Príspevky užívateľa

Nedalo mu to a dokonce i on se uculil nadšení vlčátka, které se zdárně vyškrábalo na vršek kamenů. Ale pak se v něm div krve nedořezal. _Bez ohledu na to, že je tam Artemis, která samozřejmě zasáhla, se prudce vrhl přímo pod skalku, aby vlče dopadlo na něj, ne na tvrdou zem. Nedopadlo na něj nic a kdoví, jeslti by to vůbec stihl. Tak jako tak, vyryl vlastní tlamou brázdu do sněhu. Ale ani nemukl. Vůbec nenadával.
Slyšel slova Artemis, jak vysvětluje vlčátku, že tohle nesmí a zase vstal. Potřásl hlavou aby ze sebe dostal sníh. Muselo to vypadat docela legračně, ale jeho jediná starost byla te´d dojít k těm dvěma a očichat vlčátko, jeslti je opravdu v pořádku.

Další den v Norestu a další běžecký trénink. Svou rychlsot a výdrž si hodlá udržet. Takže už zase běží územím smečky. Dnes sám. Ale docela vytrvale. Zdolává území sviž ným tempem. V lese občas i přes nějakou tu větev nebo spadlý kmen. Proč to obíhat.
Pomalu se blíží k nejvyyšímu stromu. Neřekl by to naplno, ale to místo má vlastně docela rád. A jak se tak blíží, došlo mu, že není jediný, kdo sem dnes zamířil. Zahlédl známý kožíšek severské vlčice. Zvolnil tempo a docela zastavil, když ji doběhl. Tedy, spíš jen začal chodit v kruhu na místě. Po delším běhu není radno úplně zastavit, už vůbec ne na mraze. Koukl na ni a kývl jí na pozdrav. Vlastně se i maličko pousmál.

Nesmírně něžně protestující vlčátko položil na rovnou plochu. A k jeho zděšení si ten malý lotr prostě trval na svém. Trochu nevěděl co s ním.
Než se stihl rozmyslet, jak vlče podepřít aby se bezpečně dostalo přes, protože jinak toho nenechá, objevila se zpátky jeho máma.
Feier přešlápl, olízl si čenich a trochu uhnul. Připadá si jak naprostý pitomec. Ale nikdy se nestaral o vlče. Nedovolí, aby se mu něco stalo, ale naprosto netuší, jak ho provést těmi začátky jeho vlčího života. Až bude větší, to je jiná. To ho může učit i lumpárny. Ale teď? Je to dost zoufalá situace.
"Promiň..." zamumlal sotva zřetelně k Artemis.

Chodí za tím malým chlupatým drobečkem jak přesrostlý ocásek. A dost se zděsil, když mu došlo, co vlče plánuje. Zvedl obočí. Teda, ten má ducha. Ale tohle.. vždyť si natluče. Co má dělat? Má vlče opatrně sundat? Nebo ho nechat spadnout? Podepřít? Co by dělala Artemis? co když přijde a vynadá mu? Přešlápl, srdce až v krku. Kdo by byl čekal, že pohlídat pár minut vlče bude tak složité.

Začíná být opravdu zoufalý. Vlče se zažím krůček po křrůčku štrachá výš... až to nakoenc kvočna Feier nevydržel a jemně vlčátko chytil, tak jak vlci nosívají vlčátka a opatrně ho přes skalku přenesl. Bez ohledu na případné protesty.
Velmi jemně ho pak položil na rovnou zem, za skalkou. Ať si ho učí krkolomnosti radši máma. "No tak. Tam zatím nemůžeš lízt."

Chudák vlče si nedobrovolně sedlo. A taky nelibost dalo jasně najevo. Starostlivě ho začal očichávat, když mu na čenichu přistála drobná tlapka. Koukl na vlče, ale tlapku neodstrčil. Je teplá, nevypadá to tedy, že by vlčeti byla zima. Aspoň že tak.
"Dobře maličký. Bu´d opatrný, ano?" Jeho zrádný ocas sebou párkrát mávl. Feier se drží těsně u vlčátka, jako by se bál nechat ho na dva kroky daleko. Co kdyby malý upadl nebo cokoliv. Tady, na rovném kusu kamene, kde mu nehrozí vlastně vůbec nic. Ne na území smečky a navíc, když je s ním dospělý vlk, který by možné nebezpečí snadno odradil.
Feier sebou cuká s každým nemotorním sklouznutím drobných tlapiček. Pořád se bojí, že si ten maličký natluče.

Trochu zoufale kouká na malý uzlíček chlupů, na jehož příchod na svět mě ldost velký vliv... přece jen, bez léčitele by byl ten maličký porod nepřežil.
Jeho matka se potřebuje apsoň v klidu najíst a napít... a tenhle malý nezbeda. .se očividně rozhodl využít příležitosti a vyrazit na průzkum.
Tady na kamenném postrasntví je naštěstí sněhu jen málo. I tak to vlčeti asi dá celkem zabrat.
Neměl byhc něco udělat? Pořád je trochu slabší než by měl být.
Pár kroků dlouhých nohou snadno doženou malé vlče, které si usilovně razí cestu sněhem.
"Kapka se hrneš, Sankari?" Strčil svůj hnědý čenich přímo před vlče. Ale překvapivě jemně a opatrně. "Není ti tu zima?" zeptal se opatrně. Není si vůbec jistý, jak s tak malým vlčetem jednat.

Zabručel a krátce přiklopil uši. "Jo, to bude." Pokud to zvládne. Sám sjem si ještě pořádně nezvykl. Ale to mu vykládat fakt nebudu.

potřásl hlavou." Budeme sbírat oba, bude to rychlejší." A koneckonců, Feier nevidí důvod proč Targu trestat. To si stejně obstará Targa sám, ve vlastní hlavě.
Je to vidět i na tom, co pak řekl. Feier se zamyslel. "To bys pravděpodobně ignoroval. Jenže pořád by tě to zpomalilo a pára by ti komplikovala výhled. To by stačilo. "
Povzdechl si. "Hele, já taky dost panikařil... Jenže, v téhle smečce nejsou slaboši. Nikdo si z toho hlavu nedělá, no tak někdy vyjedeš. Nebo něco podpálíš. To nejsi ani první, ani jediný." Zadíval se do dáli, než vyrazil pro dříví. "Málokterý silný vlk si neprošel osobním peklem." To není jeho myšlenka. Ale v tuhle chvíli ji považuje za vhodnou, tak to řekl. Pak už jen vyrazil pro další dříví.

Vážně se na něj dívá. "A taky žádnou lítost nedostaneš. Nepomohla by ti." Navíc, se soucitem opravdu nemá nic společného.
Nebyl nadšený, že si Targa gestem vyžádal těsnější kontakt, ale v tuhle chvíli to strpěl a prostě držel.
"Každý někdy potřebuje klid. Ale ve smečce ho ne vždycky dostaneš. To už tak je, když je součástí tvýho života někdo další. Budeš se s tím muset naučit pracovat i ty." Mluví na něj ale překvapivě klidně a celkem vlídně. Až je to u Feiera nezvyk. "Taky bych kolikrát někam zalezl, ale nemůžu. Jsem součástí smečky. Nakonec si zvykneš a dostaneš to pod kontrolu."

Odstoupil od něj a srovnává dříví a obhlíží škody na balvanech. Targa se tu prve rozpálil pěkně. "Asi budeme muset sehnat další dříví, část nepřežila." Povzdechl si. A pak koukl na Targu. "Mimochodem, fakt si myslíš, že jsem tak blbej, že bych bojoval? Síla není moje přednost. Ale rychlý tlapy mám." Do nerovnýho boje se pouští jen hlupák. Tagra možná umí sprintovat, ale i tak by v rozčilení stěží dokázal chytit dlouhonohého Feiera, který by neváhal využit proti Targovi terén a sníh.

Vyrazil na jeden ze svých obvkylých tréninkových běhů. Nevadí mu, že je sníh a zataženo. Co na tom sejde. Běhá tak jako tak za každého počasí. Jeho běh te´d bede přes pláň, kde většinou s někým lovil ušáky. Běží lehce a vyrovnaně a přesto dost rychle. Ale došlo mu, že tu není sám. A co je horší, je na území smečky a není si vědom, že by znal toho, koho vidí na volném prostoru. Pozná všechny vlky ze smečky bezpečně ale tuhle siluetu vážně nezná.
Zamířil ihned k domělému vetřelci, aniž by zmírnil tempo. Koneckonců, pokud tu nemá co dělat, možná prostě zdrhne jen proto, že ho uvidí takhle běžet vstříc. Vysoký, dlouhonohý vlk běží přes pláň vážně rychle. Nikdo, kdo ho nezná, by ho teď neodhadnul na léčitele. Spíš na lovce. Jenže vlčice zdá se nehodlá utéct. A když doběhl až k ní, poznal, že se mýlíl. Není vetřelec. Z jejího pachu je jasně cítit pach smečky a také trochu pach Raye. Nejspíš ji před chvílí přijal do smečky.
Zabrzdil, až se rozlétl sníh kolem. Neohodil vlčici, ale i tak to byl slušný gejzír. Feier se narovnal a kouká na neznámou. Pokývl jí na pozdrav. Štíhlý vlk působí strohým dojmem, ale nevrčí a ani nepůsobí agresivně. Přesto nepromluvil. Je jasné, kdo z nich bude mít ve smečce vyšší postavení, když je tu ona nová.

Cukl uchem a zadíval se na něj. Slyšel každé slovo. Taky světu kolem sebe moc nerozumíš. Jako kde kdo
Otočil se a došel k němu. Téměř čumák na čumák. Dívá se na něj, dsot zblízka. Teprve te´d vlastně vidí Targa Feierovi do očí, pokud se podívá. A zjistí, že v nich není žádný vztek. "Jsem léčitel Targo. Možná protivný, ale pořád léčitel. " Soucit má víc podob než bys věřil. Pořád na něj kouká tak vážně. "Soucit neznamená, že si lehnu k tobě a budu se tvářit zoufale.To by byla lítost. " Zase se odmlčel. "A sedět na místě nepomohlo nikdy nikomu. " Zavřel na chvíli jantarové oči a lehce strčil čenichem do targova. "Nemůžu změnit minulost žádného z nás. Ale můžu ti dát možnost, jak přežít na sněhu. Tak to taky udělám."
Ušli po sněhu docela velkou vzdálenost. Kožené návleky fungovaly dlouho. A Tagrovi se navíc pak nedařilo je sundat. Feier jen tiše něco zabručel a došel k němu. Jemu to zase tolik práce nedalo. Mokré návleky vzal a koukl na něj.
"Měli byhcom jít obnovit ohniště. Připozdívá se. "

Zastavil se a koukl na něj.
"Ne. ale za tebe to nikdo nevyřeší. Tak se začni snažit. Nebo víš o něčem, co funguje?" A myslí ten dotaz vážně.
"A právě jde o to, že do te´d jsi tu tlamu držel. Asi bys naopak neměl, ne?"
Působí pořád maličko naštvaně. Ne kvůli tomu výbuchu, ale právě proto, že má Targa očividně problémy a 'drží tlamu'. Cukl uchem a mávl ohonem.
"Nějak ti to držení tlamy totiž nepomohlo."
Což myslí vážně. Pokračují dál sněhem a zatím žádný kouř od Targových tlap.

Popravdě, neví tak úplně co s ním. Jediné, co ho napadlo, je ho prostě zaměstnant. To obvykle pomůže nejvíc.
"Takže, návleky zdá se docela drží. A tvoje tlapy to na sněhu zvládají. Takže zkusíme různé druhy chůze po sněhu a jak si povede a jak dlouho to potrvá než prosáknou. Celkem škoda že jsi toho zajíce nechytil, svačina by se hodila a dokázalo by to, že na sněhu můžeš lovit. Uvidíme. Projdeme se po sněhu dál."
Vlastně se tváří jako by se nic nestalo a Targa tu právě nespálil málem okolí.
Ale přesto se toho stalo dost a Feier to ví. "A mimochdoem, zalízat ti nepomůže. To jsem vyzkoušel. Jen to zhorší. Uč se radši sám sebe zvládat." Od toho věčného navrčence to asi nezní moc věrohodně. Ale koneckonců, je ve smečce a získal i docela vysoké postavení, no ne?
"Hlavně si najdi práci a něco dělej." To už se zdá být smysluplnější.

Trochu překvapeně sledoval ten výbuch, který u 'Targy nastal.. jak to ze sebe v boelsti sypal... a očividně se moc nekontroloval.
Přesto vysoký štíhlý hnědý vlk nevypadá vyděšeně. Jen tak mimochodem se mu mihla hlavou myšlenka, že asi dojde ke zničení jejich úkrytu. No co už.

"No co. Tak se nenávidíš... to nejsi jedinej ani v tomhle táboře. A co má být." Kouká na něj, naprosto klidně. Až překvapivě. Na to, co mu právě přiznal.
"Tak jsi třeba na někoho zaútočil a něco zničil. A zase. A co má být. Ani to nejsi jediný. Myslíš, že jsem vystřídal spoustu smeček, protože jsem chtěl? LEda houby. Vyhnai mě. Po tom, co jsem vypálil noru a stálo to životy." Odfrkl si.
"Takže, mě něco říkej. A přestaň vyvádět a začni se snažit." setřel ho celkem nemilosrdně. Ale přesto, ani v tom všem dýmu a ohni neztratil hlavu. Snad proto, že sám taky vládne ohnněm, i když nerad. Ale pořád je jeho vlastní kožich nehořlavý. To by na druhého vlka mohlo vlastně docela fungovat. Snad. Pokud ne, no tak se možná odsud už nevrátí ani jeden.

Prošel kolem Targy.
"Nesnášíš sebe a svou vrozenou magii? Fajn, postav se do fronty. A te´d se seber a přestaň fňukat. Máme práci." Zvláštní jaký klid i přes to přiznání hnědý vlk zachoval. Jen jeho vlastní srdce ho usvědčuje svým tempem ze lži, ale to Targa těžko pozná. To ví jen Feier sám.

Otočil se na něj od praskajícího ohýnku a vypadá pěkně naježeně. Sklonil hlavu až k němu a zblízka se mu dívá do očí. Mírně ohrnul pysky. "Připadá ti, že tě tu hodlám v tomhle stavu nechat?" zavrčel to na něj pěkně zblízka. Pak se zvedl. "Co si myslíš, že tu asi budeš vyvádět, hm? Neneseš dobře mráz a co asi s tebou. A pořád mi dlužíš to vysvětlení. A ještě ten nejapný dotaz prve. Co by m asi mělo být? Teda kromě toho, že se tady o někoho mám starat a ten nespolupracuje." Neobtěžuje se být milý. Konecknců, v tuhle chvíli je i maličko naštvaný. Targa tu něco tají a jemu se to rozhodně nezamlouvá.

"Padej k tomu ohništi!" dozvěděl se místo odpovědi a jde tam hezky s ním. Dal dokupy malou hraničku a rovnou ji zapálil. S Targou něco vážně není v pořádku a zima mu nepomžůe určitě. Navíc, návleky se očividně osvěčily, když ustály tohle.
"No, apsoň že ty packy máš v suchu." kůži upravil jen popelem a mastnotou. Ale zdá se, že to docela stačilo.
Ale jen co se oheň rozhoře, přísně na Targu koukl. "Fajn. Myslím, že mi dlužíš vysvětlení. O co tady jde." a opravdu nevypadá, že by z toho hodlal vycouvat bez ohledu na to, jak se Targa tváří.