Príspevky užívateľa

<<< trosky Othamu

Udrželi si docela dobré tempo. Na pohodlný rozhovor to sice není, ale s opatrností se při výdechu vždy dá pár slov vyslovit.
"Postavili to lidi..." zafuněl a olízl si čenich. "Asi hodně dávno." Pokračuje klusem dál od trosek a pomalu pod jejich tlapami ubíhají obrovské rozlohy nekonečných plání, i okraj obrovského starého hvozdu po jejich levé straně.
"Vak je v pohodě," dodal ještě po chvíli. "Na to si prostě zvykneš..." je fakt, že ten kus splétaného lýka stromů vlastně ani moc nenadskakuje. "Stačí ho nosit správně," vysvětluje za běhu. "Popruh musí sedět," to je celé to tajemství.

A běží dál.
Les pomalu uhýbá víc na sever a dva vlci běží na východ.
Feier si hlídá, jak na tom Cyrano je, ale mladší vlk se zdá se opravdu drží dobře. Zatím Feier tempo nezrychluje.

Před nimi se pomalu objevuje silueta kopců. Feier zpozorněl.
Až přímo do kopců nepoběží. Tam to patří Nihilským a Feier jako alfa si rozhodně nedovolí narušit cizí území. Ale po okraji plání, těsně u nich, tam by mohli. Aspoň si to tu Cyro trochu prohlédne.

>>> Klenovské kopce.

<<< jehličnatý les

Rychlým, lehkým klusem se blíží k troskám.
Na Feiera je to jen velmi mírné tempo, jaké dokáže udržet hotovou věčnost.
Ale je velmice zvědavý, jak si povede jeho mladší společník.
Zatím to jde dobře, je vidět, že běhat docela umí. No vida, tady někdo cvičil.
Pousmál se, i když to Cyro neviděl.
Za běhu prvně nemluvil.
Až když obíhali trosky, lehce zvolnil a mezi nádechy si pečlivě odměřoval slova a věty.
"Tady jsi říkal že jsi byl, tak zatím nebudeme zastavovat. Možná cestou zpátky, pokud nebudu mít vak plný. "
Lehce zatřásl hlavou.
"Zatím si vedeš dobře, chceš trochu zrychlit?"
Pokud s tím Cyro bude souhlasit, tak s ním lehce přidá na tempu, ale stále to bude klus. Jen trochu rychlejší.

Za troskami jsou dvě možné cesty. Vlkům po levici se rýsuje okraj Dormanu, a před nimi a po pravici rozlehké traviny nekonečných plání.
Feier se drží zatím okraje Dormanu, ale stále na lukách.

>>> nekonečné pláně

SEdí vedle něj, v přátelském skoro tichu. Kolem nich hory, vyhlídka do krajiny.
Vlastněje tam krásně, i když by někteří asi nesouhlasili, jak moc těm dvěma vítr cuchá kožichy. Ale minimálně Feierovi je to evidentně jedno.
Nekouká na Jarumiho, ale přesto na něj upíná pozornost.
I on tiše zamručel, ale zatím neřekl nic.
Dokud se Jarumi nezeptal.
Pečlivě zvážil odpově´d.
"Myslím, že jak pro koho. Pro mě třeba ano. Pro tebe taky. Ale většinou se to dá zlepšit. Časem. A pokusy. A taky není jedno s kým." přiznal docela upřímně.
"Někdy tě to překvapí, s kým jde o čem mluvit. "
Po očku po něm koukl a pak do něj nepatrně strčil, jen takový přátelský šťuchanec. Nic víc.
Pak zase upřel pohled do krajiny, jedno velké hnědé ucho natočené k Jarumimu, jak je připravený postřehnout cokoliv, co by se mohlo dít.

Velice pozorně sleduje Ikkeho, jak se jen tak tak zvedá a dává se do pití léků.
Nerušil ho, dokud se nevzpamatoval natolik, aby se začal zajímat. Pousmál se a prvně došel blíž k němu.
Přiložil ucho na Ikkeho hrudník a chvíli poslouchá. Zajímají ho plíce, krk i srdce bílého léčitele. A ví, co má hledat.
Zkontroloal mu pak ejště oči, hlavně spojivky a nařídil mu, a´t na chvíli otevře tlamu. "Tak pořádně otevřít tlamu ať vidím až do krku!"
Hádá, že se Ikkemu moc chtít nebude, ale nechá se. Přece jenom, ví, proč to dělá.
Ale každopádně je docela spokojen.
"Rozhodně jsi na tom o dost líp než včera. Ale pár dní si poležíš." Koukl na Adaina, jak dál podpírá Ikkeho.
"Jsem vážně rád, že vyšla tvoje cesta ke Kultu a přinesl jsi odpově´d čím to léčit." Zabručel tiše, se starostí v hlase.

Přikývl. "Ani jedno není daleko. Tak to vezmeme trochu dál."
Ještě jednou se krátce protáhl.
Z gesto a podobně si nic moc nedělá, natož z nějakého mrkání. Navíc je na Cyrovy projevy dávno zvyklý. Jako léčitel navíc ani není nějak moc překvapený.
"Fajn. Tak až toho bude na tebe moc, tak se zkus ozvat," odpvoěděl mu maličko samolibě. Moc dobře ví, kolik vlků on sám donutil polykat prach někde za ním, takže si dost věří.
"Tak se koukej držet!"
Zavelel a vyběhl. Lehký vak na jeho hřbetě drží dobře, když vyrazili prvně na jihovýchod a pak se stočili k jihu. Ignu naštěstí brodit nemusejí, ale na trosky se přece jen podívají. Nebo spíš k nim. Ale tím to teprve začne.

>>> trosky othamu

Uši stále u hlavy, opravdu nevypadá moc nadšeně. Ale nevymýšlí žádné hlouposti. ví, co znamená zlomená noha.
I tak ještě frustrovaně zafuněl.
"I tak ti můžu pomoct. Aspoň budu mít důvod se proběhnout... Adain ví něco o bylinkách?"
Koukl na Ikkeho. Bojovník žil sám, možná se něco naučil, kdo ví?
"Jak vy dva jste vlastně na tom? Vypadáte jako docela povedený párek. Budete chtít obřad?" To se jeho uši trochu napřímily.
Ale jen na chvíli. Jak došlo na tuláky, už je zase přiklopil k hlavě.
"Jo. Právě díky nim jsem přišel k té noze. Objevily se tu dvě tulačky, hrozný nářek a divadlo... a nakonec to zakončili symbolickým útokem aby získaly náskok a zdrhly. Měl jsem tu smůlu, že jsem zrovna do toho prošlápl něčí noru a uvízla mi tam noha." zavrčel. Pořád má na sebe trochu vztek.
"Bylo to dost divné, nechápu pořádně, proč to dělali. Jen doufám, že o nic nešlo."

___________
Já vím, že ne. :D ani Feier v tuhle chvíli neví, že skupiny byly dvě, ví jen o té, s kterou se potkal.

Se zájmem na něj koukl, zastříhal velkýma ušima. a dokončil postupně protáhnutí.
"A kde jsi vlastně v Norestu byl?"
On sám vlastně skoro všude. To už tak bývá, když léčitel šmejdí po bylinkách. A přece jen, to byla předtím jeho práce, než tak trochu povýšil.
"Třeba bych ti mohl nějaké místo ukázat. Léčitelé strčí čumák do všeho."
A stejně chce běžet.
"Ale varuju tě, proběhneš se ted apořádně." Ušklíbl se docela zvesela, tedy na jeho obvyklý výraz.
Došel až těsně k hranici, zvedl jednu tlapku do vzduchu a koukl na Cyra, jeslti j tedy připraven.

Stál na kraji jehličnatého lesa, na hřbetě svůj obvyklý vak a protahoval se.
Je teprve ráno. A po delší době se chystá vyběhnout trochu dál od hranic. Přece jen by měl pomoct Ikkemu se sběhem bylin a pak, pro samé povinnosti a práci a všechno ostatní, neměl teď moc čas prakticky na nic.
Takže je připraven na pořádný běh, proběhnout zase jednou kus světa.
Opatrně se protahuje, když v tom mu došlo, že tu není sám.
"Nazdar Cyro," pozdravil klidným tónem magistera smečky.
"Taky sis vyrazil na výlet? Já se hodlám taky trochu podívat mimo území."
Má skoro až nezvykle hovornou. To asi, že má na obzoru ten výlet.

Byl se na ty dva za noc párkrát podívat. šlo to dobře. Tmavorudý se sice nevyspí, ale jak to vypadá, je dobrý strážce. Neremcá a poslouchá instrukce.
To hnědému léčiteli vyhovuje.
"Jen to vem pořádně Ikke. Všechno vypít. Pomůže ti to. Sám jsi sehnal lék, tak toho koukej využít," zabručel na něj a pěkně mu přistrčil misku na dosah. Te´d už by to mohl Ikke zvládnout i sám, hlavně když ho Adain hezky postrkuje, aby se probudil.
Feier dohlédne, aby vypil všechno.
"Seženu něco k jídlu pro oba. Ikke, až se na to budeš cítit, prostě něco sněz, ano?"
Navíc ještě Ikkeho trochu prohlédl, včetně poslechu plic. ale i za tu jednu noc a jen trochy léků mu to přijde rozhodně lepší.

Přiklopil uši a zabručel. "Ale no jo, pořád..." Neběhat pro něj bude docela náročné. Je na to tak zvyklý, že se z místa na místo málokdy přesouvá krokem, spíš klusem. Ale tentokrát bude muset.
Znovu si povzdechl.
"Jo, to měl. Ale nebýt tebe, byli jsme v háji asi pořádně všichni." A Feier to moc dobře ví.
"Pomůžu ti aspoň poshánět zásoby. Až se mi zahojí noha. " dodal pro jistotu, aby ho zase nerozčílil. Nediví se, že je Ikke trochu přetažený.
"A ještě do toho ti zatracení tuláci... " povzdechl si spíš pro sebe. Ale Ikkeho uši to nemohly neslyšet.

Seděl tam a pozorně sledoval, jak s druhým vlkem cloumají emoce, i když to nedává moc výrazně najevo. Ale Feier už ho zná docela dobře.
Je mu jasné, že tohle není ani trochu snadné.
Jen doufá, že situaci ještě nezhorší, ale je tu te´d on a nikdo jiný a tak není na vybranou.
Viděl, to zvednutí hlavy a moc dobře slyšel, co mu Jarumi řekl.
Přikývl, i když to asi druhý vlk neviděl.
"Není to snadné, já vím," řekl mu tiše. Nepokoušel se mu tvrdit, že může, nebo že by dokonce musel.
"Doufám, že mi to jednou řekneš. Ale postačí mi fakt cokoliv. Nemusí to být souvislé, vážně ne. " Zafuněl. "Sám jsem si taky nevedl hned kdoví jak dobře. Zkus si najít něco jak to zvládneš, ano? Tady teď nejde o smečku. Ale o tebe. Není mi to jedno. A nejen mě."
Došel k němu a sedl si vedle něho. Bok po boku.

Klidně a trpělivě drží, zatímco Ikke pracuje.
Má dost rozumu, aby dále neprovokoval a prostě se nechal ošetřit.
Stojí, čeká. Ikkeho magie působí zvláštně. Bolest v noze zvolna ustupuje.
Až je nakonec docela otravné stát prostě na třech. Ale čeká, drží a vyčkává až Ikke úplně skončí.
Až potom a po Ikkeho souhlasu, položí nohu normálně na zem.
"Ty jsi stejně poklad," zabručí potichu a zlehka, opatrně, šťouchne v poděkování Ikkemu do boku čenichem.
Poslední dobou měl bílý léčitel práce až až a Feier má trochu výčitky. Nepomáhal mu tolik, jak by si přál, i když je i on stále léčitel. Povzdechl si.
"Neměl jsem toho nechat na tobě tolik. Měl jsem ti přes zimu pomáhat víc," vyslovil to nahlas.

Odfrkl si. "Ikke, jsem paličák, ale ne zase tak pitomý. Spolu s tebou tady každou chvíli peskuji kde koho a svoje tělo opravdu znám. Taky jsem měl dost rozumu, abych na ni nešlapal a vyrazil za tebou," vysvětluje mu klidně a věcně.
Moc dobře si pamatuje, jak se Ikke tváří na zdejší paličáky a nechce ho vydráždit, spíš se ho pokouší uklidnit. Otázka je, jeslti to k něčemu bude.

Po přechodu řeky si povzdechl. "Ikke. Prosím, to jsou prostě fakta. Chlad mi neubližuje tolik jako ostatním. Natož tobě. U tebe by nemuselo zahřátí stačit, ne při té zátěži. Ta moje zatracená magie hrozí spíš malérem v létě, ale v tomhle ne. " Snaží se ho uklidnit, i když se to zdá se moc nedaří.

Zastavil u něho a klidně stojí, aby mohl Ikke zkontrolovat jeho nohu.

Dál trpělivě máčel Ikkeho tlamku a byl rád, že přece jen Ikke do sebe něco léků dostane.
Stejně tak byl rád, že tmavorudý ihned poslechl a zachoval se přesně dle instrukcí. Krátce na něj koukl. Kupodivu má dost rozumu, že ani neotravuje zbytečnými otázkami. Jen čumí.
Nechal ho zatím bez odpovědi, dokud do Ikkeho nedostal dostatečnou dávku léků. Pak až to odložil.
"Jo, chytil to taky. Ale důležité je, že už máme správný lék. Dostal jsem do něj. co jen šlo. Potřebuje klid, teplo a hlavně ze začátku hlídat, aby neležel na boku. Hůř by se mu dýchalo. To bude tvoje práce. Já se budu vracet na kontrly a kvůli lékům. Kdyby se cokoliv horšilo, sípal, nebo jsi cítil že se zvedá horečka, prostě pro mě doleť, pokud tu zrovna nebudu."
Zaúkolovatl Adaina bez obalu.
Pro jistotu tu každopádně pár hodin zůstane a nějakou dobu se nebude vzdalovat na příliš dlouho. Nocležiště má pořád ještě nedaleko jeskyně, takže ani na spaní naštěstí nemusí.

Dívá se na Jarumiho a s hřívou na jeho krku si pohrává horský vítr. Jantarové oči jsou trochu smutné, ale upřímné. "Nikdy jsem si nedržel odstup, protože bych chtěl. Jen nemám moc na výběr," přiznal tiše.
A dál na Jarumiho tak kouká. Nebylo zase tak snadné to všechno říct, co mu řekl.
"Jarumi, ať tě tíží cokoliv... teď už nejsi sám a jsi mezi takovými, co ví jaké to je, když jdou věci šejdrem. " Zkusil ho nenásilně pobídnout k řeči.
Nakonec se přestal na něj tak dívat a zadíval se na hory kolem nich.
"Hory jsou dobré, když je toho na jednoho moc. Ale nevyřeší to. "
Koukl k zemi. Nedaleko obou vlků náhle vzplál trs suché trávy. "Moje magie zničila dost životů. Te´d v zimě jich ale pár zachránila. " Mrazivá zima by jistě měla víc obětí, kdyby neměli k dispozici ohněm vyhřívanou noru.
"Když nebudeš chtít, nikomu neřeknu nic, co mi svěříš." dodal ještě tiše.