Príspevky užívateľa

Jen kývl, když potvrdila, že běžné nemoci zná. "Dobrá. Kdybys měla nějaké dotazy, i v budoucnu, jsem k dispozici, samozřejmě." Je to jeho práce. Nikdo netvrdí, že musí všechny členy smečky mít rád. Ale to nemění vůbec nic na tom, že svou práci odvede naprosto profesionálně ať půjde o kohokoliv.
Je asi jen dobře, že vlčata nebude muset řešit on. Jenže stejně tak je důležité, aby ten kdo ano, znal první pomoc. "Samozřejmě, kdyby bylo v budoucnu kterékoliv vlče nebo nováček nemocní, postarám se o léčbu." Kolik samozřejmě hodlám ještě říct? Achjo...
"Z mojí strany je to všechno, takže, záleží, jestli ty máš ještě něco-" Ať už k tomuto a nebo cokoliv jiného, co by s ním chtěla prodiskutovat. Feier si pořád dává pozor, aby se choval profesionálně. Koneckonců, vždy byl a je především léčitel. Až na druhém místě je členem smečky. Tak to bylo a tak to bude. Platí to ostatně u každého normálního léčitele. A pak, tato smečka je jeho nový domov. Jediná, která ho dokázala přijmout i s tím, co má za problémy. Tudíž je prostě jeho a bude se o smečku starat.

Zamyšleně na něj koukl. Léčitel bez smečky není tak úplně běžný... A hodně smeček jim dost toleruje, protože je jich málo. Přesto to u něj nefungovalo. Proč u mě, to je jasné.
"Co máš vlastně za problém s tím prostorem? To se ti pokoušeli nechávat pořád někoho s tebou kvůli tomu, že nevidíš nebo co?" Zkusil to. Docela by ho zajímalo, jak to s ním je. Zaujalo ho to. Opravdu to není zase tak běžné. Slabý ten vlk není, to rozhodně ne. Jistě, v boji by asi byl dost k ničemu, když nevidí, ale zvládnout zbytek by měl. Otázka je, jak by snášel zacházení s omegou na začátku, kdy není nárok skoro na nic. Ale v nejhorším by se s ním Feier podělil o svou porci nebo prostě ten první čas víc lovil sám, aby ve smečce bylo jídla dost. Ale nad čím to vůbec přemýšlím. Stejně pochybuju, že by k nám šel.
"Jestli jo, tak to by se ti u nás nestalo. My nejsem z těch co někoho vodí málem za packu. Nebo za čenich." Některé smečky mu už taky přidaly pomalu nesvéprávné. Ignis ale vlastně nakonec toleruje víc věcí, než mnohé takzvaně přátelské smečky. Jo. Jsou přátelské, dokud nemáš nějaký netypický problém. Natož na někoho si dovolit zavrčel. Pche.

Sleduje ho velmi pozorně a dost starostlivě. Přetížení muselo být opravdu dost zlé. "Který z vás zůstal?" Zeptal se opatrně pro jistotu. Může to být stejně tak ten léčitel, protože byl v popředí když k tomu došlo, tak Tawari sám, protože to on je původní. Ale taky klidně někdo úplně nový. Uvidí se.
Zalovil ve svých věcech a podal vlkovi opatrně smotek kůry, vyplněný kdoví čím. Položil mu to k tlapám. "Rozžvýkej to. Chuť nic extra, ale dá se vydržet. Až to budeš mít pořádně rozžvýkané, tak to spolkni. Pomůže to." Vrbová kůra je spolu s pár dalšími rostlinami na bolest docela účinná.
"Nemusíš se bát ano? Tohle je u jiných normální. A co víc, nevydrží to. Ostatní se vrátí. Tak na to buď raději připravený, protože možná začnou trochu vyvádět, jak z toho budou taky zmatení."

Zatímco zkoumal oblohu, aby odhadl počasí, odkudsi přišla vlčice. Věděl o ní, slyšel její tlapy dopadat na zem i cítil její pach. Ale prvně si prostě řešil svoje a ignoroval ji. Nic moc neobvyklého u něj. Cítí z ní pach smečky a dobře ví, odkud je. To se docela divím, že za mnou vůbec jde. Koneckonců, jeho vlastní smečka není zrovna proslulá přátelstvím s ostatními a milou povahou, že ano?
Koukl na ni. Další s tím divným manýrem v oslovování.
Jen něco zabručel, asi by se to dalo vyložit jako pozdrav, pokud je ta vlčice celkem optimista.
"Bude pršet. To na výlety moc není." Odpověděl jí. Jeho hlas je dost hluboký, že ani není poznat, jeslti je navrčený a nebo prostě normální. I když je pravda vlastně tak trochu oboje. Je navrčený, jenže.. to on pořád.

Sledoval ho pozorně, když došlo na jeho sestru. Ten výraz byl výmluvný. Takže ta nejspíš už není na živu. A asi ji měl rád. No, to je pěkně na houby. Možná proto je tak odtažitý.
Chvíli mlčel a přemýšlel, jeslti se na ni má zeptat. Na druhou stranu, on sám mu o sobě taky moc neřekl, tak by to asi nebylo fér.
Zamručel nad kořistí, a byl rád za změnu tématu.
"Něco jako návleky na tlapy... lidi to občas nosí." Takže už je asi jasné, že si z něj opět maličkato utahoval. Ale opravdu jen trochu.
Pak zase zvážněl. Vstal od kořisti. Ubylo dost, ale zvíře bylo velké a pořád dost zbyde.
"Jo. To rozhodně je. " Protáhl se. "Hádám, že tvoje rodina už taky není, jako ta moje." Zkusil prohlásit nenápadně, aniž by to moc rozmazával. Ale odešel od ležící laně. On zase tak velký jedlík není a navíc, má stravu celkem pravidelně.
"Půjdeme někam, nebo tu budeme sedět a koukat, jak se tu kazí maso?"

Zamyslel se a představil si to v praxi. Určitě dobré řešení, jenže, kdo sežene pro všechny zraněné jídlo. Pořád to podle něj prostě nestačí. Ale podstatné je, že ten vlk má zájem léčit, snažit se. A že je zdá se dost silný aby si poradil.
Moc nekomentoval všechno ostatní. Vlk hubený není, tudíž lov zvládá. Tím to pro něj stačí. A pokud zvládl cestu do Norestu, tak asi dost slušně. Většina příchozích sem dorazí hubená, okolní krajiny jsou podstatně chudší.
"Takže tě nikdo nevedl začátky, když jsi nevěděl ani kdo jsi." Drsné. Jo, slaboch to nebude. Nevzdal to. "Jak jsi to zvládal?" Zajímal by ho postup tohoto vlka.
"Tak taky máš roční období a tak... například... zkoušel sis někde najít stálé zázemí, smečku nebo tak?"

Stál, jak kus prkna postaveného do prostoru a potaženého kůží. Napjatě čekal, co ona na to. Že se urazí, vynadá mu do magorů a nevím co všechno. Jenže, nic z toho nepřišlo. Místo toho se hnědá vlčice prostě rozesmála. Upřímně, a naplno.
Trochu si oddechl. Sice se k ní nepřidal, ale přece jen, nezvoral to, jak si v jednu chvíli myslel. Teď celá situace vypadá také pořádně komicky. On, se svým podmračným výrazem a smějící se vlčice.
Chvíli tam jen postával. Nakonec přešlápl a odkašlal si. Pak promluvil. "no, hádám, že tohle by mu to asi moc nevysvětlilo." Konstatoval suše. Ale vlastně je nakonec rád, že tuhle malou rošťárnu udělal. Aspoń se pro jednou nechoval jako starý dědek, i když je vlastně mladým vlkem.

"Proč ne? Běh ve dvou není špatný," odpověděl klidně Stadleymu. Ale rozhodně oceňuje, že to modrý vlk jen navrhl. Feier velmi dobře ví, že mu to mohl prostě a jednoduše přikázat. Jenže tento vlk si nemusí očividně svou dominanci nijak dokazovat. Dobré i pro Feiera. Možná proto spolu dobře vychází.
Na další poznámku nepatrně dokonce zveld koutek tlamy. "Asi jsem trochu hádavý..." schválně řekl. Samozřejmě ví, jaký je v tom rozdíl, jen to byl pokus o vtip.
Ale poslouchal pozorně i dál. "No, já bych elektřinu použít nemohl. A oheň se ne vždycky hodí." Zabručel ne moc spokojeně. "Jo, ty máš v tomhle výhodu. Jenže já tvou sílu nemám. A kdyby došlo nevím, třeba na rvačku s Přízračnými, tak toho asi moc nezmůžu. Jeslti mě někdo z nich chytí, tak nebudu vědět jak se dostat ze sevření." Zkusil to trochu přímočařeji. Pak si povzdechl. "Asi bych se to měl zkusit naučit.. od někoho..." Znovu koukl po Stadleym, ale ne moc nápadně. Třeba od tebe? Jenže nemůžu otravovat Gammu s požadavky.

Když se probral, tak kromě přetrvávající vůně, která rozhodně není nijak nepříjemná, jen silná, má přímo před sebou v bezpečné vzdálenosti sedícího hnědého vlka.
"Omdlel jsi. A opatrně prosím, ano? Zatím nevstávej. Jak ti je?" A který z nich jsi? No Red ani Kai to nebude. "Přetížení mysli může být nebezpečné." Doufám, že jsem právě nestvořil v jejich mysli dalšího. Už tak má starostí dost.
Velmi pozorně vlka sleduje, ale nehýbe se. Není dobré přidávat mu další podněty. "Co bolest hlavy?"

"Jenže magie nestačí, když je zraněných víc. Nebo epidemie. Nikdo nemá tolik síly. " Namítl docela známou pravdu. Teď už je jejich rozhovor vyloženě spíš v profesionální rovině. Feierův tep se vrátil do normálu a docela klidně si sedl, u čehož znovu kouká na vodu. Ale je to jiné. O hodně.
"Takže jsi léčit prostě chtěl?" Zeptal se ho. Na lov jen zabručel a kývl. "Nevypadáš, že bys hladověl. Umíš vybírat stezky zvěře a hlídat si pachy, že?" První co ho napadlo. V tuhle chívli už je jejich situace dost odlišná.
Ale na poslendí přiznání zastříhal ušima. "Amnézie? Jak je to dlouho? Tedy, víš co myslím. Délka doby, kterou si už pamatuješ. A za jakých okolností jsi začal svou současnost." V tuhle chívli už je očividně u vesla léčitel, ne vystresovaný vlk.

Velmi pozorně poslouchal, ucho natočené k ní, šel spolu s ní plání. Mračí se i když poslouchá, o to víc je celá ta scéna komická. Připadá si.. trochu zvláštně, když na něj vlčice mluví takhle. Drž tlamu a tvař se neutrálně. Sám jsi ji k tomu donutil! Pitomče. Ale musí uznat, že se Artemis opravdu snaží. Vlče by nejspíš tohle dokázalo pochopit. Na chvíli ho napadlo, jeslti jí provést lumpárnu nebo ne... jako mladý vlček by nezaváhal ani na vteřinu. Ale to jsou už skoro tři roky, co něco takového udělal... měl by? neměl by? Jak to ta vlčice vezme?
V návalu dávné impulzivnosti z časů svého dětství, nakonec kupodivu neodolal. A ozval se, pisklavým hláskem, kdy se pokouší imitovat hlas vlčete. K jeho normálnímu hlubokému hlasu je to obrovský kontrast. "Ale já nechci být hrdina, já se bojím!" Zahrál před ní vyplašené vlče. Pak mírně ztuhl, sám sebou zděšen z toho, že to opravdu udělal. Navíc, i u toho, když imitoval hlasem vlče, se pořád tvářil nakvašeně.

Do háje! Zavrčel si v duchu, ale jinak nahlas neřekl ani slovo. Místo toho zalovil ve svých věcech a vytáhl jinou ulitu, jinak zbarvenou. Položil ji zhroucenému vlkovi přímo před čenich a rozšlápl ji. Vylila se tekutina, která dost výrazně voní... A pach stoupá vlkovi s dýcháním přímo do čenichu a do plic. Ne každý vlk to ví, ale mnoho silic z rostlin má také dost výrazné účinky. Toto je kombinace, kterou Feier připravoval dost pečlivě. Voní dost po lese, někde v horách, vysoko. Ale to není to hlavní. Je to možnost, jak bez přímého fyzického kontaktu pomoct vlkovi se vzpamatovat, probrat a přitom zmírnit jeho bolesti. Jenže si tím Feier zničil možnost použít tu druhou ulitu. Která by vlka výrazně zklidnila, kdyby vybouchl a dostal se k velení Red. Spolu by se ty dvě směsi ale moc nesnesly a vlkovi by mohly způsobit potíže.
"Te´d by se to jméno hodilo... no nic.. Tawari, Tawi, slyšíš mě? Hezky v klidu a snaž se vyrovnaně dýchat, ano?"

Jen zamručel. Ale zastříhal ušima, když spršku vzal vlk s humorem. Hm... má fakt dobrý nervy. Já bych se asi jen tvářil kamenně.
"Takže tě nikdo neučil? Jak léčíš? Co znalosti bylin?"
Tohle ho docela zajímá. Přece jen, to je také dost důležitá část léčení. Léčitelská magie... Jenže někdy není vše. A už vůbec ne když máš na starosti smečku a stane se něco většího. Do háje. Vůbec netuším, jak to budu zvládat jeslti se fakt servem s Přízračnejma. Jeden léčitel prostě nestačí a ten kluk tam... ten se moc fláká na to aby se něco opravdu naučil.
Ale nic z toho neřekl nahlas. To by opravdu nebylo na místě, cizinci je houby po tom, co se děje v ignisu.
"Se slepotou ses vypořádal dobře. Jak vůbec zvládáš sebeobranu a lov?" Zkusil to opatrně. "A proč vlastně nemáš smečku?" Docela ho to zaujalo. Léčitelé většinou mívají. Pokud to není jejich volba. Nebo nejsou nebezpeční polocvoci jako on sám.

Švíhl za chůze ocasem a koukl na ni trochu překvapeně. Zastříhal ušima. "No, to bylo překvapivě dobré. Lepší než jsem zatím u kohokoliv v téhle smečce slyšel." Není to pochvala, prosté konstatování faktu. Je vidět, že je odjinud. Asi tam léčitele měli, nebo apsoň na tohle dbali. To je fajn.
"Vlčeti bys to zkusila vysvětlit jak? Zkus si představit, že tady nejsem já ale to vlče. " Dost... zvláštní představa. A je mu to naprosto jasné. On, vysoký skoro metr v kohoutku, vyhublý jak tyčka... s jeho věčně nakvašeným výrazem.. jako by snad nikdy ani sám nebyl roztomilou kuličkou chlupů, jak vlčata bývají.

Sedl si způsobně nedaleko od ní a chová se opravdu celou dobu plně profesionálně. "Další důležitou součástí první pomoci je zacházení se zlomeninami. Je důležité, aby se zamezilo jejich pohybu. Hrozí, že by hrana kosti mohla protrhnout důležitou tepnu nebo žílu a způsobit vnitřní krvácení. Ještě horší je poranění páteře. Tam je opravdu nezbytnost zabránit pohybu, jinak hrozí ochrnutí vlka. Napořád a nevratné. Taková zranění mají často velmi špatnou prognózu i s pomocí léčitele. Ale přesto. Pokud zabráníš vlkovi v pohybu a nebo aby někdo hýbal s ním, je ještě naděje. "
Začal jí také pak vysvětlovat, jak pozná, pokud už se stalo, že zlomenina uvnitř těla skutečně poškodila něco důležitého a jak jednat.

Přidal také informace o šoku, co způsobí v těle a jak jej rozeznat včas. O prodlevě bolesti u vážných zranění a proč je špatné, když vlk s velkou ránou tvrdí, že to ani nebolí. I tady jí řekl dost věcí.
Nespěchá na to, ubezpečuje se, že informace dokáže modrá vlčice přeříkat. Jednu výhodu tohle učení má. Vlčice má dost dobrou paměť i inteligenci, aby se to dalo zvládnout.

Slunce nad nimi pomalu postupuje. Celé to trvá dost dlouho, jenže ono to také není zrovna malé téma. Feier to ví a proto také by rád, aby základy znal kde kdo. Nejde tu o zasahování do číkoli pravomoce. Jde opravdu jen a pouze o životy členů smečky. Na těch záleží. Proto spolkl vlastní hrdost a za Roo šel. Bude pracovat s vlčaty, když nějaká budou. Musí tyhle věci znát. Vlčata jsou pokladem smečky.

Nakonec to zakončil prostou otázkou. "Hádám, že nejzákladnější povědomí o běžných nemocech vlčat asi máš, že?"