Príspevky užívateľa

Sledoval vlka před sebou dost podmračeně a ne zrovna vesele. Aha. To je opravdu jeden z omeg. Zjistil si postupně jména všech. Při svojí práci potřebuje vědět, kolik je ve smečce vlků, takže jména už slyšel. Ale to je tak všechno.
"Jo, takže omega. Jeden z těch, co se zatím moc nevyznamenali." Jeho hlas je pořád tak nevrlý. Castor neví, že to není nic neobvyklého, ale zní to spíš jako by vlka před sebou odkazoval do patřičných mezí, vzhledem k postavení. Úplně to tak není. Jen prostě, Feier nemá zrovna nejlepší náladu skoro nikdy a navíc ho příchozí vzbudil.
"Feier, nový léčitel smečky," zesílil mírně hlas. Vzhledem k jeho hloubce, to zní až hromově aniž by musel křičet. Rozhodně je to působivé. Vypadá spíš jako by byl démonem odkudsi a ne vlkem. A rozhodně ne moc jako léčitel. I když jím skutečně je.

Prvně se tvářil, že si vlka co sem přišel, nevšímá. Ale něco ho na jeho způsobu pohybu zarazilo. Hluboce zamručel, ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na něj.
Rychle mu došlo, že ho nevidí. I když to zamručení mohl druhý vlk slyšet.
Cukl uchem. Nemá úplně náladu na společnost. Jenže, něco v něm pořád má sklony pomáhat ostatním. Výcvik léčitele se vepsal hluboko do jeho podstaty. A tak se nakonec ozval. "Hej, ty tam. Pomalu. Před tebou je vysokej břeh. Jestli se jdeš napít, budeš to muset vzít trochu stranou. " Přece jen mu něco nedá, aby nechal vlka dost možná sletět do řeky. " Hluboký hlas se na břehu nese dobře.

Ležel na břehu řeky. Ležel, a čuměl do vody. Podmračený, zamyšlený... Očividně neměl zájem o nic okolo, příliš ponořený v myšlenkách.
Ne že by nevnímal okolí. To zase ne. Jen prostě, nějak o ně teď nemá zájem. Ale kdo se podívá pozorně, dojde mu, že okolí vnímá. Do řeky spadl list.. Feier i po něm natočil ucho. Ale jinak se nepohnul ani o píď. Kdo ví, nad čím vůbec přemýšlí.
Připomíná spíš kus skály nebo padlého kmene, tam na tom břehu.

Stál, sledoval okolí a dával si v mysli dokupy, co vše bude třeba udělat. Tedy, to samozřejmě ví, ale spíš jak k tomu ty dva přimět. S vlky je to někdy potíž.
Jenže pak mu pohled zabloudil na ně a trochu se zarazil. Když je tam viděl, stulené k sobě, Stadleyho modrá hlava hezky spokojeně zabořená do jejího kožichu. No dopr... tak proto byl tak rozhozenej.
Ale nemohl se neuculit a jeho vlastní ocas se zrádně párkrát pohnul v mávnutí, které Feier raději zarazil. Aby si toho moc nevšimli. Sám pořádně nerozumí svojí reakci, proč z toho vlastně má radost. Ale ke svému údivu ji má. Ale bude to sranda, jak se ti dva budou učit spolu vycházet. Otočil se pod záminkou kontroly okolí a uculil se, aby to neviděli. No, tohle si pohlídám.

Nějakou dobu ale prostě jen hlídal a nechal je. O něco déle, než bylo z hlediska vzpamatování se u Stadleyho nutné. Nač je rušit. Ale přece jen je třeba dokončit jejich ošetření. "Tak jo vy dva. Chtělo by to přesun k jeskyni a dořešit vaše zranění, protože tady to nešlo vyčistit opravdu tak důkladně, jak bych rád, takže nebudeme riskovat infekci. Půjdeme. A vstávejte hlavně opatrně, je možné že se vám bude motat hlava. Platí pro oba. " Ne, nemohou za to ty byliny. Ale jejich zranění a únava po boji by mohla tohle z působit dost snadno. Proto si je hodlá dost pečlivě hlídat.

Jen na něj vážně koukal, když zamítl přidat se k jídlu. Ale nenutil ho. Neřekl nic, netvářil se ani nějak nahněvaně nebo znechuceně. Prostě to vzal naprosto v klidu. No, mává to s ním pěkně.
Ale trpělivě poslouchal, když mluvil o otci. "To pak asi realizovatelné je. Škoda že nemáš křídla. Draci je co vím mají, snad až na nějakej druh odkudsi zdaleka. Létání je celkem výhoda. Ale s tím nic nenaděláš." Pohled mu zabloudil k plášti. Dračí kůže? Asi je to tudíž možné.

Na prohlášení o obvazu ale jen zvedl obočí a koukl na něj. Chvíli se zamyslel, pak mu koukl obočí. "Brzo se stejně rozpadne. Ale abych ti neupletl papuče, když ti vyhovuje něco nosit na nohou." Z lýka by to nebylo nemožné, vak, co Feier nosí, vznikl podobně. Ale byl to opravdu jen vtip.
Ale pak padla kosa na kámen. Sklonil hlavu, přiklopil uši k hlavě. "Na mě je důležité jen to, že jsem léčitel Targo. Nic víc. A taky to, že moje magie může někdy být nebezpečná a nemusí za tím být úmysl. Ale ty jsi beztak nehořlavý, tak je to jedno." Opravdu to pro něj není dobré téma a je to vidět.

Tři dny. Hm. No, běžné to není, ale nemožné taky ne. Kor u křížence. Koukl na laň před sebou. Tentokrát toho ale moc nebylo.
"Měl bys asi zapracovat na tom množství tím pádem... a pořád je tu toho dost." Já toho zase tolik nesním a laň je velký zvíře. Ale nenutí ho. Jen mu trochu dělá starosti, že to nejde. Tento vlk by asi moc nepřiznal, kdyby ne delší dobu.
Proto pak mlčeli nějakou dobu oba. Jen se u toho ozývaly typické zvuky, protože Feier pokračoval v jídle.
"No jo. Sice nechápu, jak se jim to povedlo, ale s tím co jsi naznačoval, se už ani nedivím." Komentoval to docela klidně. Navíc u toho výmluvně koukl na jeho nohy a to co je vidět na nich. Ty plášť opravdu tak úplně nekryje. A z čeho je ten plášť to by mě taky zajímalo. Normální taky není.
Zabručel si něco pro sebe a koukl mu znovu do tváře. "A ten obvaz z nohy si sundej, už je to dávno zbytečný, dva dny stačilo. Nebo ta noha nějak bolí?" I to je možné. To by ale znamenalo problém.
Na rozkecání si jen odfrkl. Já přece nic nedělám. Možná to prostě chce ven.

Jedno ucho natočené k němu, pozorně hlídá jeho každý pohyb, reakci, i výraz. Lehl si tak, aby na něj od laně viděl.
"Celou dobu jsi nejedl? A předtím jak často?" Nenápadně to naneštěstí moc nejde, tak to prostě musí říct takto celkem naplno. Protože ta situace opravdu dobrá není. Hlavně to znechucení jídlem. To už dost vlků i zabilo a Feier to moc dobře ví.
"Díky." Odpověděl klidně u jídla. Ale pořád ho sleduje. Má teď i dobrý výhled. Vážně by měl asi jíst víc. Tohle už je celkem nebezpečné. Ale jak ho rozmluvit. V tom moc kovanej nejsem. A kolik toho udělá to, že je kříženec? Problém se zimou ho nenapadl. Ohnivá magie obvykle tenhle problém řeší sama od sebe.

Feierův pohled se změnil vyloženě ve zkoumavý. Tento vlk je přece jen léčitel. Podíval se jak targovo tělo obepíná plášť. Není náhodou maličko hubenější než byl předtím? A to rozhodně neměl nadváhu. Zamyšleně ho sleduje a zatím se do laně nezakousl. "Jak dlouho už jíš málo?" Zeptal se ho překvapivě klidně a bez obvyklého navrčeného podtónu. U běžného vlka by to dost možná prošlo, ale těžko u léčitele, podobné chování.
Znechucení Targy nad jídlem je navíc opravdu dost nápadné. To máme zaděláno na problém. Docela dost.
Ale aby tam moc nenapínal atmosféru, sedl si k lani a utrval z její plece kus masa a dal se do jídla. Nejspíš to tak bude klidnější než kdyby jen koukal na Targu. Problémy podobného durhu vlci přiznávají dost neradi. A není těžké si spočítat, že s Targou to bude pořádná dřina.

Nepatrně zvedl jeden koutek tlamy, když zazněl i od Targy obvyklý pozdrav. Asi to těm dvěma tak už zůstane. Ale proč vlastně ne. Dokud je to jen mezi nimi.
Koukl na něj, pak na laň ležící na zemi. "To už nebudeš? Tos s ní byl hotový celkem rychle. Mimochodem, koukám, že krev se nechová u tebe jako voda, co?"
Výmluvně koukl na jeho tlapy, z kterých se nekouří. Jak to do háje vůbec dělá s pitím?
Zamířil blíž. Pořád ještě sem tam našlapuje nejistě. Není to skoro vidět, tak si toho možná ani nevšimne. Feier navíc jde pomalu a je to tu samý drn. Těžko posuzovat. Došel k lani a očichal ji. Jo, rozhodně to voní jako dobré jídlo. Ale není to jeho kořist.

Běží po pláni lehkým, vyrovnaným klusem. Na zádech se mu natřásá vak z lýčí, který nosí vlastně dost často.
Nesnaží se být nějak nenápadný. Neskrývá se, nevyužívá keře kolem. Prostě kluše, jakoby měl jasný cíl. Prostor kolem je velký dost a dost a vysoký hnědý vlk je na něm docela nápadný zdálky. Nevypadá, že by ho to trápilo.
Je teprve ráno, a šikmé sluneční paprsky vykreslují po boku vlka dlouhý stín. Na obloze se honí mraky. Kdoví, jaké počasí tento den přinese. Rozplynou se a bude horko? Nebo naopak na vlkovi nezůstane chlup suchý? Zatím to nejde odhadnout.
Hnědý vlk zastavil na jedné z mírných vyvýšenin a zadíval se na oblohu. Sám přemýšlí, co z toho bude. Nevadí mu zmoknout. Ale to, jaké bude počasí může ovlivnit to, co bude dnes dělat.

V klidu si šel po svém, vak se mu natřásal na hřbetě, zatím prázdný. Zamyšlený. Však toho bylo dost o čem měl co přemýšlet, hlavně co se smečky týká a tak... když v tom se na něj vyřítilo splašené stádo. "No dopr..!" Jen tak tak uskočil před splašenými zvířaty. Jasně, dalo by se toho využít k lovu, jenže on je dost daleko od území, hlad nemá, v noře co ví jídlo ještě je a fakt se s tím nepovláčí takový kus cesty a ještě přes řeku. To zrovna.
Otočil se čelem k nim a začal vrčet a chňapat po nich, využívající jsou výšku. I tak to není úplně legrace. Laně nejsou zase takoví drobečci na rozdíl od srn a musí se tedy dost snažit a být veš střehu. Párkrát musel i uskočit. Na rozrytém terénu jen tak tak že neztratil rovnováhu a párkrát mu nehezky zakřupalo v kloubech. Ale nakonec stádo odběhlo a on zůstal stát a parádně naštvaný. Ani ne tak na toho, kdo stádo nahnal na něj. Ten o něm určitě nevěděl. Ale spíš na sebe, že si nedal pozor.

Oklepal se, trochu si přepočítal kosti v těle a vyrazil směrem, odkud běželo stádo. Jen mírně stranou. I tak vítr vane tak, že nejspíš ten, co tam je, už o něm teď ví, když zmizelo stádo. Se sotva patrným kulháním dorazil na dohled od žeroucího vlka a zarazil se.
Tedy ano, je jasné, že je to Targa, ale jeho výraz, když si pucuje tlapu, je docela dost znechucený. Co mu vadí na jelením? Potřásl hlavou. "Nazdar pršiplášti." Neodpustil si oslovení, které na něj použil už minule.

Měl co dělat, aby se na to pěkně zhluboka nenadechl a vůbec nedal najevo nervozitu. Neměl zrovna moc chuť s ní mluvit. Ale teď už je léčitelem ve smečce i oficiálně a má přece jen jistou zodpovědnost.
"Chtěl jsem se zeptat, jak to vlastně máš v plánu s výukou vlčat a nováčků do budoucna. Rád bych navrhl, aby se zavedly základy první pomoci a zdravovědy... více plošně. S přízračnými může dojít ke střetu a mám neblahý dojem, že zdejší vlci toho v tomto směru mnoho neumí. Znalost alespoň základů by ale mohla zachránit životy vlků ve smečce." A výuka a její organizace je tvoje práce. Jen velmi opatrně našlapuje na poli diplomacie, která mu je dost cizí. Jenže, tentokrát nemá na výběr. Buď to zkusí a nebo ve vlastních očích selže ve své vlastní profesi.
Stojí nehnutě, hory se zvedají kousek od nich a jen on sám ví, že má tep trochu rychlejší, než by měl mít. A opravdu to není z jejího tónu. Prostě tuto vlčici pořád nemá zrovna moc v lásce. Ale to ani mít nemusí. Stačí, když oba budou dělat svou práci.

Nenutil ho k odpovědi. On zase nekomentoval ty legendy. Jeho výraz ostatně byl výmluvnější než sám Targa tuší. No vážně. Jak mohli zkřížit draka s vlkem? Jednou to z něj dostanu. Ale navenek se tvářil klidně.
To ten zbytek rozhodně komentovat hodlal.
"Slabý mládě ti takový podmínky nepřežije tak jako tak. Je rozdíl házet přes palubu neschopní a všechny. " Odfrkl si. "S tímto přístupem tam brzo nikdo žít nebude. " To ale není můj problém. A jeho už taky ne.
Ale zvedl obočí a napřímil uši. On nabádá k opatrnosti mě? No tak já na rozdíl od něj aspoň mám zázemí. "Měj se. Někdy se ukaž. Ale nelez bez povolení na území," neodpustil si rýpnutí na závěr. Pak se otočil a klusem zmizel směrem k území ignisu.

Sledoval ji dost pozorně, u té malé ukázky ohně a trochu dramatičnosti. Ano, možná to schválně trochu dramatizoval. Dal na efekt, využil svého hlubokého hlasu a výšky. Ale měl za to, že je to potřeba. Vlčice před ním potřebovala trochu povzbudit. Uvědomit si, že svoboda stojí za boj. Smečku si zvolila dobrovolně. Tady je ze své vůle. A ostatní by se opravdu stěží sklonili před cizáky. Ignis je hrdý.
"Věřím, že budou. Tahle smečka se nerozprchne ani nepodvolí jen tak. " Dívá se jí do očí.

Ale v duchu se maličko uculil, když pomalu nadskočila kvůli trošce ohně.
"Jistě, že jsem to byl já. A s klidem to provedu s kožichem útočníka, kdyby tě hodlali odvést proti tvojí vůli. " Kouká na ni dál. "A nejspíš už dávno víš, že nejsem zdaleka jediný vlk v ignisu, co má ohnivou magii. " To ostatně není žádným tajemstvím. To se ví i mimo smečku.
Vřes pomalu dohořel a neškodně zhasl.

Jdou pomalu, po rozhraní lesa a louky. "Já běhal vždycky dost. A měl jsem výhodu že jsem věděl dost o tepu, dechu a fungování svalů a tak." rozhlédl se po krajině. "Ale i tak mi cvíli trvalo, než jsem získal výdrž, naučil se šetřit energií abych doběhl dál." Zase se pár kroků odmlčel. "Býval jsem rychlý už jako vlče. Ale s výdrží to bylo horší. To jsem se musel naučit. A kdybych dlouho netrénoval, mohl bych ji ztratit. " Mávl ohonem ve vzduchu v zamyšlení. "To mi za to nestojí."

Chvíli šlapali v tichu, ale v přátelském tichu. "Hádám, že jich bude docela dost. Já v tomto směru nic neumím. Jen vím, která místa na těle jsou zranitelná. A uměl bych poznat, jak na tom soupeř je. Ale nic víc." Moc se mu nechce do přímé žádosti o výuku, ale pokukuje po Stadleym dost. "Jsou i postupy jak se vymanit silnějšímu vlkovi než jsi ty?" Zastříhal ušima. To je téma, které se ho rozhodně týká.