Príspevky užívateľa

Velmi pozorně Ikkeho sledoval. Jak se tam kroutí kvůli svým citům. Maličko přemýšlí, jestli to nepřehání. To Ikke je tu psycholog. Ale stejně si myslí, že by se do toho už trošku rýpnout mělo, proto ho tu tak natahuje na skřipec.
"Nikdy si nemůžu být jistý. Takže?"
Pobízí ho dost jasně, aby to vyslovil. No tak, to zvládneš...
Ten pohled snad musí cítit i Ikke.

Pomalu vykročil k jeskyni. Našlapuje zlehka, plynule, žádné potíže nejsou znát. Ikkeho magie je opravdu zajímavá. Sám by musel strávit týdny s dlahou, tohle je opravdu příjemnější. "Kult jsou trochu zvláštní smečka. Potkal jsem je ještě předtím, než jsem se přidal do téhle. Moc mě nenadchli. Ale tentokrát se diplomacie docela vyplatila." Zabručel.

Pořád na něj tak kouká. "Jen klid. Je dobře že ne, ale jsou místa, kde se i takové věci stávají," řekl mu opatrně.
"Dobře, apsoň že tohle tě nepotkalo. S tím zbytkem.. a proč je to tak divné? Protože se to předtím jiným nelíbilo, když ses jich dotkl? Nebo že se bojíš, že je budeš studit?" Jantarové oči jsou pořád zaměřené přímo na Isku.

Nechal ho pak chvíli zkoumat trávu a zem, sám to sleduje se zájmem. Ale zima se pořád nekoná. Takže jen z rozrušení se to dít nebude. To by tady asi zmrazil kde co.
Na jeho dotaz lehce naklonil hlavu na stranu. "Isko, byly doby, kdy jsem byl přesvědčený, že už nikdy nebudu mít žádnou smečku. Že jsem příliš nebezpečný pro ostatní, aby to bylo možné. "
A teď tady stojí, jako alfa.
"Pak jsem potkal alfu, kterému to bylo celkem jedno, neřešil, že nebudu spát v jednom chumlu s ostatními, zajímalo ho, že umím léčit a můžu tak k něčemu být. Azaryn se tenkrát jmenoval Ignis, a neměl žádného léčitele."
Odmlčel se chvíli. Ví vůbec, že se smečka přejmenovala?
Trochu ztráci přehled o tom, kdo všechno to vlastně ví.
"Zůstal jsem, a nakonec si mě právě ten samý alfa zvolil za betu. Jak vidíš, pořád jsem tady. A když šlo něco zvládnout u mě, jehož magie zabíjela, tak proč by to nemělo jít u tebe?"

Zastříhla ušima, když z Jarumiho vyšlo pár slov o jeho životě. Zamyslel se.
"To bylo, když tě drželi uvězněného, že?" Regenerace mu asi způsobila dost potíží.
"Hádám, že se jim tvoje magie dost hodila." Potřásl hlavou.
"Těžko se pak takhle získává důvěra k někomu. Ale k ničemu? Ty?"
Potřásl hlavou.
"Patříš mezi nejlepší bojovníky, jaké jsem kdy viděl. Takže to asi těžko." Odfrkl si.
"Navíc, umíš přemýšlet. To taky neumí každý. Jen si někdy nejsem jistý, nakolik si věříš ty sám.." dodal trochu opatrně. Zase na něj koukl.
"Ale měl jsem víc než dost důvodů, proč si vybrat za svého zástupce tebe, Jarumi. Ty to ještě nevidíš. Ale jednou snad budeš."
Cvhíli zase sedí.
"Nejde o to, že bys nikdy nemohl udělat chybu. Ty dělají všichni. Nechtěl bych za betu někoho, kdo tvrdí, že jemu se to stát nemůže. Takovému bych nevěřil."

Maličko zavrčel. To by nešlo. Tak snadné to s jezírkem nebude.
Ale nemá cenu se teď s Ikkem dohadovat.

Navíc má zajímavější věci k probrání.
Uši napřímené, pečlivě Ikkeho sleduje. Zamyslel se.
"Taky jsi měl párkrát smůlu, co? Ale nemyslím si, že to bude i tenhle případ Ikke. "
Odmlčel se chvíli. "Hm... vlastně myslím, že sis to už stejně přiznal. Když jsi řekl, že odpověď víš. Takže?"
Zkouší to z něj pořád vytáhnout.

Zabručel. "No, to mi povídej..."
Ale vzorek rostliny ho zajímá.
"Asi si to s tebou namířím rovnou do jeskyně, podívat se na ten vzorek. Je to důležitá informace. Ta léčitelka, to byla ta co byla na workshopu?" Kulťany tam viděl a jedna z nich se docela zapojovala.

Iska před ním dál couval, ale nakonec z něj vypadlo proč.
Feier se zastavil, koukl na něj a sedl si.
"Aha, takže odkud vítr vane." Zamyslel se, naklonil hlavu na stranu.
"Dobře, to obvykle má nějaký důvod. Napadl tě někdy někdo jen tak? Klidně i jako vlče? Nebo tě bili kvůli tvojí magii?" Zkouší to.
"Ono to může být klidně i jen proto, že ses tak dlouho všem vyhýbal, abys je nemrazil, až ses toho začal prostě bát, ať zrovna je důvod a nebo ne." Zkusil ještě také.
Ale bez dalších informací od Isky to nevyřeší. Rozhodně je to důležité.

"Sejdeme se pak zítra ráno někde u řeky a zkusíme, co zvládneš. Myslím si, že máš docela slušné šance se to naučit zvládat. Koneckonců tady spolu stojíme docela dlouho a žádná zima z tebe netáhne." Aspoň nic, co by Feier považoval za problém.

Opět trpělivě čekal, než se Jarumi ozval.
Pak na něj koukl.
"To se samozřejmě může stát. Hlavně, když se teprve učíš sebrat odvahu to zkusit a zeptat se. Obratnost v tom přijde až z cvikem."
Zase se zadíval do dálky a potřásl hlavou.
"Jenže někdy je to buď ty a nebo nic a pak je lepší to prostě zkusit. Jo, možná to nevyjde. Ale taky tím můžeš dost pomoct. A někdy i když to nevyjde, tak to přece jen k něčemu je. Jen ne hned. Někdy trvá, než se to tomu druhému rozleží v palici. A někdy díky tomu přijdeš na to, co je vlastně špatně a příště to zvládneš vyřešit."
Takhle, jak to říká, tak to přijde složité vlastně i jemu.
"Jo, já vím. Zní to divně. A hádám, že jsi tohle zrovna moc slyšet nechtěl. Jenže, je to tak. A já ti lhát nebudu. A ne, ani te´d si nejsem jistý, jeslti to tady právě královsky nevořu. Jenže jsem tu já a jsi tu ty a ne někdo jiný, že? Život tě někdy strčí do situace, o který jsi neměl tušení a nečekal jsi ji. Někdy v jednom kuse. Zrovna ty bys to vědět měl, už jako vlče jsi zažil, co je to skončit někde, kde jsi nečekal. "
Ví koneckonců, jaký je základní příběh obou bratrů. Proč jsou tak dobří bojovníci. Ale sám má už co dělat, aby se tady nechvěl. Z toho všeho. Také není moc zvyklý na takovou otevřenost. Ani to nemůžu svádět na zimu, ne po tom, co mě viděl snášet o dost horší teploty a vítr.

Maličko se pousmál. Jo, rozhodně to vypadá, že je Ikkemu líp. Když reaguje takhle.
"Tak koukej odpočívat," napomene ho přátelsky, když ho Ikke začal peskovat.
"Tohle je taky moje práce. Vždycky byla, a vždycky bude," upozronil Ikkeho se zvednutým obočím. Je mu jedno, že to Ikke nevidí, Adain ano.
Každopádně to tam ještě zkontrolovap a pak vypadl.
Vracel se ale pravidelně. Zkontrolovat průběh léčení, podat Ikkemu další léky, donést těm dvěma něco k jídlu.
Jen pro vodu posílal Adaina, aby si tmavorudý protáhl taky trochu nohy. Má docela výdrž, ale opravdu jsou chvíle, kdy vlk musí tak trochu z jeskyně ven, že?
Donášku jídla nechal na Adainovi až tehdy, kdy se Ikke dostatečně zlepšil.

"Mám to u pramene rád, spávám tam často." Zabručel. "Hlavně v létě, je tam totiž voda." Odmlčel se. Je jasné, proč je voda důležitá poblíž, když spí. Nejspíš oběma.

Přikývl."No tak vidíš."
Ale pak se nedal. "No jen jednoduše. ano nebo ne, nic víc Ikke... nemusíš se stydět. Jsme tady jen my dva a já mu to nepoletím hned vykládat." Rozhodně nehodlá tak snadno ustoupit a ano, už není pochyb o tom, že ho Ikkeho napínání na skřipec docela baví.
Ale i tak by Ikkeho takhle netrápil, kdyby mu tím nechtěl pomoct. Protože ti dva rozhodně jsou zajímavý pár.
"Říct mu to stejně budeš muset nakonec ty," to řekl úplně jiným, a dost vlídným tónem.

U tuláků ale zase zvážněl. "Jo, já vím. Doufám, že se něco nesemele."
Vyprávění o jednání poslouchal pozorně. "To je dobrá zpráva. Chci si pořádně prohlédnout, co jste dostali. Bude třeba sehnat další zásoby jen co to bude možné." To je nejspíš ikkemu zřejmé.
"Hm, asi ano. Tak je pak naženeme na obhlídku."

Koukl na něj. "To byla jen souhra blbých okolností... Víš sám, že ta nemoc propuká docela náhle, prostě jsem to neměl jak poznat včas." Zvedl obočí.

"To hledají. Hlavně ty na skalách a on má křídla."
Dál ho pak sleduje a ano, rozhodně si to náramně užívá, ikkeho rozpaky nad vstahem s tmavorudým bojovníkem.
"No, zkus to. Je to přece jen přede mnou. Stál bys o to? Prostě jen ano nebo ne." Sám neví, kdy vlastně se v něm vzala odvaha takhle občas někoho popíchnout.

Přikývl.
"A to je to, co mi právě dělá starosti. Za normálních okolností bych už běžel územím a hledal stopy. Jenže..." Povzdechl si a mrzutě koukl na svou tlapu.
"Jo a ani ses mi nestihl pochlubit, jak dopadlo jednání. A kde máš vlastně toho svého Adaina."

Pořád tam tak sedí a čekal. Co na to vše Jarumi.
Maličko si oddechl, vypadá to, že to s ním zatím zvládá.
Ale ani na jeho otázku není zase tak snadná odpověď. Ještě nedávno by něco takového asi ani nezkoušel vysvětlit.
"Teď tě asi trochu překvapím, ale.. já to vlastně nevím. Jen hádám a zkouším. Snažím se nabízet příklady ze situací, které jsem potkal nebo sám zažil, které mi připomene situace, kterou s někým řeším." Mluví naprosto upřímně a je to znát.
"Ještě před nedávnem by tohle ze mě tady nevypadlo Nezvládl bych to."
Potřásl hlavou.
"Jenže ono jde o to nebát se a začít to zkoušet. Někdy to je pěkně těžké a někdy to docela bolí." trochu se zasmušil.
"Ale nakonec to vlastně docela pomůže. "
Cvhíli se zase odmlčel.
"Navíc, asi mám proti tobě trochu výhodu. Měl jsem o něco lepší start, protože jsem zažil někoho, kdo s ostatními mluvit uměl. Vychoval mě a naučil mě léčit. Léčitelé... se o druhé zajímají už z principu jejich práce." Nikdy si nepřipadal jako alfa. Pořád je léčitelem.
Jenže je i tím alfou a tak se prostě snaží, jak to jen jde.

Kouká na něj, jak tam vysloveně panikaří. Na tobě se někdo pěkně vyřádil....
"Isko, klid..." snaží se na něj mluvit klidně. "Běhám tak často, že kdyby mělo všechno počkat, až doběhám, tak nic nestihnu. O nic nejde." Jen si není jistý, že tohle pomůže.
Udělal zase pár kroků blíž, hodlá mu zase trochu počechrat kožich, ukázat mu, že se nemusí tolik bát. Snad mi nezdrhne.

Pokud bude Iska zase couvat, vlídně, ale důrazně ho napomene. "Nemusíš pořád couvat. Nic mi nehrozí, no tak trochu studíš. To přežiju. Umím poznat, kdy je chlad nebezpečný a ucouvnout včas, výhoda toho, že je někdo léčitel." Zvedne na něj obočí a pak se pokusí znovu přiblížit.

"Každopádně pokusy bychom začali zítra ráno. Napřed se musím zeptat Ikkeho. A příliš bych se toho nebál, můžu mu tam zapálit ohniště. A bude klid. To za mojí přítomnosti jaksi není problém." Ušklíbl se. Ne, za jeho přítomnosti je spíš problém, aby něco hořet nezačalo.

Zafuněl a potřásl hlavou.
A po druhém, razantním prohlášení, krátce přiklopil uši a pak je zase napřími. "Ale no jo pořád. Vím, co mám dělat, neboj," zabručel ne moc nadšeně. A taky co nedělat. Opravdu je pořád léčitel. A možná je k sobě někdy dost tvrdý, ale není hloupý.

"Tak ti aspoň může pomáhat, když zrovna budete spolu... což je často." Zastříhal ušima a zatvářil se dost pobaveně, když se Ikke zakoktal u zmínky obřadu. Zkoumavě na něj kouká.
"To si nemyslím... držíte se spolu víc a chováte se k sobě přítulněji než páry, co vyvedly vlčata," rýpnul si do Ikkeho docela zvesela. S vlčaty ale u vás asi bude trochu problém... *
"Tak schválně. Stál bys o to? Představ si ho v takové situaci, po tvém boku, co ty na to." Nedal se odbýt.

Na tuláky si povzdechl. "Jo. A na něm taky byli. Nakonec z toho byla habaďůra a opravdu by mě zajímalo, co to mělo být. " Pranic se mu to nelíbí a nebýt té nohy, tak už vyráží na obhlídku území. Jenže takhle těžko.

______
* Ten se bude divit, co? :D

Zamručel a povzdechl si. "No ještě aby ne."
Znalost správného léku je v tuhle chvíli k nezaplacení.
Musím ho hlídat aby se tak nepřepínal. A to přes léto vrčel, že za ním nikdo nechodí s ničím. Jenže teď se div nestrhal.
Zastříhal hnědýma ušima a koukl na Adaina. Slyšel jeho poznámku.
"Ten tvůj rudoch to vystihl přesně," zvedl obočí. "Koukej odpočívat. A tohle opravdu neřeš."
Zvládal to tu s léčením předtím, zvládne to zase. Nejhorší je stejně za nimi. Ikke toho oddřel dost.
"Budu tě chodit pravidelně kontrolovat, ale myslím, že se to zvládne. Adain na tebe dohlédne a kdyby něco, přijde pro mě. S těmi jeho křídly je docela rychlý."

Nedal to moc znát, ale dost si oddechl, když iska nakonec souhlasil.
"Zajdeme k řece a ukážeš mi, co zvládneš. Bylo by dobré znát možnosti a limity. A opravdu se toho zase tak moc neboj." Potřásl hlavou. Vážně nečeká větší potíže.

Zastříhal ušima a zatvářil se trochu pobaveně, když Iska nechce Ikkeho obtěžovat.
"Myslím, že jsem ti vlastně právě řekl, že Ikkeho nejvíc obtěžuje to, že za ním kvůli zdraví skoro nikdo nechodí." pobavení bylo znát i v tónu.
"Navíc, Ikke sice samozřejmě řeší nemoci, je léčitel, ale tam musí používat byliny jako já. Zranění a úrazy ale většinou může vyřešit hned, svou magií. Omrzliny také. I záněty, které vznikají i u nemoci, ale stejně tam už to není všemocné." Potřásl hlavou.
Možná bych měl méně zabíhat do detailů, jak se v tom má Iska vyznat.
"Každopádně, věřím tomu, že se toho klidně účastní. Jen ho necháme stát trochu stranou, abychom nepřimrazili kožich jemu." Zvedl obočí.

Lehce naklonil hlavu na stranu, ale pohled na něm drží dál. "Samozřejmě, že mohl. Ale nemyslím si, že vážně. Nic, s čím bych si neporadil. " Pořád je léčitel, i když má na starosti celou smečku vlků.
"Je na čase, aby se s tím začalo pracovat. Některé magie je také nutné občas používat, aby pak nedělaly ještě větší problémy," zabručel s povzdechem. Ta jeho do nich patří také.
A pořád ten upřený pohled.
"Takže jsi nebezpečný víc sobě, než okolí. Tím spíš by bylo dobré, kdyby u pokusů zvládnout to lépe, někdo byl. A rozhodně jsi na tom lépe, než já," přidal ještě. Jeho magie stála rozhodně víc než jen jeden život. A ještě nedávno by to takto nevyslovil, nezvládl by to.
"Ikke to myslím zvládne posoudit sám, když mu o tom řeknu. Jenže jestli tě uvidí, jak kvůli tomu takhle plašíš, bude nejspíš ten první, kdo to bude chtít řešit." To znělo docela vlídně, od velkého hnědého vlka. Opět udělal krok blíž. Nebojí se Iskovy magie. "Asi je fér tě varovat, že si občas stěžuje, že za ním nikdo nejde a radši trpí, a že to není správné." Maličko se pousmál. Tuhle stížnost už bylo možné slyšet i od Feiera.