Príspevky užívateľa

Pozorně si je oba hlídá. Opatrně očichává obvazy a srst, jeslti se neobnovuje někde krvácení. Ale stoupl si tak, aby mohla Artemis pohodlně ležet u Stadleyho. Koukl na ty dva maličko zamyšleně, ale nekomentoval to. To není tvoje věc, tak do toho nestrkej ten svůj čenich, než ti ho někdo z nich ukousne.
Cukl uchem a koukl na okolí, pak na Stadleyho, který se zdá se už trochu sbírá. "Nikdy nevíš. Byli jste slyšet na pořádnou dálku, to teda fakt jo." Zabručel svým hlubokým hlasem.
Koukl pak na pumu. "No co. Stejně by byla škoda ji tady nechat." I ta kůže z ní by se mi hodila. Docela. To ale budu teda vypadat. Navíc, moc dobře ví, že mu to Stadley může pořád nařídit i kdyby nesouhlasil. To Artemis by nemohla. Ale ta to neřekla, že?
Na hnědou vlčici zase koukl. Je dost tichá. Snad nebude hrozit šok.

Feier klidně držel tempo, když Stadley předvedl ten kousek se stromem, jen se pousmál. Dobře si všímá jeho dechu a tepu, a dobře ví, že se blíží konečná pro Stadleyho. Takže, jak běžel proti němu, prostě sám zastavil. Dost možná lepší, aby to udělal sám, než riskovat, že se modrý vlk opravdu uštve.

Ale jen co se dostali k sobě, tak se zase pomalu rozešel. Není dobré zahřátý zůstat náhle stát a doufá, že takhle k tomu přiměje i Stadleyho jen tak. "I běh má svoje techniky, i když to málokomu dojde." Vyplázl jazyk a nechal ho plandat, ale opravdu není extra moc udýchaný. Ano, zrychlený dech samozřejmě má, ale nic hrozného.
"Hádám, že s bojem to nebude jiný." Na to nemusím být zrovna génius aby mi to došlo.

Svěsil mírně uši a zamručel, když došlo na onu otázku. Tempo pořád drží podle Stadleyho. "Hm... keř na břehu. Když mě Ray přijímal do smečky...." Například. Ne že by to bylo všechno, ale tohle myslím bude výmluvný. "Ray to vzal naštěstí v klidu a vůbec to vypadá, že místní vlky oheň nějak nevzrušuje." Naštěstí pro mě. Pořád má ale uši trochu přiklopené k hlavě. Dál to ale nerozpitvává.
"Moje jediná praxe je to, že jsem párkrát musel bojovat o život a věř mi, že mě to moc netěšilo." Potřásl hlavou. Ne, tohle není snadný rozhovor, ale co s tím nadělá.
"Běhat? Jo tohle... já prostě.. rád běhám" Přiznal a znovu zvedl hlavu. "Běhám každý den, jen tak. Je to dobrý na nervy a kondice se taky hodí, no ne?" Zastříhal ušima. Má i tu drzost, že vlastně není pořádně zadýchaný. S vlkem, co denně běhá mnohem rychleji, se podobná debata za běhu vede opravdu těžko. A dlouhé nohy také nejsou zrovna nevýhoda.

Zastříhal ušima a koukl na něj. "Někdo z rodiny?" Zkusil to naslepo. Pokud to nebyla smečka, tak vlastně ani jiná možnost doopravdy není.A smečka to být u něj nemohla, když tam žádná nebyla.
Pořád ho sleduje pozorně. "Možná neviděl, ale legendy a příběhy znám taky. Můj učitel říkal, ať je beru vážně. že mohou být také zapomenutou pravdou a někdy mi můžou dát odpověď, když bude potřeba." Měl v mnohém pravdu. tehdy jsem si ještě myslel, že nemám magii...
Potřásl hlavou a zadíval se na něj. "Velbloud na půl dne, hm.... a legendy jo? To jste tam měli draky nebo co?" Zvedl jedno obočí, ale opravdu nevypadá vyplašeně. Ale pohled mu zabloudil směrem k jeho nohám a šupinám na nich. Hm... aby to nakonec nebyla ještě pravda. Ale jak do háje zkřížíš draka s vlkem???
Zafuněl.
Na chvíli sklonil hlavu, pak ji zase narovnal. "Systém postavený na hlavu. Mláďata jsou budoucnost. Bez nich nakonec nepřežije nikdo. " Tady to naštěstí smečky dobře ví.

Pořád si držel tempo podle Stadleyho.
"Abych pravdu řekl, už delší dobu jsem bojovat nemusel. Tady nejsou vlci tak moc rvaví a protože tady nikdo nevyšiluje, když něco podpálím, tak je klid." přiznal. A koukl po očku na něj.
"Takže jak obvykle vůbec probíhá nějaký výcvik sebeobrany? Toho jsem se nikdy neúčastnil." Vůbec nikdy. Zato jsem párkrát musel bojovat o život. A ještě víckrát utíkat... ještě že mám dlouhé nohy.
Feier dýchá vyrovnaně a přehřátí mu zatím opravdu nehrozí.
"Máš pravdu že bych s tím asi něco dělat měl, jen nebyl ani čas... léčitel má dost práce pořád." To jen teď je zrovna celkem klid.

Upravil znovu tempo aby to vycházelo tak, jak určil Stadley. Respektuje kondici druhého vlka. Dobře ví, že tak jako on, neběhá každý a to je pak znát. I tak to má smysl. Běžel zlehka, nedělal za běhu nijak velý hluk a vítr už taky tolik neřádí, takže je slyšet docela dobře. "Jo, s nováčky je asi dost práce... neumím si představit, jak vy vlastně trénujete... já bojovat neumím. Teda, vím, co bych dělal kdybych musel, ale neumím si představit, jak to trénujete. Já prostě využívám svou rychlost a znalost anatomie. " Jinou možnost ani nemám. Ale je to účinný. ale jak to dělají oni? Přijde mi, že anatomii tady nikdo moc neřešil a přitom je důležitá. I pro lovce. Ono se to u jelena od vlka tak moc neliší.

Potřásl hlavou. "No jo, dominantní paličák... Ty bys asi potřeboval ostatní znát předem. To je celkem komplikace. " Feier neví, jak málo chybělo aby na něj vyjel. Takže pro něj je to spíš důkaz, že to zvládnout jde.
"Se mnou nevypadáš že bys měl takový problémy." Povzdechl si. "Jenže mě přece jen trochu znáš a viděl jsi důvod proč to bylo."
Krajina, co popisuje, nejvíc připomíná poušť. "No, to si docela představit dokážu. Divil by ses, co jsem už viděl... "uznávám, že někdy jen jako kresbu vyrytou do hlíny, ale co. Potřásl hlavou. "I tak je to trochu moc. Za šrám požadovat jelena. Kor pokud jich tam u vás moc nebylo, což asi ne. V pouštních terénech je to horší. Spíš některé antilopy a velbloudi." Ne že by někdy jedno nebo druhé viděl, ale popsané je měl docela dobře, včetně rozdílů. Nejspíš by mu nedělalo potíže oboje poznat na první pohled.
"Nabízí se otázka, jak moc jsi tam byl neobvyklý i ty sám. Předsudky se někdy nevyhnou ani léčitelům. I když by je mít neměli." Zabručel ne moc nadšeně a povzdechl si.

Rychle dokončil provizorní ošetření. Rány už nekrvácí a dostalo se do nich dost účinných látek, aby se omezilo riziko infekce. Ale Feier dobře ví, že to nebude stačit. Ale to už bude potřebovat věci, které sebou nemá. "Klidně si lehni zase k němu," řekl druhé vlčice. Nemohl si nevšimnout, že se Stadley na zemi tváří trochu zimomřivě.
"Budeme tady muset chvíli zůstat. Stadley bude potřebovat trochu přestávku, než bude moct chodit. Jen co to půjde, tak vypadneme. Nejsme na území a kdyby sem někdo nalítl, já vás těžko ubráním. Nejsem bojovník." Ještě že to moc nehrozí. Sebral svůj vak a nacpal do něj zpátky to, co prve vypadlo a co nepoužil.
"Vezmu vás pak k jeskyni a dostanete nějaké léky navíc. O infekci nestojí celkem nikdo." Teda doufám. Vlci jsou někdy pěkně paličatí.
Sám zůstal stát, svým způsobem na stráži. Co vlastně hlídá? Pacienty a nebo okolí? Nebo obojí?

Jen tak tak, že se nezasmál, při skoku přes větev. Vůbec nezaváhal. Ale věděl, že se musí trochu krotit. Stadley by s ním neudržel tempo. A on mu utéct nechce. Takže po chvíli trochu zase zvolnil a zařadil se. Snaží se držet vyrovnaný krok a hlídat si druhého vlka vedle. Nemluví. Za běhu se to ani úplně nemá. Tak se snaží o co největší plynulost běhu při rychlosti, kteoru neurčuje on. I to je trochu pracné.
Ale po nějaké době stejně koukl po Stadleym. "Co vlastně obvykle děláš... hlídky u hranic?" Zkusil to. Není si moc jistý, co vše práce bellatora obnáší. Natož práce jejich velitele. Ale určitě neuškodí se dozvědět víc.

"Docela rád bych věděl, proč to vzniklo. Když se to ví, někdy je šance to apsoň zmírnit." řekl mu vlídně. Ale netlačí na něj.
"Nemusí to být hned. Určitě se nevidíme naposled. "
Pak se mu zadíval do očí. "Jsi připravený na další?"
Feier ano. Jen co vlk předním ukáže jizvu, opatrně prohmatá i tu, stejně jako tu první. Nevím nevím, jestli tohle zvládneme. Je to na něj moc.
A zase pak ustoupí. Vše plynule, žádné prudké pohyby.
"Kai to asi s vámi ostatními má občas těžké. A ty by sis to jméno vážně vybrat měl. Přece jen, objevuješ se i venku dost často." Počkal s tím ale až se vlk uklidní.

Pečlivě zkontroloval každý kousek Artemisiny tváře a hlavně směr a hloubku zranění. Přestože mu to trvalo jen ěnkolik vteřin. Pak začal prohlížet rány na těle obou vlků. "Spíš jsem doufal v něco blíž, klidně malého. lépe se čistí rány když je k dispozici voda, jinak hrozí, že to budeme muset pak dělat ještě jednou, někde u jeskyně. " řekl klidně Artemis. Jeho tón je vlastně... úplně normální. Ani stopa po jakémkoliv stresu nebo obavách. A dokonce není ani tak navrčený. "Jo, je. vydal ze sebe příliš mnoho magie a vzhledem k její povaze u něj, ho to trochu vyřadilo. Jeho rány jsou jen povrchové, ta potvora asi neměla jak pořádně zabrat. Většinu zastavil kožich. Je dost schopný bojovník aby věděl, jak se natočit aby se tolik nestalo. "
To už se vrtá ve věcech z vaku, ke kterým přidal pár věcí z jejich okolí. Když není voda, nezbývá než ta horší varianta. Na očištění tváře Artemis použil směs mechu s rozžvýkanými pár bylinami. Provizorní mechovou houbou nasáklou látkami z rostlin odstrańuje krev a nepořádek z rány. Současně to působí proti krvácení. Většina vlků používá prostě vlastní jazyk a olíže rány. Feier tohle ale používá jen v krajní nouzi. Sliny možná čistí, ale na zubech má každý vlk parádní sbírku potencionálních infekcí. Rostliny si s tím ale poradí. Na několika místech nechal i části směsi ležet a opatrně je připevnil na místo provizorními obvazy. Ve vaku je měl. Nosí sebou nějaké totiž vždycky, ve vaku i v košíku. Nemá jich mnoho, ale na to nejhorší to vystačí. Jakžtakž. "Fajn, můžeš otevřít oči. Měla jsi docela kliku. O oči nepřijdeš. Příště ale doporučuju uhýbat rychleji." Konstatoval suše. Ne že by musel. Žádný vlk by jen tak dobrovolně nenechal podrápat vlastní tvář.

Stadleyho ani u práce na vlčici nepouští z dozoru. Jedno ucho stále natočené k němu pozorně sleduje rytmus jeho dechu. "Tak aspoň že máš rozum. Už jsem viděl i takové, co to zkoušeli. Za pár minut by ses měl trochu sebrat. " Přesunul se k jeho šrámům. Opravdu nejsou tak hluboké, jak mohly být. Vyčistit je ale musí někdo taky. Takže opět došlo na žvýkání bylin.
"V jeskyni dostanete ještě vypít nějaké léky. Puma mívá na drápech dost bordelu. To, k čemu to vede, to vážně nechcete."

"A v tom to je. Když nebudeš chtít, tak to nepůjde." Konstatoval klidně. Co se jeho týká, vynutit se to nedá. cokoliv nuceného stejně nedopadne dobře.
U toho s důvěrou ho ale i něco napadlo. "To nejsi jediný. A nemohou ji jen tak dát ani smečky. Proto to mají nováčci často těžké. Jak by to ve smečce asi vypadalo, kdyby hned každému věřili?" Nechal otázku vyznít v prostoru do ztracena. Targovi asi bude hned jasné jak. Ale právě proto Feier dokáže respektovat vyšší postavení ve smečce, byť tak činí po svém a pro některé ne úplně vhodně. Ale s tím si on sám hlavu nedělá.

Ale pozorně sledoval jeho skoro výbuch, jak jde o jeho tlapu a tak. Zamračil se. "Divný kraj, odkud pocházíš... V normální smečce prostě má každý svou práci a doplňují se. Když někomu něco je, tak je to moje práce. Zajistit byliny do zásob také. Ale taky dostanu večeři a nemusím si ji shánět. Samozřejmě, problém je, pokud smečka léčitele nemá. Ale i tak, tam odkud jsem já, by žádný léčitel, který za něco stojí, nenechal vlče bez pomoci. Natož aby vyžadoval kdoví co kvůli škrábnutí. " Cukl uchem a zafuněl. "Jo, je slušnost mu pak donést něco k jídlu, protože kvůli práci nemusel mít čas lovit. Ale to je tak všechno." A je úplně jedno, jestli jsi něčím divný. A že asi bude. Targovy nohy plášť tak úplně neschovává a navíc, když ošetřoval zranění, byl těm nohám Feier opravdu blízko. Šupiny ještě pozná.

Jak se blížil ke stromu, uviděl Castor nejdřív trochu zvláštní věc... Kousek od stromu si to v trávě jen tak stojí košík. Prostě košík. Z vrbového proutí, trochu hrbolatější než výtvory lidí, ale rozhodně plně funkční a nezničený. Vypadá to vážně zvláštně, když něco takového prostě leží v trávě u stromu.

Jenže to není všechno. Jak se Castor přiblížil, za stromem se najednou zvedla mžourající rozespalá hnědá hlava. Velké uši se natočili na příchozího a vlk, co spal za stromem, vstal. A hlava se zvedla dost vysoko. Výš, než je příchozí vlk, sám velmi vysoký, zvyklý. Jenže hnědý za stromem je kromě výšky také velmi štíhlý, mnohem štíhlejší než druhý vlk. Jantarové oči se dívají trochu nečitelně. A rozhodně je z vlka cítít pach ignisu. Tak tohodle ještě neznám... To je jeden z těch co se ještě neosvědčili, co? "Hej, ty jsi kterej?" Zeptal se ho celkem neurvale, ale vlastně nijak hrubě.

Jen kývl. "Fajn. Nachlazení hádám taky žádný nakonec." Naštěstí. To by snad přišla. Cukl uchem.
"Trochu jsem nad tím s tebou přemýšlel..." Teda nad kde čím, ale o některých věcech radši mluvit nebudu. Přešlápl na místě.
"Možná bys prostě mohla pár věcí vyzkoušet, co ti bude vyhovovat a pak definitivně vybrat profesi. Já ti nemůžu ukázat boj, ale lovec nejsem špatný... základy zdravovědy a první pomoci by tak jako tak měly znát i jiný profese než ta moje... Takže to by se se mnou probrat dalo. Co ty na to?" Snad je to trochu revanš za to, jak ji tam nahoře vyplašil. Nebylo to snadné ani pro jednoho a Feier opravdu nevypadá, že se k tomu chce vracet. A tón má sice pořád... no takový jako vždy, ale už ho asi Artemis zná dost na to aby věděla, že to není nic osobního.

Běžel z jedné ze svých výprav za bylinkami. Na hřbetě naditý vak. Dnes to byl dobrý den. Sehnal toho docela dost.
Vypadalo to na bezproblémovou výpravu... Až na to, že z dálky se ozval dost divný hluk. Rozhodně rvačka. Zastavil se a zamračil se. Tohle nezní dobře. Jsme až příliš blízko území. Může to být někdo z nás.
Ne že by se toužil zapojit do bojů, ale tohle opravdu nezní dobře a co víc, kde se ozývá tohle, tam často někdo přijde k úhoně.
Zabručel ne moc nadšeně, ale vyrazil směrem k tomu hluku. Který vzápětí ustal. Stačilo to ale aby Feier už tušil odkud to jde.
Na místo dorazil ve slušném tempu, ale nikoliv bezhlavě. Nevěděl, co tam najde.
No a našel tam mrtvou pumu a dva zraněné vlky.
Zavrčel a prvně zamířil ke Stadleymu, který leží. Artemis sice vypadá hrozně, ale udrží se na nohou.
Feierův vak dopadl na zem a hnědý vlk už zkoumá Stadleyho stav. Neobtěžuje se otázkami, co se tu vlastně stalo. To vidí. Pumy jsou docela mrchy, takže není těžké přijít na to, proč to byl těžký boj.
Velice rychle zhodnotil, že ležící vlk není až tak vážně zraněný. Koukl na něj, trochu podezřívavě. Příliš velký výdej magie nejspíš... dobrá, to počká.
A otočil se k Artemis. "Koukni na mě. Neotevírej zatím oči." Pečlivě prohlíží její rány. "Stadley, ocenil bych, kdybys zatím zůstal ležet." Rozdvojit se nemůžu abych řešil oba naráz. "Ale mohl bys vědět, kde tu je nejbližší voda."