Príspevky užívateľa

Kývl na souhlas. "Jo, ten je z vás rozhodně největší oříšek a na nejdelší práci. U něj to asi nebudou jen dotyky, prostě mu vadí kde co. Jenže by bylo dobré vědět, proč je pořád tak naštvaný... I u mě to má důvod. " To, že teď naštvaný není, neznamená, že to tak je stále. Tady hodně pomohla Tawariho magie.
Uculil se. "No jo. Většina vlků je tu docela v pohodě, takže hádám, že na tebe jsou naopak dost nevrlí. Polomáčenka je uznávám celkem vtipná. Ale byl bych radši, kdybys jméno měl. Fakt." Potřásl hlavou. "Ale slyšel jsem i horší jména. Ale to bych ti neudělal." Usmál se na něj.
"Dobře, Tak nějak začneme. Co mi můžeš říct o Redovi?"

Chvíli na něj jen podmračeně zíral. Pak se podíval na řeku, pak na okolí. Co když prostě zdrhnu... mám dlouhý nohy, on tak rychlej nebude... Zadíval se znovu na něj. Hm... jenže to by byl parádní útěk. Zbabělec jak vyšitej.
Pak zase na řeku. A ještě ke všemu nejspíš zkusí stejně jít za mnou.
Frustrovaně zamručel. A pořádně.
Co ty víš... vyhnali mě tolikrát, že to už snad ani nespočítám. Jen tak tak, že i jen u té vzpomínky nezačal vrčet. Ale nakonec promluvil. Jen tím zodpověděl až to poslední.
"To už jsem zkusil. Akorát jsem ji vyděsil." Zabručel sotva slyšitelně. Ale slepý vlk to uslyší rozhodně dobře.

"Dobrá. Takže. Co se zranění týká, je pár důležitých bodů. Základem první pomoci je také to, v jakém je vlk celkově stavu. Bezvědomí znamená hodně vážný problém. Obzvláště, pokud jsi neviděla, jak se to stalo. " Odmlčel se a koukl na ni.
"Pokud vlk dostal ránu do hlavy, může jít o otřes mozku. Velmi pravděpodobně se do pár minut probere, ale je nutné ho hlídat. Někdy vlkům v tomto stavu přestane bít srdce a pak by bez pomoci zemřeli. Je nutné zahájit v takovém případě masáž srdce. "
Natáhl se na zem a zaujal příslušnou pozici. "Vlka si takto přetočíš. Ujistíš se, že nemá jazyk zapadlý dovnitř do krku a může dýchat. Je to sice nepříjemné, ale nesty´d se chytit jeho jazyk a vytáhnout ho ven. Je to důležité. Pak pevně položíš tlapy sem," ukázal to na vlastním těle za použití vlastního čenichu. "A stiskneš. a Znova. musíš udržet takovéto tempo." Začal vyklepávat pravidelný rytmus tlapou. "dýchání hlídat nemusíš. I toto samotné způsobuje malé nádechy a výdechy a v plicích vždy trochu zásoba vzduchu je. Někteří léčitelé řešili i to, ale ve výsledku je to takto většinou účinnější. " Pozorně si ji u toho hlídal, jeslti stíhá. Ale Roo je dost chytrá aby si poradila. Stejně to po ní bude chtít předvést, víceméně.
"Je to dost náročné udržet, ale je to jediný způsob, jak zachránit vlka, kterému přestalo bít srdce. Stává se to po zlých pádech. Někdy to mohou způsobit i některé nemoci. Vlk, kterému se srdeční činnost obnoví se probere a rozhodně to nepřehlédneš, takže po začátku už nic kontrolovat nemusíš. Důležité je hned jednat. Zlomené žebro se zahojí. Ale na to musí vlk přežít."
Vstal a oklepal se.
"Nemá cenu pokračovat déle než deset až patnáct minut. Pak už je poškození tak velké, že je téměř nemožné vlka zachránit. Pokud by se probral, bude z něj mrzák, neschopný se o sebe postarat." Nedodá už, že on sám by tak žít nechtěl.
Koukl na ni.
"Zkus mi na sobě předvést, kde bys správné místo hledala na sobě, a pak správný rytmus." To není nic proti Roo. Ale i sebelépe zapamatovat si pokyny ne vždy stačí. Laici obvykle nikdy nesáhnou hned přesně na poprvé na správné místo a je nutné je mírně poopravit.

Sledoval ho dost se zájmem. Zastříhal ušima. "No, rozhodně by to byla výzva. Ale nemusí to být úplně nemožné. Může se najít postup, co na některé bude fungovat a ostatním to nezhorší. Rozhodně by to bylo na dlouho a vyžadovalo velkou trpělivost. To ano." Opravdu by byl raději, kdyby se to řešilo. Ale nutit vlka před sebou nemůže. Vlastně ani jednoho z nich.
povzdechl si a sklonil hlavu. Jo. Asi hlavně před Redem. Ale jeslti jich je tam divočejších víc, tak to je teda veselé.
Ale pak koukl na léčitele a zazubil se. "Jo. A já abych na tebe pak volal hej ty. není to trochu blbý?" Zamával zvesela ohonem.

"Na to, že nevidíš, se docela dost koukáš." Zabručel na něj. Ne, vůbec se mu nechce se představovat. Ani trochu.
Takže chvíli jen zíral. "Feier." spíš to zavrčel než řekl. "A nejsem v depresi. Ani sám. Mám smečku." Samozřejmě projevy deprese zná, ale moc se mu nechce přiznat, že na to skutečně v tu chvíli vypadal. I proto, že ví, že je to ve skutečnosti o dost složitější než klasická deprese.
Zadíval se zase na vodu. "Pořád nevidím důvod, proč bych ti měl cokoliv vykládat. Nebo komukoliv." Ne, opravdu to Ikke nebude mít s tímto vlkem jednoduché. Možná bych měl přece jen zkusit vypadnout.

Pozorně ji sledoval, co mu řekla. "Fajn. Tam jsme toho mnoho nestihli. A neprobírali jsme nic o zraněních. Pamatuješ si hodnoty tepu a dechu, které jsou normální, které jsem tam zmínil?" Také tam s nimi řešil něco málo o anatomii - kde jsou některé důležité orgány v těle a pár základních rostlin na horečku a infekci. Předpokládá, že si to Roo pamatuje. Přesto je jeho povinností se o tom ubezpečit, než na to při výkladu naváže.
"Neprobírali jsme ani krvácení ani jak zacházet s vlkem se zlomeninou. " Jeho tón je vlastně docela normální. Jak řeší reálný problém a týká se to léčení, z jeho hlasu zmizel opět onen nevrlý osten, který tam jinak prostě bývá pořád. Jeho hlas v tu chvíli zní mnohem příjemněji. Jen jsem zvědavý, na kom a jak nacvičíme fixaci zlomeniny...

Teď nám fakt chybí ten zaseklý trénink v kopečkách, co? -.- :D

Zafuněl. "Nejsem apatický!" Odsekl mu. A pěkně kecám. Navíc, moc dobře věděl, že má ten cizí vlk pravdu. Koneckonců, sám by se nad chováním, jaká tu teď předvádí on sám, zamyslel. Kdyby tak někoho viděl. Ostatně, není to tak dlouho co takhle řešil i jednu vlčici ve smečce. Hm... jestli je taky léčitel, tak mi to asi neprojde. To ho maličko znepokojilo. Je to cizinec, nepatří do smečky a ještě tohle. Zvedl se na nohy a přemýšlí, jestli spíš nevypadne. Kdyby byli na druhém břehu řeky, asi by to udělal a zamířil k území. Jenže riskovat, že se ho slepý rozhodne sledovat přes řeku? A jít jinam, tak klidně může jít za ním taky. Takže se nakonec posadil a kouká dál na vodu. Do háje. Co teď s tím... "Takže, ty seš léčitel, jo?" Zabručel ne moc nadšeně. Ale raději by se ubezpečil.

Trochu na ni chvíli zíral. Proč to vůbec rozmazává? První pomoc ostatně fakt má do základu léčitelství daleko. Ale to je jedno, to jí asi těžko vysvětlím. Navíc, ode mě by to asi slyšet nechtěla. Tak se rozhodl raději mlčet.
Zadíval se na hory nad nimi, pak ale zastříhal ušima a věnuje jí opět plnou pozornost. Jen kývl. "V pořádku. Tvoje rozhodnutí. Koneckonců, nováčci opravdu jsou tvoje práce." To nijak nepopírá a vlastně, spíš je rád, že se vlčaty nemusí zabývat víc než na nutnou prevenci nemocí a zranění. Nevěděl by, jak s nimi jednat. Kdysi to docela s mláďaty uměl. Jenže to byl sám vlastně mládě. Nebo skoro mládě. Jako by to byl jiný život. Sám netuší, jak by reagoval teď.
"Máš nějaké základní znalosti první nemoci? Co se dělá v jaké situaci? Pokud ano, rád bych si to poslechl, abych měl představu jak postupovat dál." Drží se přísně neutrálně pracovního tématu. A drží i přísně profesionální tón. Nechce problémy.

Na první poznámku ani nehnul uchem. souhlasí s tím, ale momentálně nemá náladu to jakkoliv komentovat. Proč by to taky dělal. Tak jen leží a kouká na vodu.
Ale ne. Jde sem. Nemůže mě nechat na pokoji?
Jen tak tak, že neodvrátil hlavu. Místo toho ale prostě zůstal ležet.
"To si nemůžu jen tak v klidu sám sledovat řeku?" Odsekl slepému vlkovi. Dost hrubě. Přiklopil uši trochu k hlavě, ale jinak se nepohnul. Ne, opravdu mu nehodlá vykládat o složitostech vlastního života. A už vůbec ne o svojí minulosti. Nedokázal to ostatně vysvětlit ani Artemis, která je opravdu dost milá vlčice a přitom není zbytečně ukecaná. Navíc ji vyděsil. To nechtěl. Ale to je jedno a tomu cizinci po jeho problémech nic není.

"Dobře děláš." Zabručel zase tak hlubokým tónem na to, že na území smeček neleze. Není to dost často bezpečné ani pro vlka, co vidí. Nicméně, Feier zase tak moc nepovažuje slepotu za problém. Jistě, je to na nic. Ale dá se s tím naučit žít. Sluch a čich zvládnou dost. A kdyby s tím neuměl zacházet, tak by už dávno nežil. Navíc, viděl jeho oči zblízka. Poznal, že se s tím nedá nic dělat, že už to jiné nebude. Nejspíš se tak už narodil.
Pořád se ale chová poměrně dost s nezájmem. A s očividně mizernou náladou.
Takže na poděkování jen něco zabručel, nezřetelně. Pak se sebral a vyběhl po břehu zase tam, kde prve ležel a zase si tam lehl. Všechno je to moc dobře poznat podle zvuku kudy dusají tlapy. Koneckonců, svou jakousi povinnost jako léčitel splnil. Položil si hlavu na tlapy a zírá na vodu. Cizince si dál nevšímá.

Uznale zamručel. To oceňuje. Přece jen je to pro smečku důležité. A i když Roo nemusí, tak není tak hloupý, aby jí přisuzoval vlastnosti, které nemá.
Potřásl hlavou. Od vztahů mezi nimi raději dále.
"Hlavně první pomoc a jak rozpoznat závažnost stavu bez ohledu na důvod." Léčitelství je mnohem víc než jen tohle. Ale poznat příznaky vážných stavů je důležité, už jen kvůli dopravě k léčiteli. A první pomoc taky.
"A je mi celkem jedno, jeslti tebe a nebo jeslti pak zavedeme výuku s nováčky. " Obojí má svoje pro a proti. Bu´d to bude msuet absolvovat jen jednou a občas v budoucnu kontrolu, nebo naopak nebude muset jednat s Roo. Tak jako tak, udělá to určitě. Tady jde opravdu o smečku a o tu jde především.

Natočím ucho k té sojce. No to není tady úplně běžnej druh. Navíc, je jasné, že ti dva se znají. Divoký pták by si takhle na vlka nesedl a nezačal se v klidu pucovat.
"Asi jo, jenže to bys musel přes území Přízračných. Je tam jezero s hrází. Ale to už je součástí toho území. Jinak leda plavat nebo po kamenech. "Je asi celkem jasné, že kameny nebudou u tohoto vlka nejlepší volba. S Targou to šlo, ale i ten si tam poranil nohu. Tím mu vlastně řekl i o první smečce. "Novej, co?" Zabručel. Očividně nemá moc dobrou náladu, ale není v tom vztek. Spíš na hranici deprese.
Chvíli to vypadalo, že vlkovi ani neodpoví. Pak si povzdechl, zamručel a začal. "Smečky jsou tu minimálně čtyři. Přízrační, kousek proti proudu téhle řeky. pořád koukají na hvězdičky a minimálně někteří z nich jsou celkem protivný." Teda, apsoň mě odsoudila jen proto, že ze mě cítila mou smečku. Ale to je její problém. "S nimi sousedí moje smečka. Ignis. Na naše území nelez, máme rádi soukromí. Po proudu řeky je soutok a proti němu na druhé řece je bývalé lidské město. Tam sídlí kult. Tam radši ani nelez, vstoupení na jejich území z tebe udělá lovnou zvěř. " A mají tam vlčici, která žere jiné vlky. Vážně divná, ale co. Mě může být jedno potřásl hlavou. "Když půjdeš pořád po proudu, až k moři, dostaneš se k území Nihilu. Ti pro změnu vítají kde koho zvesela. Na mě jsou trochu moc naivní. Ale večeři si z tebe neudělaj."
chvíli se odmlčel a zadíval se na vodu. "Říká se, že je tu ještě jedna smečka. Drží se ale skrytě a měli by žít někde kousek odsud. V Kotlině mezi horami. Je fakt, že tam je hodně pachů přes sebe a jsou si podobné. Takže na tom něco asi bude. Ale moc jsem to nezkoumal. "
Celou dobu to vykládá celkem stroze a ne moc nadšeně. Ale přece jen to nějak odvykládal. Pokus o pohled do očí naprosto ignoruje a prostě kouká na vodu. Jemu to zase tak divné nepřijde. Slepý vlk má taky uši a čenich a poznat podle hlasu kde mám hlavu a oči, nemusí být takový problém. Feier sám by to dokázal poslepu taky. Přesto k vlkovi natočil jedno ucho.
Zamručel a protáhl se. "Sem tam tu mají tuláci bez smečky nějaký osamělý hnízdo, ale ti asi budou v klidu. " Měl bych mu říct o té léčitelce co se hodlá usadit někde u vřesoviště? Ale co. Její pach je na dost místech, nejspíš ji nakonec někde potká.

Dopil první a zůstal v klidu stát. Koukla přes řeku. Nakonec dopil i cizinec a navíc se na něco zeptal. Cuknul uchem a kouká dál přes řeku. Nedíval se na něj, nemá tak úplně proč. Oční kontakt je ostatně u slepého vlka trochu zbytečný.
"Tady už docela jo. Jsme celkem daleko po proudu. " Někdo upovídaný by asi řekl víc, o délce řeky a kde čem, ale tento nemá tak úplně proč. Tak jen stojí a kouká. Vlk vedle něj teď už rozhodně ví i to, že je Feier dost vysoký. To se ze směru, odkud jde jeho hlas, dá poznat ostatně snadno.

Jen něco zamručel a cukl uchem. Nehnul se. Potíž je, že řeka se snižuje až za místem, kde leží Feier, takže neznámý by musel projít doslova přes něho. Nebo kolem něco. A přece jen, Feier je pořád léčitel a ten druhý vlk pořád slepý.
Takže se hnědý vlk zvedl na nohy a sám zamířil dolů k vodě. Jeho tlapy dusající na zemi jsou dalším dobrým vodítkem, který předem slepému zvukem naznačují, jaký je tam terén cestou. Feier došel k vodě a napil se. Koneckonců, proč ne, když už tady na to stejně došlo. Aspoň má důvod proč nemluvit. Po očku ale druhého vlka sleduje.

Kývl a největší nervozita ho trochu přešla. "Dobrý. čím začneme? Víš něco o první pomoc, cokoliv? Jak bys třeba řešila krvácející ránu u vlka?"
Krvácení je víc druhů a jsou dost různě nebezpečné. Feier to ví moc dobře. Ale neví, kolik toho ví vlčice před ní. A protože by asi ani pro jednoho z nich nebylo zrovna příjemné jen tak stát, koukat na sebe a připadat si jak někde u zkoušky, tak se zvolna stočil a rozešel krokem po plání. Žádný spěch. Jen tak akorát na rozhovor. "A jak bys to třeba vysvětlila někomu, o kom víš, že o tom nic neví? Třeba vlčeti?" Protože pokud se stane lektorkou, tak to ji také dřív či později čeká.