Príspevky užívateľa

Zvedl obočí. "Divil by ses, co je možné a co funguje na jakýkoliv organismus, který má krev." Ale nutit ho extra nebude.
A obočí už nahoře zůstalo.
"Zima je důležitá, protože jaksi ti nezbyde, než na sněhu fungovat. Ale nikdy jsem netvrdil, že se nemá řešit nic jiného, to sis něco dost blbě vyložil." Nedal se.
"Rozhodně jsi měl prostor mluvit. Nebo stačilo obyčejné 'a ještě...' a pokračovat. Došlo ti, že to je stejně důležité jako řešit zimu? Anatomické odlišnosti na to totiž mohou mít vliv." Nicméně, lišíš se zřejmě méně než si myslíš. Protože na tebe zdá se funguje to, co se dělo čekat, že fungovat bude.
"A jak vidíš, díru jsi do nikoho neudělal a nebyl jsem ani v ohrožení. Nebo ti přijdu snad málo rychlý? A že bych tam případně stál na místě, jak pecka? Nejsem srna, abych ztuhnul a čekal co bude." Odfrkl si.
"No a za tvoje geny asi fakt těžko můžu, že?" To by bylo asi docela komické. Feier sice nezná svoje rodiče, ale s draky asi těžko měl něco společného.

Koukl na něj. "Takže namožený. Divil by ses, ale s tím se něco dělat dá." A budeš muset trénovat, což mě teda dvakrát netěší. Zastříhal ušima.
"Tak jako tak, tu techniku budeš muset dělat. Rozhodně není na místě to podceňovat." Proč jsi s tím vlastně přestal? Potlačil povzdech.

A po dalším prohlášení na něj koukl dost frustrovaně. To jako vážně?!
"A co se mělo dít celou tu dobu? Když jsme se sešli tam na území, kde jsme dohodli tuhle cestu na pokusy, a co se mělo dít celou tuhle cestu? Koolikrát jsi ani na dotaz toho moc neřekl a teď mi řekneš tohle? Že si máme sednout a ukážeš mi co a jak? Celou dobu jsi měl jediný úkol, přesně to co teď říkáš, že máme udělat. Takže by sis asi měl sednout a konečně to vysypat. " Faktem je, že skutečně přesně o tom mělo být jak to první setkání, tak celá cesta...

Potřásl hlavou a raději šel také uklízet tu spoušť. Jen na něj koukl, dost přísně, když řekl za co se omlouvá. "Není důvod se omlouvat za nehodu nebo zdravotní problém. To spíš tu spolupráci koukej vypilovat." a dál pokračuje v úklidu. No vážně. Byl bych nečekal že někdo bude ve spolupráci plavat ještě o dost víc jak já sám. Doopravdy se na Targu nezlobí, ale frustrující to celkem je.

Na to, co se tam stalo, se Feier tváří překvapivě klidně. Ale to už tak u léčitelů bývá. Jsou trénovaní zachovat klid, když něco není v pořádku.
Feier maličko naklonil hlavu na stranu a cukl uchem. "Hm... to by nebylo moc dobré. Poničený orgán může nadělat vážné potíže dokonce i tobě." A já s tím můžu celkem houby co dělat.
"Tak jako tak, bude nutné podpořit tvoje hojení, aby se to dalo vyřešit případně co nejrychleji. A do té doby by ses měl držet poblíž něčeho, v čem se můžeš ochladit. Hádám, že tohle bylo moc horko i na tebe, že?"
Zvedl obočí. Ten úmyslný pád do sněhu na to docela ukazoval.
A nakonec překvapeně zamrkal. "Za co se omlouváš?" Podle tónu to rozhodně nechápe.

Stojí nedaleko. Jen tak, aby to bylo bezpečné. Láva by mohla být i pro něj, i přes to, že jeho vlastní kožich je nehořlavý. Sleduje Targu pozorně. A trhl sebou, když sebou vlk praštil do sněhu. Au... Trochu moc razantní. Jenže, Feier moc dobře ví, že to Targa mohl udělat jen z čirého zoufalství.
Nechal ho, a počkal až vstane. Samozřejmě ho sledoval a kdyby to vypadalo, že má Targa problémy, zasáhl by, nakolik by jen šlo.
Ale to se nestalo. Takže tam stál hezkou dobu a mračil se na páru.
Dokud se Targa neoklepal.
"Dobře, tohle bylo poněkud divoké. Stává se ti to často? A je to vždycky když spíš?" To může být důležité. Targa by pak ze spaní mohl být stejně nebezpečný jako sám Feier. Vlastně ještě hůř.

Skrýval se nedaleko balvanů, po kterých se dá překonat řekla suchou tlapou. Kus od břehu, asi tak sto metrů, je balvan a pod ním prohlubeň, kde se dá velmi dobře skrývat.
Tam číhal celou dobu Feier, na prvního, kdo se pokusí překročit řeku tudy. Bylo mu jasné, že to někteří zkusí, je to nejrychlejší suchá cesta.
Netrvalo to dlouho a první, kdo se ukázal, byl okřídlený Jarumi. Feier ze svého úkrytu jen tak tak viděl, ale podle tempa postupu mu bylo jasné, že řeku překonává opatrně. Snaží se vyhnout zranění, aby nebyla jeho regenerace považována za výhodu, nejspíš. Bod pro něj.
Počkal si, až přejde a otřepe se. Jarumi netuší, že na něj čeká první zkouška. Vítr vane směrem od Feiera k vodě. Vysoký vlk za balvanem vstal. A zapálil první dva plamínky, jen kousek od sebe.
Tento břeh je porostlý velkou spoustou suché trávy... palivo, které hoří velmi dobře dokonce i když je nasněženo. Sněhu je tu velmi málo, vítr z hor ho odvál. Feier vyběhl a míří podél řeky a cestou zapálil několik dalších míst.

Velice rychle se z pár malých ohnisek díky větru stala souvislá plamenná stěna, která zamířila svůj postup k řece. Je ještě dost daleko od řeky, aby Jarumiho přímo neohrožovala, ale pokud s tím něco vlk neudělá, tak mu velice rychle hrozí, že ho plameny dostihnou.
Pás ohně postupuje rychle, nejrychleji směrem od balvanu a brzo uzavře cestu z jedné strany úplně, kdežto druhý konec, který Feier zapaloval až za běhu, postupuje maličko se zpožděním. Hořící stěna vede šikmo.

Oheň nebude hořet dlouho, za ním je pás spáleniny, která už zůstává jen černá, a řeka ho pak zastaví. Jenže, Jarumi je mezi ohněm a řekou, že?

Jen co uvidí, jakým způsobem to Jarumi vyřešil, vyrazí tryskem pryč. Jen on sám ví, že ho čeká ještě jeden úkol, tentokrát s jeho kamarádkou.

Další příchozí tady už najdou jen černou spáleninu z které se ještě bude kouřit. Jejich problém budou spíš občasná žhavá místa těsně za brodem.

Mlčky držel hlídku u ohnišť a opatrně přikládal. Šetřil dřevem, nepočítal se dvěma ohni, ale nějaká rezerva byla a ono se to zvládne. Zatím to vypadá dobře. Targa se dlouho ani nehnul, což vypadá docela nadějně.
Feier pečlivě hlídá, jestli se teplota kolem druhého vlka drží stabilní. Což se zatím docela daří.
Dlouho byl klid. Tedy, alespoň navenek.
Jneže to nevydrželo. Slzy ze spaní a změna dechu rozhodně nejsou dobré znamení. Feier hned přešel k Targovi a opatrně ho očichal. Zkusil do něj prvně párkrát lehce strčit čenichem. "Targo..." promluvil na něj tiše. Kde vůbec bere tolik slz když skoro nepije? Divná myšlenka, ale někdy se i takové přiženou.

A Targa se konečně probral a reagoval útěkem. Dost svižně. Feier nemohl s tím vším nic moc dělat, jen zavolat Targovo jméno. Rychle se ale ukázalo, v čem je problém.
Feier se zamračil. Ignoruje rozkopnuté hoříci větve z ohně, tady stejně nemají moc co zapálit a raději sleduje Targu, jak zvrací lávu. Tohle ho vyčeprá. Potřeboval by jídlo a hádám, že asi i napít a sníh vhodný nebude. Navíc to vypadá, že hýbat se mohl. Když se probral, tak se hýbal docela svižně.
"Targo, jen klid. Asi se ti jen něco zdálo..." doufám, že to tady nebude chrlit moc dlouho. Určitě to pro něj není moc zdravé.

Dlouho se te´d držel na území smečky. Neměl čas. Od výpravy s Targou už nějaká doba uplynula a od té doby se prakticky nezastavil. Musel řešit dost problémů i narození vlčat. Bylo toho až až.
Dneska se ale rozhodl vydat ven z území. Pořádně se proběhnout a trochu si vyčistit hlavu. a že už je to vážně zapotřebí.
Vydal se během podél řeky Igny dolů k soutoku s Caynou, pak kolem trosek vyrazil na planiny a pak přes pastvinu do Dormanu. Byl to dlouhý běh, ale zatím se zpátky neotočil. Zamířil k lesní říčce. Došel k proudu už jen pomalým krokem, pak zastavil a dlouze, pomalu pije. Nespěchá. Jemu možná nehrozí nastuzení z ledové vody, ale i tak. Prostě je v něm ta zásada, nespěchat po běhu, zakořeněná dost hluboko, s tím kolikrát to jako léčitel říkal jiným.

Pousmál se a zamával ohonem ještě jednou, maličko blíž. I když moc dobře ví, co riskuje. "Šikovný mladík!" Pochválil ho. To se musí, je to přece jen vlčátko.
Vykročil a zamířil s ním od jeskyně do kopce, nahoru na kamennou plošinu. Dává si dobrý pozor, aby našlapoval ve sněhu tak ,aby vytvářel pěšinku pro mnohem menší vlče. Velké hnědé tlapy pokryjí dost velký prostor, aby měl ten malý uličník místa dost. Sníh je celkem hluboký i tady. Ne pro dospělého vlka, ale pro malého Saniho by to tak snadné nebylo. Nahoře ho možná bude ještě víc. Ale to ničemu nevadí. Ne s tím, co má Feier za plány.

"Musíš se naučit dobře lovit, aby jsi mohl mamince pak nosit dárky." řekl vážně vlčeti a zase zamával ohonem. Hezky pomalu vede vlče nahoru, a hlídá si, že se ho vlček drží. Občas používá vlastní ohon jako návnadu. Tímto tempem jim to nahoru chvíli trvalo. Ale to ničemu nevadí.
Opravdu je tam dost sněhu. Malý Sankari by v něm snadno zmizel až po uši.

Povzdechl si a uši má pořád přiklopené. "Ale pracoval." A v tom je právě ten problém. Nestačí to. Jsem prostě vadnej. Přesto to v téhle smečce nevadí a možná to Feier díky tomu jednou dokáže přijmout. Kdo ví? Targa nemá tušení, že vlastně dosáhl docela slušného pokroku. Feier se moc nesvěřuje a přitom mu toho řekl dost. I když to bolí. Opravdu je ale lepší, že to někdo slyšel.
Navíc, Feiera jeho vzhled drsného zabijáka ani v nejmenším neděsí. Koneckonců, sám některým připadá jak nějaký démon z pekel, s tím jak se většinou tváří. Takže, co má být?

Když slyšel ten tón posledního slova, maličko se zamračil. Co mu je? To se taky bojí spát před někým nebo co? Bylo by to klidně možný, s tím co zažil jako vlče.
Ale nechal ho být a raději o to pečlivěji upravil oheň, aby měl Targa dost tepla. Věděl, že dlouho nespal. I jednu chvíli přišel a maličko Targu starostlivě očichal, pak do něj dloubnul čumákem. Neřekl ale nic a zase se dal do úpravy ohnišť. je jasné, že se stará velmi pečlivě. Snaží se, aby bylo všude kolem vlka v plášti rovnoměrné teplo, aby ve spánku neprochladl.

Když už mu půjčila Artemis jedno z vlčat, tak se rozhodl vzít drobka na malou procházku. Jenže, sám si není úplně jistý tím, že bude vědět, co s ním. Tak se rozhodl, že ho vezme na kamennou louku. Není to daleko, vlče už tam bylo. Je tam rovná čistá plocha a sníh, který funguje jako tlumení. Možná by mohl vlče učit hrabat, sníh je na tohle fajn.
"Tak pojď, maličký. Určitě zvládneš strejdu pěkně prohnat, viď?" koukl po vlčátku a zamával maličko ohonem, ve snaze vyprovokovat vlčka, aby ho zkusil chytit. Je to dobrý způsob, jak zabránit tomu aby se toulal. Což je dobré. A rozhodně důležitější, než jeho vlastní ocas, takže, ať si vlče klidně kousne. Nemá ještě takovou sílu aby napáchal nezvratné škody. Naštěstí. A srst většinu zachytí. Kor teď, v zimě.

Stále ji pozorně sleduje. Je si moc dobře vědom, že na léčitele vypadá nezvykle strašidelně, s tou svou vytáhlou výškou a svým věčně nabručeným výrazem a dunivým hlubokým hlasem. Ale bod pro novou omegu. Očividně se nezalekla a docela se snaží. Taky mu konečně řekla jméno. No, to to trvalo.

Není to na něm vidět, ale byl rád, že se nad odpovědí zamyslela. To je další bod pro ni. Kdyby bezhlavě něco vypálila, začínal by z ní mít dojem hlupačky, kor když jí tak dlouho trvalo se představit. Ale tohle ukazuje spíš na opak. Naštěstí pro ni i pro smečku.
"To z ní docela dobře. Tvou rychlost někdy rád vyzkouším. Denně chodím běhat, takže bych někdy rád viděl, co za běhu dovedeš." Koneckonců, pořádný běh rozhodně zlepšuje kondici. Mnohem menší vlčice asi stěží má šanci stačit dlouhonohému trénovanému Feierovi, ale o to nevrlému léčiteli nejde. Jde mu o to, co ukáže. Jestli bude mít odvahu to zkusit, srdce, aby si sáhla až na dno, a hlavu na to, aby neplýtvala silami nadměrně. To vše běh může ukázat a Feier to moc dobře ví.
Vlastně jí takto nabídl možnost tréninku. Je ale na ní, jak se k tomu postaví.

Vážně přikývl. "Představ si že opravdu. Vím, že je to náročná představa." Pokračuje stále naprosto smrtelně vážným tónem ve špičkování.

Maličko si odfrkl. No ještě aby ne. Víš kolik toho musím jako léčitel nosit v hlavě?
Ale pozorně poslouchá pokyny.
"Hm... fajn... asi to fakt budeme muset prostě zkusit." Výmluvně koukl směrem k Jarumiho ocasu. Jen doufám, že to nikdo neuvidí, protože to asi bude působit pěkně trapně. Ale naštěstí tu snad nikdo není.
Nedaleko je místo, kde jsou stromy trochu řidší. Je tam sice sníh, ale to by nemělo vadit. Není hluboký. Rozhodně tam ale bude více prostoru na manévry.
"Koneckonců, to ty jsi tu už prve nabízel, že budeš riskovat svoje vlastní součásti, když máš regeneraci."
Zamířil k tomu volnějšímu prostoru, tam zastavil a koukl na Jarumiho.

Má přiklopené uši a věnuje se raději skládání druhého ohniště. Nakonec ale na to odpověděl. "To by možná mohlo být co k čemu ze začátku. Ale ne teď. Když tu magii umím používat. A stejně se to stává."
Zase byl chvíli ticho. Pečlivě narovnal druhé ohniště a svou magií ho zapálil.
"Tohle je jediná smečka, kde to nikoho neštve. Nenutí mě spát s ostatními v noře a nechávají mě, ať se zařídím po svým." zafuněl. Taky tu jsou pořád všichni živí.

Chvíli jen koukal do ohně.
"A ty zpátky mezi obě ohniště a koukej zkusit usnout. " Zaznívá v tom nevyslovené 'dost o mě'. Koukl na Targu a zdá se, že to s tím spaním myslí vážně.
"Když na to přijde, mám tu i nějaké byliny na usnutí." Zvedl obočí. Samozřejmě že počítal s tím, že to nemusí být tak jednoduché.

Zastříhal ušima a na první věty neřekl nic. Není podle něj ani co.
Ale na válení sudů si odfrkl. "Možná tě to překvapí, ale taky jsem byl kdysi vlče." A vlčata takové věci samozřejmě dělají. Jak to tak vypadá, má tento vlk i trochu smysl pro humor, i když ne tak nápadný.
Ale je vidět, že nad pokyny přemýšlí. Chvíli mlčel a očividně si to dával dokupy v hlavě. "Hm... jenže úhel není úplně výhodný. Plácnu sebou na zem za jeho ocasem. můžu se sice překulit, ale předem si musím vybrat stranu. On taky ale může stihnout křídlo složit a pak mi docela hrozí, že mu vystavím břicho, ne? Skončím mu břichem skoro pod čenichem." Zastříhal ušima. Aspoň jemu to tak připadá.

Jen krátce ohrnul pysky. Říkal jsem snad, že to nebylo úmyslně! Ale vrčení z něj nevyšlo. A Targa.. si pak lehl rovnou k němu. Feier na něj zůstal tak trochu zírat, ale instinktivně se trochu odsunul. Nikomu nedovoluje ležet blízko. Co kdyby usnul. Ani mu v tom stresu nedošlo, že u Targy by to bylo vážně jedno. Je přece nehořlavý, nemohl by ho ze spaní podpálit. Nemohl by to udělat ani vzhůru a úmyslně. Nezapálí, co nemůže hořet. Ale to mu je teď jedno. Zase je nějaký naježený.
"Pro ztráty kontroly nad magií v dospělosti není moc omluva." to znělo překvapivě rezignovaně. Takže i když neřekl, co se vlastně stalo, zdá se to být jasné. Feierova magie je oheň, a většina vlků je hořlavá. Takoví, jako Targa nebo sám Feier, nejsou na většině míst zrovna běžní. A to množné číslo u slova ztráty, také ledacos prozradilo.

Feier vstal a oklepal se. Fyzický kontakt evidentně zatím nezvládne. Přešel k zásobě dříví a začal rovnat druhé ohniště kousek za nimi. "Nemysli si, že jsem si nevšiml tvých zadních. Jeden oheň stačit nebude." Zní maličko vrčivě, ale očividně se rozhodl raději dělat svou práci, než se vrtat ve své temné minulosti.