Príspevky užívateľa

Lov byl skončený rychle, i když na ten smyk Feier trochu zvedl obočí a cuknul uchem. Zvláštní taktika.
Koukl na ni. "Nezdrhne ti v tom smyku občas zajíc? Jsou menší a rychleji se otočí." Zeptal se opatrně. On sám by to neriskoval a raději by prostě po něm chňapl čelistmi když by ho dohnal. To ale nemění nic na tom, že jí to vyšlo.
Zaujatě si prohlíží zajíce a olízl si tlamku.
Ale kořist patří smečce a jeden zajíc není nic moc.
Zastříhal ušima.
"Nalovíme další? Kolem jich je docela dost. " A dodávka jídla do nory by nebyla špatná.

Běží a běží, ale vlk za ním to nakonec vzdá. Feier zase zastavil a otočil se k němu. Ale zůstává v uctivé vzdálenosti, a nepolevuje v pozornosti. Kdyby musel zase běžet. Sleduje vlka a nechává ho přecházet.
Uši našpicované a namířené na vlka, vyčkává. A pak přišla změna. No, tentokrát to bylo rychlé.. uvidíme. Potřásl hlavou a dál vlka sleduje trochu obezřetně.
"Každý léčitel svým způsobem je." Usmál se na něj vlídně a lehce zamával ohonem. "Jak ti je?" Pořád ho zaujatě sleduje, ale blíž nešel. Nejspíš už to není Red, ale i tak. Uvidíme jak se bude chovat dál.

Nemluvil už, než došli k Rayovi, jen když si i Ikke všiml chladu, tiše souhlasně zabručel. Hodně tiše, ale Ikkeho smysly jsou dost jemné aby to zaznamenal.
Jo. Alfa ohnivé smečky má ledovou magii. Možná jen dobře, aspoń může ty naše horký palice něčím zchladit. Řekl si v duchu, ale nahlas už neřekl nic.

Zůstal stát lehce stranou. Ikke je trochu sice jeho zodpovědnost, ale je tady sám za sebe a Ignis není stavěný na to, aby někdo jednal za někoho. Tedy, teď je to na Ikkem, jestli svůj zájem obhájí a nebo ne. Feier ho pak rád provede. I upozorní na to, co a jak. I když to bude muset zčásti taky nechat na Roo a dobře to ví. Přesto, hodlá tu Ikkeho provést sám.

Dál s ní šel plání. Zastříhal ušima. Asi jsem ji moc rozhodil. "Tak trénuj. Dost možná se to stane. I když... zdejší vlče... uvidíme." Přece jen, v Ignisu je to málo pravděpodobné. Ale ne nemožné.

Než se ale stačila Artemis rozmyslet, před nimi vyrazil z úkrytu ušák. A pořádný. Feier nezaváhal a vrhnul se za pelášejícím hnědým kožíškem. Ale schválně tak, aby dal Artemis prostor zasáhnout a zajíce ulovit. Jen se stará o to, aby ušákovi odřízl únikovou cestu a ten nemohl zdrhnout někam do strany do křovisek. Artemis sice nevidí moc dobře, ale běžící zajíc není tak moc potichu.

Běžel pouští za večera. Není takový blázen, aby do horkého písku lezl ve dne. Písek je pořád dost horký a Feier cílevědomě běží mezi dunami lehkým klusem. Na jeho hřbetě se natřásá obvyklý vak z lýčí, zatím prázdný.
Neběží sem bez důvodu. Co by tu taky dělal. Ale v poušti roste pár opravdu užitečných rostlin a on to moc dobře ví. Chce si ještě nadělat zásoby, dokud má příležitost. V zimě toho moc neporoste ani v poušti, i tam umí pěkně mrznout a za nocí už je to dost znát i teď.

Vyběhl na další dunu a zarazil se. Není tu totiž sám. Zůstal stát a prohlíží si tvora před sebou.

>>>smaragdové údolí

Jen přikývl. "Popravdě, velké hromadné lovy se tu pořádají málo a nemyslím, že by tě k tomu někdo nutil. Stejně, někdo pořád musí hlídat hranici. A místní jsou vesměs dost schopní, aby i jednotlivci nebo dvojice ulovili i dost velkou kořist. Tak to není ani nutné." Smečka nehladoví a území je bohaté dost. Takže proč by ne.

Na debatu o smečkách už nenavázal. Jen kývl a vede vlka dál proti proudu Igny. Potichu.
V blízkosti pramene zvedl hlavu a špicuje uši. A ano, Ray tam na ně čeká, sedí nad vodou. "Je tam." řekl tiše Ikkemu a nezměnil tempo. Spolu se slepým vlkem jde podél proudu a zamířili přimo nad Rayem. Feier si samozřejmě všiml ledu ve vodě a zastříhal ušima. Ví o Rayově magii, ale nevídá ji moc často. Ikke si možná všimne, že jde od vody trochu větší chlad než by měl.

Feier došel s vlkem až před alfu a uctivě sklonil na chvíli hlavu v náznaku úklony. Vzdal úctu svému alfovi, aniž by u toho jakkoliv alfovi podlézal. Respektuje tohoto vlka víc než dost. I jeho klid. Co je hlavní, dobře to ví oba.
"Zdravím, Raymonde. Toto je Ikke, léčitel, který by rád vstoupil do naší smečky. Je to vlk se silnou vůlí, který se nebál ani nepřísně osudu a poradil si tam, kde by mnozí nepřežili. Je dost silný aby smečce dělal čest. A já bych schopného pomocníka ocenil. " Na Feiera je to nezvykle vzletná řeč, ale přece jen, přijetí do smečky je celkem vážná záležitost.
Pak prostě ustoupil dva kroky stranou a nechal Ikkeho stát před Rayem.

Pořád na něj jen zíral. Upřeně. A opravdu ne mile. Ne že by si z toho vlče něco dělalo. Chodit aniž by upadl. No na rovině to fakt talent nevyžaduje. Odfrkl si.
Přejel vlče pohledem odshora až dolů. "Zatím žádný velký talent nevidím." prohlásil suše.
Udělal krok blíž, teď už na vlčka kouká vyloženě z výšky. "Já jsem Feier. Ten, co připaluje jiným vlkům kožichy!" zaburácel nad ním. Pro hodně vlků by to působilo dost děsivě. Tak uvidíme, jak velkou máš odvahu. Samozřejmě by vlčeti neublížil. Bez ohledu na původ. Ale otestovat jeho odvahu? No proč ne.

"Nebyl jsem sám. Ve dvou je to jiné než o samotě, to jsem lovil taky zajíce. Koneckonců, co bych dělal s celým velkým zvířetem... leda když jsem potkal zraněné, tak jsem to dorazil." Plýtvat jídlem se nemá a srna se zraněnou nohou by stejně nejspíš pošla.
"Ve dvou bys to někdy mohl zkusit, ale to je na tobě. " Potřásl hlavou. "Nebo prostě můžeš dál chytat zajíce." Na chvíli se zamyslel. "Bažant by taky nebyl špatný. Kořist ale patří smečce a ta pak rozděluje. Vyšší postavení mají přednost, ale nestalo se, že bych tu někdy měl hlad." ubezpečil Ikkeho. V nejhorším prostě bude lovit se slepým léčitelem, aby bylo víc jídla pro všechny. To se zvládne.

Vykročil zase údolím.
"Protože předtím jsem nikde nevydržel dlouho. Byly problémy. Těch smeček bylo... " chvíli se odmlčel, pak jen zavtěl hlavou a povzdechl si. Větu nedořekl. "U tebe je to jiné. Ale půjdeme. Pokud nebude u pramene, tak se po něm pohlédneme okolo."

Trochu přidal do kroku a zamířil údolím dál. Dostali se k říčce, která nedaleko pramení a vyrazili směrem proti proudu.

>>> Pramen řeky

Podíval se na vlka po svém boku a zvedl obočí. Jeho nadšení a zájem se rozhodně nedá přehlédnout.
Ale nechal ho, ať si údolí pořádně prozkoumá. Nevede ho nejpřímější cestou. Te´d už není důvod tolik spěchat a mají na to celý den. Nežádal Raye o nějaký přesný čas.
"Docela dobře se tu loví srnčí. Je ho tady dost. Vlastně tady proběhl i můj první lov ve smečce. S naším velitelem bojovníků. Je to jeden z těch, před kterým si opravdu nemusíš dávat pozor na to, co říkáš. I když není zrovna milá povaha. " je znát z tónu, že Feier ho má docela rád, minimálně s ním určitě dobře vychází.
Po chvíli došli k jednomu potůčku, který stéká ze svahů a míří dolů, k dosud mladé Igně. Feier zastavil a napil se. On tam nahoře opravdu byl celkem dlouho. Jak jinak se chová proti mě, když jsem šel stejnou cestu k alfovi.
"Snášíš to dobře. Já, když jsem šel s Mal k Rayovi, tak jsem byl nervní jak pes."

<<< Věžové hory.

"Však sám uvidíš, až místní trochu poznáš." Potřásl hlavou a prostě šli.
U hranice se Feier neubránil malému uchechtnutí. "Skokem do nového života?" Zastříhal ušima a nepatrně si rýpl. I přes tu nervozitu, tohle si neodpustil. Asi to s ním přece jen není tak moc marné. Občas se jeho humor projeví.
Ale víc to nekomentoval a šli dál.

Z hor postupně sestupují do údolí. Obrovského, mohutného údolí mezi horskými hřebeny. Kolem přibývá vegetace a zpěvu ptáků. Přibývá pachů a vůní. Zcela jistě je někde blízko i drobný potůček, sotva větší než stružka. Přišli k hraně údolí od severu a těsně za ní Feier na chvíli zastavil, aby dal možnost Ikkemu aby si to trochu prozkoumal, i ostatními smysly. "Tohle je smaragdové údolí. Možná je blíž hranici, ale přesto je to tak trochu srdce smečky.. Je velké, bohaté, je tu dost zvěře. A dole v údolí je taky nora. Já teda spím radši někde venku, ale dost vlků tam přespává."
Sám to tady má docela rád, i když k noře nechodí. To je ale něčím jiným než že by nora byla špatná.
"Ray by měl být ale spíš někde u pramene Igny. Bývá tam docela často a říkal, že by se tam mohl zdržovat i dnes, tak uvidíme."
Zamířil zvolna do údolí. nespěchá, protože tentokrát chce Ikkemu dát možnost si to tu trochu prozkoumat.

Odfrkl si a přijal to mírně odlehčení tématu. "Jako bys to zrovna ty potřeboval. " Nebo já byl nějaký rváč.
Ještě chvíli se díval do údolí, a jen tiše kývl a zabručel, aby zvukem napověděl Ikkemu, že to udělal.
"Některé vlky jsi beztak mezitím už potkal. S tím, jak všichni běhají pořád kde všude, tak bych se divil, kdyby ne."
Ale otočil se od vyhlídky a otočil čenich k vrcholkům hor před nimi. Vysoké vrcholky korunované sněhem vypadají majestátně i hrozivě. Ale Feier krajinu už celkem zná.
Vede Ikkeho do průsmyku mezi horami.
Krátce zastavil na místě, kde došli k hranici a koukl na Ikkeho. Pousmál se, a pak hranici překročil. Hory kolem jsou pěkně strmé, ale cesta je bezpečná a jistá. Feierovy tlapy našlapují lehce, ale Ikke i tak asi slyší dost, aby mohl jít bezpečně. I když je v horách dost kamení a celkem chladno.
Ale pak začnou postupně vrcholky ustupovat, jak pokračují oba vlci dál.

>>> Smaragdové údolí

Stoupl si vedle něj, blízko kraje svahu a zadíval se do údolí.
"Opravdu je tahle smečka dost jiná... prošel jsem si jich dost a nikde jsem nebyl déle jak týden... někdy ani to ne. Tady.. jsem už mnohem déle. " Přiznal mu potichu a klidně.
Pořád se ještě trochu mračí. "Některá pravidla smečky vypadají dost drsně, ale vždy jde jen o ochranu smečky a našeho soukromí. Ty jsi chytrý, nemyslím, že by ti hrozily problémy. " Co si budem povídat, kdybych opravdu chtěl odejít a zdrhnout, dokázal bych to udělat tak, abych o jazyk nepřišel. Ale nemám důvod to dělat. A Ikke by si nejspíš dovedl poradit úplně stejně.

Feier si něco zamručel pro sebe a pak promluvil k Ikkemu. "Mluvil jsem s naším alfou. Přijme tě, když tě přivedu. Takže se mnou můžeš na území. Touto dobou často bývá na jednom místě, takže docela vím, kde bychom ho mohli najít. " Pokukuje po Ikkem, trochu nervózní. A maličko naštvaný na to, že nervní je, protože dobře ví, že Ikke to z jeho srdečního tepu pozná. Sám to umí taky a Ikke má ostřejší uši než Feier.

Pomalu zvedl hlavu a zívl, jako by tam snad spal. Zamručel, zvedl se na svoje dlouhé nohy a protáhl se. Koukl na něj.
"Ahoj. " Zabručel potichu. Koukl k údolí a pak na vlka. "Já tu občas bývám i jen tak," řekl klidně. A co víc, nepřiznal by to, ale prostě, nechtěl riskovat že vlk přijde a rozmyslí si to. Sice by ho mohl stopovat, ale nemá v tom moc velkou praxi a chtěl s ním apsoň mluvit, jak to vidí s tou smečkou. "Čas není vždycky důležitý." Vlastně, jsou fajn chvíle, kdy tak úplně není. Léčitelům naopak až příliš často záleží i na minutách, což nejspíš moc dobře ví oba dva.
"Tak jak šlo pětidenní přemýšlení?" Nedělá s tím vším okolky.

>>> Lesní říčka

Tiše a klidně běžel vedle ní. Dech vyrovnaný, tempo pravidelné. Zastavil až když zastavila ona. Z chladu tohoto místa si nic nedělá. Nikdy mu nebývala zima. Snad za to může oheň, který skrytě nosí v sobě, snad jeho odlišná srst. Sám neví.

ale když se Mornie zadívala do dálky, zadíval se tam také. Zastříhal ušima. Došlo mu, co je to tam vzadu.
Vážně přikývl, když mu říkala co a jak. Parohy. U samic. Takže dobrý způsob, jak skončit rozpáranej. Jen tak tak, že nezamručel. Lovci budou muset být opatrní a školení, na tohle. Doufám, že to aspoň nejsou tak agresivní potvory jako losi. Losovi se každý rozumný vlk raději vyhne. Hlavně když je to osamělý samec.
"Dobrá." řekl jen prostě a zvolna se rozešel. Na holé planině se nemá tak moc jak schovat, a dobře to ví. Navíc, jeho vyčáhlá postava se také hůř schovává. I proto se pohybuje opatrně a beze spěchu. Trasu nechává vybírat svou společnici. To ona je tu expert. Sám, se zařadil za ni.

Napil se důkladně, takže Mornie nakonec byla hotová dřív jak on. Všiml si, jak opatrně vstupovala do vody, ale hodně vlků je opatrných, jak dojde na řeky a proudy, takže ho to nepřekvapilo. Sám to tu zná dost na to, aby věděl, že voda není nijak nebezpečná. A navíc, voda mu nikdy moc starosti nedělala. Pokud nešlo o nějaké extrémy. Takže prostě říčkou proběhl.

A pak už vyrazili zase vytrvalostním během do dálky. Voda na jeho srsti, stejně jako na její, nevydržela zase tak dlouho. Běh toho setřásl dost a navíc, hnědý nevypadal, že by si s tím dělal hlavu.
Dohnal ji rychle a upravil pak tempo aby běželi bok po boku. Směr k pláni zná, tak se nemusí držet za ní.

>>>Pláň posledních sobů