Príspevky užívateľa

Potřásl hlavou. "fakt zvláštní že se všichni vytratili. Ale nikdo neříkal že by se něco mělo dít. Ani jsem neslyšel volání, že by byl problém. Tak asi vážně náhoda." Tak tam sedí... a přemýšlí co s ní. Možná se raději držet bezpečných témat. "Budu ti zase mírně upravovat složení léků. Nemusíš u toho být, stejně tě to neučím vyrábět. Kvůli těm změnám to ani nemá smysl. Ale někdy musíme zkusit naplánovat prohlídku s Ikkem. Bude to složitější práce, nemůže jen vzít svou magii a zasáhnout, to by mohl také zafixovat stav co máš bez šance na zlepšení. Ale věřím tomu, že pokroku dosáhneme."Zastříhal ušima. "Co nějaké jiné potíže, jakékoiv?" Třeba nevolnosti po ránu nebo únava...

Pořád ji tak sleduje. Pak mu došlo, že trochu déle než obvykle a koukl ke vchodu do nory. Budu jí muset upravit léky. Víc se zaměřit na snížení nitroočního tlaku, tohle by mohlo její oči zase zhoršit... a musím mluvit s Ikkem. Zjistit, kolik toho ví o vlčatech a březosti... kdyžtak ho to budu muset naučit. A fofrem. Potřásl hlavou.
"No právěže moc nevyspáváš. Já byl vzhůru brzo ale já někdy lítám i v noci a spím ve dne a cokoliv. Ale ostatní? Sotva vyšlo slunce." Potřásl hlavou.
"Fajn. akorát jsem se chtěl zeptat. Na jak dlouho máš léky, na dva dny, že?" Pokud dobře počítám.
Došel blíž a sedl si, asi metr od ní. Rozhlíží se po noře. Nikdy tu nebyl dlouho. Zatím jen donesl kořist a vypadl.

Pomalu, pomaličku došel blíž k ní. Hlavně nenápadně... koukl na ni, jak tam polehává. "Není tu nějak prázdno? Většinou tu tak brzo bývá víc vlků, ne?" Zkusil opatrně začít hovor tématem, které není nápadné. Jo, rozhodně se jí změnil pach. Ale je to zatím slabé. Zastříhal ušima a nenápadně po vlčici pokukuje. Navíc, ani nezvedla hlavu, to je taky neobvyklý. Většinou je o dost aktivnější.
Zastavil kousek od ní a přešlápl. No.. a co teď? Přejel ji pohledem, ale na to bude od něj zvyklá. Dělává to pokaždé.

Feier byl dnes vzhůru hodně brzo. Zase ho vzbudil nad ránem sen, co stál za houby a tentokrát se už ani nepokoušel usnout. Místo toho se vyrazil proběhnout a povedlo se mu natrefit na skupinku bažantů... za pařátky te´d nese dvě slípky a jednoho mladého kohouta a spokojeně si s nimi míří do nory. Měl vlastně čtyři, ale jednoho s klidem sežral. Naprosto bez výčitek. Vzhledem k tomu, kam se ve smečce vyšplhal, tak na to stejně má nárok a pak, pro smečku zbylo dost.
Vešel do nory a na obvyklé místo chtěl uložil kořist. Je tu dnes prázdno, jen Artemis tu je ale.. zarazil se. Ještě stále s bažanty v ruce se zadíval na vlčici a překvapeně zastříhal ušima. No tohle? Teda, vím, že se ti dva dali dokupy, i když to většina asi ani neví, ale... že by tak brzy? Pach vlčice je totiž nápadně jiný.
Uložil bažanty na místo a zamířil k ní. Ale našlapuje kolem ní raději trochu opatrně, vlčice nevypadá v úplně nejlepší náladě.
"Dobrý ráno." zabručel na ni, až jeho hluboký hlas rezonuje norou. I když nemluvil nahlas.

Přiběhl odkudsi zdálky. Na hřbetě svůj obvyklý vak, a vůbec nevypadá, že by na něm nedávné zranění nechalo jakékoliv stopy.
spokojeně se protáhl. Je fajn, moct normálně běhat a fungovat... takhle brzo. Dobře ví, jak dlouho by ho ty žebra normálně omezovaly. Je fajn tady mít Ikkeho. O to víc, že tento vlk se opravdu hodlá učit a pracovat na sobě. Navíc, poradit si taky umí. S tím, jak často se tady kde kdo mrzačí... o dost lepší pro všechny.
Potřásl hlavou a začal pít z pramene. Ikkeho pach je v okolí dost, nejspíš vzal vážně seznamování s územím. Ale přijde mu tu nějaký silnější. Že by byl vlk poblíž?
Zvedl hlavu a snaží se zjistit, odkud jde pach.

Dál postupuje hezky po hřebenu, jen krokem. Na Stadleyho se zašklebil. Vlastně už bych nemusel a moc by jsi s tím nenadělal. Máme stejnou pozici ve smečce. V očích mu pobaveně zajiskřilo, ale neřekl přece jen nic. Možná je hulvát, ale ne hlupák a Stadley by byl nejspíš schopen pokračovat rovnou během a opravdu se ohrozit. To mu zase došlo. Tak si prostě vykračuje před ním, rozhlíží se po horské krajině a na rozdíl od Stadleyho vypadá, že si to užívá. Jemu se už dech zklidnil. Vlkovi za ním ne a nehodlá znovu běžet, dokud se dech i tep druhého nevrátí na nějakou rozumnou míru.
To chvíli potrvá, ale hřeben je dlouho. "Jak dobře si vedeš s během z kopce? Je to trochu náročný technicky. Jeden přešlap a docela se proletíš." ozval se, když se dech Stadleyho začal vracet do normálu.

Běželi si to pěkně svižně a do pořádného svahu. Feier vybíral cestu aby byla co možná bezpečná, dobře ví, že Stadley se v horách moc nevyzná. A volba cesty je dost důležitá právě v horách.
Místy musejí běžet za sebou, ale to nevadí.
Feier má jedno ucho pořád natočené ke Stadleymu. Hlídá si jeho dech, který postupně těžkne. I jeho tep. No, rozhodně má pevnou vůli. Většina by už zastavila.
Přesto ho hnal dál, jen si hlídal jeho tep. Dorazili až na vrchol svahu, kde Feier přešel do kroku a vyrazil pomalu po hřebeni. Zastříhal ušima a koukl na Stadleyho. "No vida, vyběhl jsi to docela rychle." rýpl si nenápadně. Schválně jde tak, aby ho nešlo snadno oběhnout, protože v tuhle chvíli už je na místě, aby šli jen krokem. Pokud nemá Stadley zkolabovat. Koneckonců, to Feier by ho tu musel křísit.

"je to tady založené na schopnostech a hrdosti. Ne na kdoví čem. Ale to jsem ti řekl už dávno." A Ray má v hlavě mozek a nebojí se ho používat. Možná právě proto, že je mladý.
Sám si položil hlavu na zem, a pohdlně si tam uložil. Vypadá trochu utahaně. Přece jen, se zraněním a s bolestmi ušel kus cesty. A teď, když je po všem, vypadá, že tam nejspíš usne. Oči se mu pěkně klíží. A ani tomu moc nebrání, přece jen, i on ví, že po zranění je odpočinek na místě. ještě aby ne.
Oči se mu zavřely tak nějak samy.

Opět zamručel. "To ano. tolik si nedovolí sem lézt a to je rozhodně dobrá zpráva. Aspoň se tu dá v klidu odpočívat, když je to potřeba. Bránit hranice je nutné tak jak tak. My tu ale máme apsoň klid."
Zase se zvedl a zamířil ke skalám vedle jeskyně, tam si pak lehl. Je to docela úhledné místo nedaleko jeskyně i řeky dole. A podle toho, jak přímo zamířil na konrkétní místo, tady asi už nejednou ležel. Nejspíš si jeho žebra přece jen žádají jetě trochu klidu, i když je Ikke zahojil.
Koukl po Ikkem. Tváří se zvláštně... co si asi vůbec o mě myslí? Moc toho o sobě nevíme. On ani sám o sobě asi, s tou pamětí. Zastříhal ušima. Asi bych bly zvědavější než on a na ty smečky bych se zeptal. Vážně tu nebude mít problémy, je mnohem uctivější než já.

Na praktické důvody jen souhlasně zamručel. Jindy by jen kývl, ale přede jen, je to na místě.
Ale pak se pobaveně uchechtl. "Podle reakcí některých tuláků a členů jiných smeček, tak tahle smečka má podle nich všechno, jen ne hlavy v pořádku. Většinou se rovnou koukají, jako že se jim řítím ukousnout čenich." Zastříhal ušima. Tohle ho pobavilo nedávno i u Targy. Ale aby byl fér, nechovají se tak všichni.
Na to s vyhnáním ze smeček raději nenavázal.. sám sobě se divil, že to vůbec zmínil. Není to něco, čím by se chlubil.

Delší dobu bylo tich. I vítr, ševelící ve stromech a travinách kolem jeskyně, s večerem ustal.
Feier dlouho jen seděl a neodpovídal.
"Víš, že jsem to udělal proto, že si myslím, že tu na to sám stačit nebudu." Potřásl hlavou. "ale, jde o to, že tahle smečka.. mi dala šanci. Když mi ji už dávno nikdo nedal... a nevyděsilo je ani to horší, co se kolem mě děje... takže jsem měl důvod si myslet, že tu nebudeš mít problém. Nebudou je zajímat tvoje oči, jen co dovedeš... mě samotného spousta smeček vyhnalo. Málokdy později než po týdnu." přiznal mu opatrně. Věděla to jen Mal a ta kamsi zmizela.

Ikke to nemohl vidět, ale maličko se mu zvedly koutky tlamy, když se slepý vlk zazubil. Ale neřekl nic, jen zamířil kousek dál před jeskyni. Zastavil se a sedl si. Zadíval se na oblohu, která se stmívá. Přišel s tím zraněním domů až k večeru. "To má." Připustil celkem klidně. "I když u některých věcí se to hledá těžko." Potřásl hlavou, ale moc to dál nerozváděl.
"Třeba jo." Zase vypadá, že se vrací k pochmurnější náladě s kterou přišel. Nebo spíš, ke své normální. Ikke už ho zná dost aby mohl tušit, že většinou je takový.

Odfrkl si. "To musím s někým nutně bojovat, abych si mohl zacvičit?" Koukl na Dextera prakticky nevěřícně.
A vzápětí na to chytil plamenem trs trávy jen deset centimetrů od tlap okřídleného vlka. Naprosto úmyslně. Proč bych neposloužil malou ukázkou. Abych s tebou tu skvrnu nevytřel.
Ale nahlas víc neřekl a jen kouká na Dextera. Uvidíme, co teď uděláš. Přece jen, pořád jsi omega, že? A já ne. Vlastně ho to docela zaujalo, jak se okřídlený vlk projeví.

Zabručel a prvně ani neodpověděl. Vstal a protáhl si svoje dlouhé nohy, zívl. Koukl na Dextera, pak na ten ohořelý kus kamene. "No co asi. Spal Jsem." Přece ti nebudu vykládat, že se bojím spát v noře abych někoho nezapálil ze spaní.
Koukl znovu na skálu. "Hm, asi bude. Proč?"
Otočil pohled na okřídleného vlka. Instinktivně přejel pohledem i jeho křídla, jako obvykle si kontroluje zdravotní stav. To dělá všem, i když to prohlížení někdy vypadá docela zvláštně.

Nerad spí v jeskyni. Až příliš mnoho bylin by mohlo lehnout popelem. To nemůže riskvoat. Tak tuto noc spal tady. Na kamenné louce, kde neroste skoro nic... a nemůže nadělat škody.
I tak, když vychází slunce, je u jednoho balvanu ožehnutá zem a o něco méně trávy, než tam bylo. Ale vycházející slunce zahřívá vlkův kožich a Feier s ne zrovna nadšenm výrazem zvedl hlavu. Do té doby musel vypadat, hlavně z výšky, pomalu jak mrtvola, natažená na boku u ožehlé skály.