Príspevky užívateľa

"No do vaku se s nima teď vážně cpát nebudu." cukl uchem. Pak na něj koukl.
"Bez obav. Až dostaneš revma, tak to poznáš a já ti to stejně řeknu."
Ostatně ani nečekal, že by Targa věděl, o co tam jde.
Tváří se opět jako obvykle. Ne zrovna vesele a trochu nabručeně. Jen zastříhal ušima. Já to dobře vím. Ale panika je mrcha, víš?
to mu ale neřekl nahlas. Ještě aby.
"oheň sám není jediný problém, když něco hoří. Ale i tak se to hodí, apsoň spáleniny nehrozí." Ještě že ve smečce je nehořlavých víc. Ale i tak v noře spát nehodlám.
Bolest se dost zmírnila, takže začal pokukovat po okolí a vypadá, že se hodlá zase zvednout na nohy.

Zafuněl a koukl na něj. "Nemusíš u toho tak panikařit.. nejsem křehká květinka." Zabručel.
"Zeptat se by navíc bylo rychlejší, než obíhat deset..." zadíval se na hromádku. "Nebo spíš jedenáct, stromů."
Opatrně si zívl. "Bříza se možná bude jednou hodit tobě. Až v zimě z toho počasí dostaneš revma." Neodpustil si malý vtip. Kůra totiž už začala konat svou práci a bolest začala ustupovat.
Feier i tak zůstal chvíli ležet, s hlavu položenou na zemi a čeká.
"A v klidu. Vážně mi nic vážného není. Ty žebra budou dva týdny protivný, a hlava tak do zítra, ale to je všechno. Jen dneska byl fakt blbej nápad se rozběhnout." Přiznal mu. Ale jak začala zabírat ta kůra, tak vypadá lépe.

Feier překvapeně zamrkal, když si Targa stáhl svůj plášť. Tolik mu na něm přece záleží, to není jen tak. O to víc, když se tak moc nechtěl nikdy ukazovat. Koukl na něj, trochu z toho paf.
"Ale neboj." zabručel a položil si opatrně hlavu na zem.
Klid, ticho a nemuset se hýbat je docela dobré. Aspoń se to všehcno trochu zmírní. Jen kdyby na sebe tak ještě pořád neměl tak trochu vztek.
Targa se nakonec vrátil s kde čím. Feier překvapeně zamrkal a koukl na něj. "Aha. Pouště. Měl ses prostě zeptat..."
Ale s jistotou sáhl po správném kousku kůry a začal ho žvýkat.

"Hm.. to sice je. Ale není nemožný že se něco z toho pořád stane." Zafuněl, dost frustrovaně. Nikdy o ničem tady moc nemluvil.
Rozhodně nic, co by zmizelo v propadlišti dějin. Potřásl hlavou a nevypadá ani trochu šťastně.
Ale běh je bezpečnější téma.
Zvedl se na nohy a když souhlasila, že se proběhnou, kývl.
"Určuj tempo, asi bych ti jinak zdrhnul." Přece jen, má delší nohy a všichni už tu ví, že běhá často. Má natrénováno.

Zamručel a kouká před sebe. "jo, to mě napadlo, když jsi řekl že jsi byl jen s rodiči a sestrou." Nejradši by se oklepal, ale s tou bolící hlavou? Ani náhodou.
raději se moc nehýbe.
Ale Targa by zřejmě opravdu rád pomohl.
"Hodila by se vrbová kůra. Nebo tavolník. Ale ten pochybuju, že poznáš. Kor když už je dávno odkvetlý." zabručel a cukl uchem. On sám byliny pozná i poslepu, ale Targa to nemá odkud znát.
"Ono to časem přejde i tak."
Bere to kupodivu docela s klidem. Nijak nadšeně, ale s klidem.

Po ošku koukl na jeho drápy. "V horách asi užitečný."
Moc do hovoru mu zatím není, ten běh opravdu nepomohl a bolí to pořádně. Chvíli přemýšlel, jestli Targu nemá vyslat někam najít vrbu. Šel by vůbec, nebo by si myslel, že je to záminka abych mohl zmizet? Zafuněl. No, bolí to pořádně. Ve vaku by jeden smotek měl mít, ale tam se nedostane a hlavně, už by ho nedostal na hřbet...
Pak se k němu Targa uložil. Feier celkem překvapeně koukal, ale hlavně, v momentě, kdy se na něj položil, se viditelně napnul a na chvíli se mu zadrhl dech, což Targa musel velice dobře cítit. Feier pak odpověděl, celkem stísněným hlasem. "Možná... to není nejlepší možnost při naštíplých žebrech." Ale nezakňučel. Na to je příliš hrdý.

Zafuněl. On sám si o vykání nemyslí nic dobrého. Ale Kari z toho vybruslil docela dobře. Feier to za slušné nepovažuje, spíš za divný manýr, který mu jen připomíná lidi. A nebo ty nejnabubřelejší z některých smeček, které potkal už několikrát a to nejen v Norestu. Takže ne, tohle nemá moc rád. Ale nechal to být. Možná jen opravdu chtěl být slušný k vyššímu postavení.
"I na podzim. Květy nestojí za nic, ale listy mají pořád sílu. Klidně se pak můžeme proběhnout a ukážu ti, že je najdu." oklepal se. No co. Běh by neuškodil. Tenhle jsem nedokončil.
Ale na popis účinků uznale kývl. "I vnitřně může při kontaktu se slunce způsobit vyrážku. Ale jinak dobrá práce. "
Nošení květin na hlavě nekomentoval. Když mu to vyhovuje, no, třeba tam nosí i něco, co je užitečné.
"Vyjmenuj mi pět rostlin, které najdeš i za mrazu, a kde bys je hledal."
Zkouší ho dál nemilosrdně.

Dokud se mu nezklidnil dech, tak nereagoval. Pak jen tiše zamručel a odpvoěděl. "Ale jo." Náladu nemá nejlepší, je to dost vidět. Uši tiskne k hlavě. Ale moc se nehýbe.
Odfrkl si, když došlo na běh.
"To si piš že jsem. Trénuju běh od doby, co jsem byl vlče." Jen byla fakt blbost vyběhnout s naštípnutým žebrem a otřesem mozku.
Trochu se šklebí, koutky tlamy má stažené bolestí dozadu, ale nezakňučel a nestěžuje si.
Po chvíli zvedl hlavu a koukl na Targu. Zatím se raději moc nemá ke vstávání.

Ve stresu a panice ani nevnímal ten dost legrační komentář Targy. Rána do hlavy, co utržil, se na něm asi podepsala dost, protože normálně by sebou jen cuknul a došlo by mu, že Targa dost možná také bude mít nehořlavý kožich.
Dech mu začal docházet už po pár metrech a tak po dvaceti musel zastavit, svět se s ním točil a trhaně dýchal.
Chvíli nereagoval ani na Targův pokřik, ani to že druhý vlk dorazil za ním. Ale nakonec se posadil a pak si opatrně lehl. Složil tlapky tak, aby v leže zůstal napřímený, hlavu drží vysoko, ale pohled upírá do země. Soustředí se na zklidnění a zpravidelnění dýchání, což se mu daří a rozdíl je brzo znát. Nakonec dlouze, ale opatrně vydechl a zamžoural po Targovi.

Napětí se ve vzduchu dalo krájet. K obrovské smůle těch dvou, Feier velice dobře slyšel ty urážky, kterými zasypávali Ikkeho a co hůř, jedna z nich měla tu drzost, že vyhrožovala, že si, hmmmm, označkuje, jeho alfu.
To byla hrubá chyba!
Vztek a energie ve vlkovi vzkypěly naplno. "NIKDO!!! Nebude takto urážet moji novou rodinu."
Oči hnědého vlka jsou temně rudé a pokyn od jejich bety byl poslední kapkou.
S vyceněnými zuby vyrazil jak střela rovnou na ně, připraven drásat a kousat.
A co víc, bez jakéhokoliv jeho úmyslu, jako už nejednou za jeho život, vzplála ve vzteku jeho magie! Přední tlapy obou můrovlků vzplály plamenem, hned u prstů. Ohniska nejsou velká, ale vlčí srst je dost hořlavý materiál a plamínky se začaly bleskově šířit po vlčích nohou nahoru! Ve větru, který způsobují Dexterovy křídla, oheň i tak brzo zhasne sám, ale pokud obě můrovlčice nepřistanou rychle v trávě a neuhasí si o ni plameny, skončí s hodně ošklivými spáleninami a oheň by se lehce mohl rozšířit i na tělo. Když přistanou rychle, sice si užijí pár dní pěkného pálení na nohou, ale nezůstanou jim ani jizvy. Pokud budou otálet a nechat to rozhořet, no, kdo ví, zda ještě někdy na tlapkách budou mít srst.
Smůla, že zrovna dole je tolik připravených tesáků...

Odfrkl si. "Jako by na vzhledu nějak záleželo." On sám tomu důležitost nepřikládá a je to vidět.
Na vlčí maso na něj jen koukl. No tak to bych nežral. Zašklebil se. Jo, je mu jasné, že pokud jde o smrt hladem, asi by kde kdo vybíravý nebyl. Ale představa je to vážně odporná.
potřásl hlavou, což byla pořádná chyba. Hlava ho rozbolela ještě víc.
"Pak jsem obvykle zdrhal o život," prohodil jakoby nic. Ale opravdu vypadá ztuhle.
Když na něj zavolal tím jejich... specifickým oslovením, Feier se na něj podíval, což byla druhá chyba. Vlkovy oči na chvíli potemněly do temně rudé a vzápětí vzplál trs trávy, přímo Targovi pod nohama! Kdyby se neohlédl, možná by zahořelo někde víc stranou.
Feier na dva údery srdce ztuhnul a pak se prostě otočil a vyrazil pryč. je rychlý, ale zranění po pádu mu moc běh neusnadní, takže mu velmi rychle dojde dech.

Sleduje jantarovýma očima dost vážným pohledem Targu. Moc dobře ví, že to co tady vyplavalo na povrch, není zrovna snadná nebo hezká věc. Moc dobře to ví.
"Takže normální smečku jsi nikdy nezažil. Jen malou rodinu, kde ještě někomu hráblo." Jinak se to nazvat nedá.
"Koneckonců, proč by měl někdo mizet a proč by to měl pak někdo házet na tebe, nevypadáš na to, že žereš vlky. " ušklíbl se.
"To já na rozdíl od tebe někoho opravdu zabil. Nebylo to úmyslně, ale to na tom nic nemění. Nebylo to jen jednou. " Dívá se mu do očí, které výrazně potemněly... počkat, to nebudou jen emoce. Skutečně ztmavly ze svého obvyklého jantarového odstínu.
Tak.. a je to venku... asi jsem se do tý hlavy fakt praštil moc. Tělo má nápadně ztuhlejší. Je to zraněním, nebo tím co přiznal?

V klidu si dělal svoje. Vlastně, po dlouhé době si dovolil půlden, kdy se povaloval na okraji syslího háje, uvnitř území smečky a jen tak se válel. Za poslední dobou se neskutečně naběhal. Neválí se jen tak, ale současně také přemýšlí, jak to bude dál a nad některými členy ve smečce, kteří teď spadají pod jeho pravomoc. Pousmál se. Nedávno tulák bez ničeho, dnes součástí smečky a navíc, velitel.
Líně se protáhl, když tu se prostorem nese vytí. Volání.
Zamračil se a ihned stál na nohou. Ikke. Už dřív mu řekl, jak ho má zavolat když něco. Nezaváhal a využil své dlouhé nohy aby vyrazil pořádným tempem k hranici.

Byl tam opravdu velmi rychle, ale nebyl první, kdo dorazil. Uznale kývl na Arty.
Zastavil prudce na hranici a přelétl to tam pohledem. Ikke klopí uši a cení zuby na dvě malá stvoření s křídly. Zamračil se. Jednu z nich už potkal. Hodně zle se podíval na Lumi a vycenil na ni zuby.
Pak až se podíval na tu druhou. Vlastně, stojí tak, že vidí na obě. Artino prohlášení slyšel také víc než dobře.

"Ven! Nebo vás vynesu v zubech." Vysoký vlk se tváří opravdu hodně zle a jeho oči jsou téměř rudé. Pro ty, co ho znají, je to jasné varování nebezpečí, ale to tyhle dvě nevědí.
Pomalu přešel před oba vlky ze smečky. Na což má právo. K oběma narušitelkám je opravdu blízko, tak metr vzdálenost.

Sledoval protažení a odhadoval podle pohybu, jak se jeho tělo chová. Dost pečlivě.
Zastříhal u toho ušima a pořád ho dost sleduje.
"Myslím si, že s tím obličejem a šupanami zbytečně moc naděláš. Vážně tu jsou i o dost divnější. A kolik vlků tady vůbec zná draky?" Skoro žádný. Takže nehrozí že by čekali nějaké zlo jen z toho.
Povzdechl si.
Koukl na něj. Důvěra je hodně vážná věc a Feier popravdě už dávno zapomněl, jak s ní pracovat. Nebo na ni reagovat.
Chvíli tak jen kouká. Pak si povzdechl.
"Co máš vlastně za problémy se smečkama? Já jich měl taky dost, ale... když byla šance, tak jsem moc nezaváhal. I když mě už z dost vyhnali. Obvykle potom, co jsem něco omylem podpálil." odfrkl si.

Sleduje ho spíš zamyšleně než zamračeně. "Přesto to bylo nějak moc. Vnitřní orgány ale zdá se nevykazují známku poškození, nikde není podezřelý otok. "
I tak mu to přijde nějak moc.
"Nevyřadí tě to z provozu? Navíc, asi bys vážně měl víc hlídat jídlo. S tím, že bude větší chladno. "
Ale jinak sedí a nechává mu prostor. Dobře si všiml jeho dechu a reakce. Ten má těch problémů dost a dost teda.
Jeho návrh sice ocenil ale... "A zvládneš to? Mluvíš o sobě stejně rád jako já o mě." zabručel ne moc nadšeně. Přiklopil trochu uši. Samotného ho pořádně bolí hlava. A ty žebra mu taky na náladě nepřidaly.