Príspevky užívateľa

Otočil se trochu prudčeji proti němu. "Přijdu ti jako kdoví jaký dobrák? Jako někdo, koho mají všichni rádi? " Jeho hlas zní trochu hrubě... potlačovanými emocemi a rozhodně je v něm znát bolest... bolest ze spousty vyhnání ze spousty míst.
"Do té doby, než jsem narazil na tuhle smečku, byl jsem míň než prašivý pes. A co je horšího, právem."
Lehce se chvěje, srst má zježenou. Tady se rozhodně podařilo najít pěkně citlivé téma...
Tep Feiera prudce zrychlil z toho stresu. Ale přesto se zase otočil a tentokrát si na břehu pramene prostě lehl a čumí do vody. Dokonce ani neodpověděl na poslední otázku.

Kupodivu se na Artemis dokonce usmál a mírně zavrtěl ohonem. "vím, že jsem dost nevrlec... ale nikdy jsem proti mláďatům nic neměl. A nikdy bych jim neublížil, ano?" řekl jí překvapivě jemně. Jak to tak bývá, v těhle situacích jeho hlas ztrácí bručivý podtón a zní mnohem lépe.

Ale pak došlo na tu situaci s Ikkem a vlk mu na zavolání odpověděl. Zastříhal ušima. "To by nebylo dobré. Budu si s ním muset vážně promluvit, zjistit podrobnosti. Pokud u toho chceš být, tak rozhodně můžeš."
A pak už jen sledoval, jak Ikkemu došlo, co se tu ještě stalo. Sám stojí pořád blízko Artemis. Koukl na ni, uculil se a vesele se na ni usmál, až se dokonce objevil i z tlamy visící růžový jazýček... dost na to, aby to i ona mohla postřehnout, i přes svůj chabý zrak. Sice jen jako rozmazanou šmouhu, ale i tak. Jak je hezky opatrný... Posadil se a čeká, co na to Artemis.

Taktéž jen zabručel. Není ostatně proč to dále rozebírat.
Jen zastríhal ušima. "Otázka je, jeslti je to vždycky k lepšímu... byl jsem... dost jiný než teď... Jsem zdrženlivější... a nemyslím si, že bych byl teď lepší.. " Frustrovaně zafuněl. Tohle je složité.. jak mu to vůbec vysvětlit.
Jen krátce na něj koukl.
"Ale jo. Byl... Zeptej se Artemis. Co jsem jí provedl, když se rozhodovala, jakou práci bude ve smečce dělat. " Občas se zbytky toho, co jsem byl přece jen projeví. "Jen... se to teď neprojevuje moc často." V hlase mu zazněl malý osten smutku, za tím veselým vlčetem, kterým kdysi býval. Málokdo by to postřehl, ale ikkeho vycvičené uši s tím problém mít nebudou.

Na chvíli vypadal vlček, že se přece jen zarazil. Feier už skoro začal doufat, když z vlka vypadlo co vypadlo. Odfrkl si. "Možná bych tě tu měl nechat. Pár dní o hladu by tě naučilo si dávat pozor."
Ale zvedl hlavu a už na něj nevrčí. Tváří se sice pořád stejně odmítavě, ale tak malé vlče tady jen tak nenechá. To se nedá nic dělat. Zastříhal ušima a koukl na něj.
"Moc se nevztekej. Mluvíš dost dobře, abys spoustu věcí věděl. Víc se snaž. A teď pojď."
Zabručel na něj a otočil se k odchodu, s jedním uchem natočeným na vlče. Hodlá zamířit k území Přízračných, podél řeky Caynny. Jak se to prtě vůbec dostalo přes Ignu?
"Hej, ty. Umíš plavat?" Zkusil se zeptat. Neumí si moc představit, že by vlče překonalo hory, navíc samo.

Když Artemis nereagovala vrčením a tak, a vlastně spíš trochu uvolnila postoj, opatrně zkusil přijít o něco blíž. Zkrátit vzdálenost. Neuniklo mu, že se jí asi v hlavě honí kde co. To může být docela vážné.. výkyvy nálad mohou být někdy i nebezpečné. No, zkusíme to... Zhluboka se nadechl, odhodlán vykutat ze sebe to, co uměl... velmi velmi dávno. Když byl ještě mladý, jeho magie spala že ani netušil, že ji má, a svět byl úplně jiný. Jsem to vůbec ještě já?
Ještě jednou se zhluboka nadechl a došel ještě blíž. Zbabělče... vždyť ji znáš....
Opatrně, lehce ji šťouchl čenichem do ramene, sotva o ni zavadil. "Přemýšlela jsi někdy nad jmény pro svoje budoucí vlčátka? Budou to pěkné kuličky chlupů, až se narodí... Hlásky tenoučké, ale uslyšíš je i ze spaní. A dřív, než se vůbec narodí, budou znát tvůj hlas a tep tvého srdce. "

Chtěl chvíli pokračovat v tomto duchu, když se zarazil... uviděl Ikkeho, jak tam stojí a zírá kamsi nahoru.. tedy, zírá.. Relativně. Je to Ikke, že ano. Koukl na Artemis, pak na něj. "Hej, Ikke, stalo se něco?"
Neobtěžuje se druhému vlkovi říkat podrobnosti o Artemis. Ikke se svým citlivým čenichem a s tím, co je zač, to bude vědět hned jak na ně upře pozornost.

"Nespecifikoval jsem mu čas... ale snad se to povede." Zamručel. "Když ne, řeknu mu aby přišel za dva dny za soumraku. To by mohlo stačit." Zastříhal ušima.

Koukl na něj a chvíli ho sledoval. "Dost možná jsi kdysi byl. Kdo ví. Talent se obvykle moc nemění po ztrátě paměti." Tohle řekl překvapivě jemně, nechce příliš Ikkeho trápit jeho vlastním problémem. Pak zase jen mlčel a sledoval cosi ve vodě.
"Náhodou vím... Ferenix.. můj učitel a... "maličko zaváhal... "Adoptivní otec... tohle občas prováděl. " Potřásl hlavou. "Já na to nebyl dost trpělivý." Prostě ohnivá povaha. Jenže jsem tehdy netušil, že trochu víc doslova. Znovu přiklopil uši k hlavě.
A co jestli ten čas není? Musím být schopen fungovat a někdy se sotva dokážu k ostatním přiblížit... Ne že by o tom věděli. Potřásl hlavou.
"Býval jsem docela rozpustilé vlče." dodal nakonec po delší době.

"říkal jsem mu to. Aby se pak stavil v jeskyni. Zatím se choval rozumně, takže hádám, že se ukáže." Potřásl hlavou. Feier těmi obraty nepůsobí zmatený. Přece jen, léčitelé jsou oba.

Delší dobu jen mlčí. Přiklopil uši k hlavě a je vidět, že je maličko napjatý. I jeho tep se nepatrně zvedl, jak se jejich téma změnilo na tohle. Není těžké odhadnout proč. A tím ani není těžké poznat, že Feier si je moc dobře vědom, že v pořádku sám není.
"Vyznáš se v psychice? Někdy to může být složité. Pro obě strany." KDysi dávno si taky něco i troufal. Jako by to bylo v jiném životě... To ještě Ferenix žil. A odhodlání je hezká věc, otázka je, jeslti k něčemu bude. Nikdy jsem pořádně nikomu nepřiznal, co se stalo. Nemyslím, že to zvládnu říct. A on do toho asi výrazněji vrtat nebude.

Zastříhal ušima. "Také si myslím. Už na tom nějakou dobu pracuji a zatím na léčbu reaguje dobře. Pořád je dost mladá aby to nebylo marné."
Na Alarica pak jen kývl. "Trénuje, snaží se naučit kde co. Asi ho te´d moc často nepotkáš. Ale docela se drží. Má dost rozumu, aby repsektoval doporučení léčitele." Oaa asi dobře ví, že na tom záleží.

Druhé téma ale bere viditelně dost vážně.
"Hodně zdejších zažilo něco ne moc dobrého. Mám podezření, že i Roo, ale mě to neřekne určitě. Pokud vůbec někdy někomu." A já navíc udělal dost zásadní chybu na začátku. Jo, možná jsem měl důvody, jenže i tak to byla chyba.
Povzdechl si a chvíli šel mlčky. Hlavu trochu skloněnou, je vidět, že nemá nelepší náladu. "Někdy to není jen o důvěře Ikke. Aspoň ne v toho druhého." Zabručel po delší chvíli potichu. Budu se muset změnit abych pomohl smečce? Dokážu to ještě vůbec? Ikke má zájem. Ale sám už ani nevím, co jsem zač.

Zabručel na souhlas. "Jo, s Artemis budu po tobě pak chtít abys s tím vypomáhal. Nikdo jí oči neléčil dokud se nedostala ke mě. Dokážu zákal částečně odstranit, ale nemohu zabránit tomu, aby se to zhoršilo kdyby přišla o léčbu. Ty bys ale mohl. Když ti řeknu co a jak." Potřásl hlavou. Zdraví pacienta je vždycky na prvním místě. "J to složitá práce, ale půjde to. Kromě toho tě zatáhnu do práce na našem mladém lovci Alaricovi. Čerstvě propuknuté astma. Nemyslím si, že by to bylo vážné. záchvatům mohu zabránit. Ale s tebou to bude snazší."
Zastavil a zadíval se na vodu. "Fyzicky to jinak je s nimi docela dobré. Psychicky si nejsem jistý, ale se mnou mluvit většinou nebudou. Je ti asi jasné proč." Odmlčel se... je dost důvodů, proč by s ním někteří neměli mluvit. I když Mornii to třeba nevadilo. Povzdechl si. Až příliš dobře si vědom, že on sám taky jen tak něco někomu neřekl.

"Přesně tak. Navíc jsou na dosah i v zimě." Což je někdy k nezaplacení. Cuknul uchem. Hlavně ty borovice se budou dost hodit.

Koukl zase na něj. "Dobrá. Území znáš, to je jasné. Co zatím říkáš na zdravotní stav smečky?" Zastříhal ušima. Přece jen, to je otázka.. co ho trochu i trápí. Smečka byla až příliš dlouho bez péče. Takže sám je zvědavý, k čemu dospěl ikke.
Otočil se podél břehu potoka a zvolna vykročil. Vlastně už ikkeho ani nezkouší, ale spíš se to mění v normální rozhovor. Jedno ucho má natočené na slepého vlka.

Sleduje ho pozorně. dívá se na něj,i když ví, že pro Ikkeho je oční kontakt nepodstatný. Jde mu ale o ikkeho reakce. Uznale zmaručel. "Fajn. To taky nebylo až tak těžké, ale poradil sis s tím se ctí. I s těmi rostlinami. Jsem celkem rád, že jsi zmínil jehličí. Hodně léčitelů je má sklony podceňovat." Odfrkl si. "Většinou to každý pochopí, když zjistí, že rýma pak trvá ani ne poloviční dobu a nebolí z ní hlava." Což ikke nejspíš ví, ale co. O to v tuto chívli nejde.
Zadíval se směrem k lesu. "O potůčku vím. Je to jen slabý pramen, co se vsakuje. Jeskyni jsem tam nenašel. Vím ale že jsou nějaké dál na severu, mimo naše území. Ale moc jsem to nezkoumal. Nebyl čas. " Potřásl hlavou.
"Fajn. Vyjmenuj mi šest druhů stromů, které bys mohl použít na léčení, čeho a kde bys je našel na území."

Našpicoval uši, ale Ikke nezklamal.
"dobrá. To bylo až moc snadné, tak trochu přitvrdíme. Takže, jehličnatý les a jaké byliny bys tam hledal, nebo jsi zjistil, že tam jsou i teď na podzim. Aspoň pět." Hrábl packou do země a nakonec s mírným pousmáním ještě přidal: " A třeba nějakou zajímavost, čeho sis tam všiml." Tak trochu neúmyslně ho to vlastně začalo trochu bavit. P5esto nechce Ikkeho příliš trápit. Přece jen, na co znát tady každý kámen, když tu nezůstanou. Ale to, jak vnímá prostor a co kde roste, to může být důležité.

Donést... teda dovést... zrovna já.. to určitě. Leda v zubech. Ještě mě osočí z toho, že jsem mu provedl kdoví co. To vlče snad vůbec nemá pud sebezáchovy. Co s ním?
Zvedl hlavu a zatřepal jí. Ten se mi snad zdá...
"Máš si hlídat kam jdeš. Nejsem tvoje chůva abych tě někam vodil." Odpověděl mu chladně. Bez ohledu na to, že jeho duše léčitele mu opravdu nedovolí jen tak nechat na pospas osudu vlče.
"Ne žabít. Zabít. Zakousnout. Roztrhat na kusy. Zničit." S každým slovem k němu zase sklání hlavu, zuby opět vyceněné. Přesto, náhodný pozorovatel by viděl, že pozice těla moc neodpovídá tomu, co vlčeti předvádí na blízko. "A dost možná i... SEŽRAT!" Vybafl mu do obličeje. Jestli nezabere ani tohle, tak vážně netuším co s ním.

Boj soba netrval příliš dlouho. Kulhání si asi vybralo svou daň už dřív a Feierovy útoky se taky projevili. Mornie zvíře stáhla bez problémů a za chvíli již oba stojí nad nehybným zvířetem. Koukl na ni a dokonce se maličko usmál. Jen nepatrně zvedl koutky tlamy. "Dobrý lov." odpověděl pozdravem a krátkým skloněním hlavy.

Ale zašklebil se, když zmínila odtáhnutí kořisti. To mi povídej. "No, tak abychom se do toho dali. " Zabručel, a chytil soba i on. Společnými silami je to o dost lepší, ale i tak pořádná dřina. Domů je to daleko. Nahlas si ale nestěžoval a prostě táhl. Občas byla nutná zastávka na vydýchání, ale přece jen, kousek po kousku, nakonec mrtvé zvíře dotáhli až na místo. "Příště.. fakt lovím blíž..." zafuněl utahaně. Zvíře je dost velké, aby zbyl kus na všechny, což je dobré. Feier se pak taky vytratil. Je v dobré kondici, ale žádný silák. Po tomhle taky kouká někam zalízt.

Podmračeně na něj zírá. "Dost daleko na to, abys tady neměl být. " Udělal krok blíž k němu. "Koukej mazat zpátky domů." Než natrefíš na něco, co ti doopravdy ublíží. Je fuk, co si myslím o tvý smečce. Vlčata nebiju.
"Smečka není rodina. Smečka je společnost vlků. Platí v ní pravidla. Ta moje má pravidlo, že kdo vleze bez dovolení na naše území, toho zabijeme."
Sklonil hlavu k němu a vycenil na něj zuby. Pořádně. A pak tiše, hrdelně zavrčel. Při jeho hloubce hlasu to zní jako by se třásla sama země. Skutečně mu tak trochu jde o to, vlčka vystrašit. Nejspíš toho neumí dost, aby jen tak přežil. Lepší, když se naučí se bát zlých na mě, než aby potkal něco horšího. Přes to všechno, vlče by normálně děsit nechtěl, i když se ho často bojí nejen vlčata.