Príspevky užívateľa


< návrat spät

Strana:  1 ... « späť  65 66 67 68 69 70 71 72 73   ďalej » ... 120

Tvářil se, jakoby nic, když vlček začal kolem pobíhal jako splašený. Zajímavá magie. Ale opravdu, to mu neřekli vůbec nic? Nebo mu od mala tvrdí, že svět je místo, kde mu všichni budou posluhovat a nikdy se mu nemůže nic stát nebo co?
Zatřepal hlavou. Na jeho poznámku o inteligenci si jen odfrkl. "Jak kteří. Ale ty taky nejsi kdoví jaký výkvět. A nebo pokud ano, tak tvoje rodina ne. Neznáš ani naprosté základy, které bys dávno znát měl. "
Zastavil a podíval se na něj. dost vážně.
"Nikdo nemá povinnost se o tebe starat nebo ti pomoct. Nikdo. Jen tvoji rodiče. A případně tvoje smečka. Tady venku jsou i věci, co si tě dají na svačinu. Dokonce jsou i vlci, co žerou jiné vlky. Všude se vlčata učí, že si mají dávat pozor. Ty si nedáváš. Buď se poučíš, nebo nikdy dospělý nebudeš." Smiř se radši s realitou. Je to lepší, než skončit jako něčí žrádlo. Feier upřímně věří, že je nutné vlče donutit vnímat realitu. Rozhodně, když se takhle toulá a je přesvědčený, že mu musí každý pomoct. Protože tohle je každopádně o život. Takovou pumu by jeho názor nezajímal. Semii také ne.
"Můžeš si vybrat. Bu´d se staneš chytrým a naučíš se o sebe postarat, nebo si zůstaň jaký jsi teď, a klidně si skonči jako něčí večeře. To není můj problém."

Prostě tam seděl a hlídal ji. Když ale projevila přání odejít, jen zabručel. "Ale žádný spěch. Jedno přehnání zátěže za den je víc než dost." dokonce vstal a šel ještě kus cesty s ní, chtěl totiž vidět, jak si povede a jestli nebude mít nějaké potíže. Ale zdá se, že to vlčice docela zvládá. A to i když je terén přece jen drsnější. Tady v horách.

Artemis nezklamala a opravdu dovolila, aby udělali cokoliv uznají za vhodné. Sklonil lehce hlavu v poděkování a pak se chvíli domlouval s Ikkem. hodně potichu. Nemusí mluvit nahlas, nikdo tu nemá špatné uši. Feier se dobře vytrénvoal, navíc jeho velké uši jsou hodně citlivé, ale Artemis má dlouhodobě horší zrak a Ikke je slepý úplně. Ti by slyšeli spadnout list na míli, nejspíš. Přesto, tentokrát mluví spíš k léčiteli a popisuje mu postup a stav očí u Artemis, dosavadní postup, jak moc se zákal změnil za dobu, co ho léčí a také jak to vypadlao s reakcemi na léčbu. Pro Artemis to asi nebyla žádná velká zábava, sledovat to, ale co už.
Feier se sám březí vlčice nedotýkal a nechával pracovatj ne ikkeho, aby to posoudil. Teď jde hlavně o to, aby se oči nezhoršily těhotenstvím. Až příliš často se to děje. Ale s Ikkem a s tím, co už stihli Artemis s Feierem dřív, by se to nemuselo stát.

Odfrkl si a vede ho dál okrajem vřesoviště. "Já nejsem tvůj táta." Natož máma. "Nemám žádný důvod ti cokoliv vysvětlovat. Vlastně ani nemám důvod tě vodit domů. Buď rád, že jsem tě tam nenechal. Nejsi ani z mé smečky. Takže zklapni a šlapej. " Trocha disciplíny ti taky neuškodí. Uvidíme, jak na to zareaguješ. Zkusil mírně zrychlit tempo, ale pozorně si hlídá, jestli vlče stačí Přece jen, nechat ho tady nehodlá. Budu mu pak muset ukázat jejich hranici a doufám, že z ní už nevyleze...
Tempo se snaží držet tak, aby vlče mělo co dělat, ale aby mu současně neublížil. Koneckonců, aspoň nebude mít tolik otázek, když bude mít jazyk až na vestě. Ale pomalu se blíží říční koryto.

>>>řeka Igna.

Sleduje pozorně její výraz. Neřekl jí, nakolik je to problém, ale už jen to, že se ptal.. no, kdo ví. Jen souhlasně zabručel. "To se stává, že někdo neví... pokud máš nějaké otázky zatím ty, tak se klidně ptej." Myslel tím samozřejmě ohledně zdraví. Část jeho mysli se soustředí na to, co by použil aby omezil riziko nadměrného krvácení. "Jak dobrý lovec je tvůj druh? Kvalitní jídlo pomůže. Srnčí a jelení je nejlepší. " Nedostatek železa by mohl být fatální, v tomto případě.
Co se týká smeček a tulačky léčitelky, jen kývl. Nemá důvod to nějak víc rozmazávat.

Zastříhal ušima a podíval se na ni. "V tom případě by opravdu bylo lepší, aby byl léčitel u porodu. " raději to nebudu moc rozmazávat, ale horší krevní srážlivost je u porodu hodně nebezpečná pro matku. "Nevíš, jeslti to měl i někdo další v rodině?" I to by mohlo být důležité.
"Tihle jsou Nihilská smečka a sídlí až dole u oceánu. Blíž jsou další tři. Vlastně čtyři´, ale ta jedna se skrývá, ti žijí tady v údolí za těmahle horama. Přizrační žijí za řekou, my, Ignis, vedle nich. Kult pak obývá trosky města po lidech a tam rozhodně nechoď. Jsou to fanatici, uctívají nějakého boha a kdo se k nim v tom nepřidá, toho zabijí když jim vleze na území, považují to za svatokrádež." odfrkl si a je jasné, že si o tom nemyslí nic moc pozitivního. "Tu tulačku taky není těžký najít, její pach je všude kolem řek. Často se ráchá ve vodě a je jak neřízená střela. U ní by asi byla výhoda, že by s tebou mohla na čas zůstat. Slyšel sem, že si hodlá udělat provizorní úkryt někde u vřesoviště na břehu řeky. Ona se tím moc netají, aby ji mohli najít ti co chtějí. " Je trochu naivní, ale to je její problém.
"S tebou pak půjdu najít toho tvýho vlka. Už by tě neměl nechávat samotnou. " Asi bys už moc neměla cestovat. No, jestli tu šedou praštěnou potvoru potkám, tak ji za ní asi pošlu sám.
Sedl si vedle vlčice a zatím to nevypadá, že by někam chtěl jít.

Feier jde, přiměřeně tempu vlčete a tváří se jako kočka, kterou právě koupou ve vaně.
Jen frustrovaně zafuněl, když se na něj otázky valí jedna za druhou. Co mu na to asi mám říct? Zamručel, opravdu n nadšeně. "Po tom ti nic není." odsekl mu. "A rodinu nemám už dlouho. Ptáky tak leda jím." dobře, jak které. ta Ikkeho sojka je docela v pohodě.
Proti mladému vlčkovi vypadá spíš jak nabručený dědek. Rozhodně tak působí. A to bez ohledu na to, že to žádný stařík není.
Šlape, uši má přitisklé k hlavě a vůbec vypadá, že by nejradši někam zmizel. Nebo s prostě vsákl do podloží.
"Víš co? Doma si řekni rodičům ať ti to vysvětlí." Musel bych ho snad naučit celou slovní zásobu, nebo já nevím.
Les se před nimi otevírá a přechází do volnější krajiny vřesoviště. Feier zamířil s vlčetem směrem k řece, jen kousek pod územím ignisu.

>>> vřesoviště

Dobře, takže není sama. To je lepší. Může jí sehnat jídlo. ale pokud nemají zázemí, stejně to není moc dobré.
Zastříhal ušima a zabručel.
"Dobrá. Vlčátka tak jako tak vypadají v pořádku a u tebe jde zřejmě opravdu jen o únavu. Zvýšená únava je normální, za těchto okolností. Měla jsi někdy dřív nějaké zdravotní problémy?" To může být přece jen důležitá informace.
"Pokud neznáte území, je to trochu složité. Hm.. já je sice nemám rád, ale je tu jedna smečka, která by ti nejspíš byla ochotná poskytnout dočasný úkryt. Nevím, jaké mají podmínky, ale většinou jsou celkem otevření. S většinou z nich sám osobně nevycházím, ale to není tvůj problém. S ostatními smečkami buďte raději opatrní. K nám na území se například jen tak vůbec nesmí a nejsme tu ti nejdrsnější. " Ne že bychom se tak občas netvářili. A netuším, jak by se tvářili na tebe. Asi dost záleží, jak by ses chovala. Ten meč by asi nebyl nejlepší start, ale co já vím.
"Bylo by každopádně lepší, kdyby tě léčitel hlídal a byl i po porodu, po takovéhle zátěži. Pokud jsi celou dobu na cestě. Mám povinnosti ke smečce, ale občas ukázat bych se mohl. Nebo můžeš zkusit najít léčitelku z vlků bez smečky. Většinou se pohybuje kolem velkých řek a zdá se, že docela ví co dělá. Taková šedá vlčice, otravně veselá." Zabručel. Jemu její povaha zdá se moc nevyhovuje, ale schopnosti i tak uznal.

Přejel ji pohledem, Pečlivým a hodnotícím, ale přesto svým způsobem neosobním. Nehodnotí vlčici, ale její stav ano. Kývl a zabručel, když řekla jak to bylo. "Je dobré, že ses neuhodila, ale asi jis to přehnala dost."
Opatrně jí položil ucho na břiho. Jen velmi zlehka, sotva se jí vůbec dotýká, a chvíli nehybně poslouchal. Nejen srdíčka vlčátek, ale i srdce a dech jejich matky, jsou dobrým ukazatelem. Brzo budou chtít na svět.
Sedl si a pečivě jí očichal břicho. V pachu je často mnoho informací. I mnohé emoce mají pach, i nemoci a bolest se umí projevit. Zadíval se pak na ni. "Opravdu dost aktivní. Ale nezaznamenal jsem žádné stahy, což je dobré. Máš někde partnera, jejich otce? Asi by ses te´d už neměla tak přepínat. vlčátka budou chtít na svět už brzo a bylo by lepší aby k tomu došlo někde, kde máš klid. Hlavně proto, že tohle by mohlo ty malé i tebe ohrozit.
V tuhle chvíli jsem nenašel žádné stopy krve, známky rozjíždějícího se porodu a ani nestabilitu v jejich srdečním tepu. Takže byste měli být v pořádku. Ale raději bys tohle neměla opakovat."
Nemusel už vyslovit, že příště by to tak dopadnout nemuselo. Hnědý vlk na ni kouká, a vypadá klidně. Profesionálně. Není na něm vidět žádný strach ani paniku, což by vlastně svým způsobem mohlo pomoct. Navíc, je to další důkaz, že skutečně léčitel je. vlčí samci z březích samic bývají obvylel nervózní sami o sobě. Kdežto pro léčitele je to jiné.
"Mělas někdy za celou dobu nějaké problémy? Nebo i někdy dřív? Prohlížel tě někdy léčitel, od doby, co je čekáš?" Otázek je sice hodně, ale je to z dobrého důvodu.

Ohlédla se po něm celkem normálně, takže zase tak zle nebude. Přesto. Když se pokoušela vstát, nejspíš instinktivně při setkání s neznámým, moc dobře to nešlo. Tady není moc čas pro to cokoliv odkládat.
"Zůstaň ležet. Jsem léčitel." přiznal rovnou, co je zač. Možná to bude k ničemu, ale třeba je z těch, co ví, co to znamená. Zamířil k ní, ale jde obloukem. Aby na něj pak mohla pohodlně vidět, až se k ní bude přibližovat.
"Co se stalo? Spadla jsi někde? Máš nějaké bolesti?" Jeho hlas je přísně profesionální. Pro někoho možná trochu chladný a necitelný, na druhou stranu, je z něj znát, že vlk ví co dělá a opravdu asi něco umí.
"Položím ti na chvíli ucho na břicho, nemusíš z toho mít obavy ano?" Hodlá si zkontrolovat i její vlčata. Břicho vlčice se lehce vlní, takže malí jsou zřejmě aktivní. Ale i tak.

Pokřačoval pořád svížným tempem k vrcholu. Než hřeben překonal, zanesl mu vítr slabý pach... březí vlčice. Zamračil se. Opravdu by taky osamělou březí vlčici neočekával. To mi už hrabe z toho všeho u nás a mám halušky? Potřásl hlavou a překonal konečně hřeben a začal zase klesat.
Jenžee, pach sílí. Tohle už na halucinaci opravdu nevypadá. Obešel skalní výspu a tam, jen tak, uprostřed stezky, leží klubíčko chlupů. Jasně, trochu větší klubíčko, ale prostě leží. A rozhodně je to březí vlčice.
Strnul na místě a zírá na ni. Nehybnost vlčice vůbec, ale vůbec nevypadá dobře. V tuhle chvíli ani nepřemýšlí a prostě se automaticky rozešel k ní. Sice, co je mu po cizí vlčici, ale, pořád je hlavně a především léčitel.
"Hej ty tam. Stalo se ti něco?" Jeho hlas možná je hlubokým hlasem bručouna, ale význam otázky je jasné, bez ohledu na to, že ji nepronesl zrovna mile. "
Opatrně se blíží k vlčici a pečlivě natahuje uši a větří. Necítím krev. Nevidím na jejím těle křečovité stahy.. nevypadá to na předčasný porod.

Zase si to pěkně klusal po úbočí kopců. Má tyhle vrchy nad řekou svým způsobem rád. Jako každé hory. Nejsou úpolně jeho nejmilejší, ale i tak jsou to pěkně drsné kopce a to mu naprosto vyhovuje. Na jeho hřbetě je jeho obvyklý vak z lýčí, ani ne do poloviny plný. Kromě svých obvyklých věcí tam nese ještě něco málo, co nasbíral. Sice už nemusí nahánět tak moc ásoby, ale i tak, když natrefí na něco, co se shání hůř, nezaváhá. Aby taky ne. Zima bude dlouhá a navíc, bude ještě důležitější, než si myslel, aby zásoby byly v pořádku.
Tempo drží překvapivě ostré a to i do dost strmého stoupání. Krok má jistý a je vidět, že v horách a v podobném drsnějším terénu není žádný nováček.
Nijak se neskrývá a tak by si ho snadno mohl všimnou kde kdo, kdo se v oblasti bude pohybovat taky. Pomalu se blíží k přelomu prvního hřebene.

Zamračil se na ně oba. I když to Ikke nevidí. Byla to jen lékařská informace.. jo, je to normální, že to jinýmu léčiteli zmíním. Nicméně, byl natočený spíš k Ikkemu. "Vidíš snad, že byhc byl na diplomatické pozici?" Neodpustil si rýpnutí.
"Ale zato si můžeš být jistý, že udělám maximum, aby se vlčátka narodily a byly v pořádku. A jejich matka taky. " To řekl dost důrazně a s hrdostí. ano, diplomat není ale ani on by se nedivil, kdyby za ten začátek schytal další kousnutí. Ale ten konec? Hrdost na vlastní dovednosti a sílu a naprosté odhodlání chránit život vlčat i matky... To je něco, co se nedá přehlédnout.
Pak se trochu uvolnil z té pozice a znovu se na ni usmál. "víš, v drtivé většině vůbec není léčitel zapotřebí. Ale kdyby náhodou ano, budu u toho. A ikke máš pravdu. Budeš dobrá máma. Už teď je máš ráda a na tom jediném záleží."
Krásně je vidět, jaké odlišnosti jsou v samotném Feierovi.. hrubián.. i něžný, ale silný ochránce. Kdo by to byl čekal?

Koukl pak na Ikkeho. "Pokud bude Artemis chtít, tak bychom mohli. Ale do porodu stejně leda zajištění a nic většího bych nedělal. Klid je také důležitý. "

Zafuněl a tvářil se, že prostě si vlčete nevšímá, i když si ho všímal dost dobře. Ale dělal, jakoby nic a jen jako by si šel vlastní cestou. Jenže, přizpůsobuje tempo vlčeti a hlídá okolí, aby je třeba něco nepřekvapilo. Moc dobře ví, že je vlček příliš malý na podobné potulky a jak moc snadno by ho to mohlo stát život.
Zabručel, ne moc nadšeně. Nedá se nic dělat, musím ho nějak dostat domů.
"Budeme se muset dostat přes řeku." řekl mu opatrně... Rozhodně nemá moc zájem vlče nosit. Už jen proto, že kdyby někoho potkali a on ho nesl za kůži na krku jak už tak obvykle jsou vlčata přenášena.... Dost těžko by se vysvětlovalo, že vlčeti neublížil a ani nehodlal. Pro něj je to ošemetná situace. Vzhledem k tomu, jaké mají vztahy jejich dvě smečky.
Pomalu vede vlče směrem k vřesovišti. Rozhodně bude lepší překonávat Ignu blízko hranic s ignisem. Kvůli velikosti proudu.
"víš, jak poznat, kde má smečka hranici území?" Zkusil na vlče další otázku.

Zamručel a cuknul uchem. "Pokud se už nestalo. Ale chápu. " Potřásl hlavou.
Ještě že tu je i mnohe mveselejší téma.

Artemis si rozhodně všimla toho, jak se na ni culí a hezky zvesela mu to oplatila. Mrkl na ni, i když si není jistý, jesti to zaznamenala. Pak si jen sedl a tváří se.. prostě důstojně a už mnohem podobněji tomu, jak se projevuje obvykle. Klidně nechal Ikkeho mluvit, až potom se do toho vmísil. "Je v dobré kondici, až na ty oči zdravá. Léky pro jistotu upravím." Tobě nemusím vysvětlovat, co udělají vlčátka a porod s nitroočním tlakem. "Neměly by vadit ani tyhel, ale nehodlám nic riskovat. " Natáhl se trochu k Ikkemu. "Asi bude ten případ, co má trochu... méně vyrovnanou náladu v tomto období..." To říká trochu opatrně, což jasně naznačuje, že to asi nebude zrovna jen trochu. A vlastně, už ani nebylo. Ale u toho Ikke nebyl, no ne? Koukl na Artemis, co ona na tohle. Přece jen, vyjela po něm pěkně. "Omlouvám se Arty, ale řeknu o tom Rayovi. Je teď důležité, abys měla přednostní právo na jídlo a neměla bys sama lovit nic většího než zajíce, ani s ostatními ne. " Zastříhal ušima. "Nebo jeslti mu to chceš říct ty, tak klidně, ale rád bych pak šel s tebou. Vysvětlit, proč je to s jídlem nutné, nevím, jestli toto dodržovali ve smečce dřív."


Strana:  1 ... « späť  65 66 67 68 69 70 71 72 73   ďalej » ... 120