Príspevky užívateľa

Jako i jiné dny, i dnes zase kuše územím s košíkem v tlamě. Vypadalo by to až směšně, ale on je na to tak zvyklý, že i s tím neforemným předmětem působí celkem přirozeně.
Hodlal dnes nasbírat některé pozdní luční květy a kouknout po šípcích. Nic složitého.
Ale, jak se to na území smečky stává často, ani tady dnes není sám.
Na chvíli se zarazil. Roo opravdu není vlčice, kterou by moc vyhledával. No co. Stejně jsem s ní chtěl mluvit, tak to apsoň nemůžu moc dát odkládat.
Povzdechl si, zafuněl a odložil košík.
Zamířil směrem k Roo tak, aby ho zdálky viděla a jasně viděla, že míří k ní. Kývl jí na pozdrav a zůstal stát s hlavou mírně skloněnou. Přece jen, pořád je tahle vlčice ve smečce vyššího postavení než on.
"Ahoj Roo, poslyš, rád bych si s tebou promluvil o jedné věci, pokud dovolíš." Doloval ze sebe pracně pokus o slušnou konverzaci. To už u něj opravdu tak přirozeně nejde. Rostliny a košíky, to by mu sedělo víc.

Pravidelně oddechuje a zařadil se nakonec vedle něj. Místa je tu dost. "Je mnohem rozumnější aby u toho léčitel byl. Sice se většinou nic nestane, ale dost často ano a pak jde o život velice rychle. Matce i vlčatům. " A že je to dlouhý seznam, co se toho může pokazit. I u vlků.
Lehce natáhl krok, když zrychlil Stadley. Koneckonců, proč taky ne. Oba vlci běží pěkně bok po boku. Feier zvedl hlavu a nastavil tvář větru. Nepřiznal by to tak moc nahlas, ale má rád běh. Vítr ve tváři, volnost... I Stadley vypadá, že chápe tu volnost běhu.
Do cesty se jim postavila větev, která se tu vzala kdoví odkud Celkem velká. Feier se neobtěžoval ji míjet, naopak, skočil a dlouhé nohy ho lehce přenesly přes ležící dříví. Skoro by se až zasmál.

Neudržel se a trochu se na něj uculil. "Jo, víc než si myslíš... jenže co nadělám." Pak zvážněl. "Hádej, kdo u toho bude muset být, pokud se ve smečce budou rodit vlčata... máme jen jednoho léčitele, který ví, co to obnáší." Humor ho rozhodně přešel. Ještě že je možnost zajímavějšího tématu.
"Vlastně, teoreticky by měli vědět o všem, kdy tam někdo vleze ne? Možná bych se napřed zeptal, jeslti to poznají... "Zamyslel se na chvíli. "A když řeknou že jo, tak podotknout, že zajímavý, že o mě to vůbec nevíš. A pak bych ale radši zdrhal. Akorát Ray by nás asi přerazil...." Nemohl se zase neuculit. Se Stadleym si vážně docela rozumí. Až ho to překvapuje, jak lehce se dá s tímto vlkem debatovat.

I proto nerýpal, jak došlo ha zmínku o někom, kdo už tu není.
Když ale zazněl povel k běhu, nezaváhal a vyrazil. Jeho dlouhé nohy jsou výhoda a zvyk běhat denně také. Vyplázl jazyk a nechal ho viset z tlamy. Jen tak. Protože může. Uvidíme, jak moc mě prožene. Zatím docela vedu v běhu. Proč ale mám pocit, že to nebudu mít dál tak snadný.

Klidně stál a čekal. Nehnul ani uchem, když mladá vlčice zkoumala hranici. "Prostě jen pach smečky. Všichni vlci ve smečce jsou jím cítit a je jím vyznačená hranice. Nic složitýho na tom není." Potřásl hlavou. "Ale každý mimo smečku pozná tvůj smečkový pach a bude vědět, že jsi součástí smečky. Takhle každý pozná odkud jsem já a odkud ty. Pro vlčata je to dobré. Takhle všichni ví, že nejsou lovná zvěř, ale že by útok na ně potrestala celá smečka vlků." Kolikrát jsem to řekl smečka? Ale jak jinak jí to vysvětlit? Povzdechl si. "Magie na tohle není potřeba. Kdo ví, jestli u toho nebyla na začátku, ale sama o sobě v tom fakt není. "
Jen zabručel, když zmínila Roo. Ale zastříhal ušima a natočil je k ní, když slyšel její žaludek. Podmračeně si ji prohlédl. To se ta smečka nestará o svoje mladé?
Chvíli jen koukal a vypadalo to, že snad ani nezačne mluvit. O vlastní smečce se moc informace nevynáší. Ale to vlče snad ani k téhle smečce nepatří.
"V ignisu uznáváme sílu. Nemyslím tím vyloženě fyzickou. Ale jakoukoliv. Prokaž vůli a hrdost a můžeš si u nás vést dobře. Nemáme rádi zbabělce. Síla znamená se nevzdat, bojovat o to, o co ti jde, i když třeba máš problémy. Nepotřebujeme lézt kde komu do zadku. Staráme se sami o sebe a nedovolíme, aby nám do životů kecal někdo zvenčí." To je podle něj asi tak nejpřesnější. "To ale taky znamená, že svoje vlastní nenecháme na pospas jen tak. Natož vlčata." Neodpustil si rýpnutí do její neznalosti a stavu.
Pořád tam jen stojí. Vysoký, štíhlý, ale dost sebejistý, aby nemusel popocházet a kde co.

Odfrkl si. "To opravdu ne. Jako někdo, kdo ví jak to celé probíhá a je schopen asistovat u toho, když se vlčata rodí, tak to vím až moc dobře." I to patří k práci léčitele. Ale ne že bych někdy nebyl radši, kdybych některý věci nevěděl.
"Jo, vím kdo tam je. Taky už jsem někoho z nich potkal, odháněl mě od hranic sotva jsem se tam ochomýtl....Sám na bohy moc fakt nejsem. Ještě toho trochu. Jako by nebylo dost jiných starostí." Ušklíbl se.
"Hele, jak je možný, že jim ten jejich Bůh neřekl, žes tam byl? To ti asi nevysvětlí, když se zeptáš, co? Spíš by hned šli po krku." Potřásl hlavou. Vlastně ani nemá nic proti víře. Ale jen tehdy, pokud to nějak neomezuje život vlka. "S kým jsi tam vlastně šel?" Zeptal se se zájmem. Napřímil uši a koukl na Stadleyho.

V klidu začal přecházet sem a tam. Jemu ten běh nevadil. Ale koukl na Stadleyho. "Tak to máš docela mimořádný místo. Ty a vlče.. moc si tě tak neumím představit." Ale raději nerýpe do toho, jaký byl. Ještě by došlo na jeho vlastní minulost.
Potřásl hlavou až mu pleskly uši. Pauza? Tak brzo? Ale jen zamručel a rozešel se ale se Stadleym k řece. Sám si prvně jen vypláchl tlamu a až pak se napil. Dělá to tak instinktivně. Prostě ví, že je to tak lepší. Jako léčitel i jako někdo, kdo je zvyklý na běh. '"Co tě tak fascinuje na tom městě?" Tedy, sám by si to tam rád prošel a nasbíral nějaké rostliny, třeba by mohly být zajímavé druhy, co jinde nesežene. Ale je to prostě cizí území. S tím nic moc nezmůže. Přesto je jasné, proč ho to láká. Ale Stadley rozhodně nemůže mít stejný důvod.

Povzdechl si. "Dobře. Zkusit jsem to musel. Asi neměl moc možností si o tom prostě promluvit.. Vy ostatní náhodou nevíte, co se stalo kvůli čemu by s tím mohl mít problém? Pokud jsem to pochopil správně, tak vyvádí jen on, ostatní až tak ne. Je to tak? Jo a nemuselo se to nutně stát když byl v popředí on."
Nehnul se z místa a pořád má na dosah tlapy tu ulitu. Nevypadá to nijak nápadně.
"Ty jsi ten léčitel, že? Už sis vybral jméno?" Naklonil hlavu mírně na stranu. Moc nečeká, že by ho měl, ale co kdyby. Možná jsem s tím měl počkat, až se pořádně uklidní. Jestli ho budu rozptylovat, tak před těma zubama budu přece jen zdrhat. Ale nepřipadá v úvahu aby v tomto stavu vlka předním zkoušeli prohmatat další jizvu. To by bylo příliš stresující pro všechny.

S hrdě nesenou hlavou běží Stadleymu v patách. Je dost zvyklý běhat, takže i tuhle cestu zvládl docela dobře. Ale držel se za ním. Nač vyrábět širší stopu. Když šlo jen o běh a nic víc. Doběhl ke Stadleymu, zastavil a protáhl se se zívnutím vedle něj. "Docela dobrá rozcvička." Prohodil docela klidně, bez ohledu na vzdálenost, kterou urazili.
Pro jeho samotného toto místo není ničím zvláštní. V tom má nad Stadleym docela výhodu. Ale po očku na vlka kouká. Těžko někdy číst v ostatních, ale přece jen mu přišlo, že byl maličko zamyšlený.
"Hádám, že to tady a okolí znáš líp než já." zabručel a rozhlíží se. Koneckonců, hnědý vlk není v Norestu moc dlouho. Takže na tom není nic zvláštního.

Zadíval se na něj dost zamyšleně. "Fajn. Rede. Vzkaž mi přes ostatní. Co ti na tom tak vadí. Na dotyku. Jakémkoliv." Jen doufám, že ho udrží, když mluvím na něj. Mohlo by to zhoršit. Uši má našponované a pozorně sleduje vlka před sebou. Nejen, že tím dává najevo pozornost, ale také by tím ihned zaznamenal změnu barvy medailonku.
Aniž by z vlka před sebou spustil oči, chytil svůj vak jemně zuby za dno a vysypal ho do prostoru. Je toho tam víc a Feier to zatím nechal být. Přesto, má to svůj důvod, že to udělal. Vlk předním to neví, ale křehká šnečí ulita, ležící teď Feierovi u nohou obsahuje roztok, co by v nouzové situaci dost pomohl. A rozšlápnout ulitu nezabere skoro žádný čas.
Velice pozorně si ale i u toho hlídal, co se bude dít a v případě nutnosti by měl stíhat uskočit. Rozhodně se nehodlá nechat pokousat.

Sleduje ji pořád podmračeně. No, snad to zvládne. Neřekl jsem jí nic složitýho, ale fungovat to bude.
Na to s oslovením jen potřásl hlavou. "Tak to jim nezávidím." Sám by něco takového opravdu dodržovat nechtěl. Jen otravná zbytečnost.
"Dospělým vlkům taky. Kolikrát i víc. Na lovu je to taky hned." To asi taky moc nepomohlo. Ale Feier prostě není zrovna milý vlk. "Ale většinou se prostě nestane nic. Koneckonců, vlci ještě nevymřeli, ne? A to ne všude léčitele mají." Co se jeho týká, tak není třeba vyšilovat, když se ještě nic nestalo. Ale být připraven, kdyby to přišlo.
"Někde se tady potuluje tulačka, která je taky léčitelka. Moc o ní nevím, ale podle všeho ví celkem co dělá. Občas jsem její pach zachytil poblíž trosek a na březích řek. Třeba ji taky potkáš." Asi by ti byla milejší než já. Hlavně, ji jde hledat, já pokud jsem doma, tak tam se nedostane nikdo.

Než se stihl dorozmyslet, vítr k němu zanesl známý pach. Zvedl hlavu a otočil se, koukl na Artemis. Pokývl jí lehce na pozdrav, jak přicházela blíž.
Přešlápl, trochu neví co dál. No, tam nahoře jsem se moc nepředvedl, snad jsem ji moc nevyplašil.
Potřásl hlavou a vydal se jí vstříc. "Hm... dobrý ráno." Zkusil to opatrně. "Dneska aspoň neprší, co?" Zastříhal ušima a koukl na ni.
Ne, opravdu si teď moc není jistý, jak s ní mluvit. Nakonec, možná bude lepší dělat, že se to předtím všechno snad ani nestalo. "Co oči?" Padla jeho obvyklá otázka. "A jak jde vybírání definitivní profese?" Zkusil to ještě. I když z něj rozpaky div neodkapávají.
Vlastně, je trochu... hovornější než normálně. Snad jsou za tím výčitky, že ji prve asi trochu vyděsil. Zrovna ji, která je asi nejmilejším vlkem v celé smečce.

"Jo. To teda rozhodně." Souhlasil se zeleným vlkem. Ani si neuvědomil, že přestal být tak výrazně ostražitý. Tento Nihilčan zdá se opravdu nehodlá dělat problémy jen kvůli původu ze smečky, jako se mu už v minulosti stalo. To je docela fajn.
"To víš, vyšší postavení, víc práce," rýpl si lehce. Ale nechal ho být a vyrazil... směrem k nalezišti jílu. Sice to prvně použil jako výmluvu, ale nakonec, proč to vlastně nezkusit. Opravdu to nikdy nedělal, ale třeba se to povede. A že by se poddobné nádoby mohly opravdu hodit.

V klidu koukal do krajiny, když tam přemýšlela, co s tím vším a nejistě přešlapovala. Tolik zase věděl, že je lepší tvářit se, že se vůbec ale vůbec nic neděje. Tyhle věci chtějí čas.
"Víš o životě na severu nejspíš víc než všichni ostatní." řekl zamyšleně. "To je pro smečku rozhodně cenné a ty budeš vědět, co a jak dělat. " Zase se chvíli odmlčel.
Nechal ji všechno doříct, plynule. A ne, opravdu se netvářil znuděně. Spíš zamyšleně.

Cukl uchem, a když dokončila svůj příběh, zvedl se a došel před ni. Posadil se a zadíval se jí zpříma do očí. "Zatím to nevypadá, že by tě našli. A pak, tehdy jsi tam byla sama. Teď nejsi sama. Jsi jednou z nás. S novým domovem. Jsme možná smečka podivínů, co jsem tak koukal, ale pořád, kdyby tě chtěli unést, museli by se popasovat s námi všemi. Tvůj život jim nepatří. Patří jen tobě. Nikdo z Ignisu by jen tak před někým necouvl, natož na to, aby si někdo prosadil svoji vůli proti někomu z nás. Takže, ať si klidně přitáhnou. Moc se jich na sever nevrátí. A určitě ne s tebou. " Jeho hluboký hlas duní vřesovištěm. "My nejsme padavky. To oni shoří, když tě budou chtít nutit k něčemu, proti tvojí vůli." Vstal udělal krok stranou a koukl na jeden osamocený trs vřesu, který kdoví jak zůstal na prostředku vyběhané pěšiny. Zahořel plamenem.

Jen se zašklebil. "Tak tím spíš. Máš ještě slušnou šanci to celý dát dopořádku. Pokud budeš chtít." Právě proto, že moc s nikým nemluvil, se má dost co učit. To je jasné. Ale právě proto to ani není nemožné.
Horší je ten problém s důvěrou. "Můžu tě ubezpečit, že to znám až příliš dobře. Ale to neznamená, že nenajdeš takové, kde to má smysl zkusit. Důvěra ale nikdy není hned." Ale na to, jak tvrdíš, že nikomu nevěříš, si tady se mnou vedeš docela dobře. Tiše zabručel a olízl si čenich. Zvedl hlavu a zadíval se na něj. "Nikdo netvrdí, že to je jinak." A kdyby někdo jo, tak tomu se nedá věřit už vůbec.

Na debatu ohledně na co kdo je, jen potřásl hlavou. Však to je tvoje věc. Nahlas to nekomentoval. Zato se rozesmál a tentokrát naplno, když Targa označil Feiera za fajn vlka. "Tak, to tě můžu ubezpečit, že se se spoustou vlků neshodneš. Naopak, jsem považován za kde co, ale opravdu ne za fajn vlka. Pro většinu. Klidně se poptej. Já opravdu nejsem zrovna milý vlk."
Zadíval se na něj zpříma. Feier moc dobře ví, že je mnohdy na ostatní podle obecných měřítek hrubý. Ale je mu to jedno. Aspoň to odradí ty, s kterými by stejně těžko vycházel.

Sledoval ji. A mladá vlčice vypadala čím dál rozpačitější. Zastříhal ušima, odvrátil na chvíli hlavu stranou, pak se na ni zase podíval. Povzdechl si. "No dobrá. Hlídat hranice je opravdu zvykem. A poznáš ji snadno. Popojdi o metr blíž a prozkoumej pachy. Já tam samozřejmě lízt nemám co, takže já těsně k ní nepolezu. Jsem od ní tak dva metry. Kdybys věděla, co hledáš, poznala bys to po pachu i tam kde stojíš. Takhle si popojdi a prozkoumej si to." Radí jí trochu nabručeně, ale celkem mu to nedá. Pořád je to ještě vlastně vlče a nakonec, je přece jen doma a tím pádem v právu. Možná nemusel být tak nepříjemný. Jenže, kdyby ho znala, věděla by, že je tak nevrlý docela běžně. A není to osobní.
"Roo se má fajn, co vím. Trénuje, pracuje sama na sobě. To je vždycky dobrý." Možná s modrou vlčicí s krystaly moc nevychází, ale to nemění nic na tom, že je členkou jedné smečky a rozhodně by o ní nemluvil zle s členem jiné smečky. To by neudělal. Smečka drží pohromadě. "O vlastní smečce s cizí se moc nemluví, takže se jí nediv, že ti toho moc neřekla. Taky bych neřekl. Znáte se dobře?"
Sleduje vlče. Trochu přemýšlí, co s ní. Být dospělá, asi by se na to vykašlal, a šel pryč. Ale ona vypadá spíš... že o ni nikdo nestojí. Být sebevědomější, asi by víc zapadla k nám. Teda, kdo ví? Z pár slov se moc nepozná.