Príspevky užívateľa

Přikývl. "Bude to chtít trochu se poradit s Ikkem, ale věřím tomu, že najde nějakou metodu, co nebude nápadná. I kdyby se musel vyptávat na kde koho." To už bude na bílém léčiteli, jak se s tím popasuje. Ale mělo by to jít.

Feier vstal.
"Nevím jak tobě, ale mě na nervy pomáhá pohyb. Co kdybychom si dali společný běh? Sice to není létání, ale i běh má něco do sebe."
Zvedl ve výzvě obočí a ukázal dál po hřebeni. Původně tudy přece skutečně běžel, než natrefil na Jarumiho.
Cesta je pro běžce bez křídel poměrně drsná. Úzká, z obou stran svah. A ten vítr do toho. Ale přesto je na hřebeni znát sotva patrná pěšinka. Právě tu hodlá hnědý vlk využít.

Povzdechnul si. "Ale no tak, Ikke... Tak s ním mluv. Klidně i o těhle obavách. Ty samy o sobě můžou být nakonec největší problém, ne?" Zeptal se opatrně. Pořád je tu odborník spíš Ikke.

Zamručel. "Pro Targu tohle počasí není. Zimy tady jsou na něj moc... Rufus... slíbil jsem mu, že mu dám čas. Mluvil jsem s ním. Ale Mornii jsem nečekal, že by měla problém a stejně se stalo. "Potřásl hlavou. Ne, není to tak snadné.
"Adainovi se nedivím. Obzvláště po tom, co se stalo Rivotrovi. Mluvil o tom s tebou apsoň jeden z nich? " Zeptal se se zájmem.

A když Ikke do Feiera šťouchnul, jen tak se držel, aby teatrálně nedoskočil, jenže mu došlo, že vlastně nesmí. Tak si rýpnul.
"Nemám náhodou šetřit tlapu, že do mě strkáš?" Ale i na tónu je znát, že Ikkeho škádlí.

Chvíli jen koukal do hor. Zima si vybrala krutou daň a na chvíli je to na něm i vidět.
Pak se oklepal a zase se narovnal. Má pořád dost práce. Takže je na čase se sebrat. Navíc, chtěl pomoct Jarumimu, ne se tu hroutit.

Koukl na něj. "Vlastně vím od pár vlků, že uznávají tvoje schopnosti. Nebál ses trénovat s kde kým, to se projeví."
Ale pokud tedy Ikkeho průzkum chce, tak proč ne.
"Dobrá, Upozorním ho na to, a´t trochu zjistí, co a jak."
To pro Jarumiho udělat může. "Sám se vyptávat nemohu, nepůsobio by to dobře." Ikke je navíc obratnější v mluvení.

Poslouchal pozorně.
"Ikke, takhle svět nefunguje," řekl mu jemně. "Navíc, smečka i díky tobě přežila." Zvedl obočí.
"A Adain? Netuším, co by se muselo stát, aby ho bylo možné od tebe oddělit. Ale hádám, že by to musel být hodně těžký kalibr. " Zvedl obočí.

Povzdechl si. "Občas mám pocit, že by bylo rychlejší vyjmenovat, o koho ne. Ale třeba o Stada, Targu, Jarumiho, Rufuse, Mornii..." odmlčel se. "Zajímavé, že zrovna o toho tvého Adaina ne." Sice se nehrne moc do popředí, ale svou práci dělá dobře a funguje taky slušně.
"Tak nějak mu docela rozumím," podotknul. Sám si taky nepřijde dost dobrý.

Souhlasně zabručel a svěsil trochu uši. "No, s tím taky nic nenaděláme... Stála nás docela hodně. Ale asi nebudeme jediní." Potřásl hlavou.
Nezbývá, než to nějak překonat.

Zas se na něj zadíval. "Jsem si jistý."
Povzdechl si a potřásl hlavou. "Stadley ani dřív nevycházel s každým a to, že přišel o svou pozici ve smečce a musel na nižší pozici, to mu moc nepomohlo. Měl problém spíš sám se sebou, než doopravdy s tebou. "

Koul na něj a rýpnul si. "Nebo můžu zaúkolovat ikkeho a´t se poptá."

Potřásl hlavou a pořád se docela dobře baví. "To docela věřím," ozval se celkem zvesela.
Napřímil uši, když přiznal Ikke, že se Adain bál odmítnutí. "No vidíš. A ty tady plašíš pro mnohem míň.. u někoho, kdo se nebál riskovat a říct ti, jak to cítí on." To zvednuté obočí musí být cítit i takto.

Povzdechl si. "Já jen.. porstě dělám co můžu," nereagoval ani na ten jazýček. "Navíc, zima s hodně vlky zamávala, o některé mám pořád dost obavy. A Jarumi myslím pořád ještě dost plaší kvůli tomu, že jsem ho povýšil na betu. Ale toho snad zvládnu. "

Feier už taky jen kývl.

Zrovna v tomhle si je trochu jistější. Koukl na něj. "Smečka tě má podržet a obvykle tě udělá. V ideálním světě by to tak bylo vždycky." Oba moc dobře ví, že svět není ideální... "Jenže ve skutečnosti hodně záleží na zkušenost a vzdělání a jak zacházet s těmito vlky ví málokdo. Opravdu to není snadné. Stadley... byl hrdý. U něj platilo i to druhé pravidlo. Byl by pro něj problém i to, že to ví. Věděl to samozřejmě Ikke, jako léčitel. Věděl to i Raymond."
Zadíval se zase do hor. "Už z toho plašil. Ale vypadalo to, že to zvládáme. Tobě jsem zvažoval že to řeknu na jaře. Nečekal jsem, že by se v zimě Stadley někam dostal a upřímně, sotva jsme zvládali řešit jiné věci, všichni." Zima byla letos opravdu hodně drsná.

Zamručel a hrábl přední packou do země. "Víš, že to platí všechno i o tobě? A taky jsem měl důvody, proč jsem si tebe vybral za betu. "
Koukl u něj.
"Nikdo nerozporoval Raymondovu volbu. A nikdo ani tu mou, když jsem vybral tebe." Zvedl obočí.

Vykulil oči. "On ti to prostě jen tak řekl? Hned na začátku?" Tak to ho tmavorudý překvapil. "To jsem čekal, že s ním bude tohle složitější než s tebou... hm... je docela živel... no jo, ohnivá magie," o tom by něco věděl. Je celkem fuk, že sám to moc nedává najevo.

Zabručel, když se hovor stáčí k němu. "Dělám co můžu a snažím se i naučit něco víc. Když už jsem dopadl, jak jsem dopadl. Pořád si nemyslím, že jsem materiál na alfu. ale skončil jsem tak, tak se s tím musím nějak poprat. Hlavně kvůli ostatním."
Jednání už nezmiňuje, tam je to podle něj dořešené.

"To se ti nedivím." A opravdu se nediví. Sám by s podobnými tyrany taky neváhal vymést zem. Podle něj si to rozhodně zasloužili.
Na jeho další slovap řikývl. "Raymonda jen tak něco z míry nevyvedlo," pousmál se při vzpomínce na bývalého alfu. Pořád ještě ho celkem mrzí, že odešel, ale co se dá dělat.
"Pamatuj si ale, že díky tomu všemu vím, že není všechno tak, jak na první pohled vypadá." A že na to rozhodně nezapomene ani u Jarumiho.

Zamručel. "Popravdě, dokonce ani většina léčitelů není. A i ti co jsou, nikdy nemohou zaručit, že něco bude tak nebo onak. Mysl a duše jsou mocné a těžko předvídatelné." Povzdechl si.
"Na druhou stranu pak riskuješ, že se mu kde kdo bude pošklebovat a k něčemu do doženou. Nebo se k tomu dožene sám jen proto, že ví, že o tom ví kde kdo. Tady není dobré cesty a já to neodhadl dostatečně. Ale ty jsi prostě neměl šanci. Tak už se mi nedivíš, že tvrdím, že za to nezodpovídáš?"
Koukl se na něj krátce, než se zase zadíval na hory.
Přikývl. "Sám nevím, jak jsem se dostal až sem. Natož, jak se vlastně přihodilo, že jsem skončil jako Alfa. Taky si nemyslím, že na to mám. Ale bude muset stačit to, co umím, a co se za pochodu učím." Naprosto nemá problém to Jarumimu přiznat, vzhledem k tomu, do čeho ho navezl. Jen ať ví, že jsou na stejné lodi.

Zase jen přikýv. "No tak vidíš.. třeba ho asoň rozhoupeš, aby se taky vyjádřil. Adaina neznám tak dobře, moc se mnou nemluvil. Ale jeho bratr má docela problém se vymáčknout."
Pak na Ikkeho koukl s podezřením. "Nebo se Adain už vyjádřil?" Napřímil uši, maličko zvědavý.

Zamručel. "Prostě v tom umíš líp chodit. Asi tě občas na vyjednávání využiju." Naprosto bez skrupulí. Koneckonců, jde o blaho smečky.
"Každopádně, já nebudu ten, co jim to řekne. Nerad bych přišel o ty bylinky." Což je asi celkem jasné.

Překvapeně zamrkal a koukl na něj. Pak potřásl hlavou, až mu pleskly ty jeho velké uši a cosi zamručel. Ale nahlas neřekl nic. Překvapila ho i hrdost v Ikkeho hlase a ne zovna málo.
Ještě že má kam zaměřit pozornost.
"A proč ne? Řekl jsi mu už, co pro tebe znamená? Neříká se náhodou, že když někoho máš rád, máš mu to taky občas říct?" Zkusil to.

Na situaci s Kultem jen kývl. "Já bych si toho jejich boha asi zmínit netroufl, aby to nebrali jako urážku. Ale ty máš lepší odhad. Každopádně, s tím, že se od nich dají získat cenné bylinky, s tím naprosto souhlasím. Tam toho nejspíš poroste... nejradši bych si to tam prošel, ale to co vím, nedovolují nikomu."

Přikývl. "Je dobře, že jsi s nimi nakonec vymetl zem." A myslí to vážně, to je z tónu znát.
Krátce na něj koukl. Jsi hodně schopný, nikdo už nezjistí, co bys dokázal, kdyby ses to učil normálně.
Ale nekomentoval to.
Ale pobavilo ho, že u něj by paniku nečekal. Koukl se na něj. "Jarumi... Vychoval mě léčitel, léčit jsem se učil pomalu dřív, než pořádně chodit. Od malička mě učili zachovat si klid ve vypjatých situacích a jednat. Nedat na sobě znát, ať jsem zděšený sebevíc. Takže to prostě na mě neuvidíš. To ale neznamená, že se to neděje." Zvedl obočí.
Pak otočil hlavu zase k vyhlídce. "Při přijetí do smečky jsem z nervozity podpálil porost u pramene... přímo před Raymondem."

Zase kouká do dálky. Má pocit, že to tak je pro Jarumiho snazší, než kdyby ho griloval pohledem.
"Myslím, že nejsi zvyklý pracovat s duševně nemocnými. Stadley byl na lécích, protože jinak byl sám sobě nebezpečný." Povzdechl si. "Jen se to ve vypjaté situaci projevilo silněji. " Povzdechl si. "To, že některé znal, to možná ještě zhoršilo. Stadley hodně silně bránil naše území, mohl to vzít jako zradu, že ho narušili." Jeho už se nezeptá.
"Vlastně mě vyhnali. Se zubama za packami jsem zdrhal o život. A mnohokrát jsem si říkal, že jsem možná zdrhat neměl."

Zatvářil se upřímně zmateně. "Neumím co?"
Ale rychle to nchal být, protože mu šlo o Ikkeho odpově´d.
Pak se spokojeně usmál. "No vidíš, že to šlo. Tak a teď to ještě říct jemu." Zvedl obočí. To bude ta těžší část. Ale třeba to zvládneš.
Rozhodně by to těm dvěma přál.

"Ale no jo pořád..." zabručel. Už ale ví, že je Ikke tak trochu kvočna. Tak se nediví. Navíc, opravdu na ni našlapuje opatrně.
"Popravdě, jejich ideály mi nepřekáží, dokud mi je nenutí a nechávají naši smečku na pokoji. Na diplomacii se taky chovají slušně. To mi stačí."

Do jantarových očí se vkradlo trochu smutku. Vlastně Iskovi moc dobře rozumí. Ví, jaké to je být odmítnutý. Dokonce vyhnaný. Za vlastní magii. Jakkoliv se nediví těm, co ho zahnali, pořád ví, jaké to je.
"To se ti vlastně ani nedivím. " Povzdechl si. "Ono není zrovna snadné vidět, jak se ostatní od tebe odtahují." Krátce koukl k zemi, pak zase zvedl pohled na Isku. "Proto jsem se k tobě snažil jít, ukázat ti, že jsou i ti, co se tvojí magie nebojí. " Vím jaké to je.
Nad tím dalším se ale dost zamyslel. Že by mu vadilo i teplo jako takové? Mávl ocasem, až plesknul do země. "Hm.. jak vlastně zvládáš horké počasí a třeba pobyt na slunci?" Zeptal se pro jistotu. "Aby za tím nebyl problém s teplotami, jak jsi kvůli své magii studenější. "
Není to tak nemožné. Ale zvládl Targu v zimě, zvládne vymyslet něco i s tímto.

Naklonil hlavu na stranu. "Víš, vlastně musím. Hned dvakrát. Jsem léčitel, a také, jsem tvůj alfa. Takže to vlastně je moje práce." Rýpnul si maličko do té pomoci.
"Ale to je mi vlastně úplně jedno. Nikdo jiný tu není, aby to vyřešil, že? " Zvedl obočí. "Slabý nejsi. Přežil jsi. Dokážeš jednat. A zbytek, to se dá naučit zvládat." Potřásl hlavou.

Stáhl lehce uši i on a zamručel, ne moc zvesela. "To opravdu nebylo hezký," tón jasně napovídá, že by to nejraději nazval mnohem ostřeji, ale nechce tímto způsobem mluvit.
"Není se co divit, že ses toho naučil tolik. Ale byl bych radši, kdyby to nebylo takovým způsobem." A ty asi taky. Minulost ale nezměním.
"S tím ani jeden z nás nic nenadělá. Ale můžeš použít, co ses naučil, abys dál žil, abys měl domov a ten uměl chránit." Chvíli se odmlčel. "Taky se o to snažím. A nebýt výcviku léčitele, nejspíš byste viděli dost často pořádnou paniku." Zvedl obočí. Není jisté, jeslti si sám ze sebe dělá legraci a nebo to myslí vážně. Možná proto, že to neví jistě ani sám Feier.

A pak se ukázalo, co přesně způsobilo ten problém v současnosti.
Povzdechl si.
"Jarumi, jenže taky si uvědom, čí to byla chyba. Tvoje ne. Ty jsi se dostal do situace, s kterou jsi nemohl nic moc dělat. Nevybral sis to. Kdyby ano, myslíš, že bys do takového boje vzal Stada? Já vím, že nevzal. A právem."
Zadíval se krátce k zemi, pak zase do dálek hor.
"Stadley byl vážně nemocný. Už hodně zlepšený, ale stále ještě nebyl zcela v pořádku. Ty jsi v té situaci zodpovídal jen za rozkazy, ale nemůžeš nic dělat s tím, že někdo neposlechne. To už není tvoje zodpovědnost. Stadley... víme oba, že neposlechl. " Potřásl hlavou.
"Jestli je jeho smrt něčí chyba, tak moje. Nějaký čas byl trvale pod dozorem, evidentně jsem ten dozor zrušil příliš brzo.Jenže.. si nemyslím, že by i to pomohlo. Ani dozor není všemocný, nezabrání všemu."

Pak se odmlčel.
A nakonec, dost těžce, dodal.
"Moje vlastní chyby už životy stály, Jarumi. Ponesu si každý ten život v duši do konce života."