Príspevky užívateľa

Nedivil se, že Iska uhnul. Spíš by ho překvapilo, kdyby ne.
Ale pořád ho pozorně sleduje, jeho reakce.
"I kdybys svou magii nemohl využít nějak zajímavě, nic se neděje Isko. Jsi pořád silný vlk se srdcem na správném místě. To už jsi dokázal. A dobrého lovce potřebujeme spíš, než nějakou magii." Naklonil hlavu na stranu.
"Já ostatně byl přijat kdysi také kvůli tomu, co umím a moje magie vlastně nikoho nezajímala. Nikdo netrval na tom, že musím zůstat s nimi v noře, dali mi možnost to celé vyřešit a neviděli v tom problém. S tebou to nemusí být jiné." Zvedl obočí.
"Ale kdybys chtěl... Máme tu několik vlků dost odolných na mráz. Hádám, že s těmi bys mohl cvičit, zkusit co s tím dokážeš udělat." Sám patří mezi ně. "Klidně se ti hlásím jako dobrovolník i já. " Snad i proto, že ví jak na houby to je, když magie neposlouchá a komplikuje život.

Přikývl. "Tomu se říká omrzliny. Dá se to vyléčit," dodal jen tak mimochodem.

Lehce sklonil hlavu aby Iskovi viděl víc do tváře. "Není to tvoje vina Isko. Nezpůsobil jsi, co se stalo mě. Stejně jako jsi nezpůsobil, co se stalo tobě. Tvoje magie je prostě taková."
Zvedl zase hlavu.
"Jo, dovedu si představit, že nechtěli spát vedle tebe. Ale není to konec světa. " Potřásl hlavou. "Abys nebyl v létě ještě žádaný, až bude horko." Zkusil ho maličko popíchnout.
Zvedl se ze sedu, udělal krok blíž. Lehce strčil Iskovi do kožichu na hlavě, pak se stáhl. Chtěl mu dát najevo, že ho jeho led neděsí.
"Jenže já už nejsem sám a ty taky ne. Jsi víc než jen tvoje magie a i ta se dá použít i k dobrému. Tak jako to jde s tou mojí. Taky se v zimě hodila." Zvedl obočí.

Přikývl, jak to bere na vědomí. "A děje se něco v době, kdy je to horší?" Může to být důležité, ale Iska možná neměl jak to vypozorovat.

Je mu jasné, že Iska opravdu nečekal takovou odpověď. Nechal ho domluvit a pak se dal do vysvětlování.
"Kromě úrazů hlavy je na každou nemoc nejlepší zbaštit léky a vyspat se z toho. Ale nejsi léčitel, tak o tom nevíš," řekl mu docela vlídně. Jeho hlas není tak bručivý jako většinou.
"Bylo to prostě jen proto, že když usnu a něco se mi zdá, tak kolem mě můž něco začít hořet. Nikdy nespím v noře ani v jeskyni. I vlčí srst je hořlavá." Do poslední věty se vloudil trochu záchvěv a stín smutku. I po letech tahle vzpomínka stále bolí.
"Magie je hodně druhů. Některým vlkům dá práci, aby se vůbec projevila a musí to cvičit... A dalším se projeví magie často náhle tím, že se něco stane. A ti se pak pracně učí ji ovládat. Některým se to nemusí podařit, hlavně když neměli podporu." Trochu se mračí. Jeho vlastní příběh není zrovna veselý a nerad by o tom mluvil. Přesto, kdyby to mělo Iskovi pomoct, tak to udělá.
"Ty živlové se často krotí těžko." Potřásl hlavou.

Potřásl hlavou.
"Ledový dotyk?" Naklonil lehce hlavu na stranu. "Působí trvale, nebo reaguje na tvoje emoce?" projevil zájem. Navíc zájem naznačující, že ví, že takové stavy mohou existovat.
Ale pak to Iska rozsekl, aniž by tušil. Když se sám nad sebou děsí nad svým ovládáním magie.
Feier se rozesmál. Naplno a pořádně.
Až se pak uklidnil, tak na něj koukl. "Promiň... chceš vědět jaký vlk? Tak třeba já." Přiznal to naprosto upřímně a na rovinu.Jestli tak plašíš jen kvůli nestabilní magii, tak myslím, že to bychom mohli zvládnout.
"Nebylo ti divné, že jsem nesměl usnout, než mi vyrobíte tehdy v nemoci to hnízdo ve sněhu? Hádám, že asi trochu bylo, že? Bylo to proto, že moje magie je nestabilní. Kdybych usnul v jeskyni, mohl bych ji omylem zapálit."
Sleduje ho pozorně, co on na to.
"Při přijetí do smečky jsem před tehdejším alfou podpálil omylem porost na břehu pramene řeky." Zvedl maličko obočí. "Takže myslím, že trochu ledové magie zvládneme."

Když Isk z nervozity zastavil, zastavil i on a otočil se trochu k němu. Posadil se, aby nepůsobil jako hrozba. Přece jen si je vědom svojí výšky. I když je štíhlý, pořád je dost vysoký a někdy působí trochu hrozivě, aniž by chtěl.
Sledoval ho opravud pozorně.
Vykání nechal pro tentomrát být, je mu jansé, že to nebylo úmyslně, ale že ho příliš rozhodil.
Pro moje vlastní dobro... Ne že by tohle sám neznal naprosto perfektně. Taky nespí v noře s ostatními.
"Takže jen nestabilní magie?" Zeptal se ho a tón jasně ukazuje, že to opravdu nevidí jako problém. Jeho tón je méně vážný a je z výrazu vlka je znát zájem.

Jdou celkem volným krokem. Feier jedno ucho natočené k Iskovi, kouká spíš do krajiny, aby ho neznervózňoval ještě víc.
Proč si držíš takový odstup?
Lehce cukl uchem, když Iska zmínil, že nečekal že o něj budou někde stát.
Feier se maličko zamračil, naštěstí na to nemá Iska výhled. Je dost nervní. Něco se asi stát opravdu muselo.
"Tím jsem nemyslel, že bys měl malér, Isko. Spíš to, že hodně členů smečky ví, že se někdy něco nedaří nebo nevyjde. A proto ví, že to není konec světa."
Nabral zase neutrální výraz a otočil hlavu k vlkovi, který si stále drží odstup.
"Nevidím důvod, proč by neměly mít smečky zájem. Jsi schopný, zdravý vlk, který umí přemýšlet a má srdce na správném místě. " Lehce zvedl obočí.
"Přesto vidím, že si moc nevěříš a že si držíš odstup. A zajímalo by mě proč. Co se ti stalo."
Vybalil to na něj docela napřímo. Jen doufá, že mu po tomto Iska neuteče.

Lehce potřásl hlavou. "Azyl nikdy nebyl míněný zadarmo, ale jako spolupráce výhodná pro obě strany. Dokázal jsi, že k něčemu jsi, takže není problém."
Rzhlédl se po krajině.
"Poj´d se trochu projít," není to rozkaz, spíš návrh, ale nejspíš to Iska neodliší.
Pomaličku vykročil, ale hlídá si, že Iska jde také, kdyby ne, zastaví.
"Nečekal jsi, že si najdeš místo? Nebo jsi původně ani nechtěl? "Zkouší dál opatrně vyzvídat. Vypadá to skoro jen jako zdvořilost, ale jen skoro.
"víš, trochu by mě zajímalo odkud pocházíš a proč jsi odešel. Nemusíš to ale říkat, pokud nechceš. V Azarynu hodně vlků přišlo odněkud, a skoro každý z nás byl někdy v maléru." Nebojí se to přiznat. Je to ostatně pravda.

Lehce se pousmál. Sotva mu cukly koutky, ale u něj je i to neobvyklé. Většinou se tváří mnohem hůře a to i při těch příležitostech, kdy ho Iska viděl.
"Běhám opravdu často," zabručel, ale nijak nevlídně. S jeho hlasem ani jinak moc znít nejde.
"Práce bylo dost, i tak se ale sluší poděkovat." Lehce naklonil hlavu na stranu a upřel na něj pohled. Konečně zastavil. "Nejsi léčitel, takže jsi udělal maximum, co jsi mohl a pěkně svižně. Nemyslím, že by si jiní vedli lépe." Jantarové oči hledí pozorně a z tónu je jasně znát, že si to co řekl skutečně myslí. Cože si tak moc nevěříš... "Jak dlouho jsi vlastně byl bez smečky?" Zeptal se se zájmem. Docela by ho Iskův příběh zajímal, ale není si jistý, jak o tom začít.

<<< klenovské kopce

Probíhá mimo území Nihilu, hranice nebyla překročena!

Jak kopce ubíhají do dáli, postupně se přibližuje silueta Zeleného lesa před nimi.
A protože Cyrano dal najevo, že mu běh lesem nevadí, Feier nezměnil tempo. Pokračuje dál a stromy před nimi se tyčí výš a výš, až nakonec doběhnou k okraji.
Feier je už zdálky nasměroval k místu, kudy jde dobře vběhnout do porostu a zamířil si to přes les. Zpomalil jen trochu, protože si všiml, že Cyro trochu ubral na tempu. Hlídá si ho ještě pečlivěji. V lese je běh trochu těžší, kořeny stromů umí být někdy zákřené. Plazivé ostružiny ještě zákeřnější.
I tady je trochu cítit pach Nihilu, ale ani te´d hranici nepřekročili a drží se severně od ní.
"Ano, byli," potvrdil Cyranovi jeho dojem. "Na plese." Sám si tam tehdy připadal dost nápadný a ne vůbec na místě, ale i on sám tam byl také.
Jedno ucho stále namířené k Cyrovi lehce změnil směr tak, aby běželi trochu víc souběžně, on sám jen o maličko vepředu, aby na Cyra alespoň trochu viděl.
"Pořád rovně," řekl mu a běží přes les.

Půda se nakonec stává trochu vlhčí a terén se velice pozvolna snižuje.

To se pomalu blíží k močálům. Tady už trochu zpomaluje i Feier. Nestojí o to, aby mu Cyro vběhl do bahna, tak si raději dává pozor, aby zastavili včas. Hodlá je pak stočit na sever podél bažin.

>>> močály

Dal se do pomalého popocházení sem a tam, aby se vydýchal. Když běhá sám, běhá dost rychle, takže pak je to i na něm znát. Není dobré prudce zastavovat.
"To jsem rád, že jsi spokojený." přikývl.
Zkoumavě ho prohlíží. Vidí tu trochu nervozity. Trochu se zamyslel nad tím, jak s Iskou asi dříve zacházeli.
"V naprostém," potvrdil Iskovi situaci ohledně svého zdraví. "Vyrazil jsem si zaběhat. Dělám to dcoela často."
Zvolna se protáhl, i to je při běhu občas dobré.
"Promiň, že jsem se nestavil dřív. Ani jsem ti ještě nepoděkoval za pomoc."
Pořád kouká trochu přemýšlivě. Dělá mu maličko starosti jeho nervozita.

<<< nekonečné pláně

Okraj kopců, mimo území smečky. Hranice nebyla narušena ani odletujícím chlupem!

Udržoval ustálené tempo. Pro něj docela pohodové, ale důležitější je, že zdá se vhodné i pro Cyra, který by ho mohl udržet dlouho. A o to v tuhle chvíli jde.
"Ano, jako to město," zachytily velké uši hnědého tiché prohlášení. Neslyšel všechno zřetelně, ale částečně si to domyslel. Nebylo to těžké, vzhledem k tomu, o čem mluvili předtím.
Pomalu se blíží přes pláně k severní straně kopců.

Feier je nevede do svahů. Tam už by neměli co dělat. Jen běží podél kopců, které aspoň dělají zajímavější okolí.
"Tady musíme opatrně." Upozornil pro jistotu. "Začíná tu území NIhiu." A tím domov jiné smečky. Tam nesmějí. Ale je dobré, aby Cyrano věděl, kde to je.

Pomalu míjí kopce a před nimi se vynořuje les.
"Zvládneš běh lesem?" Zeptal se během výdechů Cyrana. "Aby ses nepřerazil... '"

Zelený les je teprve na obzoru, ještě k němu nedoběhli.

>>>zelený les

Šel se zase jdnou proběhnout.
Jen tak. Prostě ho to baví a navíc, krásně se tak dá vyčistit hlava. A že to občas potřebuje každý, natož alfa smečky.
Běží podpaliskem a zdálky je možno, díky zvlnění zdejší krajiny, pozorovat docela legrační jev.
Na terénní muldu se vyhoupne vlčí silueta a zase zmizí, jak Feier seběhne dolů do teréní vlny. A zase a zase.
Běží vyrovnaným vytrvalým tempem, ale dost rychlým.
Pak doběhl do bodu, kdy k němu vítr zanesl Iskův pach. No vida, taky bych ho mohl apsoň pozdravit. Moc jsem s ním nemluvil a to mi tenkrát dost pomohl.

Změnil směr a zamířil k Iskovi. Postupně zpomalil, když už byl poblíž, až nakonec zastavil u mladého lovce.
"Ahoj Isko, tak jak se ti u nás ve smečce líbí?" Pozdravil ho přátelsky.

<<< trosky Othamu

Udrželi si docela dobré tempo. Na pohodlný rozhovor to sice není, ale s opatrností se při výdechu vždy dá pár slov vyslovit.
"Postavili to lidi..." zafuněl a olízl si čenich. "Asi hodně dávno." Pokračuje klusem dál od trosek a pomalu pod jejich tlapami ubíhají obrovské rozlohy nekonečných plání, i okraj obrovského starého hvozdu po jejich levé straně.
"Vak je v pohodě," dodal ještě po chvíli. "Na to si prostě zvykneš..." je fakt, že ten kus splétaného lýka stromů vlastně ani moc nenadskakuje. "Stačí ho nosit správně," vysvětluje za běhu. "Popruh musí sedět," to je celé to tajemství.

A běží dál.
Les pomalu uhýbá víc na sever a dva vlci běží na východ.
Feier si hlídá, jak na tom Cyrano je, ale mladší vlk se zdá se opravdu drží dobře. Zatím Feier tempo nezrychluje.

Před nimi se pomalu objevuje silueta kopců. Feier zpozorněl.
Až přímo do kopců nepoběží. Tam to patří Nihilským a Feier jako alfa si rozhodně nedovolí narušit cizí území. Ale po okraji plání, těsně u nich, tam by mohli. Aspoň si to tu Cyro trochu prohlédne.

>>> Klenovské kopce.

<<< jehličnatý les

Rychlým, lehkým klusem se blíží k troskám.
Na Feiera je to jen velmi mírné tempo, jaké dokáže udržet hotovou věčnost.
Ale je velmice zvědavý, jak si povede jeho mladší společník.
Zatím to jde dobře, je vidět, že běhat docela umí. No vida, tady někdo cvičil.
Pousmál se, i když to Cyro neviděl.
Za běhu prvně nemluvil.
Až když obíhali trosky, lehce zvolnil a mezi nádechy si pečlivě odměřoval slova a věty.
"Tady jsi říkal že jsi byl, tak zatím nebudeme zastavovat. Možná cestou zpátky, pokud nebudu mít vak plný. "
Lehce zatřásl hlavou.
"Zatím si vedeš dobře, chceš trochu zrychlit?"
Pokud s tím Cyro bude souhlasit, tak s ním lehce přidá na tempu, ale stále to bude klus. Jen trochu rychlejší.

Za troskami jsou dvě možné cesty. Vlkům po levici se rýsuje okraj Dormanu, a před nimi a po pravici rozlehké traviny nekonečných plání.
Feier se drží zatím okraje Dormanu, ale stále na lukách.

>>> nekonečné pláně

SEdí vedle něj, v přátelském skoro tichu. Kolem nich hory, vyhlídka do krajiny.
Vlastněje tam krásně, i když by někteří asi nesouhlasili, jak moc těm dvěma vítr cuchá kožichy. Ale minimálně Feierovi je to evidentně jedno.
Nekouká na Jarumiho, ale přesto na něj upíná pozornost.
I on tiše zamručel, ale zatím neřekl nic.
Dokud se Jarumi nezeptal.
Pečlivě zvážil odpově´d.
"Myslím, že jak pro koho. Pro mě třeba ano. Pro tebe taky. Ale většinou se to dá zlepšit. Časem. A pokusy. A taky není jedno s kým." přiznal docela upřímně.
"Někdy tě to překvapí, s kým jde o čem mluvit. "
Po očku po něm koukl a pak do něj nepatrně strčil, jen takový přátelský šťuchanec. Nic víc.
Pak zase upřel pohled do krajiny, jedno velké hnědé ucho natočené k Jarumimu, jak je připravený postřehnout cokoliv, co by se mohlo dít.