Príspevky užívateľa

Neubránil se dost překvapenému pohledu, když Jarumi chtěl, aby byl úspěch pětkrát za sebou... to není zrovna málo. Zamručel, ale neprotestoval. dobře ví, že o tomhle tolik neví, takže s tím houby nadělá. Co na tom, že je Jarumi omega. Feier neměl žádný slušný výcvik v sebeobraně.
Tohle jim nějakou dobu zabralo. Feier se sice snažil, ale při čtvrtém pokusu to zase nevychytal. Takže nanovo... Jen díky vlastnímu výcviku dokázal potlačit frustrované zavrčení.
Přestože ani pro něj tohle už nemohlo být zrovna zábava, neprotestoval, nestěžoval si. Nehodlá tady skuhrat. Navíc, jsou to jeho zuby, co se zakusují, ne naopak, takže by mu to přišlo i trochu blbé.
Den postupuje, ale nakonec se to podařilo. Feier vítězoslavně koukl na Jarumiho.
"Zítra nemůžu. Hlídám vlčata. Ale pozítří klidně."
Koukl po Jarumim. "Ukaž ocas a křídlo." Minimálně mu je raději zkontroluje. Regenerace sem nebo tam.

Nadšení vlčete je opravdu pořádné. Feier se jen uculuje, když ho sleduje. Někteří, kteří ho znají, by ho asi s tímto výrazem ani málem nepoznali. Ale není důvod vrčet na takové mládě. Energie a radost ze života, jaké projevuje takové mládě, je v podstatě nakažlivé.
Feier pobíhá sem a tam po prostoru a nadšeně vlče upozorňuje na vhodná místa k hrabání a zvláště velké a mohutné závěje. Snad poprvé se opravdu chová na svůj věk. Přece jen, většinou připomíná spíš nevrlého starce. Ale ne dnes, když tu je jen on a ten maličký.
Chvíli jim to zabralo.
"Ano, umíš hrabat vážně parádně. A určitě bude maminka ráda, že ses něco naučil."
Natáhl čenich a počechral opět kožíšek na hřbetě mláděte.
Musel na chvíli zastavit, aby vlčka neporazil, když jeho vlastní dlouhé nohy posloužily jako prolézačka. "Zeptáme se maminky, ano? Když to dovolí, můžeme to zítra zkusit." Takže abych si našel nějaký místa, kde i teď běhaj myši... ale co. To stihnu.
Zamiřil pak hezky k jeskyni, dostat vlčátko do tepla. Ten kéžíšek má mokrý celkem dost. Ne tak, aby ho to ohrozilo, ale nač riskovat.

Nepřestala couvat, ani když si sedl. Sotva zřetelně zamručel a zase vstal. Není zbytí, brzo by mu zmizela za křovisky a to zatím nehodlá dopustit. Udělal pár kroků, aby zachoval vzdálenost mezi nimi. Pomalu, žádné prudké pohyby, žádné známky útoku. Chová se k ní jak k někomu, kdo je tak vyplašený, že by cokoliv mohla být poslední kapka. Což tak možná i je. Aspoň z jeho pohledu.
Zvedl obočí a maličko napřímil hlavu, když se divila, proč ho to zajímá. "Protože jsem léčitel?" Nabídl jí možnost. Až příliš hluboce do něj Ferenix zasadil některé zásady. Ona na tom není dobře, on je léčitel. Pro jeho instinkty je to jednoduchá rovnice.

Nespustil z ní oči, když jí pokládal otázky. Vlčice mu svými výrazy a gesty prozrazuje víc, než asi tuší. Dobře, takže lovec bude slušný. Ale s tím druhem... takže odtud vítr fouká. A navíc, pak rovnou protestuje.
Čenichem naznačil zakroužení, čímž poukázal na okolí. "Nějak tu nikoho dalšího nevidím, koho bych snad měl řešit nebo mu věnovat pozornost. " Kupodivu jeho hlas ztratil něco ze svého bručivého tónu, který měl ze začátku. Znělo to až vlídně. Jako by pro něj práce léčitele byla něco víc? Něco je jinak, když řeší její stav.
"Kdo to byl. Třeba o něm něco vím." Asi těžko. Ale mohlo by ji to rozpovídat. Hluboký hlas hnědého vlka rezonuje až v kostech a po tom, co zmírnil svůj tón, je i dost příjemný na poslech.

Sleduje pozorně vlče, jak se snaží zopakovat, co mu předvedl. A snaží se hodně a za chvíli už sníh odletuje jedna radost. Nedvil se, že malý vlček zajásal. Feier se usmál a zamával zvesela ohonem. "To rozhodně ano, šikovný!" Pochválil vlče. Koneckonců, ten malý se vážně snaži a to se počítá!
Netrvá to dlouho a všude kolem je to samá díra ve sněhu. Feier trpělivě doprovází Sankariho, při jeho tréninku. Ten bude pěkně utahanej.... Pousmál se. Aspoň pak vlče lehne a bude chvíli spát. Navíc, trénink je to také dobrý. Taky asi celkem promáčenej. Ale podsadou to neprojde dokud jsme venku, a v jeskyni je teplo. Kdyby to nestačilo, tak mu tam zapálím ohniště. Rozhodně nehodlá nic podcenit. Vlče má výhodu, že pak může odpočívat hezky v teple.
Nechal ho ještě nějakou dobu hrabat.

"Tak fajn, měli bychom se vrátit za maminkou. Koneckonců, musíš se jí pochlubit, co ses naučil, no ne?" jemně čenichem šťouchnul do vlčecího kožíšku na hřbetě. Nebylo to jen pohlazení, ale také kontrola stavu kožíšku a jak moc je vlček mokrý.

Jen zvedl obočí ve svém celkem typickém výrazu, když Jarumi zajásal. Ale ač to nedává najevo, je rád, že se mu to povedlo. Zabručel a opravdu slezl. Není důvod dál Jarumimu špendlit křídlo k zemi.
"No tak fajn," reagoval na návrh na zopakování. Přece jen, opakování je matka moudrosti. I když se učil být léčitelem, musel Ferenixovi neustále opakovat postupy a směsi a všechno.
Ukázněně odklusal na výchozí stanoviště a zadíval se na Jarumiho. Připravený na pokračování. Soustředěný, a kupodivu klidný. Léčitelé jsou zvyklí i na dost vypjaté situace, takže se nenechá rozhodit tím, že by se to třeba nemuselo povést. Jednou už to zvládl, no ne?

Maličko naklonil hlavu na stranu. A sedl si. Velký vlk sice vypadá nebezpečně, ale faktem je, že jeho chování zase tak nebezpečně nepůsobí.
"Dobře. Na následky zranění to taky nevypadá. Takže, k čemu došlo." Velký, děsivý, podmračený vlk a přesto se stará. Jak jinak by se to dalo nazvat.
"Jsi špatný lovec, máš problém si zajistit bez smečky potravu? Nebo jsi o smečku přišla a truchlíš? Nebo třeba pro ztraceného druha?" Nemohl nezmínit ani tohle. Ne s tím, co musí v poslední době řešit, ač to samozřejmě vlčice před ním nemůže tušit. Přesto to mělo vliv. Dřív by se na poslední otázku nezeptal.
Sleduje ji tak pozorně, že by mu stěží unikla i případná reakce na některé z těch prohlášení.
Útěk nevypadá moc smysluplně. Ne před vlkem téhle výšky a délky nohou. Je dost pravděpodobné, že bude o dost rychlejší.

Zastříhal ušima a koukl na ni. "To zní docela dobře. Snad tam nenatrefíme na další lovce." Přešlápl a protáhl se.
"No, tak, ukazuj cestu. Ty jsi tu lovec, ne já. Já jsem jen pomocná síla." Aspoň co se lovu týká. Přece jen, je spíš léčitel, že? Ano, lovit umí, těžko by přežil předchozí roky, kdyby ne. Ale i tak. Nehodlá ve smečce uzurpovat pozice, které mu nepatří. Má své práce dost.

"Takže, jaká bude strategie, až je najdeme?"
On je připraven rovnou vyrazit a rozejde se hned, jak Mornie určí, že vyrážejí. Ale zatím beze spěchu. Za pořádného běhu se špatně domlouvá a strategie je přece jen důležitá. Je na Mornii, aby volila postup.

Klidně stál ve sněhu a vyčkával. Nevypadal, že by mu zima jakkoliv vadila. Nechal Kariho dojít až k němu.
Cuknul uchem, když ho Kari pozdravil sice zvesela, ale ten tón... to je ze mě nervózní nebo co? Proč?
"Ahoj," pozdravil ho docela vlídně. Přejel po vlkovi očima. "Copak? Nemáš rád zimu?"
Bylo by to jedno z možných vysvětlení. Zimní kožich by měl stačit, ale někteří vlci jsou přece jen méně odolní a tady v horách je mráz docela velký. Jestli to tak opravdu je, tak to z toho dneska nebude mít radost. Ale zima mu asi nebude, na to je to trochu dřina.
otočil se čelem ke svahům nad nimi.

"Lezl jsi někdy po horských svazích? Těch strmých."
Otočil hlavu s tázavým výrazem nna Kariho. Na jeho odpovědi bude dost záležet, jakou trasu s ním zvolí.
"Už asi víš, že Alaric má astma, že? Na astma je dobrá horská borovice. Pupeny z vysokohorské kleče jsou nejlepší. Ale znamená to dost šplhání."
Hnědý čenich ukázal do výšky, tam, kde se sníh na svazích opírá o nízké, plazivé borové stromky. Je to vysoko a nevede tam žádná pěšina. Tohle opravdu nebude snadné.
"Jestli nevíš, jak se v takových místech pohybovat, je lepší začínat s někým, kdo ano. Jestli jo, tak apsoň nasbíráme zásoby." Opravdu mluví celkem vlídně. Zdá se, že jak jde o léčení, nebo o učení, není tak strašný. Extra milý sice také ne, ale i tak.
Zasněžený masiv hor tak jako tak budí respekt. Dokonce i Feier mluví potichu. V horách se nekřičí.

Pousmál se a zamával párkrát ohonem. To vlče se mu prostě dostalo pěkně hluboko pod kůži. Ale tak, je to vlčátko, no ne? Ti to mají v popisu práce. "To je dobře. To se opravdu musí." odpověděl mu vážně.

Vlček je samozřejmě zvědavý, takže když došlo na jeho pokusy, Feier mu neváhal odpovědět. "Hrabáním můžeš vyhrabat zvíře z nory, vyhrabat některé zajímavé věci do země. Můžeš vyhrabat díru a pak do ní zahrabat zásoby na později. Nebo můžeš vyhrabat úkryt pro sebe nebo pro maminku, kdybys ho někdy potřeboval někde venku. Ten teď samozřejmě hrabat nemusíš, jeskyně je dost velká pro všechny. Ale nikdy nevíš, kdy se ti to může hodit." Hrabání prostě je důležité.
Sníh za chvíli odletuje všude. "No vidíš, šikovný. Ale zkus hezky hrabat oběma předními pacičkami naráz. Takhle se postav a hezky střídej obě pacičky, pěkně rychle."
Stoupl si vedle něj a znova mu předvádí hrabání. Vůbec mu nevadí, že párkrát sám schytal pěknou hromádku sněhu. Jednou i přímo na hlavu, takže Feier má teď na čele docela slušně bíle naprášeno. Vypadá to celkem legračně.

Zabručel a kývl. Ano, tohle mu zní rozumně. Zdá se, že to tenhle vlk má celkem v hlavě srovnané, nakonec. Naštěstí. Zastříhal ušima a dál to nerozvádí.

Jen po Jarumim loupl očima, když se zasmál. "Vždyť netvrdím, že ne." Koneckonců, trénink znamená se něco učit. A co. Poučné to bylo. Vypadá to, že by se Feierovi tento vlk nakonec mohl i docela zamlouvat. Ale uvidíme. Nechvalme dne před večerem.

"Fajn, tak jdeme na to." reagoval celkem prostě a jednoduše na návrh dalšího pokusu. Nehodlá to sice zkoušet do nekonečna, ale je fakt, že jeden pokus je rozhodně málo. Kolikrát letěl nedobrovolně na suťových polích, když ho Ferenix učil po nich šplhat pro bylinky? To by ani nespočítal.
Ale odklusal na místo a nechal Jarumiho vyletět, stejně jako prve.
Řídil se jeho radami a zkusil škubnout prudčeji a trochu jinak se stočit po převalení.
Hekl, když dopadl trochu tvrději než plánoval, ale tentokrát to vypadá, že docela uspěl. Neskončil se slabými místy Jarumimu pod čelistmi, ale v úplně jiném úhlu od druhého vlka a se svými zadními daleko z jeho dosahu. Navíc, nepustil jeho ohon a opatrně se přetočil... nakonec se mu povedlo vstát tak, že stojí packami Jarumimu na letkách. Mimo vlastní křídlo, ale přesto mu tak křídlo celkem přišpendlil k zemi. Navíc, pusil ocas a dloubl Jarumiho do hřbetu v náznaku útoku na vlčí hřbet. Ale nekousl. Nehodlá zbytečně způsobovat bolest, když to není nutné. Jen po očku koukl po Jarumim, co on na tento pokus.

Nespouští z ní oči. Samozřejmě, registruje i toho malého tvorečka. Nedá se ostatně přehlédnout, ani přeslechnout. Natož někým s tak velkýma ušima, jako má Feier. Jsou i na tak vysokém vlkovi celkem nápadné.
Neodvrátil pohled ani když se pokoušela vymlouvat. Odfrkl si. "To si věš na čenich někomu jinýmu," zabručel na ni. Opravdu, jakoby jeho hlas rezonoval i v kostech. "Jsem léčitel." pořád na ni kouká. "Myslíš, že nepoznám, když někdo vážně není v kondici? Takže, co se stalo? Některé nemoci jsou přenosné a nerad bych podcenil možnost, že se v krajině něco objevilo zrovna v zimě, kdy jsou všichni oslabení." Je to jen výmluva, proč takový na pohled hrubián to nenechá být. Ale i tak je to vážně jen výmluva a on se vlastně ani doopravdy nesnaží tvářit, že není. Koneckonců, žádná horečka, výtok z očí nebo z nosu nebo tak. Ne, za tímto nebude infekce. A on to moc dobře ví. Sotva patrně naklonil hlavu na stranu a kouká a ni v němé výzvě. Tak to zkus. Koneckonců, co můžeš ztratit.

Přejel Dextera pohledem. No vážně, krásně se srovnal. A stačil jeden zásah bleskem, co? Obraznej i doslovnej... Zastříhal ušima, ale nahlas to nekomentoval. "Dojdu pro to." Nechal vlka chívli stát u říčky a vyrazil k jeskyni. Dlouhonohý vlk umí běhat opravdu rychle, takže netrvalo dlouho, a už se vrací zpátky a v tlamě nese jeden z těch svých košíků. Položil ho vedle Dextera a začal se v něm přehrabovat.
Jako první vyndal malé smotané cosi. "Tohle jsou tvoje léky, upravené tak, aby šly odstranit úplně. Některé léky prostě nejde vysadit hned úplně. I když je zřejvně už nepotřebuješ, tvoje problémy ustoupily mnohem rychleji než to prvně vypadalo." Víc to rozebírat nehodlá.

Místo toho začal vykládat další bylinky. Ty pak i s košíkem Dexterovi nechá, aby je mohl použít jako vzorky.
"Tohle je bělomech sivý. Užitečnější než se zdá a najít se dá vždycky, když se nebojíš hrabat pod sněhem."
Vyndal pár větviček. "Borovice. Jehličí léči nachlazení a rýmu. Ale tahle je jiná. To je borovice kleč, vysokohorský druh. Léčí astma." Důležité, teď, co má Alaric potíže. "Tohle je jmelí. Na omrzliny. Březová kůra. Na klouby. Dubová kůra. Na vyrážky a na průjem. Vrbová kůra. Na bolesti a horečky. Jasan. Také na horečku. Hloh. Na krevní tlak. Jedle, taky na rýmu a na průdušky. Brusinkové listí. Na ledviny. Ale te´d v zimě se hledají blbě. " Koukl na Dextera. Ano, je tam hodně stromů. Dost léčitelů sílu stromů podceňuje. Zbytečně. A podle Feiera je to dost škoda. Stromy jsou přece jen v zimě nepřehlédnutelné.
"Jsou i další druhy, ale myslím, že by se těžko rozeznávaly tomu, kdo je ještě nezná." Navíc, až na jmelí, nic z toho není jedovaté. A jmelí není jedovaté nijak moc. Čistě pro jistotu. Nováčky chtějí přece otestovat, ne otrávit.
"Košík si klidně nech, mám jich dost." Navíc, měl nachystané proutí a když vyčkával v jeskyni a hlídal kromě vlčat maličko i Artemis, měl dost času na výrobu.

Zastříhal ušima a zamručel. Potlačil povzdech. Tohle bude ještě složitý... ani jeden neumíme pořádně mluvit s ostatníma a oba dost paličatý... Ale s tím asi zatím moc nenadělá. Podstatné je, že je zřejmé, že návleky, jakási kožená obuv, může na sněhu fungovat. Kor pokud kůži trochu upraví a pořádně něčím promaže, mělo by to jít. Jelení nebo srnčí lůj by měl stačit.
Maličko mu zvedlo náladu, když mu došlo, jaké stopy bude Targa nechávat v krajině. Targův pach není výrazný, takže tam budou divné okrouhlé ťápoty, co budou smrdět po jelenovi. Asi to pár stopařům a lovcům zamotá hlavu.

Úklid proběhl docela v tichosti. Feier také přiložil tlapy k dílu a měli to celkem rychle. Koukl na Targu. Přejel ho zkoumavým pohledem. "Jak se cítíš?" Přece jen, nejspíš to byla dost zátěž na tohoto vlka.
"Za mě je asi možné vyrazit zpátky. Teplo zdá se docela funguje. Opravdu jsi nejevil známky ztuhnutí, tedy až když ty ohně byly dva. Jeden nestačil." Stop po ztuhnutí u první varianty ohniště si rozhodně všiml dobře. "I pohyb po sněhu je možný, jen budu vyrábět důkladné návleky." Přece jen, s těmihle si tak nevyhrál, šlo tu o pokusy, ne o kdoví co.
Tentokrát ale asi poběží zpátky pomaleji. Jednak, Feier sám nespal vůbec a tak by si nerad někde rozbil čenich kvůli klopýtnutí. A jednak, Targa po tom všem také nemusí být zrovna ve formě.
"Zatím vyrazíme krokem. Koneckonců, klidně si můžeme i pohovořit... " třeba o té tvojí rase.

Vážěn zabručel. Ne, rozhodně nehodlá rozhrabávat něčí nory. Pořád mu v hlavě visí ta podivná představa. Zastříhal ušima a raději ji kamsi zahnal. Bylo to přece jen trochu divné.

To raději vážně nabídne tu pomocnou tlapu. "Dobře, takže, kam vyrazíme na lov?" Zeptal se hned. Očividně to s tou výpomocí myslí vážně. Netuší, co se jí honí v hlavě, ani ty představy ohně, jak jim žene kořist vstříc. On sám ví, že stačí maličko, jen na pozměnění směru stáda. Nemusí rovnou hořet krajina. Ostatně, to by vážně nebyl dobrý nápad. Ale stejně, nejvíc ukáže prostě obyčejná praxe.
"Můžeme koneckonců jít klidně hned. Nechodím moc do nory, ale přece jen, je potřeba nakrmit i vlčata a jejich mámu." Zastříhal ušima. Péči o ty maličké bere ostatně velmi vážně.

Přesně poznal chvíli, kdy ho uslyšela a došlo jí, že je to on. Zastavil se a čekal na její pokyny, dobře už věděl, jak přijdou. To ona tady byla a hlídala situaci, to ona vyhlédla vhodné stádo. Takže je také na ní, aby vše vedla. Navíc, ona může dát jemu zprávu, on jí ne.
Ostatně, není to jejich první společný lov. Počkal si na její pokyny a pak jen kývl, aby jí dal najevo, že rozuměl. Tiše, co nejtišeji, zamířil na svou stranu, připraven hnát stádo a pořádně je vyděsit.

Na svém stanovišti nemusel čekat dlouho, než Mornie vyrazila, podobná sama šedivé střele.
Neodolal, zvedl hlavu a zavyl do větru, než vyrazil stejně jako ona. Koneckonců, už nemusí být potichu. A co na tom, že se prozradí i těm dvěma u řeky. Spíš je to na chvíli zastaví v postupu, jak budou pátrat kdo to volá lovecou píseň. Navíc, stádo přiměje lovecká píseň vlka ještě víc zrychlit a o to tak trochu jde, ne?

Není to velké stádo, tak o vlky před sebou nemá velké obavy. Sám musel čelit mnohem větším, též v přímém střetu. A vlastně, docela nedaleko odsud. Jaká to ironie, že je to zrovna Targa, na koho teď on sám žene stádo v rámci zkoušce. Tenkrát to bylo opačně. Jen to nebyla zkouška, ale nehoda.

Stádo nabere sice asi slušnou rychlost, než před chňapajícími zuby Feiera a Mornie doběhne k těm dvěma u řeky, ale opravdu není zase tak velké, aby bylo doopravdy nebezpečné.