Príspevky užívateľa

Jen zamručel a kývl. Neví dost o tom všem, aby věděl, co by to mohlo znamenat. Ale i to se stává.
Na jeho vtip jen cukl uchem a pak naprosto klidným tónem prohlásil: "Akorát by ti bylo blbě, tlačil bych tě v žaludku a nedal se strávit. Nikdy." Poslední slovo řekl ještě hlubším tónem než normálně. Vibruje to až v kostech. Tak, teď uvidíme, jestli se zasměje a nebo ne. Feierův humor je někdy trochu svérázný.
Zvedl hlavu a rozhlédl se po okolí. "Tady to taky moc neznám. Neměl jsem moc důvod sem chodit, i když jinak proběhnu kde co. Dost jsem proběhl ty hory okolo, ale údolí ne." Ale tak, vak sebou má, tak proč ne. "Ty to tu znáš?" Zastříhal ušima.

Nepřiblížil se. Opravdu to vypadalo celé divně, jen na vlka podezřívavě koukal.
Skoro je to divadýlko až moc výrazné. A pořád nepromluvil, což je také dost podezřelé...
Takže prostě udržoval mezi nimi vzdálenost a byl ve střehu, připravený kdykoliv vyrazit, kdyby po něm vyjel.
Ještě že tak. Chvíli na to po něm zase vystartoval.
Feier ale byl dost připraven, aby neměl šanci na něj dosáhnout. Prudce odskočil a vyrazil znovu. Tak zase běžíme.... V klidu přidal na tempu a trochu jejich vzdálenost zvětšil, ale pořád tak, aby se nevzdálil příliš. Běží zlehka, vyrovnaný pravidelný běh, hlídá si jak prostor před nimi, tak vlka za sebou. Stáčí je do mírného oblouku. Tak tu budeme asi chvíli běhat. Uvidíme, kdy se utahá dost na to aby převládl někdo jiný než on. Tohle rozhodně je Red.

"Přesně tak." zabručel. Jen kdyby vedle nebyli ti hvězdáři. Převzal tak nějak oslovení, co používá Stadley.
Koukl na něj. Naklonil hlavu na stranu, ale na vtip moc nereagoval. Na to má zrovna teď v hlavě příliš mnoho jiných věcí. Dokonce se mu i nepatrně zježila srst na hřbetě. Nejraději by mu o stěhování řekl. Jenže, by asi fakt neměl... nové území není ještě hlídané a je to docela závažná informace. Jenže si připadá, jako by vlkovi vedle sebe lhal, i když to neudělal. A lži nesnáší. Naprosto. Radši hrubost a nadávky než faleš.
"Hm.. ty si asi moc neužiješ vyhlídky... Část území je dost hornatá. Já mám hory rád, ale ty se moc do krajiny nepodíváš... Ale můžeme prostě jít dál. Hranice u vřesoviště by se ti líbit mohla." Vřes má specifický pach a vlastně i Feier to tam docela má rád.
Zastříhal ušima. Vážně by mě zajímalo, jestli to apsoň zvažuje. Jít k nám.

Přiklopil mírně uši a nevypadá zrovna nadšeně. "Hmmm... jo." Jeho hlas zní u toho snad ještě hlouběji než normálně. Ale víc to nekomentoval. Takhle blízko u hranic ti opravdu o stěhování nic vykládat nebudu.
"Ale jinak je to dobré území." Aby také ne. Jinak by na něm smečka nesídlila, samozřejmě. Potřásl hlavou. Pak napřímil hlavu a zadíval se podél hranice. Jde s Ikkem dál.
"Však co by se tu taky dělo. Okraje území smeček jsou hlídané a všichni to ví. Navíc, s tím jakou máme pověst? I tuláci se drží stranou. A to bych jim taky radil. Jinak by z nich byla lovná zvěř. Nebudeme riskovat špeha." To také není nic tajného.

Napřímil uši a kouká na vlka trochu nedůvěřivě. Nepřestal zpívat. Ale jak se vlk přiblížil, tak Feier pro změnu opatrně couvnul, mírně do boku. Udržuje mezi nimi vzdálenost, nehodlá jít k němu. Nejde jen o Reda. Nemyslí si, že by to bylo vhodné po tom, co se dozvěděl, že doteky tam nemá vlastně rád nikdo, ze všech vlků. Feier neví, jak to teď je a kdo vlastně tělo před ním vede, ze všech těch možností. Ale neznamená to, že nebude respektovat to, co o nich ví. Jakýkoliv kontakt jedině po domluvě a souhlasu. Rozhodně ne takto. Vlk předním nemluví a dokud nemluví, nedá se nic ani odhadnout. Tedy kontakt nedovolí ani Feier.

>>>řeka Cayna

Na informace o sojce jen kývl. Rozhodně užitečný společník. O tom žádná.
Pak jen frustrovaně zafuněl. "Ne, nemáme spolu dobré vztahy." Což opravdu není žádným tajemstvím, to ví v Norestu opravdu kde kdo. Taky proto se máme stěhovat, jen škoda, že se to nestihlo. Ale průzkum a zabezpečení nového území není zase taková legrace a pořád nás není mnoho.

Cesta jim pěkně ubíhala a brzo se přiblížili k hranici. Feier zpomalil, až těsně u hranice zastavil. Ještě nevešli do lesa, který tu je, ale Ikke se svými citlivými smysly nejspíš moc dobře ví, co je před ním za prostředí. Les je přece jen dost rozdíl. "Tady začíná naše území. " Nechává ho prozkoumat si hraniční čáru, i když hlídá, aby ji nepřekročil. Pak se vydal podél hranice na východ.

Zamračil se. Vlastně teď má svůj obvyklý výraz, který ale nemívá v blízkosti Tawariho. Tohle je dost zvláštní reakce. A přecitlivělost na zvuky a podněty... Tentokrát to nehraje. Tep vlka ho jasně prozrazuje. Dotek bude ještě horší. Jenže mluvit na něj taky nemůžu, by mohl dostat z toho i záchvat.
Nakonec se na něj zadíval, naklonil hlavu na stranu, a začal tiše zpívat. Starou ukolébavku, co kdysi zpíval někdo jemu. Beze slov. Jen brouká svým hlubokým hlasem, připraven přestat, kdyby se vlkův tep po prvotním výkyvu dále horšil. Nepřibližuje se k němu.

Vážně by se mi hodilo to, co jsem musel nechat tam odkud jsme zdrhli. Jenže s tím nemůže nic dělat. Tak jako tak, prvně připravenou ulitu nemohl použít, ne v kombinaci s léky co mu dal potom. Takže nezbývá než trpělivost. Je dost nepříjemné, že k němu prostě nemůže. Ale s tím se taky nedá nic dělat.
"Jen klid... Není tu nic, čeho by ses musel bát. " hluboký hlas hnědého vlka je naštěstí celkem příjemný, obzvláště když z něj zmizel jeho obvyklý nervlý podtón. O což se postarala Tawariho magie. Je několik možností... Red na mě něco hraje... Je to někdo ze stálých, kdo si to vyčítá a nebo někdo, kdo nikdy nebyl venku a moc to nezvládá. Uvidíme jak se bude chovat dál.

"Zdá se být docela chytrá. To se hodí." Sojky tak jako tak v lese začnou řvát, když vidí něco co by mohlo být nebezpečné. Dobrý pomocný oči.
Ale víc to moc nekomentoval a vede ho dál. "Nemůžu ti ukázat úplně celé hranice. Část máme společnou s jinou smečkou. Tebe nemůžu vzít na naši stranu, já zase nesmím na jejich... jak by se chovali oni k tobě, to nevím. Na mě se jedna vlčice od nich tvářila dost arogantně jen proto, že ze mě cítila pach ignisu. Dupala přitom v léčivých rostlinách a bylo jí to jedno." Nebo se tak apsoň tvářila. Doufám, že se fakt podělila před smečkou a jejich léčitel zjistil v čem dupala. Ten by jí dal.
"Abych byl fér, mnozí od nás nejsou zrovna miláčci davu a já zrovna taky ne." Nikdy to nepopíral. Ani to, že je celkem hulvát. Ale jsou hranice, co by nikdy nepřekročil a činy, které by neudělal. Má taky svou hrdost.

>>>syslí háj

Pozorně sleduje vlka před sebou. Na další chrčení a sípání mu neskočil, prostě čekal. Ale hraje to dobře. Pořád má našpicované uši a tak pořád slyší hezky pravidelný a silný tep.
Vlk toho po chvíli nechal a podle toho jak se hýbal. Abych si dal bacha. Pořád po mě může skočit. Feier si mírně poupravil nohy aby měl lepší odraz do výhodnějšího směru.
A pak přišly změny medailonku. Zastříhal ušima ale v pozornosti nepolevil. Ani ve střehu. Vlk sice vypadá spíš provinile, ale Red se už prokázal, jako dobrý herec. Takže uvidíme. Rozhodně se k němu nebude přibližovat. Na rozhovor to ani není potřeba.
"Tak kterýpak se objevil teď? Nebo na mě Red zase něco zkouší?" Zastříhal ušima.

Zastříhal se zájmem ušima, když sledoval, jak sojka naviguje vlka přes řeku. Nejspíš by to dal i bez ní, ale uznávám, že to asi je pro něj jednodušší. Tak jako tak, prostě počkal.
Až se oklepal, kouknul na něj. "Tu sis ochočil jak?" Nekomentoval způsob, jakým sojka navigovala, proč by také měl. Ale kde ji získal a vycvičil, to by ho zajímalo.
"Tak to jsme dva," ušklíbl se na poznámku o kultu. "Já běhal mimo území své smečky denně od prvního dne, kdy jsem se k nim přidal a nikomu to vážně žíly nervalo." Ještě aby. A neubránil se nepatrnému pousmání, když si představil, jak takto někdo omezuje Mal. To by bylo ohně. V jejím případě i doslova.
"K hranicím to není daleko." řekl jen, otočil se a vyrazil lehkým klusem šíkmo od řeky. Pokukuje po vlkovi, jak zvládá tempo. Není to kvůli slepotě, ale posuzuje tak jeho kondici. On sám se málokdy v krajině pohybuje krokem.

Být léčitelem s plným vzděláním má prostě jisté výhody. Zamručel a kývl. "Léčitel, co zpanikaří když se něco děje, je k ničemu. U zranění je vždy stres. Máš zodpovědnost za život, jsi jediný kdo může jed...!" Nestihl to doříct. Stadley se rozhodl, že trénink bude praktický a bez nácviku. Feier je hodně rychlý a má dobré reakce, ale Stadley je trénovaný bojovník a byli velmi blízko u sebe. Léčitel neměl šanci, skončil pod mohutnějším vlkem na zemi. Feier si jen stihl srovnat nohy pod sebe aby si je nezranil a měl šanci se pak odrazit, až bude možnost. To jediné stihl. Navíc, má celkem nešťastný úhel. Ale na krku má pořádnou srst a tím šanci chránit si nejzranitelnější místo. Zavrčel a zkusil se co nejvíc stočit aby se Stadleymu zakousl do slabého bodu ve kterém přední noha vychází z těla. Tam je tenká kůže a horší dosah, navíc, Feier ví, že jsou tam tlakové body, které mohou znefunkčnit přední nohu. Takže se zarafl tam, stejně nikam jinam moc nedosáhne, leda vyloženě na tlapu a to by mu bylo k ničemu. Zapřel zuby do vnitřní strany nohy těsně u hrudníku. Ne moc. Doopravdy nechce Stadleyho zranit, ale i tak by vlk možná mohl cítit, že ho podezřele brní noha.

Zadíval se na vlka a jeho pokles do trávy. Zamračil se. Jeho instinkty ho vedly k tomu, aby k němu šel. Nakročil jednu nohu, ale zarazil se. Nezdá se mu to. Vlka už prohlížel. Jeho jizvy. Dotkl se ho. Uši měl téměř položené na jeho hrudníku. A hlavně, viděl ho už dřív, není to první setkání. Ví, že tento vlk měl plíce v pořádku. Ano, jsou nemoci co by se nemusely projevit, ale i tak. V jeho očích problikne podezření.
Zůstal stát a dál naslouchá, Udělal jen dva kroky blíž. Pořád je to dost daleko, aby stihl uhnout, když bude rychlý. Ale takhle rozezná dost z pachu a tepu vlka.. Tep vlka je zrychlený, aby ne, běželi. Ale pravidelný a silný.
Zamručel a nemohl na něj kouknout jinak, než s obdivem. Ten parchant to na mě snad hraje!
Pořád je tu maličká možnost, že ne, která se Feierovi nelíbí. Ale proto také zůstává a čeká. Pokud by se vlk skutečně dusil, stejně, vzhledem k Redovi, by mu nezbylo než počkat až omdlí, než zasáhne. Red by na něj zaútočil i kdyby se mu snažil zachránit život a mohlo by ho to ohrozit o dost víc. No.. co s tím.. tak si zkusíme trochu zarýt...
"Hej, Rede, uvědomuješ si, že vím, že nemáš astma ani jinou plicní nemoc? Nevidíme se prvně. Navíc, nevím, cos potkal za léčitele, ale ti se vzděláním se učí hodnotit krizové situace. Byl bych pěkný blbec kdybych k tobě šel řešit dušnost dřív, než omdlíš. Choval by ses tak, že by sis mohl ublížit ještě víc." A samozřejmě bys mě pokousal, ale to víme oba tak co bych to říkal.

Koukl na něj a přemýšlí, co s ním. Sám byl pekelně nervózní, když šel mezi ostatní poprvé... A to věděl, že tam má kamarádku. Mal. A už předtím potkal pár vlků. Včetně té, kterou dodnes zrovna v lásce nemá.
Ale nekomentoval to. Normálně by jen mírně kývl, tentokrát prostě souhlasně zabručel. kývnutí by Ikke neviděl.
"Tak tedy půjdeme."
Zamířil k řece. Neobtěžuje se dělat větší hluk, našlapovat nebo tak něco. Ikke je slepý, ale ne hluchý a Feier dobře ví, že sám kdyby zavřel oči, tak bude vědět, kde Ikke je. A Feierovo vlastní tělo a jeho pohyb napoví dost o tom, kde je hranice vody a kdy začne plavat. Tak prostě zamířil přes řeku a nechává slepého, aby si s tím poradil po svém. Krásně tím potvrdil svoje slova, že si opravdu nemyslí, že by někdo musel Ikkeho neustále hlídat.
Vylezl na druhém břehu, poodešel kousek a oklepal se. "Dřív či později stejně kde koho z nás potkáš. Mám takový dojem, že jen na území se nedrží snad nikdo. Nejsme jak ti fanatici z Kultu, kteří prý nováčky ani nepustí z území a pak ještě leda pod dohledem." Ofrkl si.

Jen kývl a zastříhal ušima. Podle držení těla a tak vůbec je jasné, že představa, že by mohl druhého vlka něco naučit, mu docela zvedla náladu.
Stejně jako debata o úskalích jejích společné profese.
"Vím co léčivá magie umí... když ji někdo umí ohlídat. A zná anatomii." Bez toho to sice funguje také, ale efektivita je mnohem menší a léčitel se může pěkně zničit, když zachraňuje život. A to je k ničemu. Ikke ale anatomii umí, podle toho co říkal.
Zamyšleně na něj pak koukl.
"Trochu problém je v jedné věci... jak máme rádi soukromí... tak naši vlci mohou volně chodit po Norestu, jen se mají pravidelně ukázat, ať o nich víme... ale k nám vodit někoho mimo smečku... to dost vlkům vadím. Alfa by mi to nejspíš dovolil. Je rozumný. Ale nevím, jak by se na to tvářili ostatní členové smečky. Poslechli by, to ano. Na druhou stranu, z respektu k nim se mi do toho moc nechce." A´t si o něm myslí kdo chce co chce, včetně některých členů smečky, Feier ostatní opravdu respektuje.
"Projdeme se po okraji území? Třeba bys mi mohl říct, na čem ti záleží. " Zkusil nabídnout další možnost. Možná bych mu mohl říct.
"Budeme muset přes řeku. Jsme na špatném břehu. Suchou nohou to jde jen po hrázi, ale ta je na území Přízračných." Což je trochu mrzuté... Feier to obvykle prostě přeplave. Ale tohoto vlka by měl napřed upozornit.