Príspevky užívateľa

Vetřelec na hranici II. (Mamreon)

Sleduje dění pozorně. A mračí se. Hm... hm... hm... no dobrá, sebevědomí mu asi nechybí a není tak od věci. Ale přijde mi, že trochu provokuje. Tak uvidíme, co k tomu bude mít Roo, , přece jen, hlavní slovo tu bude mít ona. Zastříhal ušima a do dění na hranici nezasahuje. Neřekl nahlas nic. Zůstal hezky u Artemis, připraven posloužit jako živý štít a stát mezi ním a budoucí matkou. Kdyby došlo na boj, měli by ho s Roo zvládnout a přes něj by se nedostal jen tak k Artemis.

Ikkeho mu je maličko líto a přemýšlí, jestli za to trošku nemůže sám, že to nepřevzal, když přišel. Sám Ikkeho moc jako omegu tak moc nevnímá, i když jím bílý vlk stále ještě ne. No, uvidíme. Teď s tím nic nenadělám.

Přiklopil krátce uši, když mu odpověděla Artemis. Vlastně zčásti předtím, než jí prve řekl svůj názor. On s ní ale nesouhlasí. Neodvrátil pohled od scény před nimi, ale odpověděl Artemis, opět velice tiše. "Velký samec, silná postava, a ty čekáš vlčátka... byla by spíš blbost nezavolat Arty. Nemůžeš riskovat jejich zdraví." A myslí to naprosto vážně. Snaží se mluvit tak, aby alespoň jeho nemohli vlci vepředu slyšet. Ikkemu se asi z dosahu nedostane, ale je slušná šance, že cizinec neuslyší nic a Roo také ne. A to je dobře, mohlo by to narušit jednání.

Targa a Feier

Zůstal stát před ním a znovu k němu strčil hlavu trochu blíž. Už méně připraven k odskoku, protože Targa ho už asi poznal.
"Určitě? Víš že jsem léčitel, že jo? Mohl bych ledacos vyřešit, ale na to je potřeba se mnou mluvit..." mluví na něj překvapivě docela vlídně, ta tam je jeho obvyklý nevrlý tón. Pozorně a trochu znepokojeně sleduje druhého vlka. Tohle opravdu byla dost zlá reakce... na noční můru. Snad v tom vážně není nic horšího. Psychosomatika může být nebezpečná, ale přece jen... tohle bylo hodně zlé. Sleduje ho pozorně, že málem ani nemrkne. "Nemůžeš to mít z chladu? Že se ti hůř probírá z toho?" Zkusil to opatrně. Přece jen je podzim.

Targa a Feier

"Targo?" Zkusil to opatrně.. je vidět, že už se vlk probral. ale ta reakce... Kouká na něj podmračeně a vlastně netuší, co s ním teď. Zastříhal ušima, zkusil ho obejít kolem dokola. Zabručel. Nakonec došel blíž k němu. "Hele, Targo, co se stalo. Tohle už je... Vážně trochu divný. Bolí tě něco? Nebo to je kvůli snu?" Chování Targy je pro něj velkou záhadou. Nakonec sklonil čenich a opatrně do něj šťouchl, připraven odskočit, kdyby vznikl problém.

Targa a Feier

I když se vynasnažil Targu vzbudit dost důrazně, mělo to efekt jen zčásti. Probral se a nevyjle po něm, ale moc při smyslech rozhodně není. Sotva vstal, už zase letěl k zemi. No ty vypadáš.... Zabručel si pro sebe. Nadechl se a spustil na něj, dost rarazntě."Targo! Prober se! Je to jen sen! Jsme tu jen my dva. Ty a Feier. "
Zatím se neodvážil jít k vlkovi blíž. Moc dobře ví, že u noční můry může být každý trochu nebezpečný. Jak by to také mohl nevědět. Když je sám mívá.

Zastříhal ušima, když ho Ajay pozdravil hodně neformálně. Neviděli se dlouho. Z Feiera už dávno není nováček. Ale způsob oslovení mu vážně nevadí. Zní sice nabručeně, ale to on pořád. "Ajayi," kývl na pozdrav. "Copak o to, mě dobře. Ale tebe jsem dlouho neviděl. Jak šla práce v terénu? Nějaké zajímavé novinky nebo tak by byly?" Zkouší se zeptat. Protože, koneckonců, proč vlastně ne. "Nějaké nové fígle v tlapách?" Napřímil uši. Ano, je to narážka na to, jak se prvně setkali. Ale neznělo to ve zlém, to opravdu ne.

Dnes nocoval u stromu. Je to tu docela fajn. A sice tu jsou věci, co by mohly hořet, ale taky je tu klid a přece jen, je tu dost živá zeleň aby tu nemohlo hořet nějak snadno, nebo se to šířit. Ne teď na podzim, když je po dešti dost mokro a ráno bývají navíc i mlhy.
Už je vzhůru, ale zatím nevstal. Leží pod stromem, rozhlíží se, přemýšlí, co vlastně dnes udělá. Možností je dost. A jak tak leží a přemýšlí, vítr k němu donesl pach Ajaye. No vida. Toho jsem taky dlouho neviděl.
Vstal a kouká proti větru, jestli ho zahlédne.

"Rozhodně. Vlky opravdu považují za konkurenci a buď je zabijí nebo zavřou do klece. Taky si rádi vyrábějí věci.. z našich kožichů. Pro ně jsme zdroj materiálu, který je může připravit o jiný materiál a nic víc." A to myslí naprosto vážně. Sice umí vážným tónem říkat i nesmysly, jenže, toto je prostě pravda. Proto neváhal se tak trochu opakovat a jen to rozvést. Historie mu v mnohém dává za pravdu. "Mluví jiným způsobem než my. Je to pro nás rozeznatelné, ale zdá se, že mají dost mizerný sluch a čich... oni nám rozumět neumí. Možná je to těma jejich ušima, to jsem opravdu nezkoumal. " Ještě aby. Od lidí je opravdu potřeba se držet dál. "Jsou chytří, ale moc toho nevydrží a jsou krutí. Ty jejich ruce jsou nepříjemná výhoda, můžou vyrábět dost složitý nástroje. " Jeho vlastní vak je ostatně okoukaný od způsobu práce lidí, i když nikdy nemá šanci vyrobit takovou kvalitu jako oni. "Jsem vážně rád, že ty jejich doupata jsou dlouho prázdný. Nehodlal bych žít takhle blízko nim." Sám se diví, jak moc je upřímný. Přece jen je ta vlčice cítit Nihilem. Ale jak jde o lidi, tak to mají společného nepřítele a není dobré, že nějaký vlk neví, co jsou zač.

Odfrkl si. Namakaný opravdu není. V kondici ano. Ale dobře ví, jak to Ikke myslel. Hlavně, že vypadá že se z toho otřepal.
"Tam bych neskočil... zase tak velký pitomec nejsem.. a pak, kdyby to bylo až tak zlé? To by ten tvůj ocásek už měl jistý leproidní problém..." naráží na moment, kdy mu Ikke schválně hodil špičku ocasu na hlavu. A na jejich následnou debatu. "Jak víš sám, pořád ten ocásek máš." Jasně, nemusí zbytečné doteky, ale zabránění zranění při pádu zbytečné není, jen to nečekal a nebyl si prvně jistý, jeslti to vážně nebylo schválně. Povzdechl si.
"Na pacienty přece taky sahám... jen jsem se prvně trochu zarazil, to není snad zločin."

"Tak uvidíme co poznáš, až s tebou skončím." Prohlásil spokojeně.

"A já mám metr na výšku a denně trénuju." Odpověděl mu naprosto v klidu. Sleduje ho pozorně. A pak padlo vysvětlení.
"Aha... jo tak. promiň, to mi nedošlo.. tak jako tak můžeš být v klidu. Tady jsi mohl padnout tak maximálně na jednoho hnědého pitomce a to není problém. " Zkusil to zas trochu odlehčit. To by koneckonců mohlo fungovat. Aspoň doufá. V tomto nemá zase takovou praxi. Vypadá lehce rozpačitě, přijde mu blbé, že ho to nenapadlo.

"Jistě, proč ne. Koneckonců, může se ti to hodit i jinak. Různé druhy mají jinou pevnost a jinak se chová i suť. Může být dobré to vědět, co máš pod tlapami."
Ne, opravdu nemá problém se podělit o informace. Když vidí upřímný zájem.

"Copak o mě, mě se nic nestalo. Ale tys vypadal, že jsi v šoku... máš problém s tím, že se tě někdo dotkne? Doteď jsem z tebe ten dojem neměl..." je vidět, že je trochu zaražený a ne, opravdu to nevypadá, že by prošlo odvedení pozornosti.

"Půda je jiná na jiném skalním podloží..." zabručel. "Proč ne, klidně to zkusíme. Dost se dá poznat i po hmatu a škrábáním drápem. " to si už ostatně vyzkoušel i jako vlče.
Klidně pak koukl na Ikkeho.
"Bez obav. Tohle je problém jen bych ho z něj dělal já a to nehodlám. Ono podobné blbiny rychle vyšumí. Takže to klidně udělej." Za svým slovem si ostatně stojím. Opravdu nevypadá, že by mu to jakkoliv vadilo.

Ikkeho reakce je výmluvná. No tě pic, on z toho vyšiluje víc jak já... došlo Feierovi. Zhluboka se nadechl a potřásl hlavou, aby se uklidnil. Doteky mu vlastně tak moc nevadí, jen mu t příliš připomíná všechny ty.. .smrtelné nehody. Nemyslí si, že si to zaslouží. U práce je to ale něco jiného.
"Jsi v pořádku?" zeptal se ho. Zvedl se na nohy a jde opatrně blíž, ale ne tak aby hrozil kontakt.

Vetřelec na hranici II. (Mamreon)

No vida. Třeba nakonec nebude dělat potíže. Ale rozhodně tu k něčemu došlo, minimálně k blbým poznámkám a nebo nechtěl odejít. Artemis by jinak nevolala za současných okolností.
Nemohl si nevšimnout reakce Artemis. Stáhla se nějak moc. Snad si nevyčítá, že volala? Co blbne? Je to velký samec a ona čeká vlčátka! I bez toho by byl na ni moc velký...Navenek se tváří, jakoby nic. Ale, protože se slova ujal Ikke a navíc je tu Roo, mírně se stáhl dozadu spolu s ní. Tváří se, jako by tady o vůbec nic nešlo. Hlavně před cizincem. Ale stoupl si tak, že o něj Artemis skončila nepatrně opřená částí boku. Zamumlal tiše směrem k ní. [b"]Ikke se toho hezky ujal... třeba to bude ještě zajímavý... byl předtím protivný?"[/b] Tulák by to nejspíš slyšet neměl, ale i kdyby, ať si trhne. Feier zatím hodlá zůstat u Artemis, pro jistotu. Roo má vyšší postavení než on, takže první linii klidně nechá na ní. On se do diplomacie nehodlá motat, v tuhle chvíli je spíš důležitější zdravotní stav březí vlčice. Zamumlal hodně tiše, tak, že to mohla slyšet jen ona a možná Ikke se svými mnohem citlivějšími smysly. "Jsem rád, že jsi neriskovala... vždyť ty víš proč..."Je ho pořádný kus a kdyby dělal problémy, vlčátka by byly v ohrožení.
Pozorně ale sleduje dění, jak si vede Ikke. A taky co na to Roo.

To ho zaujalo. "Je možné, že to patří k tomu, co si nepamatuješ. Můj učitel mě nutil rozeznávat i skály, typy půdy.. přírodní podmínky. Prý jen tak porozumím pořádně rostlinám, jediným zdrojům léků pro práci. Dokonce i počasí, převládající směr větru, kolik kde prší...ovlivní to složení rostlin. Nemusím pak hledat. Můžu se rozhlídnout po krajině a vím, kde hledat. Umíš nějak určit druh kamení?" Zkusil se zeptat.
Ale pak na něj koukl trochu vyčítavě. "Já myslel před nimi, ne tady. Tady to neuslyší... a myslím, že Artemis to asi aspoň zkusí." Zastříhal ušima.

Neuhnul, když na něj Ikke spadl. Není si ani trochu jistý, jeslti to bylo schválně, ale nevypadlo to tak. Snad až to vypísknutí bylo trochu divné. Ale bílý vlk musel jasně cítit, že poněkud ztuhl. Podepřel ho a dal mu možnost se srovnat, ale pak hned sám uhnul a zvedl se do sedu. Působí to dojmem, že chce zabránit tomu aby se to opakovalo.

"však na tom není nic divného ne? Kámen ovlivňuje jaké jsou tam živiny pro rostliny a to je zase důležité pro léčitele." Potřásl hlavou. Tohle je vtip jen napůl. A zadíval se na něj.
"Jo, budeš se divit, ale to mi vzápětí došlo. Ale co jsem řekl, to platí. Když už, tak to chci vidět. " Když už do toho takhle spadl, tak ať je to se vší parádou. "Dost možná bude docela sranda sledovat, jak se na to ostatní zatváří." přiznal opatrně. Je mu jasné, že to jen přilévá olej do ohně. Ale co. Pro jednou se svět nezboří. Vlastně je to celkem ďábelský plán.
"Proč hlavu, většinou odpadají jen malý kousky. Tlapy, fousky... uši.... " naprosto klidným tónem jako by třeba vyjmenovával květiny na louce.

"Samozřejmě. Čekal bys něco jiného? To na tebe by seděla opuka, má podobnou barvu." Pokračuje ve špičkování. Trochu se zarazil a zamrkal. Jeho zrádný ocas sebou párkrát praštil a nakonec se neudržel a uculil se. Musel v duchu napočítat do deseti, aby dokázal odpovědět vážně, nechtěl si to pokazit. "Tak to chci vidět, jak to řekneš před ostatními ve smečce." Do háje... to jsem asi neměl říkat... on to udělá... to bude dřina, udržet vážnou tvář...
Ještě že došlo na řešení Ikkeho lepry... teda ocasu... teda obojího... Potřásl hlavou. "Zase bys ji mohl i házet na dálku. Třeba by to mělo svoje výhody."