Príspevky užívateľa

Tiše a opatrně postupoval v závěsu za svou společnicí. Drží se za ní právě proto, aby nebyli vidět na dálku tak dobře. Přece jen, dva vlci vedle sebe jsou nápadnější a větší hrozba, než jeden osamělý. Jednoho by stádo mohlo i déle ignorovat, ale dva už ne.
Neměl tušení, jaká bude taktika, tak jen opatrně našlapuje, jako jeho společnice.
Když se po něm ohlédla, očekával, že mu testy čenichem naznačí směr nebo tak něco.
Místo toho mu myslí projela série obrazů. Zamrkal a nepatrně se napřímil. Došlo mu, odkud to přišlo.Její magie dokáže tohle? Není to moc obvyklé, ale věděl, že to je možné. Jen kývl, aby jí dal najevo, že pochopil. Srdce mu buší trochu ryhcleji. Sám neví, jeslti z toho zážitku nebo blížícího se lovu. Opatrně zamířil tak, jak mu ukázala v těch obrazech a snaží se krčit, aby nebyl nápadný.

K tomu s pachem se už nevracel. Tak jako tak, pořád mu přijde zvláštní, že to nevěděla.
Ale svou dračí podobu zdá se podceňuje.
"Tys nikdy neviděla lovit dravého ptáka? Útok ze vzduchu je hodně účinný, když to umíš. Navíc, kolik vlků kdy vidělo draka? Většinu tím rozhodně vystrašíš. Jen na vlky s ohnivou magií bych to být tebou moc nezkoušel. " Ty oheň neděsí a neuhnou většinou ani před něčím takovým. Většina ostatních se právě lekne, že by ten oheň chrlit mohla. "Ale když to nebudou čekat, tak o to víc." Zastříhal ušima a sleduje ji dál.
V té rodině je to nějaké divné. "To tvou matku neomlouvá, nenaučila tě ani základy." prohlásil nemilosrdně. I když mírně zabystřil při zmínce o opožděném vlčeti. Rád by ho prohlédnul, jenže, tato smečka není jeho starost a tak jako tak, nesmí tam. Navíc, měli by snad mít vlastního léčitele.

Nezaváhal. A společně se pěkně dali do lovu. Je to vlastně docela zábava, ve dvou. Zající umí dobře zdrhat. Jenže, jak jsou vlci dva, a spolupracují, nemají ušáci moc dobré šance. Netrvalo to dlouho a na zemi se válí několik ušáků, kteří už nevstanou. Nakonec ale přece jen zůstali ti dva vlci stát.
Koukl na Artemis. "Jsi celkem obratná." To jí opravdu nemůže upřít. Koukl na vyrovnanou řádku ušáků. A u Feiera je i tahle poznámka dost velká pochvala.
"No tak je odneseme do nory." Začal sbírat zvířata za uši. Budou mít dost co dělat, aby to společně pobrali a odnesli. Tím líp. Aspoň na ně taky vyjde nějaký ten ušák. Feier jen polknul, jak se mu už sbíhají sliny.
Cestou k noře nemůže mluvit, protože s plnou tlamou zajíců to opravdu nejde. Doufám, že jí to v rozhodování přece jen pomohlo. Dál je to na ní. Nenutil ji to nějak shrnout nebo mu říct, co si zvolí. To je na ní a musí si to promyslet sama.

Tiše a zamračeně se koukal za vlkem, jak odchází. Cuknul uchem. Kdoví, co ho žere. nevím o tom, že bych něco provedl, ale zmínil se předtím o pár věcech.. no, uvidíme.
Potřásl hlavou.
Trpělivě stál a čekal, až Stadley odejde z dohledu. Pak se sám otočil a klusem vyrazil po louce pryč. Hodlá to oběhnout podél města a řek, nemusí se ostatně vracet hned. A možná bude i lepší nelézt Stadleymu na oči hned, když je v téhle náladě.
Přidal na tempu, protože když už, tak se může trochu pocvičit.
Po chvíli zmizel za obzorem i Feier.

Jen kývl a tiše zamručel. Jemu to stačí. Přece jen, chápe, že pro velitele bojovníků jsou ty reakce asi důležité. Jenže v tomto o sobě Feier ani nepochyboval.
Potlačil povzdech, když se ukázalo, že nic dalšího z modrého vlka nedostane. No co se dá dělat. Ale je to škoda, neškodilo by naučit se něco víc. Kor kdyby nakonec opravdu došlo k nějakýmu většínm incidentu. Výška mi je na nic, když nevím jak ji použít. Potřásl hlavou.
Stadley zamířil pryč. Feier stojí a kouká za ním. Jít s ním, nebo ho nechat být? Nevypadá, že by stál o společnost. Zastříhal ušima a vyčkává. Kdyby chtěl, abych šel s ním, nejspíš by mi to řekl, takže počkám, co udělá.
Přizpůsobí se.

Zamručel cosi, s plnou tlamou Stadleyho.
Když to nevypadá, že by hrozilo pokračování, opatrně druhého vlka pustil. A počkal, až mu dovolí vstát.
Zvedl se na svoje dlouhé nohy, ustoupil dva kroky stranou a oklepal se. Koukl na Stadleyho. "Neřekl bych. Můžu leda využít svoje znalosti anatomie, ale moc nevím jak. Nicméně, zkouškou reakcí jsem prošel?" Zkusil to pro jistotu. Léčitel opravdu musí umět zachovat klid v krizi. "Co bys dělal v podobné pozici ty?" Zkouší vyzvídat.
I když si je moc dobře vědom, že mu to nemusí projít a nemůže s tím nic nadělat. To je už tak, když je Stadley Gamma. A Feier jaksi ne.

"Ano, z Ignisu." Odsouhlasil vlčeti. Naprosto klidným tónem. Pro toho malého musí být děsivý až až. Pro kohokoliv dospělého ale bude zřejmé, že v jeho postoji a výrazu není vůbec žádná agrese. Hluboký bas navíc není na poslech nijak nepříjemný, i když je celkem bručivý.
Vlče ale nezůstalo sami, brzo mu přispěchala pomoc. Prohlédl si vlčici. Tiše, ale důkladně. Ani v tom není nic agresivního. Jen posuzuje její kondici.
"Není váš celý les, aspoň podle toho, jak to máte označené. Nikde jsem vaše značky nepřekročil," dívá se na ni naprosto klidně. Navíc, i mi to potvrdilo dost vlků, že není celý jejich. "A já to nebudu obcházet kdoví kudy jen proto, abych neurazil něčí city, když nejdu nikomu přes území. " odpověděl jí, a do poslední poznámky vložil v hlase dost ledu. Je znát, že vůči vlčeti opravdu byl mnohem slušnější než vůči ní. A také, že to trochu byla reakce na ni. Na její pokus o vyhození jeho osoby. Rozdíl je dost velký, aby mohlo vlčici předním dojít, že na vlče vlastně mluvil vlídně."Ale i tak byste si měli vaše mladé líp hlídat. Vypadá dost malý, aby nevěděl co dělá." Kývl čenichem k vlčeti. "Ode mě mu nic nehrozí. Ale krajem se potulují i jíní vlci." Poslední dobou je po krajině dost pachů Kultu. "Cítil jsem mimo les Kulťany." Přece jen nakonec dodal. Na vlčici by se s klidem vykašlal. Ale to vlče.... Je pravda, že někteří vlci z Kultu žerou vlčí maso? "Hlavně dole u velké řeky. Ale pořád dost blízko k vám. Na pláni vlastně taky." Ušklíbl se a cukl uchem. Po vlčeti jen po očku pokukuje. Vlastně i maličko zvědavě. Nemá moc často co do činění s vlčaty.

Vlček panikařil mnohem méně, než sám Feier čekal. Uznale kývl. Nechal ho chvíli vydýchat. Větší uklidňování bude na Roo. Ale bez odpovědi ho nenechal.
"To byla jediná možnost, jak zařídit, aby tvoje zadní noha zase fungovala. a přestala tě bolet. Pár dní bude citlivá, ale už tě nebude trápit. Aspoň tahle."Bolest už te´d musela hodně ustoupit a díky lékům už by vykloubená noha neměla bolet vůbec během asi tak jedné minuty. Bez nich by zraněný kloub pořád dost cítil, ale léky mají také svou moc. "Navíc, tahle noha už bude zase schopná unést tvou váhu. S tou druhou je to ale horší, tam sis zlomil kost. To se bude hojit dlouho a celou dobu na tu nohu nemůžeš stoupnout."
Feier koukl pak na Roo. Doufám, že mu to pak vysvětlíš líp než já.
Feier se od nich trochu vzdálil, jen pár metrů. K pokroucené borovici, co roste na svahu. Vyhlédl si na ní nějaké větve správného tvaru. Zvedl se na zadní a zavěsil se na větev. Tahá a škube, až ji ulomil. Pak si ji odnesl k nim. Druhá je níž, takže tam to měl snazší.
Teď je o to víc rád, že s Roo už probíral první pomoc. Vlčice ví díky tomu, že Feier chystá dlahu aby zafixoval nohu, až ji srovná. Vysvětlení nechal na ní a mlčky pracuje. S plnou tlamou borových třísek se ostatně mluví špatně a dlahy musí tvarově upravit, aby vlčeti dobře seděly.

Běžel podél hranice Nihilu. Ví, že část tohoto lesa je na jejich území, ale běží schválně těsně za hranicí, nepřekročil ji ani drápkem. Na hřbetě nese svůj nezvyklý vak, míří od moře na sever, domů. Vak je pěkně naditý, kdoví co v něm vlastně má. Cítit z něj nic není, nejvýš hlína.
Nepřekvapilo ho, že tu na někoho narazil. Je to přece jen hranice. Ale... vlče?
Zarazil se a prohlíží si to mladé stvoření před sebou svýma jantarovýma očima a zamračeným pohledem.
To vlčeti rozhodně na odvaze nepřidalo, pach strachu je dost zřetelný a pozice těla mladého vlčka také říká svoje. "Ahoj," zabručel svým hlubokým hlasem na vlče a dál si ho tak měří. "Já jsem z Ignisu." Netuší, jestli mladému vlčeti řekli, co je jeho smečka zač. Každopádně vlčeti neublíží. To by neudělal. Ale trochu se podivuje, co tu ten malý dělá sám. "Neměl bys náhodou být u vás na území? Překročil jsi hranici." Zkusil to.

Takže neviděl. To je zřejmé. Feier si povzdechl. "Silný sloup je útvar z kamenné soli, co vytvořila voda v jeskyni." zabručel na vlka. "Moře by ho zničilo. Takže možná by ses měl sebrat a jít hledat nějakou jeskyni." Teď už skoro zavrčel. Prostě varianta hlášky typu a viděl jsi něco? Ne? Tak to jdi hledat.
A pak udělal páv zásadní chybu. Začal se znovu zajímat o Feierovu večeři. Já to věděl, ty sketo!!!
Feier ihned znovu šlápl na kýtu a zavrčel, dost ošklivě. "Možná bys místo dělání blbostí před někým a žebrání měl jít lovit, naučit se to pořádně." utrhl se na páva dost nevybíravě. Sám je rád, že má večeři jistou. Sice je slušný lovec, ale i tak. A srnčí nemá často.

Sledoval ji mírně zamyšleně, ale nevyptával se. To není něco, co by moc dobře uměl. Ale možná tím později zaúkoluje Ikkeho. S ním by možná mluvila spíš než s Feierem. Ale bude příště raději sám opatrnější.
Roo si to neuvědomuje, ale i když se mnohdy navenek chová jako hulvát a hrubián, Feier není ve skutečnosti zlý. Nikdy by se nedotkl vlčice proti její vůli. Stejně jako respektuje ostatní. Jen... tak nečiní automaticky. Ale v této smečce je to pro něj paradoxně dobré. Tady se nehraje na rody a jména. Jen na poctivou práci.

"Provedl jsem ho územím. Ví, kde co je a kde jsou hranice. Základy jako respekt k výše postaveným, že kořist patří smečce a rozděluje se v pořadí podle postavení. Nutnost poslouchat rozkazy a zákaz útoku na vyšší postavení a vlčata." Odmlčel se. "Ne že by tohle byl útočný vlk."
koukl na Ikkeho. "Tak jako tak bude ještě dost co mu říct, o tom nepochybuju. "

Neměl k tomu moc co říct, tak opět jen souhlasně zamručel. A pak už se běží.
Dusot tlap, slunce nad hlavou, žádné velké horko. Ikke si vede velmi dobře a rozhodně by si nezadal s většinou vlků. Feier se pousmál. Sleduje tu spolupráci se sojkou. Dobrá metoda. Ale kdyby o ni přišel, bude mít větší problémy.
Společně letí planinou až jim vítr cuchá kožichy.
A nejsou tu sami. Otočil se k Ikkemu, když tne zakolísal. Ale ustál to. Feier trochu zvolnil, ale na Dextera jen křikl. "Testujeme fyzičku nového omegy." ale neobtěžoval se zastavit. "Tak poběž. A drž tempo!" Nařídil Dexterovi. Neobtěžoval se je představovat, to zvládli sami.

A už se po pláni ženou tři. Feier je nevede úplně rovně, oběhli si pořádně velký prostor a občas Ikkeho upozornil, když probíhali kolem míst, kde je hodně zaječích nor. Nevedl je ale přímo na ta místa, aby nedošlo zbytečně ke zranění.
Nakonec je otočil k lesu na druhé straně pláně. vítr k nim zanáší pach jehličí dávno předtím, než doběhli k okraji.

>>>jehličnatý les

"Taky si myslím." Nepochybuje o jeho schopnostech a ta sojka je taky výhoda. Na zbytek jen souhlasně zabručel. Protáhl se a zadíval se na planinu.
"Jen co odpadnou ty počáteční zmatky, tak už to bude fungovat pořádně. S Roo jsem prošel i základy první pomoci, bude je učit mladé, až nějací budou. Někteří další se tu taky docela rádi nechali poučit o základech. Půjde to. Nejsou hloupí, jen dost sví. To ale já taky." přiznal se zabručením. Opravdu je ten poslední, co by mohl něco namítat.
"Fajn. Tak běžíme!" Feier vyrazil prudce dopředu, plným tryskem. Jeho dlouhé nohy a trénované štíhlé tělo pracují jako pružina a velmi rychle by takto Ikkemu utekl. Nejspíš. Takže po chvíli zvolnil a nechal se doběhnout. "Ukaž mi, co zvládneš nejvíc," vybídl vlka docela zvesela. Je znát, že běhá rád. Prostor před nimi je volný a rovný, a tráva sice vysoká, ale ne tak aby vlky zastavila. Můžou běžet jako o závod.

Zastříhal ušima, když vyšla odjinud. Bojí se snad něčeho? Na území vlastní smečky? Trochu ho to zarazilo. Aby jí ještě někdy v minulosti někdo něco neprovedl.. v tom případě se nedivím, že mě po tom začátku tak moc nesnáší... Ale nekomentoval to a jen kývl. "Přesně tak. Toto je Ikke, náš nový omega. Ray mi ho dal tak trochu na starost, ale samozřejmě, omegové spadají pod tvou pravomoc. Až se osvědčí, bude později spadat pod moji, je také léčitel." Ale to už víš.
Odmlčel se a koukl, co Roo na to. Pořád drží hlavu mírně skloněnou. Nechce ji zbytečně provokovat, a koneckonců, dostala se nahoru vlastními silami a to si respekt zaslouží. Ignis nerozdává postavení bez práce. "Ukázal jsem mu území a řeklo základy. Ale nemám v tom praxi, navíc bych si nedovolil narušovat tvou práci." řekl tiše a věcně. Zůstal stát a nechal Ikkeho, a´t se dál představí sám. Tedy víc, než se už znají.

<<<syslí háj

"To asi moc ne. Vlastně ani pro někoho, kdo vidí." Uznal Feier připomínku o běhu. "Ale je to dobré na to, aby si jeden udržel podobu terénu v hlavě. Jak moc jsi rychlý?" Zastříhal ušima. "Na pláni nejsou překážky, jen sem tam keř nebo zaječí nora a do těch tě naběhnout nenechám. Takže bychom to mohli ozkoušet."
Navrhl ještě na kraji lesa, než vystoupili ze stromů na travnatou rovinu.
Na debatu o Alaricovi jen kývl. "Věřím tomu, že záchvatům zabráníme. Ale bude nutné ho trochu dokopávat udržovat si kondici. "povzdechl si. "Celé neštěstí je, že nikdo neprohlédnul nikdy ani vlčata. Samozřejmě ani jejich matku, ale ta už ve smečce není. Já ji nepotkal. Odešla těsně předtím. Ale už tady žádné vlče nezůstane bez včasného zásahu léčitele."
Otřepal se a zastavil se na okraji travnatého prostoru. "Připraven k běhu?"