Príspevky užívateľa

Klidně jde, drbnutí bez problémů snesl aniž by se ohnal. Ale ani na to moc nereagoval, v zamyšlení. "Co vlastně jsi viděl. Ono to opravdu může něco znamenat, z tvého podvědomí. Pro mě za mě si to klidně nazývej vírou, když ti to pomůže. " Na škádlení se ale očividně moc nechystá. Nekulhá už, jako když přišel, takže kdoví, čím to vlastně tam na začátku bylo.
Nabručený je pořád, ale to on i jindy. Targa sám ho vlastně těžko viděl jinak. I jeho humor je dost svérázný. Když ho projeví.
"Kam to vlastně jdeme?" rozhlédl se. Tuhle část Norestu zná jen málo.

"Dobře jsi udělal. vlk musí mít taky svou hrdost." Nějak má pocit, že má s tímto léčitelem ledacos společného. "Mě obvykle vyhnali nakonec sami... uznávám, že tam ale byly horší důvody." řekl opatrně. Je dost jasné, že do podrobností se mu nechce. Minimálně zatím. Potřásl hlavou. Tep mu na chvíli poskočil u toho, ale jen na chvíli. Je jasné, že tam je něco horšího v minulosti. ¨
Potřásl hlavou. "Já se taky věčně toulám. Stejně musím. Ne všechny rostliny rostou na území. " Povzdechl si. Koneckonců, po celém Norestu ho vidí kde kdo každou chvíli. "Navíc, docela rád běhám." U toho aspoň nemyslím moc na blbiny. Ale to bych jen tak nepřiznal. Lehce zafuněl a přemýšlí, jak do toho. No asi po hlavě. "Druhý léčitel by se hodil. Máme tam sice jednoho, co by jím mohl být, ale nevím. Přijde mi, že by z něj byl lepší bojovník, i když má léčivou magii. Mohl by ošetřit ostatní než se dostanou k léčiteli, ale myslím, že velký léčitel z něj asi moc nebude. Ale to jsem ti neřekl, jasné?" Ubezpečil se hned rovnou pro jistotu. A trochu zostra. To přece jen už trochu s těmi informacemi přehnal.

"Přesně tak," odpověděl jí důstojně a překvapivě i dost s elegancí. Kde se to v něm asi bere?
Kdyby lépe viděla, možná by si všimla i mírně pozvedlého koutku tlamy. Ale s jejíma očima stěží.
Ale pak se zase vrátil k normálnějšímu režimu. "No dobrá. Ale asi bychom se měli vrátit k tématu. Takže, jak bys reagovala kdyby ti to vlče zamítlo s tím, že nechce být hrdina?"
Pomalu se znovu rozešli po pláni. Vypadá to jako docela obyčejná procházka. Ale Feierovy uši a nos sledují pozorně okolí. Někde tu určitě budou zajíci. Uvidíme jaký má postřeh až na nějaké narazíme.

"V životě jsem se nikomu neuklonil až k zemi." Odfrkl si. Je jasné, že k tomu by se jen tak nesnížil. Dobře, ten jeden případ kdy jsem ji potřeboval přesvědčit, aby se nechala ošetřit nepočítám. To byla práce s pacientem.
Ale odfrkl si. "Zeptej se ostatních smeček tady, co si o té mojí myslí. Asi se dozvíš opravdu hodně věcí, ale lichotivé nebudou. "
A chvíli bylo prostě ticho. Kupodivu se hnědý nesebral a neodešel. "Ty bys chtěl mít smečku?" Zkusil se zeptat opatrně. Druhý léčitel by se opravdu hodil. Bylinky ho naučím. A že toulat mimo smečku se dá, to ví. Sedím tady, ne? Zachovává přísně neutrální výraz a postoj, i dech se mu nezměnil, ale nepatrně se mu změnil srdeční tep. Samozřejmě. Tohle je složitý rozhovor.

Jen zabručel, když vyjádřil lítost. "Stejně s tím nemůžu nic dělat... Smrt nevyléčí níkdo." Nevypadá zrovna vesele. Ale vyslechl si, co vlk říkal.
"Na pověry a víry vážně moc nejsem. A dehydratace a špatný zdravotní stav někdy provedou dost věcí. Ale někdy prostě promluví tvoje vlastní podvědomí, co bys chtěl nebo v co doufáš. To je hodně časté v podobném stavu. Možná by ses měl zamyslet, co to vlastně mohlo znamenat. Zase tak úplný nesmysl to není a s vírou to nemá nic společného. Jen s tvou vlastní hlavou." Což jako léčitel moc dobře ví.
Hnědý vlk pomalu vykročil do krajiny. Sám vlastně ani neví, kam to zamířil. Ono je to celkem jedno.

Pokývl. "On možná ano. Ale vy ostatní ne a oslabuje vás to. Jemu to nejspíš dává naopak výhodu. Vypadá typově jako berserker... ti se objevují docela vzácně, ale není to jen příběh z pohádek, jak si někteří myslí. I když uznávám, že mám jen málo informací od vás ostatní. O osobní setkání s ním zrovna nestojím." Povzdechl si. Kdoví, jeslti ví, co to vlastně je.
Ale aspoň že Tawari bylinky přijal. Není to jen ta vrba, ve smotku bylo vložených něco málo dalších rostlin, předem. Fungovat to bude docela dobře. Feier si tyhle smotky připravuje tak, že byliny zamotá do čerstvé kůry a nechá ji vytvrdnout srolovanou. Má ta předem připravené léky co se dobře transportují. Vymyslel ten postup sám, už jako skoro vlče a používá ho dál.

Odfrkl si. "Hodně smeček mi přijde, že se tváří jak jsou otevřené a tolerantní... a přitom to funguje tak maximálně tak, že jen dokud jsi podle jejich standartů a nebo z tebe naopak dělají nesvéprávného." A je dost jasně vidět, že v tom opravdu nevidí nic dobrého.
Na to druhé řekl jen prostě a jednoduše "Ano." Není třeba nic víc dodávat.
Koukl na něj. "Prokázat úctu a poslechnout rozkaz je celkem to jediné. Jako všude, každý je trochu jiný a chová se trochu jinak. Sebeobrana dovolená je, útok na výše postaveného nebo vlče v žádném případě." To je stejně nejspíš všude a pokud by opravdu získal druhého léčitele do smečky, mělo by to cenu. O smečce na veřejnosti samozřejmě mluvit nehodlá. Ale má pocit, že tento vlk to stejně nikomu říkat nebude. "Asi těžko může smečka chtít přijímat silné a hrdé a čekat, že se budou chovat podlízavě, no ne?" Na tom samozřejmě něco bude a jen proto to tak nějak nakonec zkusil. A prošlo to. Není si trochu jistý, jeslti se tímto už nepohybuje na hraně pravidel, ale pořád je to zdůvodnitelné.

"Je to hloupost. Poradil sis jako tulák, není třeba tě hlídat. " Odrfkl si a dal tím dost jasně najevo vlastní názor.
"U nás by to opravdu nehrozilo. Nejspíš ani kdybys to ani neřekl. " Potřásl hlavou. "Jsme hrdí. Nezávislí. Nepotřebujeme ostatní, aby nám říkali kde co. Jo, často nejsme zrovna milí. Ale taky to nechceme po ostatních. Jsme dost silní, abychom zvládli co chceme a potřebujeme a okolí ať si myslí co chce."
Hrdost z hnědého vlka jasně vyzařuje. Jeho smečka zdá se vážně nepatří k těm, co by se někomu podvolili. "Na nováčky je samozřejmě přísnost. Musí prokázat, že vůbec jsou schopní se o sebe postarat. Pochopitelně." To je ale v hodně smečkách. "Na vyšší pozice se dostaneš prací, ne původem. A právě proto je potřeba výše postavené ctít. " A dokonce i on sám to respektuje. I u vlků, které třeba nemusí. I proto to řekl.

Jen kývl na potvrzení jména. "Protože je to kůra z vrby. Tlumí bolesti. Není to zrovna lahůdka, ale s tou bolavou hlavou ti pomůže. Léčitelé takhle prostě pracují. Neboj, víc jí nebude." Asi se moc s léčiteli nesetkal. A pokud, tak leda s těmi s magií.
"Klidně to můžeš využívat i v budoucnu. Dá se používat třeba po zranění nebo tak. Hádám, že bolest asi moc nepomáhá, když Red vyvádí, že?" Bylo by to docela pravděpodobné. Feier by se ani moc nedivil, kdyby Red vznikl u něčeho, co hodně bolelo. Ale to je trochu nebezpečné téma. Takto krátce po kolapsu.
Sedí nedaleko, uši našpicované, pozorně si Tawariho hlídá. Zajímavé je, že také se nezměnila jeho nálada. Takže Tawariho magie musela fungovat, i když byl mimo. Což také není obvyklé.

Tvářil se klidně... a důstojně. Dalo by se říct. Prostě vysoký vlk, který si vznešeně nevšímá drobností. Kamenný výraz a tak... Ale kdyby mu pořádně viděla do očí, bylo by zřejmé, že je jeho pohled o dost veselejší než většinou bývá. Jako by odešel mrak a jejich jantarová barva se prohřála. Hned jsou mnohem hezčí. A to i když je jasné, že to dlouho nevydrží.
"Je to k nevíře, ale taky jsem kdysi vlče byl." Zabručel svým obvylým tónem. "Nevylíhl jsem se odněkud jako dospělý. Občas si na to ještě matně vzpomínám." Jeho dost legrační prohlášení ostře kontrastuje s tím nabručeným tónem a kamennou tváří vytáhlého vlka. Ale asi bych ji měl postrčil k tomu vysvětlení. I když tohle bylo docela legrační, to musel uznat i on.

"Potkal jsem ji jen jednou. Ale slyšel jsem o rodině, z které pochází. Dost generací léčitelů. Takže by měla vědět, co dělá." Ferenix o nich občas mluvil. "Netuším, jak se dostala sem, ale zkus to na okraji vřesoviště u řeky. Nebo prostě občas koukat podél řek. Tvrdila, že má ráda vodu. " V tomhle směru se je ochoten o infomrace podělit. Tulačka není ze smečky, takže nemusí její tajemství držet. A navíc, ona stejně říká tohle kde komu, což mu sama řekla.
Ale na to s prací si odfrkl. "Nic složitého. Navíc, stejně to už vlastně mám hotové." Je pravda, že v jeho vaku rozhodně už ledacos se nacpané. "Hlavně běhám po kraji a koukám, co kde je. To můžu i tady." Vlčice před ním nemá odkud vědět, že tahle navrčenost je jeho úplně normální výraz. "Ale vypadáš, že spíš překážím já tobě. Takže asi půjdu." Zvedl se a koukl na ni. Pokud nebude nic namítat, tak se prostě podél propasti vydá pryč. Ani se neohlédne.

Jako často i jindy, zase vyrazil ven z území se svým nezbytným vakem z lýčí na zádech. Kluše lehce lesem, jeho tlapy našlapují lehce a plynule, dost potichu. Dorman je starý hvozd. A jako takový si v sobě přechovává pár rostlinných druhů, které by jinde moc k vidění nebyly. A právě proto je toto místo pro něj do jisté míry důležité. Pohybuje se v hloubi hvozdu a hledá rostliny. Teď na podzim je výběr už horší. Ale pořád je toho ještě dost, co se dá nasbírat. Tak se snaží. Přece jen, každý kousek je dobrý. Na jaře toho nasbírám o dost víc. Jen počkejte. To se tam teprve budete všichni divit. Ušklíbl se při vzpomínce, jak se na současné zásoby tvářil Stadley.

Na její souhlas s jeho prohlášením jen kývl. Pořád se tváří tak jako celou dobu. Jako by to snad ani jinak neuměl. A kdo vlastně ví? Ale přesto se choval klidně a rady uzpůsobil situaci matky v terénu.
"Říká si Sari a určitě ji poznáš když ji zahlídneš. Šedá vlčice s hodně přiléhavou srstí. Je to dost nápadné. " Navíc, o její rodině jsem už slyšel. Dost generací léčitelů. Takže asi opravdu bude vědět co dělá.
I když je Ignisan, neměl by problém postarat se o ty vlčata sám. V dobrém samozřejmě. Pořád je léčitel. Ale, je mu jasné, že osamělá vlčice by vlka jeho velikosti, a navíc, vlka z ignisu, těžko ke svým mladým pustila. Osamělá vlčice bude pro matku tulačku asi přijatelnější.
Ale její poslední věta ho překvapila. Zamrkal a koukl na ni výstavně nechápavě. "Ehm.. proč?" Rozhlédl se výmluvně kolem. Prostoru tu je víc než dost, takže asi těžko je možné, aby jedna vlčice překážela.

Potřásl hlavou a tváří se víceméně normálně. Tedy na něj.
"Myslel jsem, ten smích... ten by asi moc neřekl." Jeho tón je zase obvyklý, hluboký a jeho výraz také jako obvykle nevrlý. Ale přesto, rozhodně vtipkoval. A pořádně. To se nedalo popřít bez ohledu na to, že se zase tváří jako sopka. Kamenně a před výbuchem.
Navíc, i to vysvětlení bylo vlastně malinko rýpnutím. Feier se zadíval do krajiny. "Uznávám, nejsem zrovna vlče, ale taková reakce by asi byla možná." Zastříhal ušima. I přes jeho opět nevrlý výraz je tam atmosféra prostě trochu jiná. Ten vtip ji prostě změnil.

"Já že když pořád nosíš ten obvaz..." Prohodil jen tak zlehka... aneb, proč si trošku nerýpnout.
ale dost znechuceně se zašklebil a ohrnul pysky, když došlo na jeho sestru. "Fuj.. lidi..." Taky o nich nemá nic moc mínění. Ještě že tady nejsou. Na to ostatní jen kývl. Koukl na jeho pláš't. "No, apsoň je snad nepromokavý a tím pádem ti je k něčemu." Ušklíbl se. Nespatřuje v tom všem problém. "Já jsem nalezenec, takže vlastně netuším. Ten, co mě vychoval, je už dávno mrtvý." A můžu za to já. Ale to ti zatím neřeknu.
Jen zamručel, protáhl se, kývl a vykročil dál.