Príspevky užívateľa

Když se začala měnit, napřímil uši a sledoval ji velmi pozorně. Vlastně, spíš zaujatě. rozhodně nevypadal znechucený, bez ohledu na to, jak to vypadalo. Jen u největších prasknutí při změně kostí lehce cukl uchem. Nyní už vlčice nemůže vědět, že pro léčitele je to spíš opravdu zajímavá věc, on vnímá těla jiných vlků přece jen odlišně. Zahojí se jí u toho zlomenina, když se mění? To by mohla pak docela dobře využít, kdyby se zranila.
"Jistě že to vím, že jsem u hranice. Ale jak jsi musela vidět zeshora, nešel jsem vůbec směrem k území a jen procházím okolo. Nebo to se snad taky nesmí? Nějak se dostat musím tam kam chci, ne? To už rovnou můžu jít skrz vaše území, pokud hodláte vrčet na každýho jen proto, že jde okolo. Protože pak už to bude jedno a já to budu mít kratší. A je na to mimochodem úplně jedno odkud jsem." No dobře. Asi ne, kdybych byl ze spřátelené smečky, asi by to brali jinak, ale to je fuk. Mluví celou dobu vlastně klidně, i když poměrně důrazně. Kdo ví, jak se mu to vůbec podařilo skloubit dohromady. "To, že jsem z Ignisu, na tom všem nemění vůbec nic." Stejně podle pachu musí vědět, odkud jsem. Tak proč se vůbec ptá?

Zastříhal ušima. "Třeba se i tak jednou povede. Až si trochu obrousíš ten svůj kostnatej zadek a naučíš se vycházet s vlkama." Koneckonců, ono to chce hlavně praxi.
"Zase tak těžký to není, stačí chtít. Dost je to o vlastní vůli a o tom, uvědomit si co chceš a proč. I to je druh síly. Schopnost vycházet s ostatními a brát v potaz jejich schopnosti a slabiny... a dovolit jim poznat ty tvoje. Pro paličáky jako ty, to není zrovna snadný. " Ušklíbl se. On má trochu výhodu. Léčitel bez dalších vlků je vlastně celkem k ničemu. Nemá s kým pracovat. Celá jeho práce je o ostatních vlcích. Jistě, umět vyléčit sebe se hodí, ale to prostě nestačí.
Vlci jako Targa nebo Mal, pro ně je to těžší. Uznávají jen sílu a sebe a aby se naučili respektovat ostatní, aby to vůbec k něčemu bylo, to je na dlouho. Podle Feiera jsou si ti dva celkem podobní. Ale i Mal to zvládla. Třeba jednou i tenhle.
Párkrát zamrkal, když z Targy vypadlo.. no to co z něj vypadlo. Hlavně ty jeho rozpaky potom. Neudržel se a zasmál se. "Stejně bych tě netipoval jako někoho, kdo je na vlky. Ale i kdyby, bylo by to jedno. jen aby bylo jasno, já nejsem. Po Norestu aleč běhám vážně dost často, takže se určitě ještě potkáme."

Zvedl obočí a koukl na něj.
"Proč bych neměl chtít domů?" Pořád je to pro něj ještě nezvyklé slovo. domov. Hodně dlouho ho neměl.
"Ale ty na území nesmíš a hranice už je blízko. Takže rozloučit se budeme muset dřív, než tam dojdu. " Potřásl hlavou. Doufám, že ho nenapadne se vyptávat, že jeslti by mě mohl doprovodit až tam. Protože to by nešlo.
"Třeba taky jednou budeš mít domov. " Zadíval se na něj jantarovýma očima. Nenabízí mu přijetí do smečky. Targa už jasně předtím řekl, že by nešel. Ale podle Feiera by celkem zapadl. Nakonec. Snad si to tento vlk v sobě jednou srovná.

Prostě jen klidně stál a nechal Stadleyho, ať si sní tu svou nechutnou hromádku.
"A klidně si jdi někam lehnout, kde chceš. Nebo třeba i tady, já můžu vypadnout, to není problém," zabručel. Koneckonců, Stadley je výše postavený ve smečce, takže to on má přednost.
A Feier sám moc dobře ví, že ty bylinky opravdu zaberou a modrý vlk rozhodně usne, pokud si zalehne.
"Uvidíme jak rychle budeš reagovat na bylinky celkově. Ty na spánek ale zabírají celkem rychle, takže být tebou, moc neváhám."
Hnědý vlk se otočil, uklidil věci a chystal se, že zmizí, aby se mohl Stadley vyspat. Ale kdyby ho zadržel, tak tu klidně počká. Aspoň než usne. Sám v jeskyni spát nebude tak jako tak. Nebude riskovat, že si ze spaní zapálí zásoby rostlin.

"Jo. To neléčená otrava rozhodně taky." ušklíbl se. Pokud po něčem takovém vůbec nějaký život bude.
"Vím co jsou termiti. Docela potvory. Dokážou zničit kde co. Ale pokud jsi žil někde v poušti, tak tam to asi stálo za to sledovat. Normálně bys je asi moc neocenil." Potřásl hlavou. "Nikdy jsem jejich hnízda neviděl, ale myslím, že se bez toho i celkem obejdu. Pro mladého vlka to ale asi byly vážně zajímavé stavby." To zase uznal.
"Tady jsou jen mravenci. Nestaví tak velký sídla, ale koukat na ně jde taky. Jen když tě pokoušou, tak nic moc... To ale umí i termiti. Většinou najdeš někde nedaleko kraje lesa nějaký." Nakonec zastavil úplně a posadil se.

"No tak vidíš." Spokojeně zafuněl, rád, že ho dostal.
"Ale fakt je, že to bych třeba já vlčeti neudělal." Prozradil mu nakonec.
"Na to jsem jich znal příliš mnoho než jsem byl dost starý, abych se začal nad tím takhle zamýšlet. Takže ne. Opravdu ne."
Potřásl hlavou. "Tys měl nějakou oblíbenou rostlinu?"
Pomalu se blíží k hranici smečky. Feier už bude brzo doma, ale Targa tam s ním nebude smět. Proto Feier zvolnil tempo.
Nad hlavami jim svítí hvězdy a je klid a ticho. Tedy až na ty cvrčky.

"Všude rostou trnovníky. Nebo apsoň kaktusy." Dodal k tomu jeho smíchu naprosto suchým tónem. Vůbec to nevypadá, že žertuje.
"Tak jako tak, tamní smečka léčitele docela respektovala, takže vlče, co zná bylinky, mělo docela klid." Jeho útlý věk opravdu nebyl špatnou dobou.
Ale prosba druhého vlka ho zarazila. Na chvíli se zamyslel. "Těžko říct... každá je něčím jedinečná. Nikdy jsem takhle nepřemýšlel. Navíc, léčitel, který už něco umí, málokdy používá jen jednu rostlinu. Společně mají totiž vždy větší sílu než jen jedna každá zvlášť. Jenže háček je v tom, že musíš vědět co zkombinovat a jak." Koukl po něm. "Nevyberu prostě jen jednu."

Povzdechl si a zamručel. "Tak to bys nebyl ani první, ani poslední. Bu´d rád, že ti nepřivázal na tlapy ostružinový šlahouny aby tě donutil ležet." Ne že by tohle někdo používal, ale jako výhružka na vystřelení si z něj se to rozhodně použít dá. O to víc, že Targa nemůže vědět, že to by vlčeti léčitel neudělal.
Ale sebe se mu taky moc řešit nechce. "Pro mě to bylo docela normální.... takže, dá se říct, že to se mnou asi jinak dopadnout nemohlo. Prostě, byl jsem od mala u toho a už dost brzo jsem znal kde co."
Až do doby, než se objevila jeho magie. Ale o tom ho asi Targa mluvit nepřiměje.

Pokukoval po něm, jen koutkem oka, a dost nenápadně. Dobře si uvědomoval to všehcno napětí.
Ale na jeho dotaz si odfrkl. "Tomuhle bych neříkal pacient. To bylo jen škrábnutí a o nic nejde. Horší to je, když se někdo zraní doopravdy. Většinou se jim moc nechce respektovat, že by taky měli dát tělu možnost se zahojit." Ne že by to do jisté míry nechápal. Ona to není žádná zábava. Ale následky nedodržení klidu také ne.
"Vychoval mě léčitel. Učil jsem se mluvit na názvech bylin a nemocí. " Odfrkl si. Vlastně tak ne moc nápadně přiznal, že ho vychoval někdo, kdo nebyl jeho rodina. Ale co už.
Cesta jim docela ubíhá. I přes Targovo mírné kulhání.

Zase jen zabručel. To je koneckonců na Targovi. jeslti to zvládne a nebo ne. Vody je tu hodně. Ale třeba si zřídí pelech někde na poušti dole.
"Tak si to klidně nech pro sebe." Potřásl hlavou. Jeho to nijak neuráží, jen se zeptal. Reakce druhého vlka se ale nedala moc přehlédnout. Přece jen to bylo opravdu dost výrazné. Feier se na něj ani nepodíval, ale i takhle slyší jeho tep který rozhodně v klidu nebyl.
Navíc, ne každý vlk si uvědomuje, hlavně pokud byl dlouho sám, že stres a strach jsou cítit v pachu. Feier ale ano. Měl ovšem dost rozumu, aby do toho nerýpal. Přistoupil tudíž na změnu tématu.
"Jak se to vezme. Pacienti moc neposlouchají, dost vlků tě má za slabocha. Ale přitom to vážně není nic pro padavky. Fakt je ten, že kde je léčitel, tam víc vlků přežije." Schválně nezmínil, že ve smečce. To není totiž nutně podmínkou. "A trvá dost dlouho, než se to naučíš."

Zamručel si cosi pro sebe, až pak se ozval. "Voda je v krajině docela běžně skoro všude, takže tady to asi budeš mít o dost těžší. No, apsoň že máš ten plášť."
Koukl po něm, když došlo na rodinu. Aha. "Vlastně je fakt lepší o rodině něco vědět. Bavit se s ní pak nemusíš .Pak víš, na co se připravit. Ale když nevíš, tak se nedá nic dělat. Nejsi první ani poslední." A dokonce ani jediný tady na tomto místě.
"A... jaká je to věc?" Zeptal se klidně a opatrně za chůze. Jedno ucho namířené na Targu, ale nekouká na něj.
Chvíli bylo ale i tak ticho. Až do oné otázky.
"Jo. Aspoň už víš, na co sbírám ty rostliny." Jistě že ne přesně, nezná jejich účel. Ale léčitelé sbírají často kde jakou kytku, to ví kde kdo.

"spíš by bylo fajn, kdyby se s tím dalo něco dělat." potřásl hlavou. "Ale hádám, že to jsi asi už zkoušel." Stejně jako já. "Měl to někdo z rodiny? Neřekl ti k tomu něco?" Přece jen, magie bývá dědičná. Jen Feier sám se nemá koho zeptat. Ale to neznamená, že to tak mají všichni.
"Mladých a pitomců je plný svět," odfrkl si. Ale jinak to moc nekomentoval.
Na situaci se smečkou jen potřásl hlavou. "No, je to tvoje věc. Třeba i ty se potřebuješ s něčím srovnat." Nebyla v tom žádná zloba, spíš konstatování. Zdá se, že i když tento vlk není zrovna veselý společník, nemá moc sklony ostatní jen tak odsuzovat.
"Půjdeme." řekl jen, sebral svůj vak, a rozešel se. Ale pomalu. Pokukuje po Targově tlapě, jestli to zvládá. Ne, rozhodně nebudu spát vedle někoho. Ale to ti vykládat nebudu.

Cukl uchem. "Nenechává to ale viditelné stopy na tlapě. Takže je to asi opravdu spíš souvislost s tvojí magií. To ti ale moc ve vyřešení problému nepomůže."
Chvíli zamyšleně stál. "V klidu, na tvým místě bych o tom taky jen tak nemluvil. Nemluvím o kde čem s kde kým." Takže se vlastně ničemu nedivil. Já ti ani neřekl že jsem léčitel, ale to ti asi už došlo.
Jen ho dál sledoval.
Ale natočil uši a zastříhal jimi, když zavtipkoval o běhu za deště. Uchechtl se. "Tak u nás ve smečce by se asi nikdo tak moc nedivil. Oheň tam není nic moc neobvyklýho, to ti ale řekne asi kde kdo v celým Norestu." Ignis je ohnivou magií dost proslavený. Co na tom, že hodně vlků je tam teď nových, i oni často mají ohnivou magii. Asi prostě, podobné povahy. Kdo ví?

Povzdechl si.
"Chtělo by to apsoň ty čerstvé. Ale jak tak koukám, tak to nebude zrovna snadný. " Potřásl hlavou.
"Asi to naráz nezvládnem, to by ti bylo zle už jen z toho. Budeš si muset na kontakt postupně zvykat."
Jenže jak toho dosáhnout.
"Zkoušel jsi to někdy nějak odbourat? Nebo se naopak dotknout ty někoho aniž bys vyjel?" I to by byla do jisté míry možnost. Třeba by to mohli vyzkoušet. K bylinkám na zklidnění by se uchyloval nerad. Mohly by mít spíš opačný efekt.

Jen něco zabručel. Snad to znamenalo, není zač.
Ale pak na něj koukl, když mu nabídl druhou tlapu. Prohlédl si ji taky, ale jen krátce.
"Nekoukám po nich jen tak. A´t se s tebou a s vodou děje cokoliv, nepoškozuje ti to kůži. Takže to není až tak velký problém. Ale hádám, že to bude dost nepříjemný. Ale příště stačilo říct, že do vody prostě nemůžeš. " Jeho hlas je trochu bručivý, ale není to ve zlém. Není hlupák a je mu jasné, že taková věc se neukazuje jen tak. Koneckonců, on sám mu neřekl ani co umí. Nemluvil by o tom taky, být na místě Targy.
"Celý tělo reaguje stejně, co?"
Zeptal se ho, když se o něj pár kroků vzdálil. "Byliny na tebe fungují. To bylo vidět. Takže je to spíš záležitost magického původu než fyzických změn." Ale jestli mu při kontaktu s vodou takhle kouří celé tělo, tak se nedivím, že má ten svůj plášť. A že má rád pouště. Za deště má nejspíš docela problém.
Povzdechl si a potřásl hlavou.
"To budeš mít docela veselé. Bude podzim, bude často pršet."