebuje zahřát a klid.
Samozřejmě, nemůže zůstat těsně u ní, ne když má nachystat oheň. A do toho zdá se trochu panikaří i ten druhý nováček ve smečce. I když, docela se ještě ovládá, na ty okolnosti.
Feier je zvyklý, že jak jde o zdraví a léčení, kromě léčitelů panikaří všichni a často i mnohem víc, než předvedl tmavorudý okřídlenec.
"Bez starosti, oheň zapálím já." zabručel. Sice svou magii nesnáší, ale použít ji umí.
"Prostě zůstaň u ní a koukej se ji snažit zahřát." Ne že by to už rudý vlk nedělal, ale neuškodí mu to připomenout. Trochu to omezí tu paniku, ujištění, že vlastně jedná správně.

Feier si povzdechl. "A ty taky klid a zůstan ležet!" Celkem přísně řekl vlčici. Pokud ho má za svou babičku, je možné, že i ta by reagovala podobně, takže to není zase tak hrubé, jak to vypadá.
Feier se dal do sbirání dříví a přinášení na hromádku vedle těch dvou. Natahal trochu dříví kousek před vlčici. Koukl, kam jde vítr a umístil oheň mezi vlky a pramen. Tam, kde nenadělá škody a kde vítr napomůže tomu, aby se to nemohlo rozšířit do lesa. Nejvýš na břeh k vodě a tam se to zastaví.
Pak se jen zamračil na hraničku a podpálil ji.
Oheň sálá dost tepla, aby mohl pomoct. Feier nechal ty dva u něj a vyrazil pro další dříví. "Feier." zavrčel svoje jméno na nováčka, když vyrážel pro první další várku.

Skoro už zaujal nějakou méně hrozivou pozici. Opravdu to tam všechno vypadá v pohodě. Když v tom, malý Sani hned začal hlásit podobnost Jarumiho peříček s tím, co má Artemis. Feier zastříhal ušima a než cokoliv stihl, Jarumi sám vlastně potvrdil, že to skutečně je jeho pero. Takže jsem s těmi soudy mohl být klidně i rychlejší. Vážně je to jeho a ani se to nepokouší nijak tutlat... Věděl, že to ještě byla zadaná? Ale co, ono je to asi fuk. Teď už jo. Nějak se s tím všichni budou muset vypořádat a se Stadem už je to průšvih tak jako tak.

Artemisina reakce mu taky neunikla. Zadíval se na ni, čehož si nejspíš všimla. Přece jen, její oči jsou už lepší a hlavně, takový pohled většina vlků umí i vycítit. Každopádně jí tím zřejmě dojde, že jemu je jasné, co tohle znamená. Mezi těmi dvěma rozhodně něco je.

Nijak by to zřejmě nekomentoval, ale očividně je tu ještě něco a to něco, co se zřejmě může týkat nejen těch dvou. Minimálně Jarumi do toho očividně chce Feiera zatáhnout. Než se měl šanci zeptat, o co jde, Artemis už Jarumiho návrh schválila a otočila se k hnědému léčiteli. Ten cukl uchem a napřímil se. "Tak to vysyp, co se stalo." řekl jí překvapivě docela mírně. Tuší, že tady půjde o něco vážného, dost to napovídá tón, kterým se ti dva bavili.

Podle toho, co slyšel za tu chvíli, kdy měl ucho na jejím těle, jsou její plíce v pořádku.
A pak mu řekla babičko a že jí nic není a odstrčila ho.
Velký hnědý vlk se kupodivu celkem v klidu nechal odstrčit, i když pohled na něj s její tlapkou uprostřed čela, jak ho odsunuje pryč, je vlastně celkem komický.
Nechal se odstrčit, sotva se vůbec obtěžoval přiklopit uši. Odcouvnul, aby její packa na něj nedosáhla a s klidem se znova vrátil k ní a pro jistotu ještě jednou kontroluje její plíce. Nepotřeboval dlouho, sám hlavu pak vytáhl.

Zůstal stát před nimi, hlavu mírně nakloněnou hlavu na stranu. "Plíce má čisté, srdeční tep také v pořádku. Kdyby se tu ze mě nepokoušela udělat svou babičku, myslel bych si, že je úplně v pořádku, jen jí je zima, což je pochopitelné." Bere to překvapivě v klidu. Včetně té babičky.
Přejel pohledem oba dva.

"Zkusil bych ji přesunout do nory. " Koukl na její třas. "Pokud ji nedokážeme zvednout aby přešla, tak rozděláme oheň tady a zůstaneš u ní." Nebyl to návrh. Očividně to je míněné jako rozkaz.
Hnědý léčitel se rovnou dal do díla a začal se pokoušet donutit ji vstát, strčil čenich pod její hrudník a pokouší se o to.