Príspevky užívateľa

<<<nora

Kouká na vlčici trochu obezřetně... Tak ji to přece jen ještě nepřešlo... ale aspoň mi odpověděla. Povzechl si.
Nenutil ji k reakci na ten zbytek. Nechal ji kousek poodejít a pak se zařail vedle ní. S uctivým odstupem do boku, samozřejmě.
Potřásl hlavou.
"Mimochodem, gratuluju. Brzo ti budu schopen říct, kolik jich bude, jestli to budeš chtít vědět. Dá se to docela snadno poznat. I hodně maličcí už mají vlastní srdce a vlastní tep. Vycvičené uši je mohou slyšet i uvnitř matky. Vlastně se tep často kontroluje aby se vědělo, že jsou v pořádku." Zkusil jí opatrně říct něco, co by ji snad mohlo zajímat víc. Ale blíž k ní nešel.
Sledovat je takhle někdo z dálky, je to asi zvláštní pohled. Navíc, tohle není zrovna místo, kde by nikdy nikdo nechodil. I Ikkeho stopy tu minuli. I když, ten by se možná docela hodil. Napadlo Feiera, jak tak s Artemis postupuje údolím.

Hlídal si ji pečlivě celou dobu... No, tak to vypadá, že už ji ten vztek přešel. Když zastavila, zastavil se taky a ohlédl se po ní. No vida. Sedí.
Otočil se a zamířil k ní. ale opatrně, s hlavou nesenou trochu níž, čumák natažený před sebe, ji pozorně sleduje. "Dobrý? Hlava se ti nemotá?" Zeptal se pro jistotu. A ne kvůli tomu běhu, ale jde tady spíš o ten výlev emocí a stres s ním spojený.
"Asi už tušíš, že tě čekají trochu zmatky v emocích... " Arty je všechno jen ne hloupá. Přesto je Feier maličko opatrný. Kdyby i tohle stačilo na druhý výbuch, tak aby nepřišel o další chomáč srsti.

Zírá na něj, jako by přemýšlel, jeslti se mu to celé jen nezdá. Potřásl hlavou. Jak se může tak moc nebát? To nemá pud sebezáchovy?
Zafuněl. Dost frustrovaně. Rozhlédl se, jestli nezaregistruje někoho jiného ze smečky vlčete. Ne že by doopravdy věřil, že by už dávno nezasáhli, ale naděje umírá poslední.
Zase se koukl na něj. "Je to daleko. A kolem území mojí smečky. Kdyby tě tam někdo načapal, tak bys skončil dost špatně." ušklíbl se. Nepokouší se tvářit nějak mile. Ale to on na nikoho. Na to vlče je ještě slušný. Při zkomolení jména jen zamrkal. Podle tónu poznal, že to nebylo schválně... Ale zkomolit to tak moc? Tak jednoduché jméno? Nechápe.

Trpělivě držel celou dobu, ale tep se mu začal vracet do normálu až po tom, co sojka odletěla.
Oklepal se, abysi urovnal kožich na hřbetě, po tom, co drobná sojka zmizela kamsi do větví.
Celekm rychle posbíral vlastní důstojnsot a tváří s,e že k ničemu nedošlo. Včetně změny ikkeho nálady. Na potvrzení, že se vyhne vykání, jen kývl.
Stejně ho víc zajímá, co a jak ve smečce.
"Tak vidíš. říkal jsem ti to. Jak si vedeš zatím na území? Kde bys hledal třeba podpalisko?" Zkouší ho, nakolik to tu zná.

Kouká na něj... tyčí se nad ním, vlastně dost hrozivě. Přesto se to vlče nebojí. Kolik mu vůbec je? Je to ještě prtě.. asi mi fakt nerozuměl. Ale co tady dělá sám? Je cítit jako hvězdáři, ale to má teda docela daleko. Potřásl hlavou.
"Víš co? To neřeš. Prostě jsem ten, co umí někomu zapálit kožich. " Ale nejsem takový surovec abych podpálil vlče jen tak. To fakt ne. Natož takhle malé. "Co děláš tak daleko od vašeho území, škvrně."
Zabručel na něj. Pořád by asi na většinu vlčat působil dost děsivě. Jenže, on tak prostě vypadá pořád. A na mladého vlčka to stejně nijak extra nepůsobí. Nebo to tak apsoň vypadá.

Už se chtěl divit, jaká holka, když v tom mu na hřbetě přistanou ptačí pařátky. A s nimi celá sojka. Zarazil se. Vlastně spíš maličko ztuhnul... ale nakonec útrpně drží a čeká, až opeřenec s obíráním nepořádku skončí. Ikkemu ale musí být jasné, že on si to tedy moc neužívá. Změna srdečního rytmu a jeho zůstání výš je jasným signálem, že ho to spíš stresuje. Až příliš velká nehybnost taky. Copak mu asi vadí? Sojku přece zná. Nikdy s ní nic nenadělal, dokud se ho nedotkla.
"To ocením. Vážně ho nemám rád," odpověděl svým obvyklým hlubokým bručivým tónem."
A zadíval se kamsi do dálky. Pak krátce koukl na Ikkeho. "Ty bys na to neskočil, takže to celkem nehrozí. Navíc, nejsi z těch, co to moc hrotí, ne?" zastříhal ušima. Ale pak radjěi změnil téma. "Jak se ti zatím líbí ve smečce?"

Ani se nehnul, když se Ikke zarazil. Ale i tak se dalo poznat, kdy to léčiteli došlo. Jen škoda, že vytáhl to protivný vykání.
Zvedl se na nohy a oklepal se. Hlavně aby dostal z kožichu nepořádek, který tam ležel. Je přece jen podzim a padaného listí je dost a dost. "Jo, to ty taky. Lidské manýry mi sem tahat, fuj... vykání..." upřesnil to na závěr nakonec. Tváří se zase jako obvykle.
Ještě jednou se důstojně oklepal a předstírá, že si kontroluje kožich. Po očku koukl na vlka, který jasně vyzývá ke hře. "To tak, ještě fakt dostanu infakrt!" Odpověděl mu. Zrovna on, o kterém asi už i Ikke sám ví, že tu tráví spoustu času během. Takže i to je vtip. ale i tak ho asi k rošťárnám dál nepřiměje. Ale napřímil uši a sleduje ho docela se zájmem.

Netrvalo dlouho, než si všiml bílé srsti v porostu. A samozřejmě i toho, že se snaží nenápadně plížit. Zastříhal ušima. Vlastně mu to jde docela dobře. Kdybych už předtím ho necítil, a nestál náhodou správným směrem, nevěděl bych o něm.
čím dál víc je jasné, že Ikke chce přehrát svého druhu přepadení. Tak tam tak chívli čuměl do prostor, ne ale přímo na ikkeho a přemýšlel, co s tím. Mám, nemám? Měl by radost. Ale tak.. no vlastně proč ne...
Sklonil hlavu a dal se do pití a když sojka začala vyvádět, poslušně se na ni otočil. Uši mu rejdily sem a tam, jak se snažil odhadnout, co ikke udělá. Pro jistotu se lehce rozkročil, kdyby na něj slepý léčitel skočil.

To ale neudělal. Místo toho s halekáním dopadl vedle. Feierovi bleskl v mžiku v hlavě šílený nápad. Uculil se koutkem tlamy a schválně sebou švihl na zem, s podivným chrčením. Prostě, předstírá, že dostal infakrt. Ne že by Ikkeho mohl v tomto oklamat, sám by to totiž prokoukl snadno taky. Ikke slyší jeho tep, který jasně říká, že žádný problém není.

No tak se trochu proběhneme.... nestává se mi to nějak často? Pomyslel si, zatímco směřuje jejich běh údolím. Zdálky to vypadá spíš jak nějaký trénink a Feier se vlastně nepokouší zdrhnout, spíš jen běžet mimo její dosah. "Můžu tě ubezpečit, že kdybys je nechtěla, na rozdíl od spousty léčitelů bych ti nedovolil se jich jen tak zbavit.. řešil bych... prvně důvody... proč to tak je... A to se musí co nejdřív... jde tady přece o životy..."konverzace za běhu není zrovna snadná, ale je dost trénovaný aby to šlo. Doufám, že nezačne zase s plameny. "Ledacos se dá vyřešit... i strach z toho, jak to bude... " Co já te´d s ní mám do háje dělat? "Jedním ze vzácných, ale hodně vážných problémů budouccích matek je... deprese... která může znamenat odmítnutí vlčátek a ohrožení pro ně... proto jsem se zeptat musel..." Poslouchá mě vůbec? "No tak.. poslyš, běh je fajn, a neublíží ti, ale neměla by ses hnát na hranici možností, jo?" Zkouší ji přesvědčit, aby trochu zpomalila, i když si není moc jistý, jak to udělat. Doufám, že se uklidní, než někoho potkáme.

Dobře, tohle nedopadlo dobře.
Velmi opatrně, nenápadně, od ní dál couvá, s pohledem upřeným na ni. Jenže zeptat jsem se musel.. takové případy se stávají a je to důležitá součást diagnózy...
Nestihl se ani pořádně zamyslet co dál a už zahučely plameny. Na nic nečekal, odrazil se, dozadu, otočil se a plnou silou svých dlouhých nohou se žene ke vchodu. Zatímco od Artemisiny tlamky odletují hnědé chlupy, jak se mu stihla zakousnout do plece.. ještě že už couval dost na to aby se jí snadno vyškubl a mohl zdrhat. Uši má natočení k ní, ale oči upřené na cestu.
"Taky byhc nesouhlasil s tím abys o ně přišla, ale zeptat jsem se musel!" snažil se to vyřešit za běhu pryč z nory.
"Je to důležitá součást rozhovoru s léčitelem, protože hodně vlčic kvůli hormonům zpanikaří a stane se to. Dá se to řešit!" Zamířil z nory a snaží se vymyslet cestu někam, kde to nebude tak hořlavé. Pro jistotu. I když její oheň zřejmě nic nezpůsobuje.

Hnědá vlčice vypadá opravdu hodně rozrušeně. Feier zabručel a zastříhal ušima. To teda změny nálad přišly fakt brzo.. No jo, hormony. Povzdechl si, ale trochu ho to uklidnilo.
Když se na něj zadívala jak nakopnuté vlče, zarazil se a trochu se zamračil. Koukl na ni, hlavu mírně naklonil.
"Ale no tak... podívej se kolik vlčat se neustále rodí... Není to tak strašný jak ti připadá, ale v tvém těle se teď děje hodně a hormony dovedou hodně pohnout s náladou. Není to ale konec světa... Nebo snad ty vlčátka nechceš?" Zeptal se nakonec opatrně.. poslední větu řekl hodně obezřetným tónem a pro jistotu se připravil na nutnost uskočit.. protože na tu může vlčice reagovat... opravdu mnoha způsoby.

"Je taky možný, že na nic z toho nedojde. Není to u každé vlčice stejné. " Přemýšlí, jak jí opatrně vysvětlit, že on se musel učit o úplně všech komplikacích, které mohou nastat, jak je řešit.. a jak moc vzácné vlastně jsou když v tom... co to?
Sedící Feier pomalu sklonil hlavu a zírá na Arty, která se o něj prostě opřela... vypadá, jako by viděl ducha. Znejistěl, rozhlédl se kolem... nikde nikdo... "Ehm.. Arty? Děje se něco?" Zkusil to trochu nejistě. Naprosto netuší, co má teď dělat.. nikdy nemusel budoucí matku uklidňovat sám. Vždy u toho někdo byl, třeba Ferenix. Někdy i rodina té vlčice. ale tady a teď?
Opatrně se od ní pokusil vycouvat.

Tváří se rozpačitě, kouká do prostoru, ale nedalo mu to. "Kdyby se objevily jakékoliv jiné potíže, tak mi to řekni. " odmlčel se. "Časté jsou taky zimnice nebo zvracení. to druhé se dá docela dobře řešit." Taky pálení žáhy, a spousta dalších věcí. ale tím ji zatím není potřeba strašit. Potřásl hlavou.
A konečně se na ni podíval. "Tak jako tak, grautluju. A co se tohoto týká, už jsem pár porodů viděl, takže se nemusíš bát, že bych u případné pomoci panikařil." Jako kdybyhck tomu měl sklony.. co to tady plácám.. .Koneckonců, pořád je léčitel a obvykle ledacos posuzuje tak, aby to prostě vyřešil. Tedy, jak co. "Budu si tě chtít pravidelně zkontrolovat. Asi to nebude úplně příjemné, ale je rozumnější pár věcí hlídat. Obvykle to není třeba, ale léčitelé mají sklony být v tomto otravní."

Zafuněl. "Tak to máš štěstí. Kdyby na to došlo, tak doufej, že nezjistí, že tam jsi." Potřásl hlavou a jeho pohled ještě o něco potemněl. "Umí sice vyrobit kde co, ale jsou dost krutí." Prošel dost míst, aby viděl dost z následků setkání s nimi a poznal dost vlků, co je znali dobře. I tam, kde vyrůstal, lidi znali.
"V některých končinách o lidech totiž ví dost. Lidi navíc našemu jazyku nerozumí, takže od nás nemohli nic převzít. Navíc, mají problémy vyjít i sami se sebou, my jsme pro ně tak maximálně zdroj kožichu nebo nepříjemná konkurence, kterou je třeba odstranit." Aspoň mě bude mít za nějakýho světoběžníka a nepřijde třeba na to, co jsem zač a co umím. Takže, možná lepší jí říkat o lidech. Zatvářil se celkem znechuceně. Je vidět, že lidé opravdu nejsou jeho oblíbené téma. Asi dost špatných zkušeností.
Zadíval se kamsi do dálky. Zamručel, ale nakonec jí svoje jméno řekl. "Feier."

Zastříhal ušima a zabručel. "Snad ne." Tenhle rozhovor víc divný už snad ani být nemůže... Špatně vidí, bude mít dobrý čich.. otázka je, jeslti si toho všimla a nebo se tváří, že se to neděje. Povzdechl si, na chvíli trochu sklonil hlavu, zase ji zvedl a zamyšleně hrábl packou do země. "Tos dopadla ještě dobře s tím spaním." zabručel a pak se zarazil. To už to rovnou můžeš zařvat na celou noru.
O to víc, že pak ještě řekla Arty, že je něco jinak. No, hodně jinak. Po očku na ni koukl. Ne, vážně. Musí přece používat svůj čich s těma očima.
"Jak dlouho že jsi se Stadleym? " Zastříhal ušima.
Zadíval se zase do prostoru. "Ono je to asi jedno, tak jako tak... mělo to jisté důsledky... a všichni vlci, kteří používají svůj čenich, to brzo zjistí. Jen nevím, kolik z nich bude vědět, co tvůj pach znamená."