Príspevky užívateľa

<<< nejvyšší strom.

Jen zamručel, když to Ikke vzal bez problémů. Doufal v to, ale přece jen trochu obavy měl. Pochopitelně.
"však to tam poznáš. Budeš tam doma. A ze začátku, nemám problém to proběhnout s tebou. Chodím každý den běhat, abych si udržel kondici." a celkem mu v tom nepřekáží něčí společnost. Natož Ikkeho.

Zlehka doklusali k okraji háje. Odkudsi se ozvalo typické výstražné znamení. Sysli jsou ve střehu, jako vždy. Feier zastříhal ušima a vede vlka do nitra háje.
"Toho astmatika ti pak ukážu. Narodil se tady, jako jedno z vlčat, je to bratr Roo. Jeho zdravotní historii moc neznám. To, že smečka neměla léčitele.. je dost neš´tastné. Zatím se to snažíme udržet pod kontrolou, čeká ho dost práce. Podle náznaků si ale myslím, že je na zásah už asi pozdě. " Frustrovaně zafuněl. "Každopádně to zkusíme, spojíme síly nás obou. Dává to možnosti, jaké jednotlivě nemáme. " krátce se odmlčel a koukl do korun stromů. "Alaric se hodlá stát lovcem, ale zatím toho ještě moc neumí. Trochu jsme společně probírali anatomii. Měl nedávno zlomenou nohu, ale už se mu to zahojilo, bez komplikací. Přivodil si to na rituálu, kdy se z vlčetem stal plnohodnotným členem smečky. To jsem tady sám ještě nebyl. Bylo to jen pár dní před mým příchodem a naštěstí natrefil v divočině na léčitelku, co mu to srovnala." Nemusí Ikkemu vysvětlovat, k čemu by to jinak vedlo.

Nechává Ikkeho aby si trochu háj prozkoumal a prostě jde s ním. "Samozřejmě že bych rád něco takového zavedl. Ale zatím to nešlo. Byl jsem rád, že vůbec zvládám shánět byliny. Vegetační sezóna končí a tady nebylo vůbec nic. " zabručel. Naběhal se opravdu hodně. "ale rád bych to prodiskutoval s Rayem po stěhování. Do té doby na to asi nikdo nebude mít čas a nervy."
Došel s ním skoro k hranici. "Tady jsi už vlastně byl, ale zvenčí. Hranice je jen kousek. Pak vyrazíme na pláň, co se ti líbila. Tenkrát ne při hranici."

Zamířil zase z lesíku ven.

>>>pláň zajíců.

Postupně prošel s Ikkem kde co a vysvětlil mu, na co si jen vzpomněl. Nepochybuje o tom, že určitě něco vynechal. Ale to se postupně zvládne.
Sem ho vede, protože podle pachů poznal, že tu bude Roo. A koneckonců, jakkoliv jsou vztahy mezi nima napjaté, uznává její práci. P5ece jen, dost na sobě dřela. Ikke je omega a jako takový spadá pod její pravomoc-

Zamířil k úpatí a hledá vlčici s krystaly na těle.
"Roo? Jsi tu někde?" Zavolal hned na okraji úpatí a pak zamířil i s Ikkem k ní. Bez velkého spěchu.
Když k ní došli, i Feier mírně sklonil hlavu v pozdravu. Koneckonců, pořád je Roo výše postavená než on a to je nutné respektovat.

Jedno ucho natočené k Ikkemu, dobře si všiml rozdílu v běhu. Ale neřešil to.
Zabručel, tam u stromu. "No jo. Nemohl jsem ti to říct předem.. " olízl si čenich a na chvíli přiklopil uši. Byl by mu to klidně řekl, ale prostě nemohl. "Ale je to tam pěkné. Už jsem tam byl. Myslím, že se ti to bude líbit. Ale proto jsem se tě tenkrát ptal na hory. Je jich tam docela dost."
Zastříhal ušima.
"Jako omega spadáš pod naše učitele a tedy pod Roo. Až nebudeš omegou, tak podle povolání, ty tudíž pak skutečně budeš se mnou. " kývl. "Roo svou práci dělá dobře a dost na sobě dřela. Ty s ní problémy mít nebudeš, a vždycky je ve smečce lepší víc než jeden léčitel. Ne všude si všichni sednou, to asi znáš. A pak, tahle smečka.. to je sbírka paličáků samý malér. Kdyby nebyl Ray tak klidný a rozumný, asi by to tady nedopadlo dobře. "Mimochodem, jeden zdejší vlk je astmatik. Mladý, skoro vlče. Projevilo se mu to až teď, jak už to tak u astmatu bývá, v dospívání."
Potřásl hlavou.
"Tak jdeme dál. Další místo jsi už viděl, ale od hranice. Možná tam občas uslyšíš hvízdnutí. Po krajích žijí sysli."
A znovu zamířil s Ikkem dál.

>>> Syslí háj.

Feier si oddechl, když paličaté vlče přece jen začalo žvýkat. Vrbová kůra vyplněná dalšími rostlinami bolest dost zmírní. Nezabrání jí a i tak to bude dost zlé. Ale bez ní by to bylo mnohem horší a Feier to dobře ví.
Koukl na Roo a lehce na ni kývl. Dobrá práce. Koneckonců, našla způsob, jak ho přesvědčit a to se počítá. Feier počkal, až byliny zabraly, pak znovu upravil kameny okolo zadní nohy. Té, co drží v divném úhlu v kloubu.
"Roo, trochu mi ho hlídej, ať se nepokusí hned zdrhnout, prosím." řekl jí potichu, sotva slyšitelně. Ukázal čenichem na vykloubeninu a naznačil trhnutí. Prudké. Jediný způsob, jak vrátit kloub na místo a musí se to udělat správným směrem. Roo na společných trénincích zažila dost, aby věděla, co přijde.
Feier si počkal, až je připravena, pak prudce chytil Océho nohu a škubnul. A pořádně. Je dost rychlý i přesný aby to provedl ve správném úhlu, navíc to dělal mnohokrát. Ozvalo se hlasité lupnutí... a kloub zapadl zpátky na místo. Feier nohu ihned pustil a je připraven vlče chytit a udržet na místě. Rozhodně to muselo dost pekelně bolet i přes léky.

<<<Pramen řeky

Feier neřekl nic, dokud se nevzdálili od řeky. Jen tak z radosti, to vzal klusem a pěkně ostrým. Nepochybuje o tom, že Ikke nebude mít problémy. Země jim ubíhá pod tlapami rychle a zastavili až v lese. Kolem ševelí stromy a oni oba stanuli před hodně mohutným kmenem... I šepot koruny tohoto stromu zní jinak. Přece jen, velikost koruny je také pořádná. Feier zastavil.
"Tohle je nejvyšší strom na celém území. Docela často tady najdeš někoho z nás, jak tu leží a odpočívá. Sám jsem tu taky párkrát byl. No, když už jsi ve smečce, tak ti hlavně musím přiznat jednu věc. Jasně, provedu tě tady. Do posledního koutu. Ale čeká nás to časem ještě jednou. A tentokrát všechny. Smečka se připravuje ke stěhování. Prostě už... máme tak nějak dost Přízračných vedle. To sám časem uvidíš. Nové místo zatím prozkoumáváme a čistíme. " Zašklebil se. "Tahle smečka neměla vůbec žádného léčitele. Ještě docela nedávno. Já tu nejsem zase tak dlouho. Takže co jsem tady, běhám po krajině jak blázen a vytvářím zásoby léčivých rostliny. Moc času na to nezbylo, takže jsem se nezastavil-. Ale to nejdůležitější už mám. " zamručel. "Bude legrace, přemlouvat smečku aby to pomohli odnést pak... V nejhorším to na etapy odnosím sám, ale proběhnu se taky pořádně."
Oklepal se. "Až to tady trochu proběhneme, tak zajdeme za Roo. Ale ty ji znáš, no. Já a ona jsme.. nezačali nejlíp. Uznávám, že jsem si koledoval. Časem jsem se jí omluvil. I tak to mezi námi zůstalo napjaté, takže se kdyžtak nediv. Hádám, že s léčením bude ochotně chodit za tebou. O té tlapě se mi nikdy nezmínila."

"Samozřejmě alfo." Odpověděl klidně Feier a znovu krátce sklonil hlavu. Z jeho postoje je vidět, že k Rayovi rozhodně úctu má.
Hlavu jinak nese vysoko, má radost, že to s Ikkem proběhlo bez problémů. Slepý vlk se umí chovat důstojněji, než on sám. Opravdu si nemyslí, že by byly potíže. A o Rayovi nepochyboval od začátku. Je to nejmladší alfa, jakého kdy zažil, ale taky nejrozumnější.

Když dostali povolení odejít, Znovu lehce pokývnul a vyrazil s Ikkem pryč. Míří směrem k nejvyššímu stromu. A jen co byli stranou, koukl na slepého vlka. "Takže, hezky ti to tady všechno ukážu a pořádně. Taky tě seznámím s Roo, je to velitelka povolání magister. Učí mladé, a také dohlíží na nováčky. Mě nemá zrovna v lásce, ale jak jde o práci, je spolehlivá. Ty s ní problémy mít nebudeš. '" Zamručel. Dobře ví, proč spolu oni dva nevychází. "Dobrá. Tak to vezmeme pořádně. " A trochu přidal do kroku.

>>>nejvyšší strom

Vážně sleduje vlka, jak se šel napít. Nijak se neurazil, když na něj vyjel. "Nikdy nikdo nezkoušel pracovat s vámi všemi, že? Nejste na to zvyklí. Jenže, řešit cokoliv znamená, že u toho jste všichni. Nejde to jen tak ignorovat." řekl mu vlídně. A na tom si trvá. "Když se to bude ignorovat, některé potíže se časem můžou dost zhoršit. A všechny vás to nakonec může ohrozit." Pořád mluví klidně a vlídně. Nepovažuje Reda za zlého. Ale rozhodně ví, že agresivní vlk může nadělat potíže.
"To, co jsem se ptal o té magii, jak reaguje vlk, co byl třeba pod vlivem něčeho, jsi postřehl? Opravdu by to mohlo být důležité."
Blíž nešel. Není hlupák, i když je mu jasné, že Tawari ho teď asi častuje dost jmény.
"Támhle kousek roste vrba, zkus si utrhnout kus kůry a žvýkat. Na bolest to docela funguje."

Pozorně poslouchal. Zastříhal ušima. "Jsou i teplokrevní ještěři.. ale stejně. Máte v sobě oheň.. neměl by to kompenzovat?" Zeptal se zamyšleně. "Mě samotnému není zima skoro nikdy, ani když ostatním vlkům ano a to nevypadám jako někdo, kdo je na mráz odolnější." A nejspíš to opravdu je tím, že má ohnivou magii.
"Jak moc tě to zpomalí?" Přistupuje k tomu prostě jako ke zdravotnímu problému.
Tváří se zamyšleně.
"Nihil má myslím horké prameny na území, ale jinak je to složitější, co se tepla týká. Horko tam asi opravdu v zimě nebude. Tedy na té pouští" mračí se a přemýšlí, co s tím.

Nezasahoval do jejich rozhovoru. Jen stál kousek vedle, napřímený, hrdý, ale pozorný. Sledoval to celé pozorně. Ale nebyl tak nervní jako když přišel sám, na místě Ikkeho. Raye už za tu dobu trochu poznal a věří jeho úsudku. Ikke je dost silný aby si poradil a Ray to, stejně jako sám Feier, bez problémů vidí.
Na pokyn, že má nováčka na starosti, jen přikývl. "Stejně bych požádal, abych ho mohl provést, kdyby ne. Kvůli bylinám," zabručel tiše. Ale je rád, že to tak Ray rozhodil i bez toho. I když si nemyslí, že by s Roo měl nějaké problémy zrovna dost zdvořilý Ikke.

"Zaskočí ti v krku a pak si z tebe udělám svačinku já." Zvedl mírně obočí a koukl se na něj. Má naprosto nevinný a dost nenápadný výraz.
Pak se zase koukl před ně a prohlíží si okolí.
"Jo, to bych samozřejmě šel. Má to háček.. jejich smečka netuší, že naše smečka má léčitele.. asi je ti jasný, že se nehrnu do toho abych jim to sdělil." Ignis si moc neudržuje přátelství s jinými smečkami. Není ani proč by to dělali.
Okolí je tiché a po smečce není ani vidu. Ale pachy se vzduchem nesou.
"Možná jim moc nejde o to aby se vůbec vědělo, že existují jako smečka. Jejich věc.
Ale otázka o sněhu ho zarazila. Koukl na něj a naklonil hlavu na stranu. Zastavil kvůli tomu. "Jde o tvůj problém s vodou, že? Hm.. nejsem v kraji dost dlouho abych to měl odkud vidět. Nezažil jsem tu zimu. Ale co vím, neprší tam. Takže by neměl ani padat sníh. Námraza tam ale asi bude, to v pouštích bývá."

"To není tráva a nemáš to sníst, jen žvýkat v tlamě." Znova strčí smotek vlčeti.
Opatrně mu prohlíží nohy a jen zvedl pohled k Roo. Nepatrně zavrtěl hlavou. Sotva znatelně. Ale ona je chytrá. Snadno jí dojde, že jí tím Feier říká jedinou věc. Je to opravdu špatné a nebude to bolet jen trochu. Další nenápadný pohyb očima vedl ke smotku kůry s bylinkami. Dost by to usnadnily. Pokud je donutí vlče žvýkat.
Sám je dost rád, že tu vlčice je. S vlčaty to nejspíš bude umět mnohem lépe ona než on.
Přešel před vlče a zadíval se mu zblízka do očí. "Jenže my, nejsme psi." Řekl pomalu a důrazně.
Donutit vlče, aby žvýkalo kůru, nechal dál na Roo a vrátil se k jeho packám. Prohlíží si úhly a pak zvedl hlavu a prohlíží okolí. Jeho vak už skončil na zemi vedle vlčete předtím. Feier opatrně postrčil čenichem pár kamenů. Chystá si prostor. Jedna noha půjde spravit dost, aby po ní s bolestí mohl aspoň kulhat. Ale ta druhá opravdu ne. Nahození kloubu zpátky bude ale bolet dost.
"Sám by nepřežil." řekl tiše Roo. Tou krátkou větou tiše dal najevo souhlas s tím, že ho opravdu vezmou k nim. Zvedl pohled a zadíval se na řeku, pak na vlčka. "Hm.. v nejhorším mi ho vysadíš na hřbet." Zabručel. Budou muset přes vodu. To bude ještě drsné. Ale automaticky předpokládá, že vlče ponese on. Je vyšší, ve vodě to bude výhoda. Navíc, pořád je on ten níže postavený.

Prohlíží si ji, dost zkoumavě, ale nijak vlezle. Netuší, že hodnotí její zdravotní stav a kondici. Jako to dělá každému.
Tím spíš, že zmínka o dešti ji neodradila. Fajn. A co já teď s ní tady? Zamručel.
Povzdechl si a zadíval se do krajiny.
"To bych tady takhle nestál." Zvěř bych leda vyplašil. Ale do vysvětlování důvodů proč tu je, se mu opravdu nechce. Navíc, ani to dělat nemusí.
Koukl na ni. "Proč vlastně tam u vás ve smečce máte ten divný lidský zvyk mluvit k jiným, jako by jich tam bylo víc?" Zkusil se nakonec zeptal. Jemu to přijde dost uhozené. Zůstává stát na místě, sotva vůbec cukne uchem.

"Na mě nebudou stačit." s klidem se s ním špičkuje dál.
Potřásl hlavou. Nejde mu o nějaký zápach vlků nebo tak. Prostě, společnost si má sklony trochu vybírat. Ne vždy ta možnost je, ale co. Zastříhal ušima.
"spíš to vypadá, že to možná opravdu je něčí území, jen to není tak výrazné jako u ostatních smeček."
Koukl na něj.
"Nelezu na území smeček. To dělá jen hlupák nebo sebevrah. I když u kytičkářů by to asi prošlo, tak stejně. Nejsem zase takový hulvát." I to má totiž svoje meze. A je rozdíl mezi blbými kecy a nevrlostí a naprostou absencí základního respektu.
"Pokud tu žije utajená smečka, není na místě sem lézt, ale i oni musejí počítat s tím, že se to dít bude. A hlavně, neměl jsem důvod. Podobných údolí je tu víc a tak nečekám že tu poroste něco, co bych nenašel i jinde." A co by se tedy obtěžoval.
Terén před nimi se zvedá pomalu výš, jak z plání zamířili do kopečků. Dost podobných, jaké mají i u nich na území, ale to Targovi vykládat nebude.

>>>kopečky

Zamračeně zírá na vlčici před sebou. Malou a drobnou a s dost nezvyklými křídly... Na křídla je tu zvyklý, ale takováhle... Je to vlče nebo prostě je tak malá? Fyzicky nevypadá jako mládě. Mladě ano, ale není to měkkost vlčete co v ní vidí jako léčitel.
Ale zatím si ji jen zamračeně měří. To ona, ta to celé vzala úplně jinak a vyrazila zvědavě k němu.
Zamrkal a zůstal na ni zírat tím svým nevrlým pohledem. To se vůbec nebojí?
Zíral na ni a chvíli zvažoval, že na ni zavrčí a chňapne po ní. Ne moc. Jen aby ji trochu vystrašil. Na druhou stranu, pořád je dost mladá.
"Ty máš zase křídla." odpověděl jí nakonec ne moc nadšeně. "A neměla by ses takhle vrhat k jiným vlkům. Máme zuby a koušeme." Vycenil svoje bílé tesáky, dost dlouhé, aby budily respekt. Nemluvil na ni nijak mile, ale ani se vlastně netváří agresivně.

Zvedl koutek tlamy a zastříhal ušima. "Jo. Ale ty jsi drak jen napůl, ne?" odpověděl mu s bohorovným klidem. "A já jsem nestravitelný!" Pro kde koho. Ale přesto je to celé docela legrace. I přes ten zdánlivě vážný tón.
"No, tak je načase to prohlídnout. Uvidíme. Je tu docela dost pachů. Ale že bych extra stál o další společnost, to zrovna ne." zabručel a rozhlíží se. Vlastně pořád co tady jsou. To už tak bývá, když to někde jeden nezná.
Přešel do lehkého klusu, což je jeho obvyklý způsob cestování.