Príspevky užívateľa

"Až na tebe, samozřejmě." Vrátil mu obratem to jeho podivení se nad modelkami. Koneckonců, kdo tu něco nosí na sobě, že? Dokázal to říct opět zcela vážným tónem. To ale u něj u vtipkování bývá a Targa už ho přece jen chvíli zná.

A pak zase bylo chvíli ticho... Jen frustrovaně zafuněl Feier, když začal Targa cosi o zkoušení. "Byl jsem léčitel už předtím, a nebylo to úmyslně. To na tom ale nic nemění." Tohle už skoro vrčí. A maličko se naježil. Ne, opravdu to pro něj není snadné téma. Uši má přiklopené a zdá se, že Targova snaha o zlehčení moc nezabrala. I když mu to Feier nemá za zlé. Přece jen, ví, že Targa netuší co se stalo.
Feier dál kouká do ohně, ale naježený kožich zase klesl zpátky na své místo.

Jen po něm pak loupl očima, jak došlo na Artemis. "Být tebou, starám se o to, aby to tak i zůstalo. Vlčice není radno podceňovat." Zvedl obočí.
"A ty bys měl zkusit spát. To, jeslti se zvládneš vyspat v mrazu a neztuhnout, když máš oheň, potřebujeme zjistit taky."

Zastříhal ušima a hluboce zamručel... Tohle zná. I jeho tady přijali, bez otázek a bez toho aby někdo hrotil co je a co znamená. A stal se důležitým členem smečky. I když pořád spí zásadně sám a někde venku.
Zadíval se do ohně, když Targa vyprávěl dál. "Stejně ten plášť potřebuješ, kvůli počasí." Déšť, sníh, a tak. "To co máš pod ním je ale tady vážně jedno. V naší smečce nezáleží na tom, jak vypadáš. Nejsme modelky." Shrnul to prostě a jednoduše.
Ale zvážněl, když se Targa zasmál. "Ano, já." řekl velmi vážně. "Mám na svědomí docela dost životů. " Je z těch pár slov až příliš dobře jasné, jak moc Feier nesnáší sám sebe. Možná proto stále neřekl o co jde. A co se stalo. Rozhodně to muselo být zlé. A také je čím dál jasnější, že bez přímé otázky to prostě neřekne.
Chvíli byl potichu.

Pak si odfrkl. "Artemis je řádná členka smečky a dělá, co uzná za vhodné. Takže na nějaké posílání zapomeń. Ještě by ti ten tvůj pláš´t pořádně vyprášila. Na tobě." Rád se chytil odlehčeného tématu.

Už se nevracel k tématu Mal. Není to pro něj snadné téma. Její odchod Feiera ranil víc, než by přiznal. Přece jen, to ona ho sem přivedla a považoval ji za kamarádku. Pak se prostě na všechno a všechny vykašlala a a zmizela. Ne, vážně z toho nebyl nadšený.

Maličko zamrkal, když se to Targa pokusil vysvětlit. "To cos měl ty bych rodinou těžko nazval, ale i tak... " Potřásl hlavou.

Targa se na něj konečně podíval. Ne že by to Feierovi pomohlo se v tom vyznat. Prostě, jen na něj kouká, naklonil hlavu maličko na stranu a jakoby se z Targových očí snažil vyčíst, co za tím je. Rozumí ale té druhé části věty. "V téhle smečce nikdo z ničeho moc vědu nedělá. Koneckonců, mě taky vyháněli od kde všude možně, že jsem hrozba a tady se nikdo nebál." řekl Targovi mírně, ale maličko nejistě. Pořád je z celé té situace celkem zmatený.
A na to poslední, si jen zase odfrkl. "Artemis je velmi milá na každého. Teda, pokud to není tulák, co hodlá bez dovolení překročit hranice, ale to je jiná situace. " Stada nekomentoval. Ví, že je Stadley docela nezdvořák a také ví, že on sám na tom není o mnoho lépe. Většinou.

Zadíval se vážně na Targu. "Její stopy se potkaly se stopami jiného vlka. Dlouho se tam mísily. Pak společně ti dva odešli pryč. Takže ne, opravdu to nebylo, že by se jí něco stalo. Prostě dala něčemu přednost a zdrhla." Je to každopádně dost výmluvné a Feier se zadíval zase do ohně. Tuhle informaci nemá ani každý ve smečce, Targa to nemohl tušit. Feier zase netuší, jestli nepodnikl Ray nějaké další kroky k jejímu potrestání.

Chvíli bylo ticho. A pak, z Targy vypadl důvod, který Feier nečekal. Zvedl prudce hlavu a nechápavě na něj koukal. Také Targa pěkně nasucho polknul, na což Feier cukl uchem.

Zírá na něj úplně stejně i když se Targa dal do vysvětlování a to i když Targa koukal do ohně. Proč bych do háje já měl být důvod pro kohokoliv? Jeho uši zase mění směry a docela čile. Potřásl nakonec hlavou.
"To jsem o smečce mluvil až tak dobře? Vždy´t jsem skoro nic neřekl." Ne tobě. Ikkeho jsem lákal doopravdy.

Zafuněl. "Uvidíme." Celkem nevidí důvod, proč te´d řešit příští zimu, když mají dost problémů s tou letošní.
"Dost možná jsme prošli cestou sem okrajem budoucího území. Ještě není jisté, kde přesně bude hranice, pochopitelně."
koukal do ohniště. Na Targu se podíval až když zmínil, že znal Mal.
Chvíli na něj koukal, a pak zase otočil hlavu k ohni. Jeho výraz je dost nečitelný, těžko říct, co se mu honí hlavou. Ale asi toho bude dost.
"Působila tak. Jenže, moc se to nepočítá, když se z ní nakonec vyklubal zrádce, co zbaběle utekl bez jedinýho slova, no ne?" I jeho tón je víceméně neutrální. Přesto. Něco maličko v něm... kdo ví? Kdyby se zrádkyně ukázala, Feier by se dost možná připojil k těm, co by ji šli lovit. Zřejmě ho dost zklamala.

Pak si jen povzdechl. "No vidíš. A pak jsi potkal mě. "
Chvíli zase bylo ticho.

"Pořád vlastně nevím, proč jsi šel do smečky, ze začátku jsem měl ten dojem, že na to moc nejsi." Na rozdíl ode mě.

Jen kývl. "Copak s analýzou v rychlosti, s tím bych problém neměl. ani se stresem. Léčitelé tohle musí umět, při naší práci může záležet na každé vteřině a chyba pak znamená ztracený život... " Ostatně, sám ukázal prve spíš chycení za kloub, než za peří. Ale i tak bere rady vážně a chová se klidně.
Trochu se zamračil jak došlo na popis strhnutí za ocas s kontorlovaným pádem na bok. "Hm... tohle bych asi potřeboval předvést... Jak ho můžu chytit a lehnout na bok a přitom se překulit na něj? Když jsem za ním?" Úplně si to neumí představit. Ale tak, od toho tu jsou, aby se něco přiučili vzájemně, no ne?
"Hm, většina asi opravdu neodletí a dost silné větve v křoví tě můžou zastavit i když ti nevadí šrámy... " Taky bych si sebou vzal Dextera... Teď, když už je v pořádku. Ale co. To mu vykládat nemusím.
Zatím se nemá moc k tomu, začít zkoušet chytat za křídlo. Momentálně ho víc zajímá to s ocasem.

Věděl, že má brzo přijít Dexter. Bylinky pro něj má připravené na okraji jeskyně, jen tam strčit čumák a hrábnout po košíku. Nechce tam nikoho moc tahat zbytečně, když tam Artemis s vlčaty tráví tolik času. A sám se potuloval venku okolo.
Netušil ještě, že ho čeká i další úkol, nicméně také důležitý a navíc, docela užitečný.,
Jen tak se toulal kolem jeskyně, došel se napít k řece dole, a zase zpátky.
Nemusel čekat dlouho. Jen co se začalo slunce klonit k obzoru, objevila se okřídlená silueta.
"Ahoj Dextere," pozdravil ho docela klidně, připraven, že skočí pro ty bylinky.

Odfrkl si a trochu vyčítavě se na něj podíval, když uslyšel tu zkratko svého jména. Nemá pocit, že je jeho jméno tak dlouhé, aby si tohle zasloužilo. Ale mlčí. Jen trochu frustrovaně zafuněl, když vidí to Ikkeho veselí. Dloubnutí strpěl také bez komentáře.
"No uvidíme." řekl jen. zatím si to nemyslí, ale taky ví, že o tomhle opravdu nic neví.
"No jo... snad to fakt půjde dobře." Povzdechl si a vstal. Další povinnosti volají a je na čase, aby to taky bral v potaz. Koukl na Ikkeho. "Hodně štěstí." A pomlau zamířil pryč.

Vlčata se s nadšením vrhla na mámu a on si může dát pauzu. Stojí tedy stranou a sleduje. Sice se tváří nevrle a zírá na přítomného omegu, ale vlastně v tom není zamítnutí jeho přítomnosti u vlčat, i když to samozřejmě není při pohledu zvenčí znát.
Přesto sleduje bedlivě každý jeho pohyb, když se okřídlený vlk vydal k vlčatům a pečlivě hodnotí situaci před sebou. Ne, nebojí se že by ublížil vlčátkům. Na to Jarumi nevypadá, ani řečí těla a ani z něj neměl ten dojem, když s ním měl co dočinění. Tento vlk nehledá snadnou kořist, kterou by vlčata byly.
Ale je mu celkem jedno, pokud si to Jarumi nebo Artemis budou myslet.
I když na její pohled typu 'vlku, uklidni se' reagoval jen zdviženým obočím. Kdo já? Já jsem přece královsky klidný.

Přešlápl, když uviděl, jak reaguje sama Artemis, její špička ohonu je dost výmluvná a její výraz taky. Takže.. že by to přece jen něco znamenalo? Hm... te´d by tu měl být Ikke, toho bych tady teď potřeboval. No, tak vlastně, proč ne. Je to sice jen omega, ale zdá se, že se vypracuje. A Stad... nemyslím si, že se k němu Artemis ještě někdy vrátí.
A to sám ještě netuší, že se mezi nimi stalo něco víc a to docela nedávno.

Feier tak dál postává stranou a sleduje dění. Nepochybuje, že vlčata Jarumimu brzo ukážou zač je toho loket. Vlčecí zoubky jsou jako jehly a vlčátka ještě nevědí, že by je na některé věci, jako třeba vlky ze smečky, používat neměla."

"hm..." zabručel a cukl uchem. "Tak to není první. Hádám, že ani poslední." On sám má tak co říkat... Byl tak nervní, že podpálil trs trávy přímo při přijímacím pohovoru s Rayem. A pak, nevěřícně koukl na Ikkeho. Ten to sice nemůže vidět, ale i zvuk srsti o prostředí při tom pohybu a mírná změna rytmu srdce a dechu ikkemu asi řekly dost. Já a milý? Jak? Zastříhal ušima. Pak si povzdechl. A byl chvíli ticho.

Koukl pak na Ikkeho který si myslí, že ohledně Artemis a Jarumiho nic nepřehlédne. "MYslíš? Já bych na to nesázel. Na tohle jsem... dost levej..." vyjádřil trochu obavy.
Tak jako tak, pořád má větší obavy ze setkání Ikkeho se Stadem.
"Ne, to rozhodně ne. Ale taky ne jednání v rukavičkách a okolky. Víš jak se to říká.. na hrubý pytel, hrubá záplata. Na to slyší víc. Ale snad ný to fakt nebude a já nevím, jak s tím pomoct."

Snažil se být dobrý hlídací strejda. S vlčátky to někdy není jednoduché, ale tak, jsou to jen vlčátka. Nevědí ještě, že když se mu pověsí za ucho, že to je trochu problém. Takže, když se tak stalo, jen opatrně vlče ze sebe sundal a nabídl mu jinou hračku - kus klacku, který vzal z hromady dříví na zatopení, kdyby bylo třeba. Tahá vlčatům klacík po zemi aby ho mohli ti maličcí lovit, když se vrátila Artemis. A s doprovodem. Naskytl se jim legrační pohled, jak velký hubený hnědý vlk couvá, s dlouhým klacíkem v tlamě a vlčata se mu ho snaží sebrat. Když ale ti dva vešli, Feier klacek pustil.

Nechal vlčata vlčaty a jejich matku ať se s nimi přivítá a ustoupil kus stranou. Jeho zamračený pohled přejel Jarumiho dost důkladně od hlavy až k patě. Dobře ví, jak vypadalo to peříčko, co si Artemis schovává... Jo, rozhodně je to jeho pero. Zvedl obočí a zadíval se na Jarumiho. Ví už, že je ten vlk docela schopný, ale netuší, co si má myslet o tom peříčku. Zastříhal ušima. Možná bychom ho s Ikkem vážně mohli využít, aby pomohl dát Artemis dohromady. Uvidíme jak se zachová. Nezasahuje, je koneckonců na Artemis, koho ke svým dětem pusí. Jen tam stojí, jako vytáhlý zamračený strašák, a dívá se. Neřekl nic.

Zabručel a přikývl taky. "Jo, to dává smysl. Asi dost záleží na konkrétní situaci a pozici, že?" Zastříhal ušima. Sice bny to zatím nepřiznal nahlas, ale s Jarumim mu i ty bojové věci nějak dávají smysl.
Zamyslel se dost i nad tím ocasem. "Jo, chápu. Navíc, na útěku, ocas asi bude na dosah, takže by se dalo za něj strhnout a pak jít po křídlech... " přemýšlí nahlas, aby ho případně Jarumi mohl opravit.
Koukl na Jarumiho, když se zachechtal. "Na rovinu, když budu chtít, abys mi nezdrhl, tak si na tebe taky radši počíhám v hustým lese. A tím nemyslím to co je tady, ale pořádnou spleť křovisek a bordelu." Zvedl obočí. Tady přece jen Jarumi letět dokázal. "Pořád tam na tom budeš o dsot hůř v porovnání s volným prostorem.
Na tom něco bude, že?
Ale maličko se zarazil když došlo na nabídku. Zamračil se. "To bych si na křídla netroufl, to by nějaký peří zařvalo určitě."

Vypadá trochu zamyšleně. "Fajn... pokud je Adain takový, nejspíš je slušná šance, že ti bratři budou co k čemu. Třetího jsem neviděl. " Zastříhal ušima.
"Až je skoro divné, že jsme ho nepotkali, aby se nestranil. Nejspíš si ho prostě zajdeme zkontrolovat, co myslíš?" Navrhl Ikkemu.
Ale bratry samotné za problém opravdu nepovažuje.
Trošku se zarazil, když mu Ikke řekl, že ho potřebuje u setkání Jarumiho s Artemis. Olízl si čenich. "Hm... pokusím se. Sám netuším co u tohodle hlídat." přiznal ne moc nadšeně. A maličko frustrovaně zafuněl. Vztahy... jak já tohle mám řešit... Potřásl hlavou.
Jako by nestačilo to se Stadem.
"Stad je považován docela za hulváta. Ještě víc jak já. Na druhou stranu, nemá problém, když ve stejném duchu někdo mluví s ním, nějaký poklonkování podle postavení, na to moc nehraje. No uvidíme. V tuhel chvíli se bojím, aby neudělal nějakou fakt velkou hloupost. "

Odfrkl si. "Tak když už do toho chceš tohle tahat, tak pomalý proces lidi nazývají fermentace a dá se využít naopak na prodloužení životnosti něčeho." Neví moc, jak přimět Stada mluvit. Ale dělá, co může. Přesto, druhý vlk nevypadá moc sdílně. Poštvu na něj Ikkeho. A potom, ten zvuk prázdného žaludku se nedal přeslechnout. Feier zastříhal ušima. "Fajn. Kdy jsi naposled jedl? Už jsme spolu lovili, tak hádám, že můžeme jít spolu lovit zase. " Navíc, Feier díky těm svým věžným tréninkovým běhům má dost slušně zmapované stezky zvěře tady v horách, takže dobře ví, kde by mohl najít nějakou kořist.

Jen vážně a důstojně přikývl. A maličko se pousmál. No vážně, asi skutečně to je jako by jeskyně byla moje osobní nora... Sice tam ani nepřespávám a slouží spíš jako ošetřovna, ale jsem tam dost často a hlavně tam za mnou kde kdo chodí.Takže bych se asi neměl divit, no ne?
Potřásl hlavou a zadíval se na Dextera. "Hodně štěstí." A myslí to vážně. Bez ohledu na to, že vztahy by měly být spíš uvnitř smečky, vlčic je tu málo. Třeba skutečně tu vlčici pak přivede do smečky a to by bylo dobré. Navíc, znamenalo to hodně velký pokrok v jeho psychickém stavu a tím pádem to rozhodně je plus. Aspoń podle Feiera určitě.
"Budeš je mít připravené. " Konstatoval jen a nechal Dextera vyrazit si po svém. Sám zamířil pryč lehkým vytrvalostním klusem.