Príspevky užívateľa

Přejel po něm pohledem. "Ze mě bych ti to moc nedoporučil. Měl jsem dojem, že hodláš přežít... všechno tohle." Zabručel, s přiklopenýma ušima ne moc nadšeně. Ale přesto vstal.
Opatrně se protáhl, je trochu ztuhlý z toho všeho. A pak se odrazil a dopadl do vody, kousek od ikkeho. Ohodil slepého vlka dost důkladně. Od špiček uší až po ocas.
"Mám takový dojem, že jsi nějak pořád mokřejší." Okomentoval to naprosto nezúčastněně.

Feier prvně nic... Ani se nepokoušel odhadovat, jeslti to Ikkemu došlo nebo ne. Vzápětí ale schytal spršku. "Hej! Provokatére." Zabručel na něj. Ale zvedl oči. "Máš zmáchanej kožich." Neznělo v tom nějaké nadšení, pořád to bylo dost stísněné, ale i tak je poznat rozdíl. Přeměřil si ho pohledem.
"To budeš sušit celkem dlouho. Teda až vylezeš." Tohle už znělo docela normálně. Feier vstal a znovu se napil. Nějak mu vyschlo v krku po tom všem. Pořád se tváří vážně, ale i tak. Trochu po Ikkem pokukuje.

Povzdechl si. "Léčitelé jsou školení aby zachovali klid. Ale stejně." Plácnul ocasem o zem, v gestu spíš zamyšleném než co jiného. "Vím jak tyhle věci fungují. Jenže ani mému učiteli to nakonec nebylo nic platný." Poslední řekl skoro šeptem a bolest v hlase se nedala přeslechnout... Až se i sám Feier zarazil. Pak raději zase zmlkl. a zase zírá na vodu. Ani na poslední návrh, nechat to být, nereagoval. Jako by ho snad ani neslyšel. Jen potřásl hlavou a tep má zase o něco rychlejší než předtím. Na co to zase narazili?

Zamručel... je s moc dobře vědom, že tady nejednou na spolupráci došlo a nikdo ho nenutil. Takže to raději nekomentoval.
Ani zbytek nějakou dobu ne. Mlčel, sem tam cuknul uchem. Ale je to spíš zamyšlené ticho.
"Ty apsoň nevyšiluješ." Zhodnotil to jednoduše. Ray ostatně taky ne... ani když jsem předním něco omylem podpálil. "A ostatní tady neryjí do toho kde a jak spím." Zabručel nakonec. "Navíc se nebojí ohně. Kde kdo tady má ohnivou magii." Zabručel o něco tišeji. Zase sleduje vodu.

Zafuněl... Zatím o tom opravdu moc přesvědčený není.
"Nic se nezměnilo za celé roky. Kdysi jsem doufal, že to zkrotím... víš ty co? Stálo to další životy... " Chvíli se odmlčel.
"Nikdy nespím v noře, ani s ostatními. Téhle smečce to nevadí. Takže se zatím nic vážného nestalo." Zní v tom nevyslovené zatím. Moc pozitivně to zřejmě nevidí.
"A neumím spolupracovat." Odsekl mu. i když i sám ví, že to není úplně pravda... co je ve smečce, je to trochu jiné a zřejmě to úplně nezapomněl. Jen se tak tváří.

Ikke naprosto v klidu snášel, jak se tam Feier kroutí. Hnědý vlk po něm koukl. "Otázka je, jeslti je nějaký posun. Nebo jeslti je možný." řekl to překvapivě klidně na to, jak předtím nedokázal vyslovit nic...
"Je to vážně poprvé co jsem v nějaké smečce déle než týden... od té doby..."dívá se zase do vody. Na druhý krok ani nereagoval. Tím myslel co vůlbec? Zastříhal ušima a kouká do vody. Ale přece jen, je o něco klidnější. Na jeho tepu je to znát.

Jen zabručel na poznámku o silných emocích. Trs trávy mezitím zhasl.
Feier se... pokusil odpovědět... nadechl se... a nic. Zavrtěl se. Přetočil na druhý bok, pak zpátky. Frustrovaně zamručel, položil si hlavu na zem a packami si schoval čenich.
Nakonec prudce vstal na nohy a strčil hlavu do vody, jako by se chtěl zchladit.
Vytáhl ji, koukl na Ikkeho. Momentálně má pocit, že možná neřekl nic, ale řekl toho Ikkemu tím dost možná víc, než sám chtěl.

Jen cuknul uchem. Nic víc. Zvedl nakonec mírně hlavu a zadíval se na druhý břeh. Zapálil tam malý trs trávy a kouká na něj. Nemá problémy ovládat svůj oheň. Když je vzhůru.
Povzdechl si. "Není tak těžký ho zvládnout." Zabručel potichu, trochu rezignovaně. "Dokud jsem vzhůru." Chvíli to vypadalo, že víc neřekne. "Nebo mě někdo fakt hodně nevytočí... ale to je apsoň u ohnivých normální." Je si vědom povahy ohnivé magie. Koneckonců, léčitel musí znát i tohle. Jakmile jednou má někdo magii, může to mít na léčení dost vliv. Tak to prostě je.

Dlouho bylo ticho. Jen Feierův tep prozrazoval, že tu je všechno, jen ne klid. Pak zaznělo prosté a jednoduché "Ne". A chvíli bylo zase jen ticho.
"Všichni jsme si mysleli, že žádnou nemám. Do roka a půl. " A zase ticho. Je vidět, že se mu moc do podrobností nejde, ale je jasné, že zrovna tehdy se muselo něco stát a nebylo to dobré.
Tep mu totiž u té zmínky data pěkně poskočil, na chvíli. A Feier dál jen leží, k Ikkemu otočený spíš zády a mlčí.

Pořád zírá do vody. Ztuhlý jak prkno, napjatý, uši přiklopené k hlavě. "Možná by sis měl dát odstup." Odsekl mu. "Zatím to dost vlků stálo život, že si ho nedrželi." V tomhle rozhodně zaznělo dost bolesti... za ztracené životy, za zbytečnou smrt. A vina. Hodně viny.
"Je úplně jedno jeslti jsem chtěl. Jsou mrtví. A nemůžu zaručit, že se to nestane znovu. Proč myslíš, že nikdy nespím v noře. " Odfrkl si. Nakonec si tam prostě lehl, z napětí se stal prostě smutek a frustrace. Zírá do vody. Na Ikkeho se nepodíval. Napětí nezmizelo úplně. Nejspíš by na sebe nenechal sáhnout.

Pozorně sledoval dění. Šel na to až k nim a neváhal přiložit ucho blíž k Artemis. Pečlivě hlídá její reakci, tep, dech, jak se mění při reakci na ikkeho magii, nebo spíš nemění. Když Ikke skončil, sedl si normálně a koukl na ty dva.
"Nevidím v tom problém. Artemis, jak vnímáš jeho magii když s ní na tobě pracuje? V mém případě je cítit jako teplo, ale Ikke mě upozornil, že je to různorodé."
Koukl pak zase na Ikkeho. "Tvoje magie ji neděsí, nestresovalo ji to. Takže drobné zásahy problém nejsou. Vím dost o tom, jak funguje podobná magie, i když ji nemám. Byla to součást mého výcviku. Důležitější je reakce pacienta na magii než magie sama. " Mluví jasně a upřímně. Koneckonců, Artemis si informace zaslouží.

"Aha. " Přiklopil krátce uši. "Chápu, ty se dají léčit, toto ne. Jeden nebo víc?" Napřímil zase uši. To, že se s někým dohaduje, to je docela zřejmé. Opravdu to vypadá, že hnědý vlk ví, o co jde.
"Feier." Odpověděl mu ohledně jména a vystoupil zpoza balvanu úplně, dosud byl jen napůl. Posadil se před Branem a sleduje ho. Jantarové oči hledí docela klidně i když má vlk lehce podmračený výraz. Jako by se tak tvářil pořád. Ono vlastně ano, ale to Bran nemá odkud vědět.

Koukl na sebe, pak na vlka, pak ostentativně kolem. "A jsem tu taky jen jeden." Jistě, pochopil, že jde o vykání, ale on ho nemá zrovna v lásce. Zastříhal však ušima, když vlk pak někoho okřikuje a mluví na někoho, kdo tu není. "Halucinace nebo vícečetná osobnost?" Zadíval se na něj s čímsi, co by mohl být zájem. Tak jako tak, absolutně nevypadá překvapeně. Natož snad vylekaně nebo že by koukal na vlka před sebou jako na blázna. Jako by mu to nepřišlo zase tak divné. Jako by to prostě vzal jako jasnou a normální věc, jen si u ní vyjasňoval okolnosti.

Byl zase jednou na pořádném běhu. Dělává to často. Nechybí ani jeho obvyklý vak z lýka, který nese na zádech. I když dneska v něm nenese moc věcí. Ale nikdy neví, co by se mu mohlo hodit. Tentokrát zamířil trochu víc severně a nakonec i do kaňonu. Zastavil u vysokého balvanu u jakési tůně v proudu a šel se napít, když tu někdo nedaleko promluvil. Zastříhal ušima a vykoukl z poza balvanu. Rozhlédl se, jen jeden vlk a jinak nikdo. "Já snad něco říkal?" Zabručel na cizince.

Koukl se na něj a zastříhal ušima. "Úplně jednoduše. Prostě používej svůj čenich, od toho ho máš. Paměť je s pachy spojená víc, než si většina myslí. Pachy se dobře pamatují. Ale to ti nepomůže, když nedáváš pozor."
Stojí za ním, koukl na řeku, zase na něj.
"většinou není tak hluboká abys musel plavat a proud tady není silný. Tvrdil jsi, že plavat umíš. Tak šup." Nešetří ho. Však ono ti to setkání s realitou neuškodí. "Ale je dobrý vidět, že přece jen nejsi zase takovej sebevrah, jako jsi vypadal na první dojem." Obešel ho a vstoupil do vody. Po proudu od něj, takže Ace by se vlastně zarazil o něj, kdyby něco. Ale tváří se, že to je náhoda.