Príspevky užívateľa

"Dva!" Odsekl mu nerudně z vody, na jeho proslov. Musím uznat, že má pravdu. Na jeho místě bych nezmizel taky, i kdybych neměl nehořlavý kožich.. Prostě bych skočil do vody a pak si to vyřešil. Ale odvahu teda má.
Zamířil pomalu ke břehu. Ani se nesnaží jít potichu, cákání vody apsoň zamaskuje o něco víc, což ví.
"A víru nemám rád. Ani trochu. Pro příště." Ani si neuvědomil, že nějaké příště vůbec čeká. Možná to byl jen slovní obrat.
Zastříhal ušima a vylezl na břeh. Oklepal se. Ikke u toho trochu schytal spršku. Feier zabručel, pak koukl na Ikkeho, z kterého kape voda. Dobře, tak to bylo hodný tak malýho vlčete Feiere. Maličko se za to zastyděl, ale neomluvil se. Koneckonců, nějak nestojí o to být miláček davu, tak to bude muset druhý léčitel skousnout.
"Vím co všechno někdy řeší léčitelé. Měl jsem dost elitní výcvik. Co ty?" Tak trochu se sice snaží odvést od sebe pozornost, o to víc, že neodpověděl, alespoň zatím, na tu otázku ohledně magie.

Přiblížil se k Tawarimu z boku, aby se přece jen tolik nevystavoval a nedráždil Reda víc, než nezbytně musí. Rychle, ale jemně prohmatal jizvu. Tahle opravdu je mírně ztuhlá a ne úplně v pořádku. Jako jediná. Přesto to neprotahoval a ustoupil, opět pozvolna, bez velkého spěchu, i když svižně. Není v tom obava, ani provokace predátora. Zadíval se na černobílého vlka před sebou. "Tahle opravdu úplně v pořádku není. Dám ti na to něco, měl jsem to připravené předem, ale budeš si to muset asi zvládnout namazat sám. Víš jak Red vyvádí, těžko by to snesl ode mě." Zabručel ne moc nadšeně.
"A jen co bude jisté, že po mě hned nevyletíte s Redem v čele, tak ti dám něco na tu bolest hlavy, jo?"

"No právě proto. V tom to je. " povzdechl si a koukl na něj.
Ale rozhodně je mu jasné, že tam probíhá dost zlý vnitřní boj.
Koukl na něj.
"Ta za levou přední packou na hrudníku. Tím bych skončil. Ale jediná vypadá podezřele a je možné, že se na ní neobnoví srst. A zrovna to není nejlepší místo. " řekl mírně a čeká, jeslti to půjde. Zaškubání ušima si všiml, ale tentokrát neřekl nic. I když by nejraději znovu promluvil k vyvádějícímu Redovi. Jenže, to může riskovat až po tom, co tu jizvu zkontrolují. Do té doby raději ne.

Pořád stojí ve vodě, kožich zmáchaný, nevrle na vlka na břehu koukl. Odfrkl si. "To děláš parádní chybu. Bylo jen velký štěstí, že to nebyl tvůj kožich. Já nemůžu ovlivnit, co chytí, když to neudělám vědomě." A tohle tedy úmyslně opravdu nebylo. Jeho tón je všechno, jen ne milý.
Ale sklonil hlavu a pije, i když pořád stojí ve vodě. Neobtěžoval se vylézt. Když skončil, zvedl hlavu a znova se na něj zadíval. "Věřit si můžeš čemu chceš, ale tím na mě dojem neuděláš. Navíc, tvůj kožich to neochrání. Takže by sis měl dát odchod. Nebo prostě vypadnu já." Je na hřbetě trochu zježený, ale jeho hlas zní až příliš věcně, alespoň teď. Chvíle paniky nejspíš pominula a z vody jeho tep slyšet není. Zvuky vody to přehluší.. Koukl se přes řeku a ztichl. Nakonec možná přece jen uteče... Půjde za mnou, nebo se na to konečně vykašle? Proč tady vůbec vlastně zůstávám... Něco hluboko uvnitř něj vlastně odejít nechce. I přesto, že vše ostatní v něm křičí, že zůstat je pěkná pitomost.

Po vynoření doplaval k mělčí části, ale prostě zůstal ve vodě. Jen na Ikkeho na břehu zavrčel. Ne, rozhodně si nepřipadám líp. To ani omylem. Z vousků, uší a čenichu mu kape voda a vůbec vypadá strašně. To ale Ikke naštěstí nevidí.
Střelil po něm pohledem. "ne!" Odsekl mu. I když je to rozhodně jiné. Místo paniky teď zní spíš naštvaně. Přesto. Ta reakce ukazuje na to, že si je dost dobře vědom, jak na tom je. A i v hodně velké krizi si zachovává chladnou hlavu. Voda byla rozhodně dobrá varianta, bez ohledu na to, jak protivná. A ukazuje to na zachování logiky i v panice.
Zastavil na mělčině, pořád ve vodě, a kouká ne zrovna mile na vlka na břehu. "Že radši nevypadneš. Málem jsi přišel o kožich." Vrčení v jeho hlase je slyšet dost a dost. Vztek i frustrace zároveň. Přesto se nakonec nikomu nic nestalo.

"jo, koukám. ale přesto to apsoň zkusím. Díky... " Povzdechl si, ale párkrát u toho mávl přátelsky ohonem.
Ale zastříhal ušima, když léčitel řekl co a jak. Nejspíš vlka před sebou trochu překvapí, ale jen kývl. "To má nejspíš pravdu. Vy budete unavení, on ale spíš ještě vzteklejší. Tak to v praxi funguje docela běžně, takže bych se spíš divil opaku. Proto jsem se také ptal, jestli to zvládneš. Nedá se přehlédnout, jak silný ten boj je. A bolest hlavy nahrává jemu, ne vám ostatním." Pořád mluví tak vlídně.
Asi bych ty jizvy měl raději nechat. Opravdu je to pro něj dost zátěž a riziko je minimální.
"Stejně všechny neprohlédneme. Je dost nepravděpodobné, že by se to zvládlo. A přece jen bych si svůj kožich raději nechal vcelku."

Zaryl tlapy do země a roztřásl se. Sevřel čelisti a snaží se udržet pod kontrolou vlastní dech. Nemůžu začít utíkat. Ani do kruhu. Tak honem bych se nezastavil. Ale teď nezvládne mu to ani říct. Důležité je jen jedno. Neztratit kontrolu úplně. Nezpůsobit další smrt. Jasně, v ignisu by zabití tuláka opravdu nikdo neřešil. Ale on ano. Není si jistý, jeslti by další zvládl. Má být léčitel, ne vrah. A tohle není sebeobrana.
Zhluboka se nadechl... a místo běhání dokolečka skočil do vody. Z místa kde stál dlouhým přímým skokem. Protože se vrátil prve na zvýšený břeh, je to z výšky a do hloubky, ale to mu nevadí. Tak vysoko to vážně není a voda taky není bezedná. Přesto vlk zmizel pod hladinou.
A chvíli tam zůstal. Vynořil se až po dobré půl minutě. Začal třepat hlavou aby dostal vodu z očí a z nosu.

"Protože za to pokaždý můžu já!" Vyštěkl na vlčka dost agresivně a pak sebou cuknul. Jeho magie se zase projevila a kousek od nich zahořel suchý trs trávy. Těsně vedle Ikkeho. Kdyby tam nebyl, tak by to rozhodně byl vlkův kožich. Feier vyskočil prudce na nohy a začal od vlka couvat.
Ikke sice nevidí, ale praskání ohně a kouř z hořící trávy slyšet rozhodně musí. Navíc, u své vlastní přední tlapy musí cítit nápadné teplo. Podle toho, že jinde ne, je jasné, že je ten oheň opravdu omezen na hodně malou plochu a jak zhruba velkou. Dost na to aby se mu dalo lehce vyhnout.
Feier ale opravdu vypadá, že snad uteče. V jeho tepu a dechu je znát panika, blížící se hranici, kdy už se přestává přemýšlet a prostě prchá, bez ohledu na překážky nebo nebezpečí.

"Rád bych s tím vážně zkusil aspoň něco. Ale bez informací je to problém, mohlo by se to hodně zhoršit. Obzvláště u Reda, který opravdu hodně těžko snáší kde co." řekl mu vlídně a sleduje ho pořád pozorně. Na zmínku o ulitě se ale uculil. "To je v pohodě. Nemá to být nenápadné a opravdu nejde o to to po tobě hodit. Klidně ti i řeknu, co v tom je, jeslti chceš. A stačí, když ji rozšlápnu. "
Ale zvážněl, když po něm chtěl další kontrolu jizvy. "Zvládnete to? Už tak sis stěžoval na bolest hlavy. Zkontroloval bych je rád, ale opravdu to vypadá, že celkem nejsou potíže. Ty dvě byly zahojené mimořádně dobře. Nejspíš dobrá fyzická reakce těla celkově. To je výhoda. " Sleduje vlka před sebou s dost starostlivým výrazem. Něco, co se také na jeho tváři moc nevidí.

Povzdechl si. "Jako bych ji někdy měl." Zabručel hluboce. Koneckonců, jeho život byl spíš boj o život. A to vlastně od štěněte. Nebýt Ferenixe, tak neměl vůbec šanci. A potom... Potřásl hlavou a tep se mu zase zrychlil. Ztěžka polkl. Ani neměl jak se s ním rozloučit. S tím, co z něj zbylo. Jako by nestačilo, že za to sám může...
"Ne, rozhodně za nimi teď nepůjdu. Riskovat, že to zase bude stát někoho život? A zase mě pak za to vyženou... to určitě. Ne, díky." I když možná by tentokrát už neutíkal. Kdyby i tady došlo na rozezlenou smečku s touhou po krvi. Tihle vlci jsou asi jeho jediná naděje. Zatím jeho nevyzpytatelnou magii zvládali. Ale co když se opravdu něco stane?
Povzdechl si. Sám neví, jeslti by te´d raději utekl pryč a nebo se jen stočil do klubíčka a všechno ignoroval.

Pořád jen nevěřícně zírá a mračí se na něj. "Fajn. Já taky ne. Ale to neznamená, že ti budu kdoví jak věřit." Mírně krčí čenich v náznaku vrčení. Ne, rozhodně nevypadá přátelsky.
Zděšeně zíral, jak jeho nesouhlas vlk proměnil v něco docela jiného. To snad nemyslí vážně! Víc takových... takových.. magorů jako je on?
Potřásl hlavou. To se mi snad jen zdá.
"Žádné vlky! Odnikud. Vůbec!" Řekl dost důrazně a vlastně i dost nahlas. Aby ho to rozjívené paví cosi vůbec slyšelo.
A co je horší, ještě to dál graduje. Feier stáhl uši k hlavě a na druhého vlka začal cenit zuby, když kolem něj začal vyloženě jančit. A nejsou to zrovna zuby v úsměvu, což je jasně vidět na těch přiklopených uších a výrazu. Tlapu ze svojí večeře rozhodně taky nesundal.

Na její otázku přikývl. "Ano, to dělá. zvláště důležité je to u vlčat. U topení se ale často také dochází k tomu, že jsou ucpané plíce vodou. Stejně se to může stát, když vlče vdechne co nemá a dusí se. Pak musíš napřed uvolnit dýchací cesty. " Rozhlédl se. Pak přešel ke balvanu opodál. "To se dělá tak, že si vlče nebo vlka položíš tak, aby měl hrudník a hlavu z kopce. Dá se použít balvan, kmen stromu, nebo ostřejší svah. Jiného vlka. Cokoliv. Takhle." Přehodil se přes balvan, až přes něj zůstal viset. "U případu topení se stačí pak lehce přitlačit na hrudník. Pokud je to vdechnutý předmět, je nutno pořádně praštit vlka do hřbetu."
Seskočil z kamene. "Ukážu ti to na tobě, na vlastní si nedosáhnu. Ale nepraštím tě, bez obav." Pokud mu to dovolila, jemně jí ukázal bod na hřbetě, opatrně na něj přitlačil čenichem. Velmi profesionálně, kromě přesně vyměřeného dotyku čenichem na správném místě, o ni nezavadil ani chlupem a pak hned zase ustoupil. "Klidně i opakovaně. Vlčata často prvně přestanou dýchat ale srdce jim ještě bije. To uslyšíš. Tohle pak většinou stačí aby se probraly. " Teď ve smečce sice vlčata nejsou, ale jednou třeba budou. A Roo s nimi zřejmě stráví víc času. "Pokud ne, tak i masáž srdce se mírně liší. Ale jen v tempu tvojí práce. U vlčat musíš také držet rychlejší rytmus. Tříměsíční vlče dvojnásobný, půlroční o třetinu. U ročního už stačí normálně. "

U nácviku ji sledoval pozorně. Uznale zamručel. Na laika si skutečně vedla velmi dobře, je vidět, že poslouchala. Přesto nepatrně upravil místo, které označila. Ale šlo opravdu o málo. "Velmi dobré," pochválil ji i nahlas.

"Dobrá. Další velký problém bývá masivnější krvácení. Máme dva hlavní typy. Tepenné a žilní. Poznáš je na první pohled. Tepenné je hodně nebezpečné. Hůře se totiž zastavuje. Krev vystřikuje z rány v rytmu srdce a ztrácí se hodně rychle. V takovém případě je úplně jedno, co je k dispozici poblíž, prostě nacpi tlapu do rány tam, kde to stříká a ucpi ránu. Co nejtěsněji k místu, odkud krev jde. A drž pevně. Je jedno od čeho máš tlapy. Jde o každou chvíli a jen obvazy nebo rostlinami tohle nezastavíš. Tlak v tepnách je mnohem větší a nestačilo by to. Až na to, jak to takhle držíš, jde začít používat léky kolem, které to urychlí. Používají se na to jiné obvazy. "chvíli se odmlčel. "Tohle někdy využívají i lovci, prokousnou krční tepnu kořisti... Je to dost rychlé. " Je i rychlejší způsob, o dost. Ale kvůli tomu tady nejsou. Potřásl hlavou. "No a pak je žilní. To není tak rychlé, ale i tak může být dost nebezpečné, když je rána velká. Ale už máš apsoň chvíli na to se zamyslet. Dobře jdou využít třeba mechové polštáře, když jsi v lese. Příroda je už připravila předem. Vlci to moc nevědí, ale tyto typy mechu dokážou krvácení omezit i látkami, co obsahují. U žilního krvácení není tak vysoký tlak na to, čím krvácení zastavuješ. Takže i tady platí, přitlačit a držet. Jen tady je už víc možností. Mech je dobrou volbou. Také listy lopuchu. Jsou velké a mají také dost dobrých účinků. Ale když nic jiného není, tak tlapa poslouží i tady."
Zase se odmlčel. "Možná jsi slyšela něco o tlakových bodech na těle. Existují. A fungují. Ale ve spěchu a stresu se hůře hledají a navíc nejsou všemocné. Krvácení jen omezí. Proto je používají jen opravdu zkušení léčitelé a většinou jen když mají k ruce ještě nějakého pomocníka a nejsou tam na pacienta sami. Proto se u první pomoci nevyučují. "

Nespustil z něj u toho oči. "Jenže i to mívá důvod. Všechno. A ano, agrese často bývá maskované něco jiného." Potřásl hlavou a zadíval se na něj znovu. "škoda, že on sám mluvit nechce. A hádám, že ani nechce aby to řekli za něj. Je to ale opravdu škoda. Pamatuje si někdo z vás, co se vám stalo, když se poprvé objevil? Každý máte nějaký takový okamžik, ne?" Zkusil to opatrně. Zase je připraven, s nohou na dosah tenké ulity. Možná má mnohem lepší náladu díky té zvláštní magii, ale rozum mu zůstal a moc dobře si uvědomuje, jak lehko by Red na něj mohl vyletět.
"Na tu hlavu ti pak něco dám. Rozhodně si zasloužíš. Nepochybuji, že to opravdu je dost těžké." Aspoň že ty jizvy vypadají v pořádku. Nejspíš všechny. to by poznal.

Nevrle zamručel, ale trochu se uklidnil. Povzdechl si. Uši už netiskne tka k hlavě, ale rozhodně působí dost frustrovaným dojmem.
"Ne, nemám problém se svou smečkou. Jsou první, co mě vůbec snesou. Nebo to tak apsoň vypadá.... Jsem tam už přes měsíc." Lehl si. Vzdal už odpor. Ten slepý vlk je opravdu hodně vytrvalý.
"Zatím to nikde jinde nebylo dýl jak týden." Odmítá se vůbec i kouknout směrem ke světlému vlkovi. Nezírá už ani na vodu, prostě do země před sebou. Tep se mu ještě rozhodně neuklidnil, ale dech celkem ano. Nepatrně se i zachvěl. Tyhle vzpomínky opravdu dost bolí, ale normálně by to nikomu moc nepřiznal. "Od mého roka a půl." zabručel ještě o něco tišeji.

Přiklopil uši k hlavě. "Takhle o ní nemluv." Zavrčel. Ale jen trochu. "Nic o ní nevíš a ona je nejhodnější z celé smečky. Ale přitom silná." Je to uznání členky smečky, která ukázala svou cenu. V jeho hlase není nic víc. Není do ní zakoukaný a ani o ní podobným způsobem nikdy neuvažoval. Ale pořád je cenným členem smečky a jako takovou ji bude bránit. Navíc, byl jsem to já, kdo jí to nedokázal říct. I když se snažila.
Pořád má uši u hlavy, když mu trochu dopáleně odsekl. "Ale já ne. Nestojím o to mluvit s kde kým o kde čem. A už vůbec ne o smečce." To dost možná ani nesmím, ne? Ale to je fuk. Stejně. Co asi zmůže s tím, že mě jich tolik vyhnalo? Od roku a půl jsem nebyl ve smečce nikde dýl než týden... až tady. A nesmím si to tady pokazit... Prostě nesmím. Rozhodně je na jeho tepu a dechu poznat, že ho ten rozhovor pěkně stresuje. Hlavně jak došlo na slovo smečka.