Príspevky užívateľa

Takže opravdu ano. Zamručel a pokývl. "Užitečný. Kor pro tuláka." Nemyslí to označení nijak jízlivě. Sám jím byl ostatně dost dlouho. A regenerace opravdu užitečná je. Kor při nějakém tom zranění.
Srnec tam leží a létavec se očividně rozhodl, že by to nějak slušně dopadnout mělo. Feier si povzdechl. Zamyšleně mávl ohonem. Kdyby te´d smečka nepotřebovala slušné jídlo, hlavně Artemis, kvůli vlčátkům, asi by to odmítl. Jenže, nejde tu jen o něj, že ano? "No tak fajn. Dobrá. Tak ho vezmu ke smečce. " Ale co te´d s tebou, to netuším.
Povzdechl si a došel ke zvířeti. chytil srnce za zadní nohu a čeká ho pěkně dlouhá cesta zpátky na sever. Ale to se nedá nic dělat. Koukl po Jarumim. Pustil na chvíli tu nohu a zeptal se ho. "Zatím jsi žádný stopy nenašel?" Naráží na jeho hledání bratrů a ani mu nedošlo, že to z téhle věty nemusí jít poznat.

"Regeneruješ?" Napřímil na chvíli uši. Rozhodně si toho slovíčka povšiml. Jestli ten pacholek má regeneraci, tak to má docela solidní výhodu. No, apsoň se nemusím starat.Potřásl hlavou.
Koukl na srnce. Povzdechl si.
"To ale taky není fér. Když jsem ho nakonec nezakousl já." Prostě, ať na to kouká z jakýkoliv strany, tak to je na houby. Zvedl pohled a koukl na toho vlka. "Proč na sebe my dva vůbec tak často narážíme?"

Artemis se naštěstí snaží a otec nové rodiny se také docela drží. Aspoň že tak. Fakt by te´d neměl čas ho křísit. Není dobré, že se druhé vlče narodilo mrtvé, ani trochu ne. Feier má velké obavy o to třetí.
Netrvalo dlouho, než se objevilo na světě.
Teplé vléčné tělíčko ale nezačalo samo dýchat... a jeho maličké srdíčko utichlo. Ne... Ne! NE! To nedovolím!!!
Ani náhodou tady neumře další vlče.
Feier se přestal naprosto starat o okolí. O Artemis, jak to celé snáší. O Stadleyho, jeslti nezkolaboval. Je tam Ikke, on si poradí.

Léčitel poklekl nad maličkým těličkem a chytil jeho nepatrný čumáček do své tlamy a foukl. Ne silou, tak akorát, aby donutil maličký hrudníček se zvednout.
Pak strčil čenich na přesně správné místo na hrudníčku a začal do něj strkat, v přesně určeném rytmu, napodobující tlukot srdce.
Je mu absolutně jedno, co si o tom myslí ostatní. To vlče bylo ještě živé těsně před příchodem na svět. Má šanci!
Znovu mu dýchl do čenichu a znovu a znovu masíruje maličké tělíčko... až přišel první trhaný nádech a maličké srdíčko znovu začalo bít...

Feier, věren tvrdému výcviku, se dokázal nějak nerozstřást. Opatrně párkrát olízl maličké vlče, ani to ne jen tak, ale tak, aby podpořil jeho první nádechy, ve správném rytmu. Velmi opatrně pak vzal křehké vlčátko a položil ho k matce.
"Dej mu najíst... potřebuje trochu. i když možná nebude hned chtít... a nesmí prochladnout..." Nějakým zázrakem se mu nechvěje hlas. Přesto ho zradily jeho oči a po hnědé tváři sklouzla slza.
jako by si na něco vzpomněl, ohlédl se ke vchodu, kde kousek stranou je za hradbou z kamení narovnaná hranička dříví. Zamračil se na ni a hromádka vzplála. Kouř odchází heziky ven z jeskyně a plameny nepustí zimu dovnitř. Teď je to důležité. Obvykle tam vaří lektvary, když je třeba, ale te´d je potřeba hlavně teplo.

"Ikke! Zkontroluj i vlčátka!" zazněl jasný rozkaz, dost rázný. Nemůže si dovolit myslet na ten třetí uzlíček. Zatím ne. Musí se postarat, aby přežili všichni ostatní. Sám se dal do vlastní kontroly Artemis, i když o Ikkeho práci nepochybuje.

Odfrkl si. "Aby ses nedivil. V zápalu boje někteří nevnímají i hodně vážná zranění a zvládnou na tom i dlouhou vzdálenost." To už ostatně za svůj život párkrát viděl. "Ale tvůj problém." když tvrdíš že nic, tak se nebudu obtěžovat. Jinak by mu křídlo klidně zkontroloval.
Jen přiklopil uši. "No já ho nezakousl. A navíc, lovím pro smečku, ne pro sebe." Takže mu je jeden oběd celkem k ničemu. Bude si prostě muset najít další kořist. Zafuněl. "Musel sis vyhlídnout zrovna srnce, co byl u lesa?" Je to spíš povzdech, než že by mu to opravdu vyčítal. Tak hloupý opravdu není.

Krátce ohrnul pysky. "Takhle se to nedělá." zavrčel hrdelně. Ale dál to nerozpitvával. Rozhodně to ale něco vypovídá o jeho přístupu k vlčatům.
Uši má pořád přiklopené. Opravdu si o svých schopnostech jak vyjít s ostatními, a jak s nimi mluvit, nemyslí nic moc. Vlastně, jediný s kým celkem mluví, je Artemis.
Jen zabručel, když do něj strčila, ale krátce zvedl uši, než je zase přiklopil.
"Co dělá největší problémy? Všechno!" prohlásil to trošku zoufale. "Prostě nevím ani jak začít, ani co pak s tím... jsi asi jediná, s kým to není bu´d trapný ticho nebo dohady... pokud zrovna teda nepracuju." U práce problémy nemá, ale to je prostě něco jiného.

Pořád se dost mračí. Ale potřásl hlavou, když řekl, že křídla v pohodě. "Někdy to není hned poznat, tak se radši ptám. " Zafuněl. Sice by se nejraději otočil a zmizel, stejně, srnce nakonec neulovil on. Jenže, co s tou situací? Ještě by to vypadalo, že utíká.
Po očku koukl na srnce. Čerstvá kořist pěkně voní. Jenže, opravdu to zvíře nakonec neulovil on. Do háje s tím vším... Povzdechl si. Měl jsem lovit někde blíž.
Koukl znovu na srnce, pak na létavce. "Fajn. Takže co teď?"

Oheň zafungoval dobře a Feierovy tlapy jsou rychlé... bohužel, tlapy se nemohou rovnat křídlům. Přesto, doběhl k nim, když srnec ještě žil, krásná ukázka rychlosti. Ale stejně byl létavec rychlejší a zakousl kořist sám. K Feierově překvapení si pak prostě sedl o kus dál. Feier zavrčel a s pořádně podmračeným výrazem si sedl. Nemá z té situace radost. Ani trochu ne.
Ale léčitel v něm se nezapře. Přejel po vlkovi pohledem, od křídel po tlapy. "Hm... křídlo celý?" Zeptal se dost nevrle. Ale přesto se zeptal. Srnce se ani nedotkl. Zatím se na něj ani nepodíval.

Jako bych se mohl hejbat, když na mě ležíš, pitomče!
Ale pro jednou celkem rozumně mlčel a počkal, až z něj vlk sleze. Ihned vstal a kousek odstoupil, zhnuseně se oklepal. "Ty?!" Shodou okolností oba řekli totéž přesně současně. Na což se Feier dost zašklebil.
A pak, místo nějaké omluvy že se na něj zřítil, vlk vyrazil za srncem. Tak to teda ne!

Feier sice nemá křídla, ale tlapy má rychlé a vyrazil za srncem jak blesk. Stopa je dost zřetelná, jen co se rozmotali a mohl se podívat. Srnec ještě není daleko, kulhá. Přece jen z hromadného pádu nevyšel dobře. Feier zavrčel a jen co to šlo, tak před srncem vzplál trs trávy, což donutilo srnce se otočil do volného prostoru, místo aby jim zaběhl do lesa vedle. Nebýt toho, nebyly by křídla moc platné a druhý vlk by musel po zemi. Feier zavrčel, došlo mu, že takhle u něj bude okřídlenec asi dřív. Že jsem se na to nevykašlal.

Jen tak tak, že si nahlas neoddechl. Ikke zdá se velice rychle všechno pochopil. A hlavně, dost se zmírnilo krvácení Artemis, což je důležité. Kdyby to bylo takhle šlo dál, mohli by ji taky ztratit. Nemá moc jak poděkovat Ikkemu, ne teď. Mohli by to vidět ostatní a to nechce.

Feier k novopečené matce přistrčil další smotek bylin. "Zkus to sníst ano? Rychleji se pak vzpamatuješ, ale chvíli trvá, než zaberou." řekl jí překvapivě něžným tónem. Jen krátký pohled si dovolil na tu maličkou vlčinku, která už je schovaná v bezpečí u matky. Živá a zdá se že zdravá. Nebýt situace tak vážná, usmál by se.
Porod ale neskončil a boj o životy pokračuje. S ikkeho magií je větší šance, ale přesto je to zlé.
Jen tak mimoděk si Feier povšiml, že ani Stadley zřejmě není v klidu, ale nepřijde mu to divné. Kromě léčitelů bývá u porodu nervózní každý, spíš by mu bylo divné, kdyby na Stadleym nebylo znát vůbec nic.

Porod pokračuje a dostává se ven další tělíčko. Nehybné... a tiché... Feier jen tak tak, že zadržel slzy... u tohoto dobře ví, že už je pozdě. druhé vlče muselo umřít už dřív, než porod začal. Právě jeho srdíčko bylo to, které neslyšel. Tady už není naděje a pach, který je cítit z drobného tělíčka, je výmluvný víc než dost.
Velmi opatrně položil nehybného tvorečka stranou. Pořád ještě neskončili.
"Jen zaber pořádně Artemis. Brzo už bude hotovo, ano?" Neukázal jí tohle vlče. Potřebuje aby se soustředila na třetí vlčátko, které ještě žije a čeká na svůj příchod. Není čas naříkat... nebo truchlit. Zatím ne.

Zamyslel se. " S dobrou strategií nemusí být... Stačí jeden dva, kteří vědí jak na to a ostatní se prostě podřídí jejich vedení. Navíc, stádo se dá usměrnit i tím, že něco zapálíš vedle něj." A nemusí dodávat, že tu není jediný, kdo něco takového může udělat. A je celkem jasné, že když byl sám, párkrát takto oheň použil.

Ale pokračují postupně dál. "Jo, tam by to mohlo být dobré. Popravdě, už jsem tam byl. To jsem ale ještě nevěděl, že budu v téhle smečce, natož, že se tam budeme stěhovat." Koukl krátce na ni. "Hezký místo. Ale nevím, jestli bych si ho vybral za útočiště, kdybych byl sám. Smečka je ale něco jiného."
Smečka má mnohem víc možností než jednotlivec.

A na její komentář, ohledně toho, že by ji měli viět, se na ni jen usmál a mrkl. Tento vlk se neusmívá moc často, takže o to je to údernější. Mají smůlu. Ať si tam třeba zmrznou.
Pomalu zastavil a koukl na ni. "Ulovit, proč ne. Ale do čeho se pustíme?" S tím, co dneska řešili, se skoro nabízí zkusit prohnat stádo. Ale ve dvou? I když Feier může používat oheň na odstrašení stáda? Není to mnoho. Ale kdyby šlo jen o pár srnek, tak možná. Záleží ale pro co se Mornie rozhodne.

Skošil po srnci. Pěkný kousek, už otevíral tlamu že se zahryzne. Jenže, nebyl jediný kdo si vyhlédl stejnou kořist. Feier už dopadal na srnce, když se na ně oba zřítil z nebe další vlk v útoku. Ani pro jednoho to nebylo dobré. Srnec se vysmekl Feierovi zpod drápů, Feier sám skončil na zemi, přimáčknutý tělem druhého vlka. Který ale z té motanice také asi bude těžko vstávat.
Feier netuší jak, ale ocitlo se mu v tlamě křídlo, jeho špice, koncové letky. Jen tak tak, že nestiskl pořádnou silou. I když, skoro má pocit, že by si to ten létavec zasloužil. Čenich mu zaplnil pach, který už jednou potkal. No to snad ne...

Cvhíli nevěděl ani kde je nahoře, kde je dole, jen se všichni váleli v divném chumlu. Nakonec skončili na zemi. Feier nevidí na srnce a neví jak dopadl, ale sám zůstal ležet na boku, to křídlo v tlamě. "Hmpf!" zanadával nesrozumitelně a pak opatrně vyplivl křídlo. Jedno peříčko, malé, takže ze špice křídla nebude, mu ulpělo na hlavě. A dokud ten druhý z něj nesleze, tak moc nemá jak vstát.

Ležel mezi keři na křovinatém okraji na rozhraní mezi lesem za jeho zády a loukou před ním. Je to dobré místo na lov. A teď, na začátku zimy, mladí srnci nebývají moc opatrní. Skvělá příležitost. Nebude sice legrace odtáhnout pak zbytek zvířete na území, ale co. To půjde.
Ležel a číhal trpělivě. Většinou loví jinak, ale dnes to chtěl zkusit. Mladý srnec, který ještě nebojoval o srny v boji o vznik další generaci, si to opatrně nakráčel na louku. chvíli se pásl a psotupně popocházel. Už se hodně přiblížil k Feierově úkrytu.
Vlk se připravil. Brzo bude ideální příležitost po srnci skočit. Většinou neloví tak mladé kusy. Ale tentokrát smečka potřebuje dobré jídlo. Je to o dost důležitější než jindy.
Srnec popošel ještě kousek a Feier vyrazil prudce vpřed! Netuší, že se na něj z nebes řítí pohroma.

Zvedl mírně obočí. Jemu to tak nesrozumitelné nepřijde, jak to asi přijde okřídlenci. Koneckonců, v horách se toho někdy žene vzduchem dost, za silného větru. Ale co už. I ta informace o teplotě je zajímavá. "Vida. to se zrovna docela hodí. " Proč to nepřiznat.
Ale vlk už se chystá k odchodu. Feier zafuní. No, tak mco jsem se nedozvěděl, ale to se nedá nic dělat. "Fajn." řekl jen. Na co složité loučení, s cizincem. Koneckonců, Feierovi může být ukradený, stejně jako je zřejmě Feier jemu.
Tak se prostě otočil a zamířil pryč, když jak to tak vypadá, rozhovor skončil. V horách netrvá dlouho si zmizet z dohledu.

"Jo, je to tu." odpvoěděl tiše ikkemu a sleduje, kam si lehá Stad. Jen kývl. Dobře. No, snad to s ním nesekne. Dobře ví, že tohle nebude zase tak bez problémů.
Přiložil Artemis ucho na břicho plné vlčátek a ve chvíli, kdy byl klid mezi stahy, poslouchal opravdu pozorně. dokonce i na chívli zadržel dech. Navíc, pozorně sleduje i rytmus a intenzitu stahů. Nepatrně stiskl čelisti, když mu došlo, co přesně slyší, nebo spíš neslyší.
Navenek se tváří naprosto klidně.
"Tak jo Arty. Zkusíme aby to proběhlo trochu rycheji ano? Ikke, pojď k ní." Mluví na ni klidně. Vyčkal si moment, kdy byl Ikke blízko něho a lehce položil svou tlapu na jeho. Nedošlápl. Naznačil ikkemu, že se něco děje. Pak na chvíli strčil hlavu těsně k jeho, tak aby to nebylo nápadné. Spíš jako by jen slepému srovnával pozici, nic víc.A sotva slyšitelně vydechl jemu za ucho. "Slyšel jsem jen dvě srdce... " ví, že ikke ví kolik je vlčat a ví, že to nejsou všechna. A takhle tiše to nemohli slyšet ani Artemis, ani Stadley. Ten to mohl vidět, že se Feierova tlama dostala k Ikkeho hlavě, ale ani ne to, že něco řekl.
Doufám, že mu víc říkat nemusím.
sklonil hlavu k vlčici a kontroluje porodní cesty. Pořdá se tváří přísně neutrálně. Ale taky ví, že je tu trochu víc krve, než by mělo být.
"Ikke, hlídej Artemis." Rozkázal mu, ne moc nápadně. Doufám, že mu to dojde.
sklonil se níž. Objevuje se první vlčátko. "Artemis, zatlač. Zaber, neboj se toho." Povzbuzuje vlčici. Jen co to šlo, velice jemně uchopil vlčátko. Dobře ví, kam může položil zuby, aby nezranil drobounké vlčí tělíčko. Tomuhle vlčeti srdíčko bije, takže ho jemně vyprostil z blán a co nejrychleji položil k Artemis tak, aby na něj dosáhla a stará se o to, aby se dostaly ven i ostatní drobečci.

Odfrkl si. A moc se mu nechce odpovídat. Ještě by to ten divný vlk vzal jako pobídku k dalšímu žebrání, to zrovna!
Zahlíží na něj dost nevrle, uši přiklopené k hlavě.
"Tak běž." Už aby to bylo. Sleduje ho skoro bez mrknutí, hlavu drží trochu níž, jak brání svou večeři.
"Tak si padej ulovit vlastní místo toho žebrání." Ohrnul na něj mírně pysky. Pak vzal svou večeři a prostě zamířil pryč. Nehodlá riskovat, že o ni přece jen přijde.