Príspevky užívateľa

Obloukem od řeky se blíží pěkně rychlým během dlouhonohý hnědý vlk. Musel to oběhnout, podél stínu hor. Moc dobře ví, že kdyby Mornie sehnala stádo, mohl by jí ho vyplašit přesně na opačnou stranu, než potřebují.
Proto mu to trvalo déle, než doufal. Ale to se nedá nic dělat, spáleniště by stejně každého dalšího mělo zdržet.
Kdepak jsi... Nedohodli si přesné místo a to byla asi chyba.

Nakonec ho na Mornii upozornilo neúmyslně samo stádo. Všiml si zvířat, tak se zastavil. A zanedlouho uviděl i ukrytou vlčici.
Opatrně zamířil blíž, využívajíc keřů v okolí, aby ho nevidělo stádo. Nemůže na sebe Mornii moc upozornit, ale v momentě, kdy si ho ona všimne, bude to nadále snadné.
Pro jistotu ale míří i teď obloukem, aby se dostal ke stádu z jiného směru a odřízl kopytníkům cestu k horám. Tak jako tak je za chvíli se svou kamarádkou poženou k řece, na zatím nic netušící vlčí dvojici...

Miřil k prameni, že se napije. Nic zvláštního tam nečekal. Ví, že se tam vlci pohybují často, ale stejně tam ne vždy na někoho natrefí.

Tentokrát ani nestačil dojít až k vodě, když už na něj někdo volá. Dřív než mohl sám vědt, že tam někdo je. Hlas nepoznává. Hm? Někdo z těch nových?
Zamračil se. Ale volání je jasné. Někdo tam potřebuje pomoc.

Feier nezaváhal. Instinkty léčitele jsou u něj velmi silné, takže z pomalého, byť rázného krku, byl v tu chvíli sprint. K prameni dorazil rychlostí blesku. Přichází z opačné strany, než byli ti dva, ale s jeho dlouhýma nohama ukrajuje tu vzdálenost rychle. Doběhl k nim a prudce zastavil..
"Já jsem léčitel. Co se děje."
Ale viděl rozpraskané kusy ledu na prameni a také to, že pod křídly jednoho z nováčků se někdo choulí a nehýbe se. Nebral si servítky a rovnou strčil hlavu pod černorudé křídlo k nehybné vlčici. Naštěstí dýchá. Přiložil ucho na její tělo a poslouchá její tep. Tím si navíc může zkontrolovat i její tělesnou teplotu.

Vesele si za běhu odfrkl a dokonce, než odpověděl, zapéroval na svých dlouhých nohách a za běhu vyskočil vysoko do vzduchu. Dopadl s jistotou a vůbec nevypadl z běžeckého tempa. "Vážně? Tak proč jsi u toho sotva natahovala tlapy?" rýpnul si v dobrém. Koneckonců, ve skutečnosti vypadá docela spokojeně. I s jejím během. Ale hlídá si ji opravdu pečlivě. Udržuje tempo a drží se vedle ní. Nechává ji běžet, co si vlčice troufne.

Chvíli to tak trvalo. Pak na ni koukl. "Co si zkusit ten skok, co jsem prve provedl já?" navrhl jí. Samozřejmě, to by bylo na místě ještě maličko zpomalit a chvíli se věnovat technice samotného skoku. Ale na druhou stranu, mohla by to být docela zábava. Lepší, než jen pořád běžet. "Zkoušela jsi to někdy? Víš, jak se do tohoto typu skoku odrazit?" Ono je to důležitější, než by mnozí mysleli, jinak u toho hrozí docela slušný pád, když se to má provádět za běhu.

Stojí na úpatí hor a kouká na vrcholky před sebou. fouká dost ledový vítr a krajina je pod sněhem. Ne že by mu to vadilo. Jeho dlouhé nohy a široké tlapy si na sněhu vedou docela dobře. A zima mu také nedělá problémy.
Má se tu dnes setkat s Karim. Uvidíme, jak moc se zatím naučil... co se týká jen rostlin, vážně si nevedl špatně. Ale to využití v praxi už bylo horší. O nemocích prostě pořád neví dost. Aspoň podle Feiera. Jenže, zatím za ním nepřišel aby se o nich učil a Feier ho nutit nemůže. To by nefungovalo.

Zastříhal ušima a dál v klidu sleduje hory. Není to úplně bez účelu. Už teď si vyhledává místa, kudy se půjde dostat na strmé svahy aniž by hrozilo, že strhne lavinu. Tam, kde rostou nízké borovice - kleč. Uvidíme, jeslti ví, k čemu jsou. Zvláštní. Taková celkem obyčejná věc, a přitom to málokdo ví. Zatvářil se maličko pobaveně. Ale to je tím, že v tu chvíli byl ještě sám.

Trpělivě čeká, až se objeví druhý vlk. I dnes to bude celkem drsná lekce, jen trochu jinak, než ta, kterou měli na začátku podzimu.

Běží a běží. Feier natáčí celou dobu jedno ucho k Artemis, hlídá si ji, jak dýchá, rytmus její tlap a tak vůbec. Jemu to dost řekne nakolik vlčice zvládá. Není moc nadšený, že úplně nedorovnala jejich vzdálenost a on tak na ni nevidí. Pro posouzení techniky běhu to může být celkem důležité. Ale i rytmus tlap celkem napoví. "Opři se do toho pořádně, hodně natahuj tlapy, prociť každý krok," zavolal na ni, když se na ni ohlédl.
Opravdu je ta pauza na ní znát. Má sklony zkracovat kroky. Feier jí to nehodlá dovolit. Právě proto na ni prve volal ty pokyny. Jen počkej zítra, budou tě pěkně bolet nohy. Až to těm svalům všechno dojde.

Nechce po ní zvyšovat rychlost. To by te´d ani nebylo správné. Je spíš důležité, aby běžela správně a soustředila se na běh.
Maličko zpomalil aby se dostal vedle ní. Běží bok po boku. Feier si ji hlídá dost pečlivě.
Nehodlá ji honit přes řeku, ale rozhodně s ní hodlá doběhnout až k soutoku s Ignou a tam to otočit zase podél Igny zpátky nahoru. Vzhledem k tomu, co mají, to i tak bude pořádný běh. Aspoň pro Artemis.

Pořád se na ni dívá. I po té otázce. Ale zůstává zatím na místě. Přece jen, nedalo se přehlédnout, jak před ním couvala. Očividně se ho bála. Minimálně z jeho pohledu to tak vypadalo.
Sleduje ji, ne toho tvorečka, co ji provází. Bez ohledu na to, že ten má zřejmě ochranitelské sklony. Tedy jistě, všiml si ho, ale on na rozdíl od ní nevypadá nemocně. Hnědý vlk cukl uchem. Vždyť já ti ji nesežeru, maličký.

Naklonil mírně hlavu na stranu a nespustil z ní oči. "Ne? Takže, co máš za problém? Protože nějaký rozhodně ano." Výmluvně ukázal čenichem na ni samotnou. "Pohublost, matná srst, vyhaslý pohled... takže? Co je příčina?" Není to zrovna milé prohlášení. Ale je upřímné. A není odsuzující. spíš, působí dojmem, že jde o dost svéráznou nabídku pomoci. A celé to je dost v rozporu se vzhledem tohoto vysokého vlka.

"Nebo aspoň ošetří." Potřásl hlavou.
A vážně se na něj zadíval. "Ano, vlčata na dospělých trénují běžně. Ale také se musí od nějakého věku učit, že na členy smečky se neútočí a nějaké základy chování." Zvedl obočí.
Jedna věc je vyřadit slabé kusy co se nesnaží, druhá věc je učit vlčata krutosti. To je zase něco jiného. Aspoň pro Feiera.

Ale pak už došlo na pokusy. Feier to zvládl relativně dobře. No, ne tak, aby byl doopravdy spokojený. frustrovaně zavrčel, dobře ví, že má nohy tam, kde je mít nemá. Oproti tomu, když ho štíply zuby do tlapy, to neprotestoval, jen zamručel. Opět spíš frustrovaně. "Hmmm... no tak se mi povedlo přesně to, co jsem prve zmiňoval." prohlásil ne moc nadšeně. Právě podobného vystavení zranitelných míst se bál a přesně k tomu také došlo. Prostě ten manévr přehnal.
Zvedl se a koukl na Jarumiho. Přiklopil krátce uši. "No tak fajn. Jen nevím, co jsem udělal špatně, že jsem skončil tam kde jsem skončil. Nemyslím, že jen skrčení nohou bude stačit." Při mojí dýlce. "Asi prostě špatný úhel při dopadu, co?" Zkouší to.

Ze začátku odcházeli z území pomalu. Artemis byla celkem zamlklá a Feier po ní dost pokukoval. Jak je asi na tom. Artemis to neví, ale on celou dobu také hodnotil její pohyb. Po porodu už je dávno všechno zahojené, ale vlčice celkově neměla tolik pohybu a navíc, dost stresu. Rozhodně te´d není ve špičkové kondici. Nějakou dobu prostě šli. Až u řeky na ni koukl. "Tak co. Připravená nabrat zase zpátky formu?" Zvedl obočí ve svém celkem typickém výrazu. Počkal pak jen pár vteřin a pak vyrazil.

Jedním odskokem do plného cvalu a zamířil podél řeky dolů po proudu. Nasadil docela ostré tempo, přesto takové, jaké by měla mít Artemis šanci zvládnout. Nechce ji uštvat. Ale vyhnat jí myšlenky z hlavy během, aby se odreagovala? To určitě ano. Uvědomil si, že už tady vlastně běžel s kde kým, ale s Artemis se častěji jen vykecává. Navíc, poslední dobou nebyla moc ve své kůži. Prozatím chce Feier jen sledovat její techniku běhu. a pak jí dát případné zhodnocení.

Trénink bylinkáře

Feier nepotřeboval to celé komentovat víc. Svoje už řekl. A je vidět, že Kariho to asi donutilo dost přemýšlet. Možná není nadšený, že toho ví Feier o tolik víc. Přece jen, nedávno tu byl hnědý vlk nováčkem a Kari? Asi čekal, že jeho místo bude mít on, když má léčivou magii. Jenže jen léčivá magie ti nestačí. Moc s ní neuděláš, když se nenaučíš ji zacílit na to musíš znát nemoci, zranění, anatomii, co to dělá s tělem. Bez výcviku jsi pořád jen neznalé štěně. Ale třeba jím nezůstaneš. Feier to paradoxně chápe, že jeho vlastní přítomnost může být pro Kariho tak trochu rána do zubů. Ale není na Feierovi, co s tím mladý vlk udělá dál. Může zahořknout, a může se učit. To je na něm. Pokud se bude chtít učit, Feier mu nikdy informace neodmítne. Navíc, jak to tak vypadá, když dojde na léčení, je tento obvykle nevrlý hnědý vlk mnohem snesitelnější.

Jen přikývl, když chtěl Kari vzít třezalky do jeskyně. "Samozřejmě tam už nějaké máme, já se celou dobu neflákal." Koneckonců, v době, kdy sem přišel, ještě byly k sehnání mnohé bylinky. Zásoba v jeskyni je úctyhodná, nejen třezalek. Feier využíval své rychlosti a výdrže v běhu, a posháněl co se jen dalo. Musel vyřešit, že tu nebyly vůbec žádné zásoby.
Protáhl se. "Ale zásob není nikdy příliš mnoho. Jsem rád, že se činíš." To by se dokonce dalo brát i jako pochvala.
Nu, tak je tedy čas vyrazit a uložit tyhle bylinky k ostatním. Tím se asi ti dva pro tentokrát rozloučí.

Zatím kolem sebe ti dva přešlapují trochu nejistě. Ale uvidíme. Minimálně něco mají očividně společné. A tím je zájem o rostliny.

Ohrnul pysky a zavrčel na něj. "Pitomče." Ještě se ptej. Navíc, samozřejmě, že to víš, jak to je. Ne, rozhodně se mu to nezamlouvá. Budu muset informovat Raye. Teď už ano. Nemá z toho ani trochu radost. Alfa je ten poslední, koho by do toho chtěl zatahovat, ale je to naneštěstí jeho povinnost. Stadleyho stav je rozhodně velký problém.
"Dobrá. Tak jinak a na rovinu. Máš problém a ne zrovna malý. Takže, půjdeš se mnou, dostaneš léky. A pak se půjdeš najíst." Neformuluje to jako otázku. Ale také příliš neočekává, že uspěje. Jenže taky ví, že tohle už bez léků nepůjde. Stadley začal být nebezpečný sám sobě.
Feierův výraz je dost nekompromisní. Tiku si samozřejmě všiml a rozhodně mu celá ta situace nepřipadá legrační. To ani náhodou ne. Spíš naopak, je to další signál, že je to zlé.

Vesele se usmál. "Vážně šikovný." A ještě jednou pošimral vlčátko čumákem na hlavě. Má toho drobečka opravdu rád. Je úplně jeo, že to není jeho vlče. Prostě je ten maličký kouzelný. I okoralé srdce tohodle vlka, který se většinou tváří a chová jako nevrlý stařec, i když je vlastně mladý, se zdá se dokáže změnit. A stačilo na to jedno roztomilé vlčátko.
Pousmál se, i když vlček pak hezky poslušně capal za ním ve sněhu, nahoru na planinu.
"Protože to maminka nedovolila. A maminka se musí poslouchat. Vždycky." řekl mu vážně.
Nahoře na louce se k němu otočil. "Hrabání je hodně důležité, takže se hodí ho umět. A vidíš, je tu spousta sněhu, v něm se to dá nacvičit docela dobře. Vidíš? "
Ukázal mu velkou návěj u kamene. "Hrabání není tak těžké, ale chce to nacvičit. Hezky si stoupneš, takhle, a dávej pozor, aby u toho neupadl." Samozřejmě mu to hned předvádí, hezky u té závěje. "A takhle hrabeš. Hezky jednou packou, druhou a pěkně rychle." Pustil se svými velkými tlapami do závěje, až sníh odletuje. Dává si ale pozor, aby nezasáhl malého Sankariho. Po chvíli přestal. "no, pojď si to zkusit." Usmál se na něj a zamával oháňkou. rozhodně hodlá zůstat těsně vedle vlčete, kdyby došlo k nějaké nehodě, aby zmírnil následky.

Připadá si tam malinko zvláštně, jak tam stojí, jako jakýsi podivný strašák. S tou svou vytáhlou postavou v přítmí jeskyně. Opravdu nepůsobí ani vlídně, ani děsivě. Ale samozřejmě, Artemis u Jarumi viděli, jak si tam předtím hrál, že ano? To ten dojem trochu narušuje. Ano, Feier umí vypadat děsivě a nevrle a nepřístupně, ale o vlčátka se dokáže starat s nekonečnou trpělivostí, to je zřejmé.

Nedovolil by si říkat Artemis, koho přivede k vlčatům, ale Jarumiho sleduje přísným pohledem. Přece jen, pořád je to jen omega, že ano? A bez ohledu na to, že se zatím projevoval docela v pohodě, tak každé vlče je poklad smečky a to znamená, že Feier jen tak někomu důvěřovat nebude.
Jen tak tak, že tam nepřiběhl, když se maličký Sankari překulil. Ale nemusel. Jarumi zasáhl pohotově. Feier zastříhal ušima. A dál pozorně sledoval dění. Vypadá to, že nemusím mít obavy. Tohle byla instinktivní reakce, má v sobě normální instinkt chránit vlčata, jak by mělo být. To se nedá nahrát. Ne v tak rychlé reakci.

Obrátil svou pozornost na Artemis a její výraz. Napřímil uši. Vlčice vypadá, jako že ani nevnímá jeho přítomnost. A hlavně, vypadá o dost méně sklesle než předtím. No, to bych asi měl probrat s Ikkem... rozhodně to je zajímavé... otázka je, co to udělá se Stadem... teda jo, že dostane kopačky to je zřejmé už dávno. Ale něco jinýho jsou kopačky a něco jinýho být tak rychle nahrazen...

Naštěstí malý Sankari docela ochotně následuje Feierův mávající ocas. Přesto, když mu jeden skok nevyšel a skončil ve sněhu, neztratil očividně odvahu. Feier se samozřejmě hned otočil, že mu pomůže, ale rychle zjistil, že není třeba. Vlčeti sice chvíli trvalo se vyhrabat, ale Feier ho nechal, aby to zkusil sám, připraven mu pomoct. Usmál se mile na vlče a sklonil k němu čenich, když malý vlček nadšeně hlásil svůj úspěch. "To opravdu zvládl. dobrá práce." Očichal ho a olízl mu srst mezi ušima ve formě vlčího pohlazení.

Ten malý lotr ale nezaváhal a využil situace a proběhl pod vysokým Feierem a už drží špičku jeho ocasu v tlamičce. Feier koukl dozadu na něj a uculil se. "No vida. Ty se jen tak nedáš, viď?" Zamával by oháňkou, ale to by mohl malé vlče shodit, tak se na něj jen uculil. "Tak jo. Pustíš mě prosím zase, abychom mohli pokračovat?" Dospělému vlkovi by to řekl opravdu hodně jinak. Ale tohle je vlče, to je něco jiného, naprosto. Musí ho přece učit slušnému chování. Navíc, Artemis by mu asi dala co proto. Teď by mě měla vidět Roo. Ta by se divila, má mě za kdoví co.

Až Sankari pustí, tak se Feier otočí a pak pokračují dál. Feier se zase ujme vedení a prošlapává cestu nahoru na kamennou louku. Není to už daleko. Terén se vyrovnal a sníh je tu ještě hlubší.
Feier naklonil hlavu na stranu, když přišlo vlče se zajímavou žádostí. "No vidíš. To bych mohl. Jen tady asi žádné nebudou. Těch bude víc někde dole na pláni, ale tam zatím nemůžeme." To je trochu daleko. "Ale můžu tě naučit pořádně hrabat. Někdy, když najdeš myší díru, tak jde myš i vyhrabat." Vlastně, ne až tak dobře, přece jen, nory bývají rozsáhlé a myši celkem rychlé. Ale je to dobrá záminka, jak vlče učit. "Navíc, hrabání se hodí i jindy. "

Jak to tak vypadá, nakonec spolu tihle dva vlci budou docela dobře vycházet. A to i když začátky byly trochu horší. Ale tím líp.
Jistě, regenerace je velká výhoda, jak dojde na podobný nácvik, jaký tu zazněl. Feier na Jarumiho koukl. "Hmmmmm... kdyby došlo na nejhorší, pořád jsem léčitel." Zvedl obočí ve svém celkem typickém výrazu.
A obočí zvedl podruhé, když došlo na tu poznámku s vlčaty. "Hodláš se nechat lovit vlčaty? " Ne že by to bylo zase tak divné. Koneckonců, dospělí vlci ve smečce jsou celkem časté pokusné objekty vlčat v určitém věku.
Ale Feier sám už stojí uprostřed malého volného prostoru, a kývl. Očividně připraven je. Nečekal úplně, že Jarumi vzletí ve větší vzdálenosti a pak poletí tak aby dal feierovi možnost, ale co se dá dělat.

Hnědý vlk vyskočil dost obratně. Trénované svaly jsou znát a dlouhé nohy nejosu také k zahození. Cvakly tesáky, jak se jeho zuby zacvakly kolem Jarumiho ohonu a Feier celou vahou strhl okřídleného vlka k zemi, rovnou sebou přímo praštil na levý bok. Jak to bylo z výskoku, a navíc se držel Jarumiho ohonu, nepadl naštěstí přímo na žebra. To by rozhodně nebylo beze škod. Spíše se skulil přes nohy postupně a strhl tak Jarumiho podle pokynů na zem.
Feier využil energie pohybu a mrsknul sebou pořádně do strany, aby se překulil, ve snaze přišpendlit Jarumimu křídlo. To se mu sice vlastně povedlo, ale ne úplně dobrým způsobem. Přehnal to, skončil bokem podél Jarumiho boku a Feierova vlastní pravá noha skončila Jarumimu u čenichu a okřídlený vlk by se kolem ní mohl dostat ke slabině. Feier zafuněl. Pustil Jarumiho ocas a opatrně se pokouší skulit z Jarumiho křídla, aby mu nepoškodil klouby (teda pokud neskončil s čelistí na břichu nebo slabině. :D ). Je mu jasné, že skončit s tak zranitelným místem tak blízko čelistí druhého vlka, to by nedopadlo dobře.

Sice se zdá, že je zaujatý pitím, jenže, tento vlk je i tak zvyklý si hlídat okolí, a nedá se přehlédnout, že jeho uši jsou dost velké... i jen jak se tam vlčice šourala, škrtala drápy o zem, stačilo aby ten zvuk zachytil. A hlavně, také to, že ten zvuk náhle ustal. To bylo vlastně ještě o dost nápadnější.
Zvedl pohled a jeho oči se střetly přímo s očima couvající vlčice. Jantar očí hnědého vlka je vlastně docela příjemná barva a hezky ladí k hnědé srsti. Vlk navíc vypadá ve vynikající kondici.
Narovnal se, od srsti na bradě skanula ještě kapka vody a spadla na zem. Vlk je... velmi vysoký. Hubený, mnohem hubenější než Aishila pod srstí, což je očividně jeho konstitucí a ne podvýživou. Ale pořád... je tu ta jeho výška.
Dělí je od sebe říčka, ale to ho zdá se nezastaví. Naprosto klidně vstoupil do vody, bez ohledu na zimu a sníh a přebrodil se. Na druhém břehu ale zastavil. Měří si vlčici zkoumavým pohledem, jeho oči jako by viděly i to, co není na první pohled zřejmé. Přejel jimi po srsti. Moc dobře vidí matnost její srsti, i že je maličko hubenější, než by měla být. Kožich ho neoklame. Přece jen je to zkušený léčitel, i když to ona ještě netuší.
Přes všechno to intenzivní zkoumání jeho pohled není agresivní. Vypadá prostě jak když jen analyzuje stav.
"Jsi nemocná?" Ozval se nakonec vysoký cizinec, z jehož pachu je znát příslušnost k Igniské smečce, místo pozdravu. Jeho hlas je tak hluboký, až zní víc v kostech, než ve sluchu.