Príspevky užívateľa

Vážně přikývl na Targovo ujištění. To mu zase je nad slunce jasné.
Došel k jeho boku a opatrně a rychle mu prohlédl břicho, pozorně sledoval, kdy u toho sebou vlk škube. Pak ustoupil z dosahu. Vážně se na něj zadíval.
Ale prověřit to hodlá. Ta reakce Targy se mu nelíbila, muselo to zřejmě bolet víc, než by mělo.

Pak opatrně došel prohlédnout si ty kameny, které tam letěly. Očichal si je, posoudil jejich velikost, strčil do nich packou, aby zjistil váhu. Koukl na Targu.
"Reagoval jsi nějak příliš citlivě na to, že máš být obrněný šupinami a na velikost těch kamenů. Co jsi měl za potíže někdy dřív? Staré zranění, nevolnosti po nějakém jídle a tak podobně."

Pořád ho tak sleduje... Ne, nevypadá ani přívětivě ani mile. "Ne, nic významného. Ale tohle měla být tvoje první reakce. Pokud hodláš být léčitelem." setřel ho. "A odpusť si ten výmysl s mluvením na někoho v množném čísle. To jsou manýry lidí a kytičkářů. " Odfrkl si.
Oklepal se a opadaly z něj zbytky trávy.
Prozkoumal docela pečlivě košík a koukl na něj. "Třezalka roste skoro všude kde je dost světla a šípky taky najde každý. Zásoby pro smečku jsi moc nenavýšil. Všímáš si vůbec v jakých podmínkách rostou jaké rostliny? To musíš znát, jinak jich nikdy nenajdeš dost." Zabručel na něj. "K čemu bys použil třezalku a čím může být nebezpečná." Zkusil na něj vypálit otázku. Uvidíme, jak si povede. Zatím se mu tento vlček spíš vyhýbal, kromě té krátké chvíle v kopečkách a tam se toho opravdu moc nestihlo. Je na čase prověřit jeho znalosti.

Zavrčel a cukl uchem. Nemůžu ty pako!!!
Koukl na něj, krajně nevrle.
"Když ho sundám, už ho domů nedonesu. Ty na území nemůžeš a já ho v zubech neponesu. Nasadit už nejde a navíc, aspoň mi trochu chrání žebra."
Teda spíš hřbet, ale i tak. Ten vak vážně není až takový problém. Dokud je tam kde je. A až se dostane domů, tak ho v jeskyni může nechat a už ho nebude potřebovat, Aspon ne ten den. Navíc, hodlá prostě zalehnout venku před jeskyní a spát. Jen.. raději venku. Jeho zásoby jsou příliš cenné.
takže ne, tohle prostě dovolit nemůže.
I když si dobře uvědomuje, že tohle hrozí, že to mezi nimi nadělá dost velké potíže.

Nespokojeně zafuněl...
"Popiš mi které místo tě bolí, intenzitu bolesti,jeslti je to ostré nebo spíš pulzující. Reakci na dotyk. Kde to je mi můžeš předvést na mě." To svolil sice velmi neochotně, ale na rozdíl od Targy nepochybuje o tom, že ho vlk nenapadne. Takže je to v tuhle chvíli jediná možnost. Aspoň podle Feierova názoru.
A ač je někdy opravdu hulvát, léčení pořád bere vážně. Navíc, opravdu, Targa se zranil když chránil jeho. To prostě nenechá být, to nejde.
Přísně se na vlka podíval a nastavil se tak, aby ho Targa mohl čumákem dloubnout do správných míst. Doufám, že nemá nic s žebrama...
Mračí se u toho pořád, ale je i tak vidět, že jen tak neuhne.

Pořád se tak mračí a jen mlčky zvedl obočí, jak sleduje Kariho. Přejel ho pohledem.
Působí to až skoro děsivě, jak tam vysoký vlk stojí a prohlíží si ho.
Nicméně, ani nepřišel žádný výbuch nebo tak něco. Jen si ho prohlížel opravdu dlouho.
Pak beze slova došel ke košíku a nakoukl, co Kari nasbíral.
Potom se na vlčka znovu koukl. "Správná reakce léčitele by byla jít se podívat, jestli nedošlo ke zranění. " Setřel ho jedinou větou, chudáka. Přestože nezvýšil hlas. Přesto, bylo to setření, nebo výuka? Kdo se v tom hnědém vlkovi vlastně má vyznat.
Znovu koukl do košíku.
"Prohlížel sis uložení bylin v jeskyni? Všiml jsem si, že jsi na několik druhů přidal další kusy. " Koneckonců, aspoň několik druhů mu stihl tehdy ukázat. "Tak schválně. Odříkej názvy, co tu máš." Zkouší si ho.

Feier se plížil spolu s ní překvapivě potichu na svou výšku. Léta tuláckého života lovu pro přežití byla dobrou školou. Ví, na co si dát pozor. Dny o hladu ho naučily.
Napřímil uši, když od ní dostal další instrukce. Jen kývl a zadíval se na kulhavé zvíře. Takže se to možná moc neliší od lovu jelena, jen ty stáda jsou mnohem větší. Ani jelenovi by nešel útokem tam, kam by dosáhly parohy. To je moc risk.

Opatrně se vydal vstříc jejich kořisti. Okamžik, kdy vyrazí a vyplaší stádo, nechal rozhodnout svou společnici. Jeho dlouhé nohy běžce jsou schopné vyvinout velkou rychlost, nepochybuje o tom, že zareaguje včas aby svou práci udělal dostatečně dobře.
Svaly na nohou se lehce napjaly v přípravě k prudkému startu.

Běžel si to územím. Měl sice svůj obvyklý vak, ale tentokrát prázdný. Bral ho spíš, kdyby náhodou. Tentokrát se jde proběhnout. Běží, tlapa střídá tlapu v plynulém tempu, soustředí se aby běžel vyrovnaně.
Lehkým skokem se přenesl přes ležící smrkový kmen a... jen tak tak že se pořádně nerozbil. Je čirá náhoda, že tam v lese stojí jiný vlk ze smečky. Feier ihned po dopadu musel prudce změnit směr, podjela mu tlapa a už letěl jak přezrálá hruška přímo do lesní trávy a mechu.
Vstal, a s pořádně naštvaným výrazem se novopečený gamma medicus smečky otočil na vlka, co tu stál. I když neřekl nic, protože si je dobře vědom, že ten vlk si tady stát mohl. A on že opravdu běžel rychle a není moc hlučný za běhu, nemusel o něm vědět. Z boku se mu odlepilo stéblo trávy a spadlo na zem.

Jen zabručel. Jo. Lov je někdy nepředvídatelný.
"Kdyby se ti některé dny nezdálo jak na tom jsi, vybírej raději méně problematickou kořist. " I když to Alaricovi nejspíš došlo. "Večer se stav do jeskyně, kvůli lékům, budu tam také.
Na nové území jen kývl. "Je tam dost hor. Byl jsem tam ještě jako tulák," přiznal nakonec. Zvědavě u toho okukuje jezevce.
"Fajn, bude dobré se naučit křídla používat. Od někoho, kdo může letět s tebou to bude snazší. "
Zavětřil a kouká na jezevce. Tohle zvíře jsem ještě neochutnal. Většinou jsem jim radši dával pokoj. dobře ví, že jsou to potvory.

Jen kývl. "Běhá se tu docela dobře. Terén je pružný, ale ne příliš měkký, prostoru dost. Kopce tady nejsou příliš ostré, ale jsou tu."
Ale dál to moc nerozebíral a vydal se s ním dolů z hor.

Zbytek cesty proběhl celkem v klidu a v tichosti.
Slezli na úpatí, kde se vydali hledat Roo.

Odrfkl si, ale neobtěžoval se to komentovat. Ani tu hlášku o zoubkách. Abych ti nevysvětlil, k čemu jsou. Ani ty šupiny ti nepomůžou, když se dobře trefím. Ale vlastně to udělat ani nechce a to ani kdyby nedošlo na ten úraz.

Rozhlédl se a koukl i na kameny. "Zase tolik toho letět nemohlo, ne? Kam jsi to schytal?"
Nevypadá, že by to chtěl nechat být.
"A nech toho a ukaž to. Ty nevíš, co umí udělat tupý úder s orgány? No asi ne, nejsi léčitel, že?" Otočil se a koukl na něj.
Podíval se na tu ochranitelskou pozici a odfrkl si.
"Kdybych tě chtěl zabít, pršiplášti, tak bych to udělal fakt jinak a už vůbec ne ve chvíli, kdy jsem rád že stojím."

<<<divoká řeka

Spolu se Stadleym se vrátili od řeky. Mokrý vak na Feierově hřbetě občas pořád pouští kapky, které máčí hnědý hřbet, ale vlk to okázale ignoruje.
V travinách ale zpomalil, začal našlapovat tiše a opatrně. Občas zastavil a zavětřil. V jednu chvíli ticha se opodál ozval výmluvný zvuk bažanta. Koukl po Stadleym a vítězoslavně se usmál. Naklonil tázavě hlavu na stranu. Je na modrém vlkovi, aby gesty určil, kdo kam půjde. Přece jen, to on je tu ten výše postavený.

Zamručel a pak na něj kouklů. "Nesundám. Blbě se to nasazovalo a nějak to domů donýst musím a v zubech by se mi fakt nechtělo. Smiř se s tím."
Tím to pro něj skončilo.
Na zmínku o silákovi spíš vycenil krátce zuby. Hele, taky umím kousnout.
ale moc to nerozmazává. Spíš si povzdechl. "No, to se stává. Asi nemám dobrej den." Protáhl se, ale velice opatrně. Spíš zkouší, co mu tělo dovolí. Pohyblivost by byla dobrá, ale bolest moc ne. Naštíplý žebra jsou pěkně na houby.
Ale nemohl si nevšimnout, co tam Targa provádí. Napřímil uši a zamračeně a hodně přísně na něj koukl.
"Cos vyváděl. A koukej to ukázat." Nevypadá, že vůbec hodlá o čemkoliv z toho diskutovat.

Povzdechl si. Tak ten už dneska poslouchat nebude. Ale bez odpovědi ho taky nechat nemůžu.
"Tak za prvé. Ne, nemusel by u toho být. U spousty případů ne. Navíc, takoví vlci taky chodí po krajině. A za druhé? Hlavně a především jde o to, že může taky dostat nějaké léky někdo, koho jsi už potkal a může z toho vzniknout něco, co nebudeš čekat. A to taky u toho tvého přítele."
Je to vlastně docela důležité. "navíc, občas někoho tak jako tak potkáváš, ne? Nejsem jediný, to víme oba."
Nejsou to zase takové hlouposti. Příště, až se mi to nebude zdát, tak se prostě pokračovat nebude. Tohle přetížení bylo pěkně hloupý a zbytečný. Potřásl hlavou. Teď už je to jedno. V tomhle stavu stejně nebude chtít nic slyšet. A kdoví co se děje v něm uvnitř. Přece jen dostal vlk dost zabrat. Feier ho nechal prostě odejít. Na jeho tvář se vrátil obvyklý zamračený výraz a prostě se pak otočil a vypadl. A rozhodně ne v dobré náladě.

Potřásl hlavou a koukl na Ikkeho. Zastříhal ušima. "Ne, nic, bez obav." Potřásl hlavou.
"Tady mě taky zastihneš celkem často." Ale co tu dělo, to ti radši moc vykládat nebudu.
Nadechl se a rozhlédl se kolem. "Nevím, jak se to tady bude zamlouvat tobě. Je to celkem studený místo. "
Protáhl se a rozešel se. Míří směrem dolů z hor.
"Už máme skoro projité všechno. Běháš slušně. "
Koukl dolů z kopců. "Tam na úpatí je poslední úsek území. Navíc tam nejspíš bude Roo, takže se potkáš s tou, co tě bude mít na starosti dokud budeš omega. "

Až skončíme tady, tak to už končíme, na Podpalisko to nepoženu, tam už ta hra s Roo stejně začala. :D

Zaujatě sleduje Ikkeho u práce. I jeho zářící znaky. No, to se docela nedá přehlédnout.
Ale nekomentoval to, nijak.
Potom přešel k Ocému a opatrně mu sundal dlahu a zkontroloval nohu. Uznale kývl na Ikkeho. "Dobrá práce. Noha je dost ztuhlá, ale kost je v pořádku. Pohlídej mi ho chvíli."
Vlče nechal na starost Ikkemu. Vrátil se za chvíli s košíkem. Má v něm kousky mechu, suchou trávu, ze sítin upletené pruhy a dlouhými pruhy lýka. Opatrně obalil Océho nohu travinami, na pár místech vypodložil mechem a pak to pevně obalil pruhy ze sítiny. Občas vyzval Ikkeho aby mu něco tlapou přidržel. Nakonec to vše zajistil a utáhl pruhy z lýka.
vznikla prapodivná výztuha, která noze dovoluje pohyb, ale ne úplně do krajních možností. Navíc jsou zranitelná místa chráněná měkkou vrstvou. "Tohle jsem vymyslel kdysi sám. Používali jsme to na podporu nohou u vlka po úrazu páteře, aby mohl začít trénovat znovu chůzi. " řekl Ikkemu. Ten sice nemohl postup vidět, ale Feier mu dal možnost si každou součást celého toho 'obalu na nohu' očichat.
Pak koukl na vlče. "Poslouchej. Můžeš chodit. Ale neskákej a neběhej. Zatím. " A vůbec se chovej slušně. Ale Roo na tebe určitě dohlédne.
Ve skutečnosti by to díky Ikkemu noha asi vydržela, ale bude lepší to neriskovat. Je to vlče a ty moc neposlouchají.