Príspevky užívateľa

Povzdechl si. "Pokud nebude spolupracovat, bude to problém i v lese. Jsem léčitel, ne bojovník... " Zabručel. "On, bojovník je. v boji by mě porazil. "To jsou docela obyčejná fakta. "Jasně, ledacos umím. Léčitel musí být schopen zvládnotu panikařícího pacienta. Ti ale u boje moc nepřemýšlí. Bojovník, co nepanikaří a nechce spolupracovat, ale je nad moje síly. Nicméně, z pozice ve smečce mu to můžu zkusit nařídit. Je to jistá šance. " Ale pokud převezme otěže jeho nemoc, nemusí poslechnout. A já to dobře vím.
Když se zasmála, koukl na ni. "To si nemyslím. Jsem fakt dobrý léčitel. Ale neumím jednat s ostatními." zase se zadíval dopředu. Možná kdysi. Ale to už je dost dávno.
Zvedl hlavu a zadíval se na věžové hory před nimi.
"No, za chvíli jsme doma. Nějaké návrhy jak na něj? Já ho moc neznám."

Z vršku kopce má dobrý výhled na akrobacii toho neznámého okřídlence. Vždyť v jednom navérnu už to vypadalo, že snad vyletí až k Feierovi. Ten ho sleduje dost podmračně. Vejtaha.
Ale musí uzat, že je vážně dobrý. Ten mamnévr podél stěny byl rozhodně nebezpečný, ale vlk ho zvládl dobře. Jistě, Feier není létavec, jemu se to posuzuje hůře. Ale... i tak.
"Hodláš si dolámat křídla?" Zavolal mírně uštěpačně na toho ve vzduchu.
Horský vzduch nese zvuk dobře, měl by ho slyšet.

A už zase kluše těmito vrcholky, jen kousek od řeky. Nějak tu bývá často.. no proč vlastně ne. Rostou tu docela cenné horské rostliny a vlastně je tu docela hezky. Navíc, ty hory nikomu nepatří. Běhává často i po horách své vlastní smečky, ale občas to chce prostě vyrazit jinam.
Vyklusal na jeden z vrcholů vysoko nad řekou, která je vidět v údolí mezi těmito vrchy a územími Ignisu a Přízračných. Zastavil na skalisku a kouká dolů. Na tu vodní stuhu tam dole.
Když přišel do těchto míst, vůbec netušil, že tu nakonec najde domov. A tolik věcí se změnilo.

Zabručel. Ikke opravdu umí vysvětlovat líp jak on. "vím, koneckonců, s léčením sliznic jsme už začali. Jen na to zatím bylo málo času. Nějakou dobu trvá, než se to vše usadí. Ty bys to mohl urychlit, takže tě dneska ještě čeká práce." ani v nejmenším neváhá zapřáhnout druhého léčitele.
Koukl na Alarica. "Vidíš, na kašel po ránu jsem se tě nezeptal zatím. Ale jinak se zdá, že jsi větší potíže neměl, od toho prvního incidentu, že?" Zastříhal ušima. Popravdě, moc kašel ani neočekává. Alaric se vážně docela drží. "Zatím si nestěžoval ani na lov, že by hrozily větší potíže. To vypadá dobře."
Odešel od nich mezi byliny a k první hromádce, co už měl připravenou pro alarica předtím, než ho vůbec potkal venku, přibyla další a už rovná zase další vedle. Zásoby na další dny a také, rozdíly po případném zásahu ikkeho.
"Zatím na léky reagoval dobře. Je mladý a jinak zdravý. To je výhoda." K alovi postrčil čenichem první hromádku.
"Rozžvýkat a sníst. Dvakrát denně tu budeš mít připraveno, nemusím u toho být, pokud si troufneš. budeš je mít vždy na stejném místě."

Uši natočené dozadu k severské vlčici, pozorně si hlídá, jak si vede. Snadno podle šmarotu terénu poznal, kdy zaškobrtla. Ale nebylo to zase tak obtížné místo, takže to asi nebyla neobratnost, spíš něco jiného. Asi opravdu bojuje sama v sobě s kde čím. No, zkusíme jí trochu rozproudit krev.
Docela zvládala, jak to tak vypadá. Takže, začal přidávat na tepmu. Vzdor docela nepříjemnému terénu a kroutící se rokli, zvýšil tempo. Teď už se bude muset vlčice pořádně snažit, aby stíhala. Ani on sám by to nedal bez tréninku a to má pro běh vlohy. Ale hlídá si, aby jí neodbíhal a aby se vzdálensot mezi nimi příliš nezvětšovala.
Výstup byl dlouhý. A vřažedný. Nahoře už i jemu bije srdce jak o závod a jazyk mu visí z tlamy. Jenže, místo aby se vydýchali, nahoře vyrazil po mírném svahu až na hřeben a na jeho vrcholu vyrazil pořádným tempem kupředu. Dlouhé tlapy lehce ukrajují vzdálenost. Dovolil si rychlé ohlédnutí na vlčici za sebou, jak si vede. Rozhodně ji nešetří.

Zamručel a přiklopil uši. "Hmmmm... to může docela souviset.. to s tou trpělivostí..." Nebo spíš s jejím nedostatkem. Povzdechl si. Je to docela závažná situace a Feier to dobře ví. Koukl na ni. "Některé léky skutečně fungovat nemusí. Není to u všech stejné. Dobrý postřeh, musím mu to říct předem." Asi by dokázala lépe vysvětlovat ona než on, ale co se dá dělat. Jenže ji, březí, k řešení někoho ss psychickou nemocí? Kdyby začal vyvádět, mohlo by to ohrozit vlčátka a to by si nikdy neodpustil.
Aspoň že se už pomalu blíží k věžovým horám a jejich domovu.
"Dobré vědět. Budu ho muset najít a uhodit s tím na něj dost napřímo.... hm... no, nejdřív to zkusím v lese, Tam mu to apsoň zkomplikuje odlet. Co myslíš? Koneckonců, ve vysvětlování něčeho někomu jsi určitě lepší než já."

Vetřelec na hranici (Huntley)

Zamračil se. Alaric mu neodpověděl a Feier z jeho dechu jasně slyší proč.Došel rychle k těm dvěma. Musím Ala dostat odsud.
"Ale, slez z něj!" Vyštěkl na něj rozkaz. Dost důrazně, jasně je znát, kdo tu má vyšší postavení.
Je připraven, že bude muset chtě nechtě dál cizince zvládnotu sám.
Než Al stihl zdrhnout, strčil rovnou hlavu k vrčícímu cizinci pod okřídleným ignisanem a hluboce na něj zavrčel. Od Feiera to zní opravdu jak hřmění hromu, jeho hluboký hlas má v tomto výhodu. Jasné varování, aby se cizinec o nic dalšího nepokoušel. Koneckonců, ukázka rozkazu byla i pro něj. Právě mu vyklepl kožich ten níže postavený ze dvou vlků že? Nehodlá se před cizincem chlubit tím, že je léčitel a žádný bojovník. Navíc, takhle může v nejhorším pomcot Alovi se zvednout a nebude to nápadné.
Pokud se Al nadzvedne, cizinci se tím otevře cesta k útěku. Ale v tuhle chvíli mu ji Feier blokovat nehodlá. Potřebuje dostat ty dva od sebe.

Klidně čekal, než Ikke skončí.
"Také si myslím. Měl podle všeho jediný záchvat, první. Měl bych být schopen záchvatům zabránit i čistě léčbou bylinami. V této fázi to není zase tak těžké. Ale s tvou magií, když to spojíme, bychom mohli jeho plíce srovnat úplně. ."
Koukl pak na opkřídleného vlka. Zpříma a dost vážně. Ale klidně. "Dost záleží, nakolik jsi ochoten nám nechat volnou ruku. Na astma tak jako tak dostaneš byliny. Ale s Ikkeho účastí by mohlo být možné postupně celou nemoc vyléčit, zbavit tě jí na dobro. Nebude to samozřejmě hned. Napřed musíme vše zajistit, stabilizovat a pak teprve se to pokoušet posunout dál."
Nic nehodlá mladému vlkovi tajit. Ví, jak by postupoval sám, ale jsou to také jeho plíce. Má rozhodně právo vědět, o co tady jde.

Neměl už moc potřebu si hryznout, po tom, co už je potkal jeho oheň. Vztek ho dohnal k tomu, že jednu z nich chytil za křídlo, ale přešel ho díky ohni dost na to, aby popálenou cizinku zase pustil bez nějaké další újmy.
Trest si zasloužily, jeho svědomí je rozhodně čisté a špatně spát kvůli tomu nebude. Jeho oheň na jejich packách mu docela stačí.

Už se chystal stáhnout a dát jim možnost utéct, když všechno zčernalo. A ty divné stíny. Přikrčil se naježil, zavrčel. Došlo mu, že na cizinkách je nějak víc krve, než by mělo. Ale.. jsou cítit takovým množstvím krve. Celé je to nějaké divné. Víc než po cizinkách, kouká po těch stínech.
Ale stíny neútočí.

Vzduchem navíc práskl rozkaz od Roo. Zabručel. Sám by se na ty cizinky nejraději vykašlal, po tom, co tam předváděly, ale rozkaz je rozkaz. A koneckonců, pořád je léčitel.
Přešel tedy, celý naježený, k těm dvěma. Očichal je a prohlédl v rychlosti jejich zranění. "Hlásím, že nemají nic trvalého. Popáleniny budou docela bolet, ale zahojí se. Pokud budou mít rozum a udržovat je čisté, tak by to šlo i bez jizev. Většina té krve není krev, není to jako krev cítit. Nevím co to je, ale nejde o ránu a neohrožuje je to zdravotně Na stávající zranění bych doporučil jitrocel a včelí med.." Prostá, jednoduchá fakta. Nic víc. ale pořád se ohlíží po těch stínech.

Vetřelec na hranici II. (Mamreon)

Napřímil uši, i když do situace nezasahuje. Rooin pokyn byl ale jasný. Být pro jistotu připraven.
Že rozkaz akceptoval je vidět jen na pozici těla. Jinak zůstal u Arty a když se mírně stáhla za něj, sotva znatelně uznale zamručel. Je dobře, že je rozumná. Vlčátka mají přednost.
Netváří se nějak agresivně ani nezavrčel. Ale je tu a je pozorný. Kdyby náhodou. I když to nevypadá, že by něco hrozilo. Vlk si zřejmě opravdu hodlá promluvit.
Ikke se stáhl k nim.
Roo stejně vypadá že to zvládá. Ale Ikkeho návrh se mu zase tak moc nezamlouvá. Naklonil lehce hlavu na stranu. "Myslím, že bych byl jistější záloha já," upozornil ho sotva slyšitelně. Citlivé uši slepého to bez problémů zaznamenají, ale jde mu o to, aby to neslyšet ten na hranici.

A přes to, že je Roo betou smečky, je to vlčice a menší než ten cizinec. Kdyby se to zvrtlo, byla by v nevýhodě. On sám sice není bojovník, ale aspoň konkuruje cizinci výškou a ve dvou jde ledacos. Bez ohledu na vztahy s Roo, její zranění cizincem by si vzal velmi osobně. Pořád jsou jedna smečka.

Zamručel a sklopil uši. "Ne, to nemůže. Ne pokud je za tím nemoc. " Může to být ale docela problém. A velký. Otázka je, jak bude spolupracovat. Potřebuju s ním mluvit. Medikace něčeho takového je docela závažná věc.
Ještě že byl při sběru bylin opravdu důkladný. Měl by mít vše, ale otázka je, jaká kombinace Dexterovi sedne, vyladit to se musí u každého vlka jinak.

Potřásl hlavou. "Jo. Jde. Ale není to zase tak snadný. Každý vlk totiž reaguje na léčbu trochu jinak, takže se musí najít postup na míru. Spoustu věcí nezbyde, než prostě zkusit a čekat, jak to dopadne." Což není zrovna legrace A Feier nepochybuje, že to došlo i Arty.
Budu ho muset hlídat. To jde v jednom těžko. Kdyby nečekala vlčata, zapojím ji taky.
Zlehka zrychlil, ale i tak to tempo není ostré.
"Bez něj to tak jako tak nevyřeším. Nevíš, kde bývá častěji?"

Pomalu vykročil po jejím boku- Neuvědomuje si, že jde vlastně tak, aby ji tak trochu chránil, kdyby něco. Dělá to podvědomě. Sám o sobě by tvrdil, že nic takového nedělá.
Ale hodně zvážněl když začala mluvit. Nepřerušoval ji. Nechal ji to vypovědět celé.
"Choval se dost jinak i tehdy u hranic, než potom ve smečce..." Je vidět, že si to všechno spojuje v hlavě.
"Byly s ním nějaké kázeňské potíže, ale nevypadalo to závažně. Natož u nás." Přiklopil krátce uši. Nemusí zdůrazńovat, že ani on sám se nechoval vždycky úplně korektně. Tady to vážně není nic neobvyklého. Jenže, tohle rozhodně není totéž, jak to tak vypadá.

"Ikke jednou také říkal, že se mu něco nezdálo, ale neměl možnost s ním o tom promluvit. Ani já zatím ne. Dexter se drží dost stranou, hádám, že jsi právě objevila důvod proč. Nejspíš si ho budu msuet prostě zavolat z titulu postavení. To, co jsi popsala, je velice závažný stav. Ale ne neřešitelný. Dá se ovlivnit léčbou, ale nejde to bez jeho spolupráce." A pokud mu to vadí až tak, že uvažuje o konci, je slušná šance že spolupracovat bude. Budu k tomu muset přibrat Ikkeho. A odchytit si Alarica, aby posílil trénink létání. Je jediný, kdo by mohl Dextera následovat, kdyby utíkal. Nelituje, že sám křídla nemá. Ale v tuhle chvíli mu trochu dělá starosti, že je Dexter jediný ve smečce, kdo opravdu umí létat.
Povzdechl si a zafuněl. "Do háje. Měli bychom sehnat pro smečku někoho dalšího, kdo umí létat. No, to se nedá nic dělat. Tak jako tak, děkuji, že jsi mi to přišla nahlásit. Toto se musí řešit a to rychle. Než se opravdu někomu něco stane."
Potřásl hlavou. Míří dál směrem k území smečky. Mají to ale ještě pěkný kus, nehodlá spěcjhat s Artemis po boku. Sílu k běhu musí zachovat, kdyby tu potkali něco nebezpečného, hlavně u ní.

Jak očekával, vysvětlení přišlo dost rychle.Vážným pohledem sleduje Artemis. Takže Dexter... už Ikke říkal, že se mu něco nezdálo, jen to s ním neměl možnost probrat... Budu si na něj muset prostě došlápnout. Nebo si ho zavolat z hlediska svého vyššího postavení. Nechtěl jsem na něj tlačit, ale tohle vypadá už vážně. Pokud Artemis kvůli tomu šla sem, tak hodně.
Trochu se zachmuřil. "Dobře. Pověz mi co se stalo. Podrobně, ano?" Jeslti čekala nějakou výtku na to, co tam dělá, tak se zřejmě nedočká.
Potřásl hlavou.
"Vyrazíme pomalu zpátky. Mluvit se dá i za chůze." Rozhodně nepoběží. Ale ani nechce, aby tady v téhle oblasti byla Artemis moc dlouho.

Opatrně a tiše se vplížil na území Přízračných. Nikdy tu nebyl. A je mu moc dobře jasné, kolik vlků se tu asi dá potkat. I u jejich vlastního území se pomalu zakopoává o vlky na každém rohu a u Přízračných jsou navíc na návštěvě Nihilští. Vlci na každém rohu.

Než vyrazil, udělal všechno proto, aby nebyl tak snadno k odhalení. Vytáhlý vlk nikdy nebude úpolně nenápadný. Ale po vzoru Ajaye se tak trochu vyráchal v bahně, aby skryl rudé šmouhy na svém krku. Navíc se vyválel v pár běžných rostlinách. Svůj vlastní pach by te´d nepoznal, i kdyby ho tu někdo načapal, nepoznali by, že vůbec má nějakou smečku. Snad. Tedy, kdyby ho načapala Lunary, byl by to samozřejmě problém. Ta by ho poznala. Ale tady ji necítí.
Velmi opatrně volí trasu tak, aby ho neustále kryly stromy a křoviny, přišel směrem od lesu na úpatí a vplížil se opatrně a tiše do údolí. Tady není tolik stromů, ale keře se najdou vždycky. V nejhorším balvany.

Každou chvíli se zastavuje, přikrčený, zůstává stát ve skrytu keřů, aby okoukl okolí, než vyrazí dál.
V žádném případě se nehodlá dát spatřit, ani jinak odhalit.

Ale není žádný zvěd a tak moc nechybělo a možná by si ho všimli.
Natrefil na dvojici, místní vlčici někoho z návštěvy. Netuší, že se jmenují Ryumee a Sage. Ani to, že jindy by ho Ryumee třeba zajímala, její znalosti.
Zalehl velmi opatrně za keři a znehybněl. Když skloní hlavu hodně nízko a kouká mezi dřevitými stonky keřů, může vidět tak leda jejich nohy. Ale dobře dvojici před sebou slyší. Podstatné je, že oni nemohou takto vidět jeho a vítr k nim jeho pach nezanese. Naštěstí fouká tak, že pach jich všech strhává pryč a v údolí se těžko stočí jinak.
Musel se dost hlídat, aby se ani nehnul, ani necuknul uchem, když poslouchá, co se tam předním děje. Ohromné území... no nevím, myslím, že je velký zhruba stejně. Ale přijde mi, že mají dost lesů. Jenže jsem toho zatím moc neviděl. Poslouchá dál, co se tam řeší. Vlčice Přízračných zatím nic neřekla. Aspoň už vím, že se jmenuje Ryumee. A rod? Hm... hádám, že někteří vlci od nás asi budou vědět o co jde, no já vím houby. Ale i tak by se mohl dozvědět něco zajímavého.

Koukal do krajiny, když uslyšel šramot. Otočil se. bylo mu jasné, že někdo přichází odzadu z údolí. Ale opravdu nečekal, že uvidí jistou hnědou vlčici. Zamrkal a napřímil se. Už už se nadechoval, že na ni vyjede, že co tady dělá. Zrovna tady a zrovna ona. Ale zarazil se. Je to Artemis. Neriskovala by zdraví svých vlčátek. Něco se muselo stát.
Nezaváhal a rozběhl se jí naproti. Dlouhé nohy ho nesou lehce a jistě a doběhl k ní za velmi krátký čas. Zastavil a hned si ji měří pohledem. "Ahoj Artemis." Nedává žádné dotazy. Nepcohybuje, že vlčice, pokud šla za ním, tak se ozve sama. Ale jeho čenich a uši už pracují, kontroluje si její pach a vše co se mu povede zjistit. Zatím nic podezřelého.