Príspevky užívateľa

Vážně přikývl. To zní jako rozumný přístup. Ale nekomentoval to nahlas. Proč to taky rozmazávat, nemyslí si, že by to čemukoliv pomohlo.

Ale zastříhal ušima, když se Mornie rozhodla jejich běh vzít jako výzvu! Neudržel se a zazubil se.
"No, jak chceš. Ale budeš skučet." jeho úsměv nevěstí úplně nic dobrého. A vzápětí vyrazil. Pěkně klusem, nijak ostrým. Nevypadá to nápadně.
Ale zamířili z dost ostrého svahu. Ani to nevypadalo nápadně. Ale dole v údolí odbočili. do pěkně křivolakého úzkého údolí, které velmi strmě stoupá a dno má plné kamení a nepořádku. Feier nezryhclil tempo, ale ani nezpomalil. Najdnou to ale není tak volné tempo. Chce to hodně dávat pozor, kam vlk pokládá tlapy, neběží se lehko a navíc, terén stoupá víc a víc, jak se údolí vlní kamsi do hor, čím dál užší a strmější.

Přejel pohledem Ajaye, pak se koukl výmluvně na svoje dlouhé nohy. "Trénuji běh prakticky denně od doby, co mi byl ani ne rok. To si piš, že tě proženu!" A pořádně. Npochybuje, že je schopen to smečkovému zvědovi řádně natřít. V běhu určitě. V boji by to tak asi nedopadlo, ale v běhu? To si je jistý.
Výmluvně si protáhl nohy, připraven, že jen co dohovoří, tak vyrazí.

Ale informace o plese je docela zajímavá. "Máš pravdu. To si moc představit nedokážu. " Potřásl hlavou. Paradoxně, oheň pod vodou existuje. Tam, kde je podmořská sopka. Ale není to něco, co bych toužil vidět. I s nehořlavým kožichem ne.
Zadíval se na Ajaye. "Kytky by určtiě využít šly. Spousta z nich má silný pach a pokud si je do toho zamícháš, nepozná po čichu nikdo nic. Ale omezí to trochu i tvůj čich, na to nezapomeň." Považuje za vhodné ho na to upozornit. "Můžu ti jich pak několik ukázat, to není problém. Máme je i uskladněné v jeskyni, jsou léčivé." Zastříhal ušima.
"Kam poběžíme?" Zvedl hlavu, připraven k běhu.

Bedlivě sledoval celý postup a to i přesto, že jeho držení těla jasně dává najevo, že neočekává žádný problém.
Když Ikke skončil, ještě přešel blíž a prohlédl si Artiny oči zblízka.
"Za mě vše bez problémů, včetně reakce na zásah. " Kývl hlavou. " ano, teď skutečně jde hlavně o zajištění, aby se nic nezhoršilo. Zbytek počká, až ty malý kuličky uvidí a budou chodit." To bude ostatně než se Artemis naděje. Do té doby ale bude důležitější řešit těhotenství, porod a rekonvalescenci po porodu. To ani nemusí říkat nahlas. Ale i tak se dokoncei Feier pousmál I on se na vlčátka těší. Jen přece jen je vždycky spíš trochu odtažitý, tak to není tak moc nápadné. I když, zase už ho znají, že?
Koukl na ty dva. Co se jeho týká, tak je hotovo a klidně se mohou rozejít.

Neměl potřebu jakkoliv komentovat výkon mladého vlka, když postupně překonávali vodu. Prostě trpělivě postupoval proudem spolu s ním. Sám s plaváním problémy nemá ani v horších podmínkách, tak jen sledoval vlče, vůči němu v takové pozici, aby na něj v případě nutnosti dosáhl. Proud tu vážně není silný, ani řeka není zase tak obrovská. Tak netrvalo dlouho, než i mladý Ace dosáhl znovu packami na dno a oba se začali přesunovat na říční břeh.
Venku z vody se pak Feier oklepal a koukl na vlče. "No vidíš. A nebylo to tak zlý, ne? Aspoň už víš, že to zvládneš."
Není nějaký extra milý ani teď. Přesto, svým způsobem to uznání je. Feier je docela spokojen. Mladý mluvka přece jen prokázal, že odvahu má. Necouvl, a řeku přeplavat dokázal. Nebylo nutné ho lovit v proudu.

Spokojeně se posadil na okraji plácku, když už celá ta situace skončila a Ikke se začal přesouvat zase na vysluněné místo. "No proto!" Okomentoval spokojeně ikkeho uznání jeho zákeřnosti.
Koukl na slepého vlka. "Asi tě prostě nechám se sušit a půjdu se proběhnout. Pokud nechceš ještě něco prodiskutovat." V konci věty zazněla nenápadná pobídka. Opravdu ledacos je ochotný nechat na Ikkem. Pokud slepý vlk nic probírat chtít nebude, o komkoliv z nich, tak jen zamručí na souhlas a zamíří pryč.

Zamyslel se. "To vypadá už na docela slušné chladno, i mráz. To je dobrá zpráva. Jak moc jsi byl omezený v pohybu když bylo takové počasí? Zamysli se, jestli to bylo snazší, když bylo přes den tepleji, že sníh tál a nebo jeslti byly probléym až když bylo takové počasí víc dní za sebou a kolik jich muselo být. To vše je důležité. "
Vykreslit co nejpřesnější obraz jeho problémů je důležité. Pak budou vědět, kdy hrozí jaký stav a mohou zkusit udělat něco, aby Targa mohl fungovat.
Koneckonců, natahat do jeskyně dříví a zapálit ho, udržovat oheň, aby tam bylo teplo a on neztuhnul, to není takový problém. Ne v této smečce.
Ze zamyšlení ho vytrhlo to poděkování. Zamrkal a koukl na něj. "Víš, normální léčitel tak nějak... má ledacos z toho v sobě. Tam u vás to opravdu normální nebylo." Zabručel. "Každopádně musíme vyřešit jak to udělat, aby jsi dokázal v zimě přežívat a nic se ti nestalo." Pak ho napadla ještě jedna věc. "Fajn. vím jak reaguješ na vodu. Jak to vypadá, když šlápneš do sněhu?" Tam, kde budou žít, sníh v zimě bude. Koukl se na Targovy tlapy.

Prvně to vypadalo, že ho bude ignorovat, ale nakonec se zastavil. Podíval se na něj, jeho oči div nemetají blesky.
Přejel po Targovi pohledem, po jeho ztuhlosti a pozici. Je dost jasné, že tu situaci vlk nenese dobře.
Feier zfuněl a koukl se stranou.
"Lhát není dobrý nikdy. Jsou chvíle, kdy to bez toho nejde. Když jde o bezpečí, nebo o smečku. Ale lhát v podobně důležité věci, kde může jít o život?" Nekřičí. Ani nezvýšil hlas. Přesto je to svým způsobem docela slušné seřvání druhého vlka. Je jasné, co mu vadilo. Koneckonců, nikdy se neurazil, když šlo o jakýkoliv vtípek. Ale tohle byla dost vážná věc, alespoň pro Feiera.
Přesto, to že s Targou mluví, je dobré znamení.

Sedpoval ho u dovádění. Vážně, jako vlče. Ale chvíli neřekl nic a jen se koukal, jak se tam válí.
Prostě ho nechal. Sedl si a prohlíží si na střídačku okolí a Targu.
"Jmelí na ně docela funguje." podělil se s ním o jednoduchou informaci o omrzlinách. Zrovna Targovi by se to hodit mohlo.
Nakonec se uculil. "Jako štěně." Rýpnul si do něj, ale je znát, že ne ve zlém. Sám prostě důstojně sedí. I když si je dobře vědom, že právě tím si docela koleduje.

Vyrazil si zase na běh po horách. Blízko míst, kde jednou budou mít území. Nezaběhl až tam. Ví, že to pro jednoho vlka nemusí být úplně bezpečné.
Ne že by se bál. Je rychlý a kdyby něco, oheň často od útoku odradí kde jakou bestii.
Tak se v kliudu toulá horami. Běžel celkem dlouho a pomalu se vrací tam, odkud vyšel.
Kdyby někdo šel po jeho stopách, brzo by na něj natrefil. Zastavil se na vrcholu jednoho dlouhého svahu v místech, kudy ž dnes procházel. Otočil se k severu a sleduje vyhlídku v horách.

Dovedl Ala do jeskyně. Bylinek je tam dost, ale pro něj nejsou velkou neznámou. Většinu tam ostatně uložil sám. Zkušenou tlapou vybral z hromádek jen některé rostliny a donesl je k Alarikovi.
Mezitím dorazil i Ikke.
"Nazdar Ikke," pozdravil slepého léčitele.
"Takže, konečně jsme všichni tři. Tak se do toho dáme. Alaricu, Ikke si tě prohlédne po svém, pomůže mi rychleji stabilizovat tvůj stav a zabránit záchvatům. Postupně by mělo být možné tě nemoci zbavit úplně, když na tom budeme spolupracovat všichni tři.Takže Ikke, ty víš o co jde, takže si ho zkontroluj. Pak to probereme."
Posadil se a nechal ty dva pracovat.

"Taky nemám důvod," odpověděl jí s naprostým klidem. Koneckonců, to nemá skoro u nikoho. Až na pár vlků, převážně z jeho smečky.
Neotočil se k ní. Místo toho maličko couvl, až dostal hlízu do vhodné pozice, a začal ji opatrně čistit. Odstraňuje z ní nepořádek. Malá Lumi moc dobře vidí, že tam něco dělá, ale přes jeho tělo nemá šanci rozeznat co vlastně a jak to dělá.
Jen natočil uši k ní, když zdá se vymýšlela, co řekne. Opravdu čekal, že mu vpálí něco nehezkého. Ona nakonec ne. Jakoby jí došly slova. Zvedl obočí a zastříhal ušima. To u něj získala malý bod k dobru. A dál pucuje hlízku. Stačilo by jí jen maličko popoletět, a viděla by na ni. Teď, uprostřed čištění, ji tak moc přesouvat nebude.

"No to bych taky prosil." Odpověděl mu spokojeně, tónem kočky, která slízla smetanu. Ustoupil zase kousek zpátky a stoupl si volněji, aby na něj nekoukal tak z výšky. Ale pak na něj koukl znovu.... Dobře. Smál se, ale... pořád jako by v tom něco chybělo.
"Tak co, už mi věříš, že umím být taky docela zákeřný?" Naráží na to, jak mu zmiňoval, že něco provedl před časem Artemis. Netuší, co ikkemu je, že je maličko bez nálady. A ani neví, co vlastně s tím. Proto se do toho také ani moc nevrtá.

Rozhodně mu věnoval plnou pozornost. Místo kývnutí jen zamručel, což pro IIkkeho bude naprosto dostatečné.
A pak opět trochu překvapil. Chytil se poslední poznámky, o čisté hlavě. Vstal a došel blíž k Ikkemu, dává si ale pozor aby bylo dobře slyšet kam dává tlapy. Zastavil u něj a koukl se na něj z výšky. Až pak promluvil. Ikke podle směru hlasu snadno pozná, že má vysoký Feier dobrý výhled na Ikkeho hlavu zeshora. "No nevím, já tu nevidím že bys na ní měl nějaký bordel." odpověděl naprosto vážným tónem.

Přikývl. "Dobrá. Takže... Tam u vás moc nepršelo, že? Ten sníh nenapadl za jedno sněžení ale za víc?"
Zadíval se na jeho tlapy. Je to docela jasná hodnot.
"Vydržel několik dní, nebo jen napadl a zase zmizel?" Je to vše důležité pro identifikaci teploty. A Targa se apsoň trochu naučí si toho všímat. "Důležité je i to, kolik dní v kuse nejdéle bylo tak chladno, aby sníh netál a zůstával." Přece jen to nejvíc napoví ohledně Targovy výdrže.
Reakce na to se vzpomínkami si samozřejmě všiml. Ale jen se na Targu chvíli díval, hlavu mírně nakloněnou. Neřekl nic. Nenutí ho. Ale vzkaz je v tom pohledu jasný. Pokud ti to bude dělat potíže, pak by to bylo rozumnější. Ale neřekl nahlas nic.
"Fajn, tak to můžeme vyzkoušet. Smečka celkem nemívá problémy s množstvím jídla. Kdyby to u tebe vedlo k hladu."

Ani trochu nepolevil ten ledový výraz. Vypadá opravdu dost naštvaně. A zachechtání od Targy to moc nevylepšilo. I když někde v hloubi duše se Feierovi dost ulevilo, že nebude muset svolávat smečku aby Targu popravili, tak stejně. Tohle prostě nepřijal a je to na něm vidět. "Fajn." Odpověděl mu, pořád stejným tónem. "Takže tě nebudeme muset popravit."
Ale prostě se otočil a míří pryč. Vypadá to, že momentálně vážně není z Targy nadšený. Ani trochu. Tohle totiž zatím nikdy neudělal. Že by se jen tak otočil a odcházel.