Príspevky užívateľa

"Už hodně brzo." zabručel. I on sám už po dnešním dnu nebude chodit daleko. Bude přítomen i Ikke, takže zástup za něj je, kdyby něco, ale prostě, nedá mu to. Ale jnak nevidí důvod, proč by to měl nějak víc rozebírat. S tulákem.
Na téhle etapě došli k řece. Dá se tu přejít, s využitím kamenů v proudu. Ale dostat srncep řes nebude snadné. Bez vyzvání popadl srnce také, na opačné straně, takže jeden nese za přední a jeden za zadní nohu. Přes řeku je lepší když ponesou dva.
Feierovi zima moc nevadí a poradil by si i sám, ale cám tu není, tak co už. A od řeky to už k hranicím není moc daleko.

Sleduje ho pozorně i když vleče to zvíře krajinou. Cesta ubíhá docela dobře, ale v tlapách už je taky celkem cítit. Ne že by to na sobě dal jakkoliv znát. Ten vlk se opravdu tváří dost vyjeveně, takže opravdu nevěděl, proč to dělá. to je jasné. Ale nakonec z něj přece jen nějaká informace vypadla. Arty? Zastříhal ušima, ale neřekl nic. Jak by taky mohl, s plnou tlamou.
Ale přišel čas na poslední střídání, než Feier přebere srnce a zmizí s ním na území smečky.
"Ta už te´d tolik ven a k hranicím chodit nebude. Brzo bude matkou. Není to bezpečné." Zchladí trochu jeho zájem, byť celkem oaptrně. Sám netuší, co si o tom myslet. Ale, rozhdoně se do toho moc nechce plést.
"Tohle je tvoje poslední etapa, pak už budeme blízko hranic a zbytek odtáhnu sám. "

To tempo je vážně divné. Nerovnoměrné tempo není nic příjemného a Feier je vlastně rád, že srnce zase přebere on. Ale sleduje okřídleného vlka pozorně. "No, a přesto se chováš tak divně.Uznej to. Vážně nevíš proč?" Teď už ho to doopravdy zajímá. Přece jen, není to úplně obvyklé chování. A ten vlk předním vypadá upřímně zmatený. Z toho už je skoro i Feier zmatený. Je to záhada.
Nechal ho přemýšlet, chytil srnce a vyrazil. Pěkně ostré tempo nebude problém pro Jarumiho, který nic netáhne, takže mu to dá dost a dsot času k přemýšlení a nebo k vysvětlení. Hranice smečky už nejsou moc daleko. Opravdu byli nějak rychlí.

Sleduje ho za pochodu, jen tak po očku. Co to s ním je? Nemohl si nevšimnout, že je pěkně rozhozený a skoro zase zrychluje. Chová se, jako by se vracel po dlouhý době domů nebo tak něco... Partnerku u nás rozhodně nemá. Je tulák, to by asi těžko šlo. Navíc, naše vlčice znám moc dobře.
Zafuněl a prostě šlapal dál. Fakt se chová divně.
Ale co s ním? Zastříhal ušima a když nastal čas, zase ho zastavil.
"Střídáme... a mohl bys mi říct, proč se tváříš, jako bys byl zasněný nebo co?" Zkusil to. Ne zrovna obratně, ale zkusil to.

Ano, spěchal. Občas se po něm koukne, jak tak táhne srnc. Taky úctyhodnou rychlostí. Cesta jim ubývá pěkně. Zvíře bude ještě pěkně čerstvé, až ho tam dotáhnou. Ale proč tak moc zrychloval? Copak ho tam u nás snad něco čeká? To asi celkem těžko. Je to vážně dost zvláštní a Feier netuší, co si o tom myslet.
Tentokrát klusal se srncem ještě o něco déle, než zase zastavil a pustil kořist na zem. Protáhl se a zívl, aby si uvolnil čelist. Nechytil do ní křeč, ale neuškodí si protáhnout svaly.
"Fajn, jsi zase na řadě."

Odfrkl si. "No, to chci vidět jak lámeš dvěstěletý duby." Velké stromy není zrovna snadné zlomit. Přejel ho pohledem. "Hm.. kdybys byl vlče... byl bys velký pěkně. Kdybys vyrostl. Ale fakt ne tak abys zlomil jakýkoliv strom."
Zbytek cesty proběhl v klidu, apsoň až do střídání. Zvedl obočí, když se ho vlk zeptal, jeslti ho nebere moc brzo. "Ne. Ale dost jsi spěchal a zvláštní, vypadalo to, jako když ti to ani nedochází."
Nečekal na odpověď. Chytil srnce za nohu a vyrazil. Tempo drží taky velmi slušné. Proč by koneckonců ne.

Odfrkl si. "Jo. Hotový monstrum. Který zastaví první pořádnej les, protože jím neprojde." Ale te´d už je to opravdu veselé špičkování.
A i když potom se zase moc mluvit nedá, tak už to je prostě lepší. Feier neříká cestou nic, jen zastříhal ušima, když si všiml toho zrychlení. Proč tak spěchá do háje? ale nahlas neřekl nic. Bez zátěže je to sotva vůbec cestovní tempo. S tím, co toho obvykle naběhá.
Nechal ho táhnout stejnou vzdálenost.
"Fajn, střídáme." řekl jen, když přišel čas.

"A ještě ke všemu bys pak ještě rostl dál. " Je to svým způsobem docela vtipná představa. Hlavně jak by se pak poyhboval třeba po lese.
Maličko napřímil uši, přece jen se ta atmosféra mezi nimi trochu uklidnila. Nakonec to vtipkování nemuselo být tak špatný nápad.
Teď zase táhne Jarumi a stejně jako předtím jeho, ani Feiera nenapadá, co dalšího říct. Navíc, nemusí ani ukazovat cestu, jak je vidět. Takže létavec ví moc dobře, kde je území. Hm. Ale hranici nepřekročil, o tom bych se byl doslechl. Prostě klidně postupuje dál krajinou s ním.

Feier, trochu zadýchaný po vší té práci.... tam zůstal stát u Artemis a překvapivě něžně kontroluje ji a její stav. "Artemis..." začal tiše. I přes veškerou snahu o profesionalitu se mu trochu stahuje hrdlo. Musel stisknout čelisti, nedokázal hned odpvioědět.
Zvedl pohled ke Stadleymu. "Ano, tito dva. První malá vlčinka a ještě jeden maličký vlček. Musel dost... bojovat o život. Neměl to lehké. Ale žije." Musí to zvládnout... Nedovolím aby ne. Dobře ví, jak slabý je tep druhého živého vlčete.
Sklonil hlavu a přivřel oči. Další zrádná slza si našla svou cestu. "Promiň Artemis... nedalo se udělat víc... Ani Ikkeho magie není všemocná... " Polkl. "Třetí malé srdíčko muselo utichnout už před několika hodinami." Nebyl způsob jak to zjistit včas. Kdyby u toho byl v okamžiku, kdy to srdíčko utichlo a zjistil přesný moment, kdy se to stalo, možná by to ještě dokázal... spustit porod dřív, a možná, jen možná by se povedlo třetí vlče zachránit. Ale tohle... žádný léčitel nepokoří smrt. Ani léčivá magie Ikkeho.
"Musíme donutit toho malého pít... potřebuje víc síly než má teď. Postarám se, aby tu bylo pořád teplo." Nejraději by se stočil kolem nich a nespustil oči z toho maličkého uzlíčku. Ale hlavně musí donutit Artemis soustředit se na živá vlčata. A na záchranu slabšího z nich.

Přejel ho pohledem ,odshora až dolů. A pro jednou se projevil jeho poněkdu svérázný smysl pro humor. "To bys byl opravdu trochu přerostlý, kdybys byl vlče." Ne každý jeho vtípky ale přijme, uvidí se, jak se s tím popere cizinec. Koukl na srnce.
"Fajn, tak te´d ty. Stejná vzdálenost, pak ho zase vezmu já. Souhlasíš?" A zase nejspíš bude pěkiná chvíle ticha. Ale co já s ním? Zastříhal ušima.
Ani jeho to moc netěší. Celá ta cesta je prostě divná. Ale už s tím souhlasil. Není úniku. Děláš to pro Artemis a její potomky, mysli na to.

Držel to tempo docela slušnou vzdálenost. Pečlivě hospodaří s dechem, takže to zvládá. Rozhodně není žádná padavka a te´d je to krásně vidět. Táhl pěkný kus. Jen občas po druhém vlkovi koukl, ale neříkal nic. Ono to s nohou snrce v tlamě vážně moc nejde.
Zastavil u potoka. Pustin nohu, párkrát vyplázl jazyk aby se zbavil srnčí srsti a šel se napít.
"Možná by ses taky měl napít, než budeme pokračovat dál." Zkusil opatrně navrhnout. Taky neví, co s tím tichem. Přece jen, nejsou moc v situaci, kdy by se dalo snadno konverzovat.

Sleduje ho a sleduje i jeho řeč těla. Proč tak stojí o to jít taky? Není to pro něj zbytečná ztráta energie? Možná jsem mu neměl vyklopit, že jsem léčitel. Přiklopil uši a zamručel si cosi nezřeleného pro sebe.
"No tak fajn. Tak pojď. Budeme se teda střídat. Ale na území smečky nesmíš." A chytil nohu srnce a začal táhnout. Kupodivu docela solidním tempem. Dlouhé nohy také trochu pomáhají tomu, aby mohl srnce táhnout docela dobře. A opravdu to vypadá, že celkem ví co dělá. Navíc, rozhodně hodlá předvést tomuhle vlkovi, co dokáže vydržet vlk z Ignisu. I proto možná nasadil maličko rychlejší tempo, než kdyby tu byl sám. Ale ne tak, aby se uštval. Jeho dlouhé nohy zvyklé na běh, a to i na běh v horách, ale zvládnou hodně. Občas po očku koukne po druhém vlkovi.

Jen zamručel, když poděkoval. Zastříhal ušima, ale srnce zatím nepustil.
Poslouchal pozorně celý ten proslov.
Nakonec zafuněl a zase srnce pustil. "Není to takový problém, jak si myslíš. Je zima, vydrží čerstvý mnohem déle. A když se to vezme správně, bude po zmrzlé zemi klouzat dost snadno. Není to taková zátěž, jak si myslíš. Křeči v tlamě se dá docela snadno zabránit, stačí střídat úhly. To není o tréninku, ale o znalostech. Navíc, mám praxi. Už jsem táhl soba na velkou vzdálenost." To jsme teda byli dva, ale to mu teď vyprávět nemusím. Měl jsem si vzít popruch. To by se to táhlo jedna radost.
Ušklíbl se. "Ale jestli se chceš tahat s něčím, co se tě netýká, tak si pro mě za mě posluž. Ale nic za to nečekej. "

Zafuněl. Už vyrzail na cestu, a okřídlený zřejmě ještě chvíli půjde s ním. Ale tak proč ne. Musel ale zastavit a pustit srnce, aby mohl odpovědět.
"Jo, přesně tak. Takových případů jsem už taky viděl dost. Já jsem ten, co to obvykle dává dohromady. Léčitel." Rýpnul si tím současně i do toho s tou známostí. Koneckonců, už se trochu znají že? Možná ze sebe nejsou nadšení, ale to je vedlejší.
Na informnaci o jeho bratrovi jen kývl. "Fajn. Pokud ho potkám, řeknu mu, že se ukážeš u toho znaku."
Pak se zadíval na srnce. No to mi povídej. "Beru to jako trénink síly a vytrvalosti." Odpověděl s bohorovným klidem. Chytil zase zvíře a začal zase táhnout.

Přikývl. "To nepochybně. Boj, i když jsi trénovaný, nikdy nemá jistý výsledek." V jejich smečce se hodně dbá na kondici. Ostatně, i na vysokém štíhlém vlkovi jsou vidět svaly. Byť jsou to štíhlé svaly běžce, ne mohutnost bojovníka. "S regenerací toho přežiješ víc. I když i mít k ruce léčitele je výhoda." jejich smečka tuhle výhodu má. A nejen jednou.
"hm.. fajn." No dobř,e stejně je ten srnec hlavně pro ni...
K jeho údivu zřejmě ten vlk něco skutečně zjistil. "Ale? Takže tu někdo z nich asi opravdu je. No, já ho nepotkal. Tak hodně štěstí."
Zase chytil nohu od srnce a zamířil k severu.