Príspevky užívateľa

Přiklopil uši snad ještě těsněji k hlavě a dá zírá do vody. Hezkou chvíli to vypadalo, že snad přece jen neřekne vůbec nic.
Ale nakonec to přece jen šlo ven.
"A co vlastně mám říct." Jeho hlas také ukazuje na to, že mu opravdu není zrovna nejlépe. "Sám víš co se tam stalo. " zavrčel frustrovaně. "A můžu znát tisíce rostlin a způsobů jejich použití, smrt neporazím... Vím že jsem nemohl nic dělat. Vím že jsi ty nemohl nic dělat... jenže pořád je tady mrtvý vlčátko a Artemis, veselá a vždycky ochotná, je úplně zničená... Stadleyho jsem navíc načapal na kraji propasti po tom, co schválně praštil hlavou do skály." Povzdechl si a sklonil hlavu níž. "Neumím vyřešit sám sebe, natož je." v hlase mu zaznívá i trochu vzteku, ale vážně ne na okolí, spíš na sebe.

Pořád ho sleduje tak pozorně. "Nic, čím by ses musel nějak znepokojovat." hlavně v tuhle chvíli. "Navíc se to v poslední době hodně zlepšilo." Přece mu nebudu vykládat, že až dneska. "Ale i tak pro ty léky zatím choď, vždy je lepší postupovat opatrně, u jakéhokoliv léčení, ano?" Pokouší se to podat co nejvíc diplomaticky bez ohledu na to, že vlastně vůbec neví jak na to.

Na vlčici jen zastříhal ušima. Mě to rozhodně zní jako rande. Horší je to s tím něčím na zub. Zamyslel se. Pamatuje si vůbec pravidla smečky? Cuknul uchem. "To chápu. Tak ať se schůzka vydaří. A až poletíš zpátky, tak něco ulov pro smečku a dones to. Hlavně ať z tebe nikdo necítí pach kořisti bez toho aby nějaká byla. Asi si to po té ráně nepamatuješ, ale veškerá kořist patří smečce, takže co ulovíš, nemůžeš jen tak nikomu dát." Ale v tvým případě bych asi jednal stejně. "Nikomu to neřeknu, ale ty se tím radši nikde moc nechlub. A hlavně pak něco dones i sem, jo?" Hrábl packou do země. Dobře ví, že tohle by mu radit neměl, ale, na druhou stranu, nehodlá riskovat zhoršení jeho duševního stavu, když je konečně změna k lepšímu. A ten zákaz by k tomu vedl skoro určitě. "Třeba ji jednou přivedeš do smečky."

Zíral do vody a tentokrát si Ikkeho ani nevšiml hned. Ale naštěstí i tak si ho všiml krátce předtím, než slepý léčitel promluvil. Jen díky tomu sebou necuknul. Přiklopil na chvíli uši a do jeho pachu se asi muselo na chviličku promítnout kde co. Fustrace, únava, bolest ze ztráty vlčete, starost o ty ostatní, za které je přece jen ve svých očích zodpovědný. Jak o vlčata, tak rodiče. A nejspíš i trochu přehlcení. dlouho byl sám, nikdy nikde nevydržel. Teď.. je hlavním léčitelem smečky, kde je najednou jeden malér za druhým.
Chvíli zvažoval, že prostě odejde a tohle místo přenechá Ikkemu. Ale nakonec to neudělal a jen nezřetelně zabručel cosi na pozdrav.
Koneckonců, to by přece musel vstát a v tuhle chívli se mu moc nechce ani to. Jen tak tak odolal pokušení stočit se do klubíčka zády k Ikkemu. Ale i tím by na sebe prozradil až příliš, tak prostě jen dál vleže zírá na vodu. Jako by tam druhý vlk ani snad nebyl.

Jak se dalo čekat, moc dlouho klus nepokračoval, než na to Stadley zareagoval. Feier se na něj kouká zpříma, neuhýbá pohledem.
"Fajn. A chceš to napřímo? Protože já s tím nemám problém. Právě jsi stál přímo na okraji útestu a vypadá to, že jsi hodlal skočit. A tvoje čelo taky není zrovna zranění z boje. čí myslíš, že je zodpovědnost zdraví smečky. A nejde tady jen o boule a odřeniny. Stalo se toho dost a nebyla to sranda. Takže, chci vědět, jak se cítíš, a co se s tebou děje. A případně to začít řešit, než se zase něco semele." Nebere si zrovna servítky, jen co je pravda. Sám není v tuhle chívli zrovna v nejlepší náladě, ale to by v tomto případě nemělo vliv. To, že nevěří že by Stad chození kolem něj jako kolem příliš horké kaše, ocenil, to je jiná- Vlastně je toho názoru, že Stad by v tom případě na to nereagoval vůbec. A to v tuhle chvíli nehodlá dovolit. Prostě ne.

I když se musel dost soustředit, přesto vnímal okolí. Prudce zabořil tlapy do země, až se rozletěl sníh i jehličí. Koneckonců, tady je sněhu málo, většinu zadržely stromy.
Musel brzdit, protože se tu přiřítil nějaký... blázen... který v těchto podmínkách létá.
Zavrčel a ohlédl se po vetřelci... Zamrkal, když uviděl vlka, který si akorát skládá křídla k tělu. No, ani se nerozbil a to musel asi uhnout.. Zvláštní. To je tak dobrý letec? Cítí z vlka slabě pach smečky. Je jasné, že to je nováček. A stejně tak je jasné, kdo tu má vyšší postavení. Ale také, nedá mu to. Pořád je léčitel a ten manévr určitě byl docela slušný nápor na křídla.
Vydal se velmi pomalým krokem svých dlouhých nohou blíž a sleduje nového okřídlence smečky. "Jsi celej?" Zabručel a jeho hlas rezonuje málem až v kostech. Na Feiera je to nezvykle milé uvítání i přes ten tón.

Uši napřímené, poslouchal poztorně její výklad. Koneckonců, tohle nemůže uškodit vůbec nikomu. Umět lovi je důležité, bez ohledu na situaci. sem tam vážně přikývl.
Jen při zmínce o vybírání nory přiklopil uši. Hlavou se mu mila ředstava jak něco obrovského rozhrabává jejich noru a vybírá odtamtud vlky... Oklepal se. Kde se tyhle divné myšlenky berou? Zastříhal ušima a koukl na ni. "To chápu. Nora by měla být bezpečné místo. A pak, měl jsem dojem, že lovci se taky starají aby přežilo dost zvěře aby jí bylo dost i v dalších letech... " Těžko říct, jestli je to prohlášení a nebo otázka. Pohled, který na ni upřel spíš svědčí o otázce, i když tak nebyla vyslovena.

Naštěstí se pak téma maličko pozměnilo. "Hm... jo. Na skupinu lovců je to k nezaplacení, možnost jim říct co je třeba a měnit plány za běhu... Ale klidně můžeme zase vyrazit spolu. Oheň,... je užitečný když jsi sama a kořist se špatně shání. " Potřásl hlavou. "Ale v létě je trochu o kožich... Přece jen, to všechno nějak moc snadno hoří. Na sněhu je to lepší." A toho je tu te´d až až.
Sklonil na chvíli hlavu a pak hrábl packou do sněhu. "Navíc, za dočasné omezení tvé kondice stejně můžu já, tím během v horách. Tak bych ti asi měl nabídnout pomocnou tlapu na lovu."

Taky kývl a zastříhal ušima. Větrná louka. Docela daleko odsud, ale on s těmi křídly bude celkem rychlý... Co tam ale dělal? Moc se mu to nezamlouvá, je to jedno z míst, kde by se byl mohl pokusit se zabít. Místo toho ho zdá se zasáhl blesk. Možná ve víc než jednom významu.
Napřímil uši a sleduje ho. Co s ním? Každopádně mu připomenu, že se má stavovat pro léky, ale upravím mu je.
"Ne, nic vážného. Ale pokud jsi to zapomněl, máš se ke mě každý večer stavit pro léky. Na ten dlouhodobější problém, který je teď úplně v klidu, ano? Ale rád bych, aby to tak také zůstalo." Radši mu nebudu říkat, že ani není dobrý tyhle typy léků vysazovat naráz. Zase zastříhal ušima.
"Co ta tvoje vlčice, uvidíte se ještě?" Zkusil se zeptat tak neutrálně, jak to jen šlo, i když si je dobře vědom, že v tomhle vážně není dobrý.

Pozorně prohmatává křídlo. Pak přešel k druhému a opakuje s ním celý ten proces. "Fajn..." tak tohle jsem celkem nečekal. Cuknul uchem. "Takže výpadky paměti... a elektřina." Zamračil se, maličko. Jo, elektro šok by mohl udělat hodně. Kor s jeho diagnózou a se začatou léčbou. Ale... vlčice? Jediný vlk s elektřinou, o kterém ví, je Stadley. A ten není vlčice... "To nebylo nikde tady, že?" Myslí tím očividně území Ignisu.

Dokončil prohlídku křídel a zkoumavě se na něj zadíval.
"Křídla jsou na tom docela dobře. Jen menší naraženiny a povrchové odřeniny. Něco ti na to dám, aby se to urychlilo a zkus být maličko opatrnější. Kůstky na konci sice jsou pevné, ale ne donekonečna a každá dostala víc jak jednu ránu. Nech je trochu zahojit a snaž se, aby jich neschytávaly víc, ano? Zbytečně by sis do budoucna zadělal na bolesti." Až tu skončí, dojde pro léky do jeskyně. Navíc, asi mu pozmění ty jeho současné. I když by je raději ponechal, ale bude nutné je upravit.

Přikývl. "To rozhodně ano. Ti malí rošťáci jsou docela čiperní, takže jich brzo bude plné celé území." Nepatrně se pousmál a jeho ohon párkrát mávl. Dokonce i věčně nevrlý Feier zřejmě umí trochu roztát. Minimálně jak jde o vlčata. Ale pak zase zvážněl. "Všichni budou muset dávat pozor aby je uhlídali." Zastříhal ušima. Navíc, Artemis pořád moc ve své kůži. A ne že by se jí divil.
Ale to tady rozebírat nebude. To lov je něco jiného.
Vážně přikývl. "Je to rozhodně jiné než v létě. Ale zase, možná jsou lépe znát, stopy, ne?" Zkusil se zeptat. Kdo ví, co vše umí rozlišit lovci.
"Každopádně, rád si někdy společný lov zopakuji. Docela nám to šlo. Sníh nevidím jako větší problém." Ale taky je fakt, že má trochu nefér výhodu. Přece jen je dost vysoký a dlouhonohý. Půl metru sněhu je pro něj pořád zvládnutelné, ale pro jiné vlky být nemusí. "Jak teď vůbec lovíš? Někde na zvěř čekáš? Přiznávám se, že jak jsem byl pořád na cestách, tak jsem tohle tak moc neřešil..." Zřejmě se celkem rád přiučí.

Sleduje ho pořád tak pozorně. Chová se úplně jinak. Tohle nemohly udělat jen léky. Změna by nebyla tak výrazná a tak rychlá... Něco se muselo stát.
Přejel ho pohledem. Na křídla ale jen kývl. "Samozřejmě se na to podívám. Ale myslel jsem to trochu jinak. Spíš ohledně nálady a myšlenek." Zkusil nahodit téma. Třeba se něco přece jen dozví. A naštěstí netuší, co se Dexterovi doopravdy honí hlavou.

Přešel k jeho levému křídlu a začal prohlížet špičku. Pozorně prohlédl odřenou část, ale prohmatává čenichem i okraj křídla výš. Pokud Dexter létal blízko stromů a takhle se švihl, mohlo křídlo dostat ránu i výš a nebo se příliš namáhat kloub. To druhé by se projevilo hlavně v otoku nebo horkosti kloubu a proto je porohmatání čenichem docela účinné. Hodlá prohlédnout obě křídla, než s nimi něco provede, bylinná směs se totiž může podle nálezu lišit.

Po pár dnech má konečně taky chvíli klidu. Bylo to te´d vážně náročné... Dexterův problém, porod, to jak se všichni kolem sypou... A tak vůbec. Jednu chvíli to vypadalo tak v pohodě a teď takových problémů. Navíc, tyhle ani nezavinil Feier... Je to smutný ale na vlastní průsery jsem aspoň zvyklej....
Potřásl hlavou. Zastavil na břehu prameniště. Kolem je sice sníh a zima, ale proud řeky se zimou neusnul.
Dlouho jen tak stál na místě a zíral před sebe.Pak si prostě lehl na břehu, do sněhu. A dál zírá před sebe. Rozhodně vypadá dost sklesle. Ale tak, ti, před kterýma se nejvíc musí držet a tvářit se profesionálně, ti tady nejsou. Vlastně je tu sám. Ještě netuší, že ne na dlouho.

Překvapeně zamrkal. To si to nepamatuje? Hm... neslyšel jsem o tom, že by tato kombinace mohla způsobit ztrátu paměti... co se stalo?
Sleduje ho pořád tak zaujatě, ale zůstává klidný. Nechce Dextera vyplašit. "Můžu tě ubezpečit, že jsi ty léky bral. Minimálně přede mnou sis je vzal do tlamy a minimálně část jsi spolknul. Ty si to nepamatuješ?" Jeho tón a postoj dává najevo, že nehodlá ani te´d Dexterovi nadávat. Navíc, jeslti si to fakt nepamatuje, nemůže za to.
"Nemocný popravdě jsi, ale nic co by se nedalo řešit, když budeš spolupracovat. Léky u toho nemusí být to hlavní, to je trochu složitější." Snad ho to trochu uklidní. "Jak se cítíš." Pořád ho pozorně sleduje.

Odfrkl si, a pokračuje v cestě, míří nahoru k němu. "Slíbil jsem ti přece, že tě nebudu přehnaně otravovat. Takže ne, nic ti nehrozí. Ale přesto bych rád věděl, jak na tom jsi." Mluví pořád docela klidně a došel až nahoru. Zastavil se a prohlíží si pozorně Dextera. Vypadá o dost uvolněnější než obvykle.
"Takže, jak jsi na tom? Něco zajímavého z poslední doby?" Naklonil hlavu na stranu. Sleduje ho dost zkoumavě, ale na seřvávačku to opravdu nevypadá. Spíš na zájem o situaci. "Léky doufám opravdu poctivě bereš." Je si moc dobře vědom, že si sice může ověřit, že je vzal do tlamy, ale ne tak dobře jeslti opravdu všechno polknul.

Lehkým klusem běžel přes území. Jen na první pohled bez cíle. Opravdu by si už rád prpomluvil s Dexterem. Přece jen, i přes původní odpor, vlk nakonec svoje léky bere. A i když mu slíbil, že ho moc otravovat nebude, rád by měl aspoň přehled, jak na tom je a jak si vede. Navíc, pokud léky začaly zabírat, mohl by na tom být lépe a třeba ochotnější ke spolupráci.
Počítal s tím, že se může docela naběhat než ho najde, okřídlený Dexter má v přesunu trochu výhodu, ale co už.
Kupodivu to tak dlouho netrvalo. Našel ho, jak se vystavuje větru na jednom kopečku. Zastavil a sleduje ho chvíli zdálky. Vypadá docela klidně. A spokojeně. Tak třeba je to opravdu lepší.
Pomalu se vydal blíž k němu, jen krokem. Stoupá do svahu a nesnaží se být nenápadný. Se svou výškou ostatně pěkně trčí z prostoru svahu, který teď v zimě není zrovna plný bující vegetace. Dexter si ho tedy může všimnout celkem snadno. I tak se ozval ještě kus od něj. Ozval se klidně, bez obvyklého bručivého podtónu.
"Nazdar Dextere,"

Běžel lesem. Dnes trénoval hlavně obratnost a reakci v terénu. Tento les se k tomu dobře hodí. Husté kmeny jehličnatých stromů se přímo vybízejí ke kličkování a je dost čemu se vyhýbat. Navíc, není tu tolik podrostu, takže se dá běžet opravdu rychle.
Vysoký štíhlý vlk je jen další hnědou šmouhou mezi hnědými kmeny. A vede si dost dobře. Je znát, že kličkuje úmyslně, míjí stromy v různých úhlech, mění směry. Mnohdy dost natěsno. Ale zatím si vede dobře. Chyba by znamenala pád, ale hnědé tlapy zatím dopadají na zem s jistotou.