Príspevky užívateľa

Zafuněl. "To tě klidně i prozkouším. Ale.. ne dneska." Nezní zrovna vesele. I hlas má mírně zastřený. Z bolesti.
Ikke ale nezklamal, ani jeho reflexy léčitele. To do Kariho to bude muset nějak dostat, ten to v sobě zatím vážně nemá. Koukl na svůj vak u nohou.
Znova zafuněl. do přiznání se mu nechce, ale tak, co nadělá. Poznal by to na něm nejspíš i vlk, co léčitel není. "Podjela mi noha na vysokým svahu plným kamení." Zjednodušeně řečeno. "Otřes mozku a naštíplý žebra. Nic, co by se nespravilo." To prnví tak do rána, žebra budou horší. A cesta odtamtud mu také moc nepomohlo. Po sundávání vaku se mu spíš trochu motá hlava. Možná proto jen tak čumí na ten vak a nehýbe se.

Akorát koukal na konečně sundaný vak, zadýchaný z bolesti, kterou musel při sundání ustát. Vrbová kůra, co sežvýkal tam v ruinách, už nefunguje.
A jak na potvoru, zrovna někdo jde. Zastříhal ušima když se ozvalo Ikkeho hlas. Jen zabručel. I tak ho Ikke asi po hlasu pozná. Koukl ke vchodu. Opatrně, ale zhluboka se nadechl. Dech i tep se mu už klidní, i když nedýchá úplně normálně. Přece jen, dal natlučeným žebrům docela zabrat.
"Tak jsi to tady našel." Konstatoval jen.

Zastříhal ušima a koukl na Stadleyho. Nevypadá, že by na to měl kondičku, podle tepu. Ale přitom vypadá, že chce pokračovat. Uvidíme.
Pokývl mu v odově´d a oklepal se. Protáhl si tlapy a pak vyrazil. Pěkně do ostrého kopce a rozhodně to není jen klusem. Spíš docela slušně rychlý běh. Ale jedno ucho má natočené ke Stadleymu a hlídá si ho, aby mu neutekl. Dlouhé nohy v horách nemusí být výhoda. To spíš v rovinách. Ale Feier je na hory zvyklý, takže mu ani nejsou na překážku. Na podobné týrání svých svalů je navíc zvyklý. Jeho nejoblibenější místa vždy byly v horách. Klidně je oba požene až nad čáru sněhu. To je teprve trénink! Hlavně na plíce.

Mlha nevadila ani jednomu z nich, nezpomalili.. běželi ještě dlouho. Ani jeden se neobtěžoval příliš používat oči. Běh byl zvláštním způsobem rychlý i klidný zároveň a odnášel sebou ledacos pryč.
Nakonec se prostě mlčky rozloučili a rozešli se každý po svém. V tlapách hezkou vzdálenost.

Nekomentoval to, jen zabručel a kývl. Pořád není nijak milý. Asi je vážně prostě takový. Ale přece jen, neprojevil za celou dobu žádnou agresivitu vůči druhému vlkovi.
Který se podle toho i choval. Nebál se, nenadělal nic ani s blízkostí Feiera vedle sebe.
"Asi bych ho najít dokázal, ale neumím si představit, že to budu vyhrabávat. To by bylo o drápy." cukl uchem.
Na rozloučení neřekl nic, jen pokývl hlavou. Zůstal tam stát u říčky a přemýšlel, jestli má dělat další experimenty s jílem. Vypálené misky jako viděl kdysi u lidí by se hodily. Ale jak to jen mohli dělat?

Spolu s modrým vlkem klusal do hor. Na rozdíl od něj, Feier klusal zlehka a z vesela. Sice byl podmračený, jasně. To on je vždycky. Ale přece jen.. něco v jeho držení těla a tak je jinak. Jako by nebyl tak moc podmračený. Méně než jindy. Ve smečce si tvrdou prací vydobyl své místo a nikoho neděsí jeho oheň... Hodlá stejěn tvrdě pracovat i dál a teď už se navíc může chovat o dost volněji. Je už jen málo vlků, před kterými je povinen se sklonit.
A dnes si vyrazil na trénink se svým nyní spíš kolegou než velitelem. Oba mají na starosti něco jiného, ale postavením jsou si rovni. Poprvé za celou dobu. Feier se ale i tak chová ke Stadleymu slušně. Přece jen, je to Stadley.
V horách na chvíli zastavil a koukl se na svého společníka. "Tak co? Zkusíme jak dlouho vydržíš běžet do ostrého kopce? Takový test kondice." Zkusil to navrhnout. Takový běh je pěkná zkouška síly tlap i plic a srdce a Feier to moc dobře ví. Sám si tohle provádí docela často.

Dovlekl se k jeskyni... žebra ho bolí opravdu dost. Vypadá schlíple. Má sice jistý krok, ale je vidět, že mu zrovna nejlépe opravdu není. Pomalu vešel dovnitř a opatrně ze sebe sundává vak. Jde to pomalu a dost těžce... Sundat vak není tak těžké, ale znamená to dost komplikovaný pohyb a shrbení se, což je něco, co se s naštíplými žebry realizuje opravdu hodně špatně.
Kupodivu ale nevrčí ani nenadává... je až nápadně tiše. Nejspíš je z těch vlků, co na sebe zranění opravdu neupozorňují, aby ze sebe nedělali kořist.
S cukáním sebou bolestí a se zavřenýma očima ze sebe vak nakonec stál. Nechal ho ležet, stojí nad ním a opatrně to rozdýchává.

Vyrazil si na noční běh. Chtěl si prostě prověřit, jak na tom je, jak se budou chovat jeho žebra po tom, co se o ně postaral jejich nový omega. Nakonec nebylo od věci, že jsem se přizmrzačil sám. Měl bych vědět, jak to vypadá s jeho magií a jak tělo reaguje na léčbu. Takhle to zjsitím nejrychleji. Navíc, kromě Targy mě nikdo s tím neviděl, tak aspoň nemusím nikomu nic vysvětlovat...
Takže běží a pěkně se do toho opírá. Vřesoviště je na tohle dobré. Je to místo, kde se sice dá skrýt, ale současně je tam celkem přehled.
Po chvíli sprintu zvolnil a pečlivě posuzuje, jak se jeho žebra drží.. jenže co to?
Zastavil a natahuje svoje velké uši. Targa? S někým mluví..? Ne. To vypadá spíš na mluvení ze spaní.
Zamračil se a potichu zamířil směrem k hlasu druhého vlka.
Tak nakonec stanul nad ležícím a škubajícím se vlkem. Pořádná nožní můra. Zamračeně ho sleduje. Je jasné, že ho bude muset probudit. Ale jak to udělat, aby ho vlk u toho nesežral zaživa. O kousance zrovna nestojí.
Povzdechl si, okoukl si prostor okolo a našel si místo, odkud bude moct snadno ustoupit. Taktický ústup je důležitý. A pak.. nahlas štěkl Targovi do ucha. Hned kus odskočil, připraven v případě nutnosti zdrhat.

Jen co Mornie vyrazila, využil svých dlouhých nohou a vyrazil přímo vpřed, za vyhlédnutým zvířetem. Je dost rychlý, aby ho dokázal dostihnout. Ale nepokouší se o hrdinské kousky jako skákat parohatci po krku nebo tak. Ne. Hezky si vyhlédnul vhodný moment a bleskovým skokem a chňapnutím jde zvířeti po zdravé zadní noze. Zabránit mu v útoku, zatímco jeho společnice a velitelka lovu, se stará o to, aby běžel kam má. Jedno ucho má natočené k ní a dává dobrý pozor, aby věděl, kde je. Kdyby se i přes spojenou snahu obou jejich sob dostával příliš blízko ke stádu, je Feier připraven odradit ho zapálením trávy jemu v cestě. Tím se dá spolehlivě donutit ke změně směru i velmi paličaté zvíře.
Neustále chňapá po zadních nohou soba a dává si pozor, aby vždy uhnul dost stranou, aby nedostal kopanec. Zadní nohy zvířete postupně pokrývá krev a zraněné zvíře nemá šanci stačit stádu. Ale Feierovým úkolem bylo jen jít zvířeti po nohách, tak se toho drží. Stejně asi brzo padne i sám. Ty nohy ho už dlouho neudrží.

Docela by mě zajímalo, jak by si troufla ulovit něco, když se tomu takhle vystaví. I když... bažanti jsou možná dost hloupí, aby blíž přišli. Protáhl se. "Vykání je hlavně lidský zvyk. " Cuknul uchem. "Nemyslím si, že někdo má rád lidi. " Mírně přiklopil na chvíli uši. "Tahat jejich móresy mezi vlky, na tom nic moc slušného není." Aspoň on si to rozhodně nemyslí. A s úctou, s tou už to teprve nemá nic společnýho.
Feier se automaticky tváří vždy o něco víc nevrle na vlka, který tohle používá. Ani teď není jeho výraz zrovna vrcholem roztomilosti. Nicméně, apsoň jí to vysvětlil.
Co já teď s ní? Zastříhal ušima a pomalu se rozešel. Nemůžu přece sbírat bylinky před Nihilskou vlčicí.
Nijak nespěchá, sem tam hrábne packou do země, spíš aby se zabavil, než že by něco hledal.

Nechal Artemis se rozběhnout a pak vyrazil také. Nabral tempo o dost rychleji než ona, takže mu nedělalo potíže ji dostihnout. Pak ale tempo vyrovnal s jejím. Na něj to není nijak rychlé, ale co. Nešlo o to vlčici uštvat, ne? I když to není ani závod. Zastříhal za běhu ušima, jak se mu hlavou mihla vzpomínka na neplánovaný závod s Mal, kterou viděl tehdy poprvé. Jak se vzájemně předháněli. Ani jeden to nehodlal vzdát. Ale tohle je úplně jiná situace. S Artemis závodit nehodlá. Běh je i tak dobrý způsob, jak si vybít energii a uklidnit se.
Zem pod tlapami postupně ubíhá a oba vlci vypadají, jako by snad mohli běžet až do konce světa.
Kolem nich se snáší pomalu mlha. Houstne a houstne, až nakonec zdravé Feierovy oči nejsou žádná výhoda. Nevidí o nic víc než Arty. Nevypadá, že by ho to sebemíň znepokojilo a běží dál nezměněným tempem.

Cukl uchem a zafuněl. Koukl na Artemis. "Zvládneš to odtáhnout?" Protože on jí moc nepomůže a k jeho pramalé radosti je to na něm vidět.
Po Targovi se nekoukal, i když při té jeho žádosti jen přiklopil uši. Neřekl na to nic. Ono Targovi dojde, že to vyřídím.
Nepotřásl uchem, nic, jen zafuněl.

Počkal, až Artemis převezme kořist a pak se vydal spolu s ní dál na území. Pořád vypadá tak trochu jako zmoklá slepice. Ale pokud se hnědá vlčice nezačne sama vyptávat, tak s ní mluvit nebude a spíš bude koukat, kudy by vzal roha. Někam směrem k jeskyni na území smečky. Nehodlá sice spát v jeskyni, ale někde před ní by mohl.

Neviděl důvod, proč to kdoví jak rozebírat. Jen si začal uklízet věci.
"Někdy ti to ukážu dopodrobna," promluvil na Ikkeho, když ocenil jeho metodu.
Douklidil věci a došel zpátky k vlčeti.
"S celou smečkou. A jestli jsi myslel jeskyni, tak ne. Můžeš po celém území smečky. Roo ti vysvětlí co a jak. Ta vlčice, co mi tě naložila na hřbet, když jsme šli sem." A jsem sám rád, že to řešit nebudu muset.
Potřásl hlavou. Koukl na vlče.
Mám tam zajít, nebo pro ni poslat Ikkeho? Na to vlče se spolíhat moc nemůžu. Koukl po slepém vlkovi.

<<<řeka Cayna

šlape vedle Targy a je neskutečně zamračený. Uši přiklopené, pomalu se sune k hranici a vypadá jak zmoklá myš. Ještě pořád mu z kožichu kape voda. A jestli byloé někdy něco zřejmé tak to, že má opravdu bídnou náladu.
A co víc, opravdu se mu nepovede se ztratit a někam zalízt. krátce zvedl uši, když kouknul na vlčici na hranici, pak je zase přiklopil. Aspoň že to není Stadley. Ten by sem i rovnou vysmál, že vypadám, jak zmoklá slepice.
Hlavu má trochu svěšenou a v klidu zastavil až za hranicí. Ale trochu se otočil, aby viděl na oba. Neřekl nic, jen kouká, jak to Artemis vyřeší.

Věšel trochu hlavu a šel dost pomalu. V kombinaci s mokrou srstí, to nevypadalo úplně dobře. I Targa si toho všiml, protože dost ztichl. A i když promluvil, tak potichu. "Bez obav. není to nic hroznýho. Jen... pohyb tomu moc nesvědčí. Dojdu to, jen prostě mi není do hovoru." Tentokrát mu to řekl o dost klidněji. "Jeslti mě potkáš tak za týden, tak uvidíš sám." To ty žebra aspoň srostou. I když příjemný to asi nebude.
Ještě pořád z něj kape voda, když se objevili na dohled hranice.

>>>pláń zajíců