Príspevky užívateľa

Běžel, hlavu zvednutou, dech pravidelný, letěl nad planinou a hlídal si vzdálenost. To je ono. Jen si hezky zakřič. Aspoň ti dřív dojde dech. Z toho, čím ho tituluje, si vůbec nic nedělá. S odvahou toto nemá společného koneckonců nic. Není blázen, aby se postavil v boji vlkovi, který miluje boj. Dobře ví, že by neměl šanci. A i kdyby ano, tak proč by měl riskovat zranění, když to není nutné. Red by navíc rozhodně vyhrál.
Nedal se přeslechnout moment, kdy udýchaný vlk zastavil. Feier zvolnil do lehkého klusu a volným obloukem se otáčí, tak, aby mezi nimi příliš nezkrátil vzdálenost. Zastavil v uctivé vzdálenosti tak, aby se bez problémů stihl znovu rozběhnout a zmizet, kdyby to bylo nutné. Tázavě se na vlka zadíval. Pořád Red? Uvidíme. Jestli ano, tak o sobě rozhodně dá vědět i když sotva popadá dech.

"Pak ti klidně něco ukážu. To není problém." A myslí to vážně. přece jen, jsou vlastně kolegové. Něco je spojuje.
Na komplikace u magie zastříhal ušima. "S bylinami je to totéž. jsou vlci, co některé nesnesou. A můžou je dokonce ohrozit. Ale ty reakce jsou naštěstí dost vzácné. Jenže pořád možné. " Pozvdechl si. Už se mu stalo, že někdo něco nesnesl a byla to pak pořádná výzva ho vůbec zachránit. Zvládl to tehdy. Ale jen tak tak a rozhodně na to nikdy nezapomene. Koukl okem po druhém vlkovi. Teda pokud se mu taky nepřihodí amnézie, to musel uznat.
Koukl na něj. "Nikdo tě nebude nutit. To se vynutit nedá. Ale posilu bych vážně uvítal... Občas nechápu, jak ta smečka mohla přežít bez léčitele. Ten druhý, co jsem ho zmínil, je ještě skoro vlče. Ani není plně dospělý. Navíc ho nikdo neučil..." To bych mu taky neměl asi říkat. Ale už slíbil že bude mlčet. A třeba opravdu přijde. Pak se to vše dozví. Navíc, skoro celý Norest si myslí, že Ignis nemá žádného léčitele.. O mě toho zatím moc nevědí, většina.

Nebyl ani trochu překvapený. Popravdě, moc dobře věděl, jak moc riskuje, když na Reda promluví. Obzvláště, kdy ostatní jsou oslabení. Proto ale také neměl problém reagovat. V momentě, kdy se Red pohnul kupředu, Feier prudce odskočil a rozběhl se. Pryč odtamtud. Feier, který celý život běhá, trénuje rychlost i vytrvalost a má delší nohy než kde jaký vlk. Štíhlý a vytrénovaný. Tak ho zkusíme trochu utahat...
Dřív než se ho Red mohl vůbec dotknout, už byl otočený a nabíral pořádnou rychlost. Na velice krátkém úseku. Dýchá klidně a vyrovnaně, jedno ucho natočené dopředu aby si hlídal terén, druhé dozadu na Reda. Hlídá si vzdálenost. Věří svojí výdrži i rychlosti. Letí planinou lehce. Nejspíš by dokázal vlkovi utéct, ale když to bude vypadat dobře, zkusí jen běžet před ním. Tak, aby Red běžel a běžel.. a vybil ze sebe vztek a frustraci a trochu se utahal. Volným oblokem běží planinou tak, aby nakonec doběhl k řece a mohl běžet po jejím proudu po břehu. To má důvod. Ví, že cestou jsou místa, kde může v nejhorším mezi sebou a běžícím Redem zapálit trávu a zkomplikovat mu běh.

"Dvě tlapy ti na pohyb moc stačit nebudou. Ale když budeš držet, tak nakonec budeš mít v pořádku všechny čtyři." Usadil tak trošku to vlče. Nejde to jinak, prohlídka a zákrok je důležitý. Vlče by bez toho prakticky nemělo šanci.
"Léčitel je ten, kdo umí spravit, když se ti něco stane. I když to někdy dost trvá." A někdy se to taky nepovede, ale to mu teď říct nemůžu. Tohle mu zatím stačí.
"No, tak, drž..." řekl mu kupodivu klidně. Povzdechl si.
Ale to už tam přiběhla druhá členka jeho smečky. "Ahoj Roo. Ty ho znáš? Letěl jak splašenej bez ohledu na terén a sesulo se s ním kamení. Nohy nevypadají moc dobře a pokud ho umíš přimět ke spolupráci, aby držel, bude to fajn." Zadíval se jí do očí. Nenápadně několikrát očima naznačil směr k vlkovým zadním nohám. Bude to zlý. Tenhle zákrok bude bolet a nedá se tomu zabránit. Je to jen vlče... Snad budeš schopná ho pomoct zklidnit.
Shodil také svůj vak a začal v něm něco hledat. Položil před vlče smotek kůry s bylinkami uvnitř.
"Zkus tohle chvíli žvýkat, ano?" řekl vlčeti. Opět po očku koukl na Roo. Třeba mu pomůže přesvědčit vlče, aby to udělalo.

Zamyslel se. "Spíš se prolíná pach všech vlků a pak se mění na společný. Tvůj ti zůstane, ale nezůstane sám. Poznají to i ostatní mimo smečku, že ze smečky jsi."
Nikdy se nad tím doopravdy nezamýšlel. Je to něco, co pro něj je samozřejmost. Ale dotazy mu opravdu nijak zvlášť nevadí. Jen na ni koukal.

"To je na tobě. Sílu v sobě musíš najít sama. Pokud ti o to jde. Nikdo to neudělá za tebe." její podobu prve viděl. Byla působivá, to ano.
"Aspoň v ní můžeš létat, to je asi pro tebe dobrý. Ale být tebou, neukazuju ji hned kde komu. Nech si nejlepší zbraŇ pro sebe. A vlčata jsou součástí smečky a zodpovědnost nemá jen matka. Ale i ta smečka. Nebo ses narodila ještě mimo smečku?" Pokud to vůbec ví. Aspoň podle něj to tak je. A bylo to i v jiných smečkách, co ví. A že jich vystřídal docela hodně, i když často na velmi krátkou dobu.

Mračí se čím dál víc. Ale není to kvůli vlčkovi. Ale kvůli jeho stavu. Ani si to neuvědomuje, že to dělá, ale pro to vlče to asi nebude nic moc situace. "Hory jsou tohle všechno tady kolem. Ty vysoký kopce." Zabručel. Na dospělého by se asi podíval, jeslti si z něj dělá srandu, ale zraněné vlče má přece jen trochu jiný přístup. Přece jenom.
"Nehýbej se, ano? Podívám se, co se ti stalo. Kdyby ses hýbal, mohl by sis ublížit ještě víc," upozornil vlče a přesouvá se k jeho zadním tlapkám. Ani je nemusí prohlížet dlouze, aby věděl, že mají problém. Obě zadní nohy jsou na tom zle. Jedna má minimálně vyhozený kloub, druhá vypadá dokonce zlomená. No, tak tohle je docela průšvih. Co já tady s ním te´d? Přece ho tady nemůžu nechat...
Sundal vak ze hřbetu a jde blíž.
"Očichám ti tlapy, a dotknu se jich čenichem. Asi to nebude úplně příjemný, ale neublížím ti. Potřebuju zjistit, co se ti stalo abych to mohl dát dopořádku." Není zrovna špička v uklidňování mláďat, ale snaží se. Ví, že mu musí říct o co jde.
"Víš, co to znamená, když je někdo léčitel?" Zkusí to opatrně. Nevěděl, co jsou to hory. Nemusí znát ani další pojmy.
Přiblížil se k němu a snaží se mu co nejopatrněji prohmatat čenichem tlapy a zjistit stav a závažnost zranění přesně.

Drží se pořád u Stadleyho. Povzdechl si a zamručel.
"Jo. Jsi v Ignisu dlouho, jak jsem si všiml.. asi tam s ohněm má zkušenosti kde kdo." Koneckonců, konečně jednou někde, kde jeho oheň neděsí. Vzhledem k tomu, že tam není neobvyklý. Ale pro něj je to jen dobře.
Koukl pak na něj, když se Stadley zarazil. "Taky netvrdím, že se mám vyučit na bojovníka. Ale něco jednoduchého, co bych mohl nacvičit a třeba bych si to pamatoval, by snad použít šlo." Nemám špatnou paměť. A v krizi nepanikařím, což on neví. "Jestli si myslíš, že to zapomenu kvůli stresu v ohrožení, tak to nejspíš ne. Každý léčitel absolvuje také výcvik jednání v krizi a pod tlakem. Nepanikařím. "

Koukl na něj, pak na tu skálu. Nestabilní část se již sesunula a nic nehrozí, což Feier dobře ví. Po skalách se toho našplhal až až, když lezl pro skalní byliny.
"Teď už to padat nebude, klid." Zabručel na vlče a zadíval se na něj. Pak jen zamrkal a zatřepal hlavou. Copak vypadám, že žeru mláďata?!
"Takže Océ se jmenuješ? Neměl bys lézt do hor, když se v nich neumíš pohybovat. Jsou nebezpečné." To už jsi asi zjistil.
"No fajn. Takže, bolí tě něco? A nevyváděj, mrňata nežeru." zabručel na něj a zamířil blíž. Nelíbí se mu, jak tam leží i když se bojí. To by mohlo být docela špatné a léčitel v něm to rozhodně nehodlá nechat být.

Mířil si to ze zadní části hor pomalu domů. Na hřbetě obvyklý vah, napěchovaný rostlinami. Cesta byla docela dobrá a nasbíral toho dost, co se bude hodit. To je fajn. Čas se už přece jen krátí, takže je třeba s tím trochu spěchat.
Jenže, co to bylo? Zastavil se a zvedl hlavu. Nezaměnitelný zvuk sesouvajícího se kamení doplnilo bolestivé vyjeknutí. Co víc, vyjeknutí znělo podezřele. Jako mládě. Zaváhal. Nemá sklony bezhlavě pomáhat, ale.. stejně má jít okolo kudy to bylo. A vlče.. je něco trochu jiného než dospělý vlk.
Povzdechl si, zamručel, ne moc nadšeně, ale zamířil tím směrem.
Vyšel zpoza rohu, jako by prostě to byla úplná náhoda. Ona vlastně ano. Jen kdyby to neznělo jako vlče, tak by byl změnil směr a šel jindy, prostě to jen tentokrát neudělal. A tam leží na zemi vlče a vypadá, že mu moc nejde vstát. Zarazil se a koukl na něj. Nakonec zamířil pomalu k němu
"Cos tu vyváděl?" řekl mu místo pozdravu. Jeho výška a hlas určitě nejsou zrovna něco, co by zraněné mládě uklidnilo. Ale takový už tento vlk je. Není to z jeho strany nepřátelství, prostě tak zní. Nejde k němu rychle. On ho ve skutečnosti nechce vyděsit.
"Bolí tě něco?" Důležitá otázka, zvláště po pádu z býšky.

Zrovna ci ukládal do vaku nějaké rostliny, když z křovisek vykoukl mladý vlk. Ještě vlastně vlče. Zvedl hlavu a zadíval se přímo na něj, z tlamy mu visí ještě pár listů, co nestihl uložit. Jantarové oči se zadívaly přímo do dvoubarevných. Zůstal stát a vypadá spíš, jako by ho vlček načapal nad kořistí, kterou si vlk chce bránit.
Feier pomalu vložil byliny do svého vaku, ten si navlékl na sebe a zvedl se. Je sice hubený, ale při svojí výšce se nad vlčetem před sebou dost tyčí. Kouká na něj trochu podmračeně, a neřekl ani slovo. Kde ten se tady vzal? A co vůbec s ním?

Pořád trpělivě čeká. I když se vnitřní debata vlka asi rozproudila v pořádku. Přesto mu dával prostor. Dost dlouho. Pak si odkašlal.
"No tak. Jsem pořád tady. " Red se nejspíš už probral. No, zkusím to. "Hej, Rede.. já vážně nehodlám dělat problémy. Nedotkl jsem se Tawariho ani když jste šli k zemi, jen jsem hlídal na dálku. Na to mi stačí vlastní uši. Ověř si to. Kdybych se byl dotýkal, byl by na vašem těle můj pach více než předtím a není tomu tak. " Zkusil to naslepo. Nepatrně změnil postavení nohou, připravený na útěk, kdyby po něm vlk vyjel. Dobře ví, že oslovování může Reda vytáhnout na povrch dost snadno. Ale to, že se vlka nedotkl, opravdu ne, to by mohlo pomoct. Využil jen byliny, které léčí svými silicemi.
Chvíli pak počkal. Ať už bude vlk chtít ověřit pachy a nebo jen bojovat s tím, aby ho nenapadl, je potřeba dát prostor.
"Tawari. Poslyš. Nevíš, jeslti tvoje funguje obrací chování a povahu vlka před tebou i když je jeho momentální stav něčím ovlivněný? Třeba normálně přátelský vlk, který je z něčeho velmi naštvaný a nebo sežral něco, z čeho šílí, že by se uklidnil. A naopak. Mohlo by to být docela důležité vědět, do budoucna."

"tady jde spíš o to, jeslti se chceš naučit víc." Koneckonců, on sám měl tu výhodu, že se učil téměř od narození a podle toho vypadají jeho znalosti. Vlk vedle něj má k dispozici jen část své minulosti a v ní se nic takového nestalo.
"Když to bude dost včas, tak to dokážu taky." kývl na souhlas. Ne že by to bylo snadné, pokud končetina má fungovat. Ale není to nemožné a Feier to dobře ví. "S magií to asi má větší šanci po delším čase než u mě. " Já si musím vystačit s přirozenými možnostmi těl. Ale rozhodně to vypadá, že si s tímto vlkem má co říct, jak mu velice rychle došlo. Poslední podobné debaty mohl vést naposledky v roce a půl. S Ferenixem. Jeho srdce znovu trochu poskočilo v jeho hrudi. Ani nevěděl, jak moc mu to chybí.
I po tomto bylo chvíli ticho, ale pak se sebral. "K hranicím ano. Ale přejít ti je zatím nedovolím. Leda by jsi opravdu měl zájem. Máme rádi své soukromí."

Na to si jen povzdechl. A na chvíli to vypadalo, že ho to zase strhne do depresivního stavu. Tady v tomto se muselo stát něco opravdu zlého. Chvíli jen stál a zíral na vodu.. zase... Ale pak se zhluboka nadechl, zatřepal hlavou a koukl na druhého vlka.
"Dost možná," odpověděl na jeho otázku ke smečce. "A ne, fakt to není že bych měl sklony řešit tvou slepotu. Druhý léčitel, co by za něco stál, by se opravdu hodil. A byliny, no, to tě můžu naučit, když ty budeš chtít." I kdyby nechtěl. Pořád má tu svou magii. To je něco, co já nikdy mít nebudu. Dobře ví, že jsou věci, které on vyléčit nemůže. Ale ve spolupráci jich dvou by toho, co vyřešit nemůže, opravdu hodně ubylo. A na tom mu záleží, ať se už navenek tváří jakkoliv nevrle. Léčení je to jediné, co opravdu má a vždy měl.

Klidně stojí a jen sleduje vlka před sebou. Občas zastříhá ušima. Copak se asi uvnitř něj děje... a kdo všechno se to ozval. Má to vážně dost složité. Ale bude lepší, když do toho chvíli nebudu zasahovat.
Jen sleduje vlkův tep a dech a reakci. I je zřejmé, že léky už začaly zabírat a bolest by měla být mírnější. S ním to bude ještě hodně těžké.
Dává vlkovi čas. Nehýbe se z místa. Jen pořád čeká, co se bude dít a kdy se vlk předním natolik vzpamatuje, aby s ním mohl zase mluvit.
Doufám, že je v pořádku i to vlče i ten léčitel. Ti to mohli odnést asi nejhůř.

"O tom ani v nejmenším nepochybuju, že se mu nezamlouvá." zabručel a povzdechl si. "Víš, něco málo o takových jako jsi ty vím. Jste sice dost vzácní, ale pořád vím apsoň něco. Někdo takový jako Red mohl vzniknout jen v několika málo situacích. A to když šlo o život a byl jedinou záchrannou. Bývá to tak. Vůbec celé tohle většinou vznikne, že ti někdo hodně ublížil... a tohle se z toho stane." Rád bych slyšel okolnosti, aby se dalo pracovat aspoň s těmi reakcemi. Jenže, tohle bude asi na dlouhou dobu."Red to asi moc nevnímá, ale nemám problém respektovat i jeho. "
Zadíval se zkoumavě na Tawariho a jeho uši. "Kdopak se probral jako další?" Naklonil hlavu mírně na stranu.