Príspevky užívateľa

Chvíli na ni jen koukal. "jednou přistaneš." Odpověděl klidně. I když nemá nejmenší tušení, jak dlouho by jí to vydrželo. Navíc, létavci mají výhodu. Vzduchem se zdrhá rychleji než po zemi, což Feier dobře ví. Ale tak co. Stejně ji nechtěl sežrat. Jen ji strašil.
"Já svačina nejsem. Na to jsem trochu moc tuhý."
Protáhl se a zívl, pěkně líně. Není ospalý, spíš to na ni jen tak trochu hraje. Proč vlastně ne. No, moc jí nebude.
Vstal a o kus popošel. Zahrabal na tom místě párkrát do písku. Jako by tam něco viděl. Nebo rovnou našel.

Moc se mu nechce chodit tak blízko k druhému vlkovi. Je to přece jen blízko. Nelíbí se mu, že by měl jít k vlkovi z jiné smečky tak blízko. Ani trochu.
uši má trochu přiklopené k hlavě, a potichu zamručel. Nakonec ale udělal pár kroků blíž a podíval se na odstín. "Na co ho vlastně používáš ty?" Znal hned několik možností využití jílu a na některé věci je opravdu dobrý. Ale zná i dost jiných možností. Jen si musím dávat bacha, abych se nepodřekl. ¨
ani te´d nešel těsně k vlkovi. A jak došlo na téma lidí, tak to jen zafuněl. "Párkrát jsem je potkal. Před časem." Přiznal. To se konečně nijak netýká ani jedné ze smeček. "Nebylo to v Norestu." Naštěstí.

Velmi vážně a důstojně pokývl. Opravdu si toho totiž váží. "Já vím. A vážím si toho." Přiznal mu to. Moc dobře ví, že to není samozřejmost. To u nikoho. Respekt není samozřejmá věc.
Naklonil hlavu na stranu. "Největší nemehlo je Alaric?" Zkusil si tipnout. A pak ho napadlo ještě něco.
"Uměl bys drzého tuláka srazit ze svahu podobně jako jsi to udělal s větví stromu? Přikutálel by se ti až pod nohy." Zkusil navrhnout. Rozhodně to je docela... zajímá představa.
Rozešel se a míří k řece.

>>>divoká řeka

Tentokrát konečně projevila trochu pudu sebezáchovy a vylekala se.
Zadíval se na ni.
"Malá jsi na to dost. Abys vypadala jako kořist." Ale jeho tesáky už nejsou vidět a i když se pořád mračí, nechňapnul po ní. Jen si ji prohlíží, tím svým podmračeným pohledem. I to kde koho znervózňuje, ale na ni to zřejmě moc nefunguje.
Přesto nakonec vzlétla a tím se dostala mimo dosah. Sedl si a klidně ji pozoruje. Upřeně... jak si lítá sem, tam, sem tam.. "Však já si počkám. Až přistaneš." prohlásil s uspokojením. Samozřejmě, kdyby jí chtěl ublížit, bylo by to snadné. Ale, opravdu jí nehodlá podpálit křídla. "Jak jsi vlastně stará?" zkusil to. Třeba mu neodpoví, ale třeba ano.

Zadíval se na něj. "Jsou hrdé a majestátní. Nepozornému nic nedarují a dají mu to naopak pěkně sežrat. Navíc, jsou tam fajn vyhlídky." potřásl nakonec hlavou. Ale v nížinách ho to nikdy moc nebavilo. "Hory jsou výzva, nic pro slabochy." To je přece jen zajímavější. Feier k ním respekt, i je má současně rád.
Ale to, že se Stadley ptá, jelsit může jít sn ím, to ho div neposadilo na zadek. "Jestli tam chceš jít, tak samozřejmě můžeš. I kdybych o to nestálo, stejně bych ti to přece nemohl zakázat." Ale je milý, že se zeptal. Taky nemusel. A Feier to dobře ví.

Je docela zřejmé, že se Stadleyho názorem nesouhlasí. A moc dobře ví proč. Ale také je mu jasné, že v tuhle chvíli to modrému vlkovi nevysvětlí. Takže jen potřásl hlavou a nechal to prostě být. Bude to tak ostatně lepší.
Nové území je rozhodně bezpečnější volba.
"Vždycky jsem měl rád hory a tam je jich docela dost. Takže jsem měl svoje důvody, proč se tam zdržet." přiznal prostě.
Ale na zapřáhnutí nováčků se jen zašklebil, trošku zlomyslně. "Proženu jim tlapy, až se nebudou stačit divit. " prohlásil spokojeně.
A Stad se rovnou zajímá o další cestu. "Chtěl jsem k divoké řece. Nasbírat vodní rostliny. Některé rostou jen v prudším proudu. " S nějakými důvody proč to, to se neobtěžuje.

Zastříhal ušima a zadíval se na zeleného vlka před sebou. "Netuším jak tyhle věci fungují. Ale hlína obsahuje kde co, že by to udělala mořská voda?"
Koukl do říčky. "Tady je taky? Měl jsem dojem, že jsou ložiska jen tam u moře."
Natáhl mírně čenich, a koukl se, co tam Dino nabírá. Opravdu, je jíl i tady. Hmmm.. to je apsoň blíž. Potřásl hlavou.
Jeho výraz se rozhodně nezlepšil, když zadumaně kouká na nabírané bahno.
A už vůbec ne, jak došlo na zmínku o lidech. "Tak s těmi není vůbec dobrý mít cokoliv společnýho." Potřásl hlavou. Mám si nabrat taky? Nebo se vrátit později? Těžká volba...

"Jak moc velký rozdíl? Dokážeš tak sehnat jídlo?" Pořád je očividně v módu léčitele v práci.
Na agresivitu ani diskuzi o Mal už nereagoval a radši sledoval dál okolí. To bylo zajímavější.
Tedy, až do toho záchvatu smíchu.
"Tak o tom docela nepochybuju. " Ale nerozváděl víc o co jde.
Raději opravdu sleduje okolí, dalo by se až říct, že slídí.
"Samozřejmě že hledám. V lidských sídlech se občas najdou zajímavé věci."
Okoukl si jednu hromadu sutin a začal se po nich škrábat nahoru. Překvapivě obratně, tohle už někdy rozhodně dělal.
Vypadá to vlastně docela působivě.
Až do jednoho momentu. Feier si přece jen tam mezi stádem špatně šlápl. A na jeho noze je to ještě znát.
Když se uvolnil kámen a on musel poskočit, noha ho zradila a neunesla jeho váhu tak jak by měla...
Hnědý vlk v kotrmelcích letí dolů z té haldy kamení. Nebude to zrovna příjemný pád...

Dívá se zase do krajiny. Dlouho neřekl vůbec nic.
Nakonec si odfrkl.
"vy dva byste se měli naučit, že ne všechno je problém." Hlavně Stadley teda. Ne že bych já měl co mluvit. "Za jak dlouho myslíš, že to stejně kde komu dojde? A vážně chceš riskovat, že se někomu zalíbíš a Stadley ho pak sežere? Ve smečce je málo vlčic."
On sám se o žádnou ani nepokouší, takže jemu to nehrozí. Ale jiným? Nespoléhal by na to.

Výmluvným pohledem se zadíval na její bušící ocas. Ne, tohle obvykle nedělala. I když je přátelská.
Podíval se jí přímo do očí.
A když ho poslala za modrým vlkem, zvedl obočí. "Víš co by mi řekl?" Oba asi moc dobře ví, kam by ho Stadley poslal a jakým tónem. "Navíc, odkdy já mluvím o ostatních s jinými? To léčitelé nedělají, pokud k tomu není vážně pádný důvod. Do tvého stavu Stadleymu nic není. Ledažeby... Hm..." Naklonil hlavu na stranu. Stadley u něj nedávno byl. Kvůli.. jistým potížím...
Koukl na Artemis trochu podezřívavě. Že by to ti dva dali dohromady? Hm. To pak není moje věc. Jen nevím, proč s tím tak nadělá.
Ale uklidnil se. Tohle není nemoc, ale pitomě se u toho mnozí umí chovat taky. Zadíval se zase do krajiny.

To podivné stvoření předním je trochu.. hodně lehkovážné mu přijde.
Zamračil se ještě o něco víc a nepatrně zavrtěl hlavou. Co s tímhle mám dělat? Navíc, takhle ji rozhodně někdo sežere.
Než se stihl rozmyslet, co s ní, tak musel honem odvracet hlavu a zavírat oči. Písku se zvedl dost, ale byl dost rychlý aby se mu doopravdy nic nestalo. Jen to dost nepříjemně lechtá v čenich. Kýchl z toho.
Přísně se na ni zadíval.
"Třeba kousal." Promluvil na ni ještě hlubším hlasem než prve. Skoro až hromovým. "Mohla by z tebe být dobrá svačinka." Naklonil se trochu dopředu a ohrnul znovu pysky. Zuby jsou v houstnoucím šeru docela nápadné.
Ve skutečnosti na ni nehodlá zaútočit, ale rád by viděl, jak na podobnou situaci zareaguje. Po Norestu se pohybují i nebezpečnější vlci než on.
"Svačinám se jména neříkaji."

"Můžeš si z toho ale udělat odhad, jak to s tebou bude v zimě. Až bude sníh všude." Pokud teda bude. "Jak ti to šlo s pohybem? Byl jsi tam dlouho?" Léčitel se v něm nezapře.

Na Mal jen zastříhal ušima. "Tím to opravdu není." spíš to prostě někteří mají v povaze. A to se týká i tuláků. "Divil by ses, kolik vlků vyhodí ze smeček za agresivitu." Ne tady v Norestu, ale setkal se s tím dostkrát.
Setkání s Artemis mu pro změnu divné nepřijde. Ignisané nejsou Kult. Běhají mimo území naprosto běžně a Artemis není žádná výjimka.

Koukl jen na Targu, když čekal od Mal jen nadávky.
"Proč by měla nadávat? Myslím, že jsi ji spíš zaujal."
Dal mu trochu materiálu k přemýšlení. Ale pak se rozesmál... Pořádně. A chvíli mu trvalo, než se uklidnil. "Mladší bráška... hlavně to neřekni před nimi.. nikdy... Nebo tě ani tvoje láva nezachrání." Nevím, kdo z nich by vyrazil první, ale vyprášili by mu kožich pořádně.

"To, žes tu nebyl neznamená, že ti to nemohl někdo říct. Což mě třeba ne." Prohlíží si trosky a zamířil rovnou k nim. Beze spěchu. Dost si prohlíží okolí. Na podobných místech často roste opravdu hodně zajímavých rostlin. Lidé je tam zavlekly. Mohlo by se to hodit. Míří hlouběji do trosek.

"To asi nesežral. Popel není k jídlu. Trochu připečený by nevadil." Odpověděl mu klidně.
Na ledovec zastříhal ušima a koukl na něj. "A co říkalo tvoje poloplazí tělo na tamní podnebí?" To ho zajímá víc než Mal.
Ale přece jen mu to nedalo. "Mal je mladá, ale ne hloupá. Rychle přichází na to, že je to složitější." Zamyslel se. "Zmínila se o tobě." Ale dál to zatím nerozváděl.
I když je trochu zvědavý, co na to Targa řekne. Proto nekomentoval řeči o jeho mrtvole.
Koukl na něj jen krátce, když zmínil modrého vlka. Kývl. "ano, vím." ale neřekl k tomu nic. Rozebírat členy smečky s tulákem se mu popravdě zrovna moc nechce. Stadley mu očividně jméno neřekl.

V kopcích před nimi se cosi objevilo. Feier napřímil hlavu a koukl na to. "No, tak o tomto jsem nevěděl. Ty ano?"

>>>Ruiny

Co nejpřesněji se držel jejích instrukcí. Tichý jako sama smrt na sametových tlapkách.
I on zaujatě sleduje stádo, nepokukuje už tolik po Mornii, vědom si toho, že mu může poslat zprávu jinak. Doufám, že jí k tomu stačí mě vidět. Kdyby dlouho nic, tak se po ní raději kouknu.
Ale zatím se jen opatrně plíží blíž. Napřímil krátce uši, když si i on všiml kulhajícího zvířete. Neodolal, a olízl si čenich.
Ohlédl se přece jen po ní a zřejmě právě včas. Očima pak hodil ke zvířeti a pak zase k ní a lehce kývl. Jediná možnost, jak jí mohl dát najevo, že pochopil.
Lehce naklonil hlavu na stranu v gestu naznačujícím otázku. Kudy na něj? To ona ví, jak se stádo asi zachová. Minimálně lépe než o. Takhle velká zvířata jako tulák nelovil.

Pořád na ni kouká dost zkoumavě a přemýšlí, co s ní je. "To dobře děláš." řekl jí trochu obezřetně. Přesto se vlčice opravdu chová dost zvláštně.
A je si toho asi vědomá, podle toho, jak se tam pak usadila.
"Fajn. Takže, co se stalo? Jsi přátelská, to tu víme všichni, ale tohle.... se spíš podobalo někomu jinému, koho jsem potkal jen jednou." Má na mysli jedno opravdu ztřeštěné šedé stvoření.
Hnědý vlk rozhodně nevypadá, že by tu situaci nechal jen tak být.