Príspevky užívateľa

<<< Vřesoviště

Bok po boku běží krajinou. Nijak velkým tempem. Běží, tempo vyrovnané a krajina kolem nich ubíhá dál a dál.
Zvlněná krajina vřesoviště se změnila a přešla do lesního porostu. Listy už začaly měnit barvy a Feierův kožich je v tomto prostředí méně nápadný. Včetně rudé v jeho hřívě.

Drží pořád vyrovnané tempo. Ale u říčky trochu zpomalil a zastavil na břehu, aby se trochu napil. Pije opatrně. Není uhnaný, ale i tak je na místě pít opatrně. Koukl po Mornii, předpokládá, že na něj počká, pokud se nenapije taky. Ale i tak by ji měl být schopen dohnat.

Koukl po ní. Tak uvidíme jak to půjde. sám jsem velkou kořist nelovil a sobi moc malí nejsou. Ale ona by měla vědět, co dělá. Přežila tam na severu. Tak abych se koukal snažit, když mi řekne co a jak.

Připravený k běhu jen pokývl. "Soba jsem ještě nelovil. Jestli je ozkoušená taktika jak na ně, určitě se to bude hodit všem. " Sobi tam v tom kraji určitě občas budou. Ale co to tam trošku už prolejzal, nebude to tak zlé a nebude to závislé jen na nich. I tak. Nikdy neuškodí se něco přiučit.
Navíc, asi žila tam, kde ani nic jiného nebylo. Bude vědět co a jak. Olízl si čenich v předtuše lovu.

Sotva udělala pár kroků vpřed, Feier se neobtěžoval začít jen krokem. Vyrazil kupředu lehkým vytrvalostním vlčím cvalem, kterým může překonávat i hodně dlouhé vzdálenosti. Nespěchá ale, nejde o velkou rychlost. Jeho společnice by mu tak mohla docela lehko stačit.
Na pláň je to ještě kousek cesty. Ví kde je, i když jen z doslechu. Ale to půjde.

Spolu s posledními zbytky plamínků zmizel i smutek vlčice. Naštěstí.
Feier si nepatrně oddechl. Kdyby to nezabralo, asi by jen těžko hledal jinou možnos jak ji z toho vytáhnout. Ale naštěstí nemusel.
Jen zastříhal ušima, když mu poděkovala. Trochu sklonil hlavu, na chvíli zavřel oči a potichu něco zamručel nezřetelného. Vypadalo to ale poměrně důstojně- Pak zase zvedl hlavu a koukl na ni. Ani netušíš, jak málo o tomhle vím teď. A co všechno si sám nesu sebou. Ale s trochou štěstí se to ani nedozvíš. Pro něj je v mnohém lepší, že to nikdo moc neřeší. Kdoví jak by to u něj dopadlo.

Ale napřímil uši, když se vlčice vzápětí rozhodla, že mu něco ukáže. No, vlastně proč ne.
Vstal a koukl na ni v tiché výzvě. Tak tedy ukazuj cestu.
Zařadil se vedle ní a protáhl se, připraven. Vlčice vedle něj teď vypadá plná energie, takže se dá čekat, že je čeká pořádně svižný běh. To je něco, proti čemu tento vlk rozhodně nic namítat nebude.
Nakonec se přece jen zeptal. "Kam poběžíme?"

Jen zamručel a pořád se tváří nevrle.
Ale i když to hyperaktivní stvoření předním začalo protestovat, když na něj zařval, tak přece jen, se barevný tvor zklidnil. No vida. Asi bych měl pouštět na některé hrůzu častěji. Hned je klid.
Feier si trochu oddechl a přestal tak moc tisknout uši k hlavě.
Ale i tak sleduje Aydena dost obezřetně. A pořád stejně podmračně.
"A viděl jsi někdy solný sloup?" Zkusil to opatrně. Solné jeskyně jsem docela zajímavé. Takže se to přímo nabízí. Já se takhle tvářím pořád, to máš smůlu. Ani trochu nepolevil ze zamračení. Ale sundal nohu ze svojí budoucí večeře a stoupl si normálně. Obezřetnost ale zachovává dál.

Mírně ohrnul pysky a sotva slyšitelně zavrčel. Zvuk je tak hluboký, že je sotva vůbec slyšet. To když zvědavý vlček začal načumovat do vaku předtím, než ho Feier zavřel a hodil si ho na záda.
Z výšky teď přísně kouká na zvědavce. "Abych do něj mohl nacpat drzá vlčata a nebylo poznat, že tam jsou," promluvil na něj schválně sníženým hlasem. Skoro jako by to znělo odněkud ze záhrobí. A zírá na vlčka bez jediného mrknutí.

Nejde mu o to vlče nějak vyděsit, ale trochu ho spíš vytrestat za drzé nakukování. Co je tomu vlčeti do jeho vaku. Poznal samozřejmě, že je od Přízračných. O to víc ho překvapuje, že se vlček tak klidně cpal k němu, když ve svém věku by Ignisana po pachu poznat měl. I vědět, že mezi smečkami zrovna vřelé vztahy nepanují. Feier mu tak jako tak nehodlá ublížit, ale naprosto nevidí důvod, proč by si z něj nemohl trochu vystřelit.

Uplynulo pět dní. Mezitím se stalo dalších pár věcí a hlavně, má domluvenou jednu shůzku. Kvůli které předtím mluvil i s alfou. Ale tam nebyly potíže. Ostatně je ani nečekal.
Feier došel k údolí, kde se před pěti dny rozloučil se slepým léčitelem. Chvíli jen stál, zíral dolů a nic. Nakonec prostě potřásl hlavou a zamířil ke svému provizornímu pelechu v kleči. Stočil se tam do klubíčka a čenich si přikryl ohonem. Zavřel oči.
Na pohled by to mohlo vypadat, že spí, ale není tomu tak. Jen prostě čeká, odpočívá. Vrátí se vůbec? Choval se dost slušně. Hádám, že asi vrátí. I kdyby jen na to, aby mi řekl, že k nám nepůjde. Nemyslím si, že je ten typ, co by zmizel bez vysvětlení.
Nebojí se, že by se Ikkemu něco stalo. Přece jen, tento vlk si zvládl poradit sám dost dlouho a Norest není zase tak problematický. Obvykle.

Jen tiše zamručel. Nikdy není jisté, že si všichni jen tak sednou. jenže to nikde. A popravdě, viděl mnoho mnohem horších a méně tolerantních smeček než je tahle. Koneckonců, nikdo tam není zbabělec, co před něčím couvne. A alfa je rozumný a žádný hysterik. To jsou docela dobré podmínky.
"Fajn. Tak za pět dní."
Pomalu se otočil k odchodu. Pak přišel zajímavý požadavek. Zvedl hlavu a zadíval se na Ikkeho.
"Klidně můžeš. Tohle není soukromé místo. Je to prostě kout v horách. Nijak si to nenárokuju." Ale i tak je vlastně milý, že se zeptal.
Chvíli na Ikkeho ještě koukal, pak se otočil a stejným lehkým klusem, jakým běželi sem, zamířil k území smečky. Brzo zmizel v horách.

"Hmm... jo, to je fakt," to musel uznat. Nehnul vlastně ani uchem když mu Feier podpálil něco u nohou. Tedy skoro. Leda si to prohlédl, po svém, bez očí.
Zůstal stát na kraji údolí.
"Není důvod někoho držet zkrátka... síla potřebuje prostor, jinak je zle. Hrdost také. Jo, jde je mít i v poutech, ale prostě... tak smečka nefunguje." To by tam sám ani nevydržel.
Chvíli pak bylo ticho. Delší chvíli. Feier jen koukal do údolí a k tomu jim tam hrál vítr mezi horami.
Nakonec ale promluvil. "Bylo by to dobrý z víc důvodů." přiznal nakonec opatrně. Pak potřásl hlavou.
"Ale nemůžu tě nutit. To se vynutit nedá. Ale promysli si to. Jestli chceš, budu za pět dní tady, tak se zastav, říct mi, co si o tom myslíš. Nic víc." Já si mezitím dohodnu s Rayem, že tě rovnou přivedu, kdybys souhlasil.
Kouká dál do údolí. Te´d už to není na něm.

"Hm... nevím, jeslti vřelé.. ale ohnivé určitě. Mnohdy pořádně." Což není totéž. Ale přece jen to řekl docela... že to vypadá jako humor. Konečně. Hory mu zdá se zlepšily náladu. A mezi nízkou klečí nedaleko je něco jako pelech, nejspíš využívaný jen občas. A třeba i jen na krátko. Ale i ten je cítit Feierovým pachem.
"Roste tu hodně vysokohorských borovic. Mám jejich pach rád." Přiznal mu opatrně.
"Dobře. Přemýšlím o tom celou dobu. Víš, opravdu jsou věci, co si myslím, že bys vědět měl, ale prostě ti je říct předem nemůžu. I proto jsem s tebou běžel kolem hranic. Abych viděl, jak na co reaguješ.. ale nemyslím, že by to nadělalo pak problémy. Není to nic co by ovlivnilo vztahy se smečkou. Ale říct ti to prostě nemůžu. Jen.. chci abys o tom věděl. "
Je vidět, že je z toho ne úplně š´tastný. Hlavu má skloněnou a kouká k zemi, trochu zase napjatý. Dobře ví, že to je závažná věc.
"Naše smečka tě nespoustá a nebude se tvářit, že jsi mrzák... nebudeš první vlk, co špatně vidí, co u nás je. "

>>>vřesoviště.

Majestátní hory se zvedaly blíž a blíž i když ještě běželi po vřesu.
"Jo tak. Hm.. já na vyhřívání moc nejsem, zima mi taky nevadí. Ale u nás ti asi moc zima nehrozí. Na to jsou... no, prostě, celá smečka je dost proslulá. Máme tam pár vlků s ohnivou magií. To není žádné tajemství, to ví kde kdo."
už se pomalu přiblížili k horám. Terén se začíná dost zvedat, ale Feier nezměnil tempo. Není nijak vysoké.
Až během stoupání nakonec odpověděl. "Neměl bych ti dávat správně ani ty náznaky... nejspíš. Jenže já prostě.. neumím lhát. A nechci to umět." Zabručel. Dost důrazně aby bylo vidět, že o tom nechce ani diskutovat. A že už se setkal s tím, že to nemusí být přednost. Asi nejen jednou a už i dost dávno.
Potřásl hlavou a stoupají výš a výš... Po vnější straně hor, směrem k nízkým horám. I za cenu, že se nedrží přesně hranice. Ne vždy to jde. Zastavili vysoko, na úbočí hor.
"Tohle místo jsem ti chtěl ukázat. Nevím jistě jak moc ti to tady k čemu bude... ale mě to tu přišlo hezké. " Starý pach na kamenech nad údolím ukazuje, že tomu tak skutečně je. Feier tu už musel párkrát být. V údolí roste dost horských květin a je znát, že je tu chladněji než v údolí. Ale pořád to nejsou ledové vrcholky.

>>>řeka Igna

Jen zabručel a přiklopil uši. I tohle je pro něj zdá se docela složité téma, ale nechal to být. Raději prostě jen s Ikkem běžel krajinou až k vodě.
"Máš problém se zimou?" Zastříhal ušima. "Myslím tím, citlivost na chlad." Někdo to může mít. V Ignisu to moc nehrozí. Tam jsou všichni na to trochu moc... ohniví. Někteří i doslova. O tom ví své i na vlastní nehořlavý kožich. Zeptal se na to celkem opatrně. Jo, ohřev by asi v Ignisu problém nebyl.
U řeky také po chvíli sklonil hlavu a trochu se napil. Ne moc. Dost vypil už předtím na řece. Využil také přestávky k menšímu odskoku za strom. Pak se vrátil a zamířil přes řeku. Cákání jasně dalo najevo, kudy jít, opět se neobtěžoval Ikkeho jakkoliv hlídat.
A pak už zamířili dál.

Vřesoviště musel i slepý vlk poznat docela snadno. Země se pod tlapami změnila dost. Feier je vede pěšinkami mezi keříky vřesu, které v tuhle dobu ještě kvetou a vydávají svou specifickou vůni. Hnědý vlk se viditelně trochu uvolnil a vede Ikkeho po vršcích plných vřesu a jiných rostlin.
"Jak se ti to tady zatím zamlouvá? Doufám, že jsem nás představil docela dobře. Abys o tom aspoň uvažoval." Zkusil to opatrně. Vážně by posilu uvítal.

a pomalu se před nimi objevují obrysy strmých hor. Poslední místo, kam chtěl slepého vlka vzít.

>>>věžové hory.

>>> jehličnatý les

Na vtip jen zamručel. Pořád se ještě nedostal z těch smutných vzpomínek, ale ani tak není nevrlý nebo tak. Tedy, ne víc než obvykle. Potřásl po chvíli hlavou a povzdechl si. "Jak jsem řekl už dřív. Nejsem zrovna miláček davu. Ale celkem je snadný přijít na to, co ode mě čekat." Uznal celkem klidně. Minimálně je jisté, že bude upřímný.
Pak zase jen klušou dál. Ikke se ukazuje být docela dobrým běžcem, když jde o vyrovnané tempo bez nějakého většího spěchu.
"Vysluněný místa se vždycky najdou. " Ubezpečil ho.
Zvuk vody sílí víc a víc až se nakonec ocitnou na břehu říčky. Není tak hluboká aby se muselo plavat, ale i tak už je to pěkný proud. "Fajn, tak máš možnost. Vody je tu dost." řekl na jeho poznámku o vodě.

>>>vřesoviště

>>> pláň zajíců.

Jen zamručel a kývl. I tak to asi Ikke poznal i když nevidí.
A dál to nerozváděl. Ale to ani debatu o svém mistrovi. Zase je z něj trochu cítit smutek... není tentokrát těžké domyslet si proč. Minulý čas při hovoru o mistrovi a tato reakce, je výmluvná víc než dost. Rozhodně to bude kvůli mistrově smrti.
"Dokud někoho učit nebudu, nedá se to zjistit... učení nováčků má na starosti někdo jiný, pravidla smečky a tak. Já jsem prostě léčitel. To jen abys pak věděl." A ne, jí se do řemesla plést nebudu. To by zase bylo ohně... možná i doslova, vzhledem k tomu co jsem zač.
"Ale potom bys už spadal pode mě pracovně. " Sice ještě nebyl povýšen, ale o jeho kvalitách už vědí a Ikke by tam byl dost krátce. Takže je to pravděpodobné.
Pak zase klusali v tichu. Stín ze vzpomínek je pořád na Feierovi znát.
Odběhli od okraje pláně zajíců a uvítal je okraj lesa vonícího jehličím. "Já mám raději horské vyhlídky a lesy co voní borovým jehličím abych řekl pravdu. Ale pokud máš rád zaječí maso, tak tam na té pláni jich je dost."
V lese pobíhají veverky a odněkud je slyšet datel. Ale blíží se také šumění vodního proudu.
"Budeme muset znovu přes vodu, ale není široká. To je řeka Igna. Pramení na území." přešel tak trochu do role průvodce. I když pořád nepřekročili hranici ani jedním fouskem.

>>>řeka igna

<<< syslí háj.

Potřásl hlavou, zatímco dál postupují podél hranice msekč. Sám je zvyklý denně běhat, někde se zavřít, to by prostě nezvládl. Navíc, od roka a půl je sám. Ty občasné dny při pokusech mít smečku se nedají počítat. Kdyby nemohl občas zmizet na pár hodin, rozhodně by to nezvládl. A v celé jeho smečce kvůli tomu nikdo nehnul ani uchem. Naštěstí. "Tahle ne." řekl prostě. Navíc, Ray je opravdu dost rozumný, ne jak někteří alfové. Hned na začátku, když sotva mohl mít nějakou důvěru, mu klidně dal výjimku na delší toulky, protože k nim prostě byl relevantní důvod. To by dovolili málokde.

"Byl naprostá elita. A uměl učit." Zabručel. Sotva zřetelně se mu zachvěl hlas. Normální vlk by to neslyšel, ale ikkeho uši jsou citlivější. Ten to určitě slyšet mohl.
"Já nikdy nikoho neučil." Upozornil vlka, docela normálním tónem.

A krajina se vedle nich mění a zase v lesní. Tentokrát všude voní jehličí.

>>> Jehličnatý les

Natočil k němu ucho a trochu se uklidnil, když se začali bavit o celkem neutrálních věcech a hlavně, ne o Feierovi a území.
Zabručel a přikývl. Jsou dost blízko aby slepý léčitel mohl podle zvuku odhadnout i ten pohyb hlavy. "Nic nedělat je k ničemu. To není ani přežívání." souhlasí s ním. On přesto chtěl domov. Ale ani to není neměnná záležitost. Přichází noví, občas někdo odejde, ledacos se děje. Smečka také je proměnlivá. Bývaly doby, kdy si uměl i dost hrát. Ale to už je dávno. Jako by to bylo v jiném životě. Svým způsobem bylo. Než se probudila jeho magie, bylo hodně věcí jinak.
"Já si to nemyslím. Jde mi ale vyloženě o vyhlídky do krajiny.. Něco, co bez očí opravdu neposoudíš. Umím to porovnat. V rámci výcviku můj učitel trval na tom, že si vyzkouším jaké to je mít některé problémy. Zažil jsem týden s packou na pevno uvázanou k tělu. Týden s úmyslně otupeným čichem aromatickými rostlinami. Pak s ucpanýma ušima. A nakonec, týden s páskou přes oči kterou jsem nikdy nemohl sundat. Neměl jsem dovoleno zůstávat ten týden na místě, musel jsem najít nějaké místo a něco odtamtud přinést. Musel jsem zkoušet lovit. Můj učitel tvrdil, že kdo nezažije apsoň nějak, nikdy úplně nepochopí. "
Odmlčel se. Hodně vzpomínek. Zase. Ale tyto lekce opravdu byly cenné. "Někdy jsem běhal za nocí po krajině se zavřenýma očima. Abych na to nezapomněl... " přiznal mu potichu, zatímco pokračují podél hranice. Háj minuli a teď jdou podél rozlehlé planiny, kde vítr čechrá trávu a zní spousta lučního hmyzu.

>>>pláň zajíců
Budu muset používat nadpisy, mám tam hru, ale nevadí.