Príspevky užívateľa

Ticho nočního lesa a mé hlučné myšlenky o hvězdách přerušil až vlk, kterého jsem již dlouho skoro ani neměl šanci pozdravit s tím kolik práce měl, proto tedy ihned jak jsem zaslechl ten známý hlas hlava mi vystřelila jeho směrem a menší úsměv se mi objevil na tváři.
,,S'ariku."
Vydechl jsem nadšeně a mírně jsem sklonil hlavu z úcty k vlkovi. Po té jsem znovu pohlédl do studánky s mírně smutným povzdechem.
,,jako vždy.. a jako vždy si nad nimi lámu hlavu a jako vždy přemýšlím jakou zprávu mě či smečce přivádí."
Pousmál jsem se, vlkovi by asi brzo se z tohodle zamotala šiška, či by mě vyhlásil za blázna, ale již mi hvězdy přirostli k srdci a poznávání jich bylo něco co jsem si velmi oblíbil a již mnohokrát mi ukázali jejich sílu. Po odchodu mamky a zbytku sourozenců jsem byl i chvíli ztracen, s některými jsme ztratil zcela kontakt a jiní ač byli ve smečce jsem je ani nevídal, nemluvě o tom, že S'arik měl mnoho práce nad hlavou a to hlavně s výchovou svých dvou malých capartů, které jsem viděl snad jen jednou, pokud neberu mé tiché sledování o čem bych mluvit zcela určitě zde nechtěl. Ale v tomto zlém období, kdy jsem nevěděl ke komu se otočit, hvězdy byli při mě a já k nim víc přilnul. Mluvě o tom, že jsem byl sám s hvězdami mi vnukla nedávná vzpomínka při noční kontrole hranic.
,,S'ariku. když vás konečně sem zavál vítr, chtěl bych ohlásit nedávné narušení. Hvězdy se mnou nemluvili takže jsem se rozhodl udělat cestu kolem hranic, narazil jsem zde na vlka, u severní louky."
Začal jsem své hlášení milého narušitele a pohlédl S'arikovi do očí.
,,Něco mi říká že mě tam hvězdy chtěli, neboť při jeho doprovodu se zase vyčistilo nebe.... ale to odbíhám. Narušitel byl slepý jedinec nosící jméno Saya. Nehlásil bych ho, kdyby se nepotuloval u hranic, ale téže bych těch dodat že je vlk zcela neškodný, vlastně se k nám dostal z čisté náhody. Vlka jsem obeznámil s hranicemi a odvedl na bezpečné místo, strávil s ním den, abych si byl jistý, že bude v pořádku a odešel."
Dovysvětlil jsem ono hlášení o Sayovi

Seděl jsme u studánky, nějaký čas jsme zde již zase nebyl, ať to bylo kvůli pobytu nebo kvůli odpočinku, přišlo mi, že už mi to všechno lezlo na mozek, svět se mi točil okolo hvězd, nevadilo mi to, ale někdy co bylo moc, toho bylo moc. Seděl jsem a tupě koukal do studánky v hlavě přemýšlející nad hvězdama a jejich souhvězdím. Už nějaký ten čas se zde ukazovalo jedno souhvězdí, které mi nedávalo spát, myslel jsem, že to bude díky mé zkoušce.. ta se nekonala.. příchodu vlčích ptáků.. ne.. výměnný pobyt? téže ne.
,,hlásíš mi příchozí změnu a já již nevím, jakou změnu, co pro mě.. nebo pro nás chystáš mé souhvězdí? nebo jsme ti dal špatný název?"
Povzdechl jsem si, připadal jsem si divně, když jsem s hvězdami přes studánku mluvil, ale zároveň mě to zvláštně uklidňovalo, někdy jsem i doufal, že mi odpoví zpět, ale byli tiché, co jiného čekat.. Trošku jsem se přesadil jinak a dál sledoval souhvězdí, již jsem ho měl v hlavě zmapované, dokázal bych ho najít hned, kdybych pohlédl vzhůru, známé křivky, známé bílé hvězdy, mnou pojmenovaná "souhvězdí změny".
To bylo tolik změn? A má jich být více? nebo mi značíš něco jiného? přemýšlel jsme již ve svých myšlenkách.

Zamračil jsem se na vlka. Chtěl jsem něco říct, ale brzo mě vyrušilo zavrčení vlčete, zacukal jsem ušima a pohlédl na vlče.
,,Promiň, ale chránit tě musím."
Pověděl jsem jeho směrem a pak pohlédl zpět na vlka.
,,jo furt na území, ale jasně si pamatuji že ještě nedávno jste překračovali tyto hranice. Jestli si myslíte že se to jen tak nechá být tak jste pěkně na omylu Ignisáci. Nechápu proč jste měli potřebu překračovat. my to neděláme tak vypadněte od našich hranic."
Zavrčel jsem, nechtěl jsem, aby se něco zde stalo, chtěl jsem hlavně ukázat nesouhlas toho jak blízko je u hranic, dobře, kontrola hranic, chápu, ale žádné mluvení s vlky od nás, už takhle nám tyto blešáci agresivní kazí život svojí existencí nadávají na nás tak proč by měli se bavit s námi jako s nějakými kamarády.

Chvíli mi trvalo než jsem došel k norám a zas šel zpět, moc jsem nespěchal, jen jsem doufal, že vlk neodejde. Hned jak to samozřejmě šlo tak jsem se vracel zpět za vlkem, na tlapce přivázanou šnůrku ze stébel trav, nedokázal jsem nalézt nějakou ze zvířecí kůže, budu muset jednou vyzkoušet jak se dělají. Pomalu jsem se již přibližoval a, abych vlka nevyděsil tak jsem se ozval již z dálky.
,,Jsem zpět."
Oznámil jsem a pomalu vešel do jeskyně, hned pohledem vyhledávájící Sayu, ujišťoval jsem se, že vlk neodešel pryč. Chvíli mi trvalo, než jsme ho zahlédl, díky tmavé jeskyni a jeho tmavé srsti bylo těžší ho zahlédnout. Hned jak jsme vlka zahlédl, lehce jsem se pousmál, že vlk neodešel.

Sledoval jsme jeho pohled, viděl jsme změnu, ale jelikož Saya byl vlk kerého neznám ani den, netušil jsem co se za ním skrývá a tak jsem to nijak neřešil, snad to není nic špatného.. Pomyslel jsem si. Vlk chvíli seděl a byl zticha, než tedy se rozmluvil o spletení jeho vlasů.
,,rád vám je spletu, jen mi dejte chvilku, abych zašel něco na zavázaní."
S touto větou jsem se zvedl, prošel jsem těsně za ním - ani jsme si neuvědomil jak blízko jsem byl, ani jsem nevnímal, že se moje konečky srsti dotkli jeho. Došel jsme do vchodu jeskyně a stočil hlavu.
,,Hned přijdu, je možné že mi to chvilku bude trvat, ale slibuji že se vrátím."
Pověděl jsem vlkovi a rozešel se směrem na území smečky k norám.

Nastražil jsem ušima nad jeho otázkou, bylo to zvláštní slyšet, u nás tedy bylo zvyklé mít magii a nemít magii? to jsem ani žádného vlka nepotkal. Ano Marielle mi ji neukázala, ale nijak ji za to neodsuzuji.
,,nepotkal jsem vlka bez magie takhle to řeknu."
Pověděl jsem vlkovi, Pak jsem poslouchal jeho slova a mírně se zamračil nad přemýšlením.
,,spíše neznám, ale mamka mě naučila svázat vlasy do copu, jestli chcete mohu vám je svázat taky."
Cukl jsem uchem, nevěděl jsem zdali by mě vlk nechal na něho znovu sáhnout, nevypadal, že by se mu to nějak moc líbilo a tak jsem ho nechtěl nějak moc otravovat a osahávat, nechtěl jsem, aby se u mě cítil nepříjemně.

Zacukal jsem ušima nad jeho odpovědí a pousmál se.
,,je možné, že já se na zrak nespoléhám až tolik díky mojí magii."
Lehce jsme pohnul ocasem a tím rozvinul mlhu, která na něm byla usazená. Když vlk začal povídat o vlasech a ptát se, chvíli jsme zmlk, je pravda, že kdybych cop rozpustil, vlasy by byli až k zemi a šlapal bych si po nich, bylo by mi to nepříjemné a nedokázal bych se skoro vůbec pohybovat. Cop mám jen díky mamince tak co by bylo kdyby nebyla? okousal bych je? kdo ví.
,,no.. mám je spletené do copu, takže mi až tolik nevadí, ale když nebyli tak mi dost překáželi, šlapal jsem si po nich."
Vysvětlil jsem vlkovi.

Sledoval jsem jeho pohledy, jak mě zkoumal, nechal jsem ho, nevadilo mi to, tedy..od něho mi to nevadilo díky tomu že byl skoro slepej. Když promluvil o tom jak ho nejspíše ostatní nazvali, zafuněl jsem.
,,jak neslušné. Jestli vám tak někdy někdo řekl, tak jsou oni tou příšerou. Vlci se hodnotí dle nitra, né vzhledu."
Dal jsem najevo svůj názor na to a zamračil se, nelíbili se mi vlci, kteří odsuzovali, nechápal jsem takové vlky, proč odsuzovat? k čemu to komu bylo? Když se optal na mé vlasy, mírně jsme se pousmál, vskutku byli velmi dlouhé a já si je dost oblíbil, hlavně když mi je mamka dala do copu, nebo když mi do nich hunt zaplétal květiny, nádherná vzpomínka.
,,ano."
Odpověděl jsem jednoduše na jeho otázku.

Zacukal jsem ušima.
,,Kdo ví co duše mají rádi."
Cukl jsem s uchem nad jeho větou.
,,Ale vzhled máte vskutku zajimavý."
Pověděl jsem a pak vlka sledoval jak najednou jemu začal menší neklid, srst se mu naježila a natáhl se ke mě. Mírně jsme se narovnal a sledoval jeho pohyby, nebál jsem se ho, ale furt jsem nebyl zcela zvyklý s jeho vzhledem. Když vlk mluvil o lidech a o tom jak někoho jako já nějak nazývali a že dokáže poznat dle dechu a tak to jak se cítím, lehce jsme se zamračil.
,,mé pohledy jsou prázdné, jako tělo mrtvé zvěře, nemám moc grimas, velmi málo a spíše nejdou ani vidět, takové ty svaly, které nejdou jen tak zahlédnout. radost neznám už vůbec, ale naštvaný pohled jsem se již nějak naučil."
Pověděl jsem a hned i navázal na jeho další větu.
,,jsem neklidný z tebe pravda, ale nic hrozného, jen vypadáte jinak než jiní, které jsme kdy viděl, nezvyk, normální neutrální reakce, stačí mi si zvyknout na ten vzhled a bude to v pořádku. O tom zbytku odmítám mluvit, to už jsou moje osobní věci."
Sledoval jsem ho, furt sledující jeho oči, nezpouštěl jsem vlka z pohledu. odmítal jsem, né ze strachu, že mi ublíží, ale ze zvědavosti.

Nastražil jsem ušima nad jeho slovama a lehce jsem se pousmál. Představa jak nás ulovený zajíc zde poslouchá a sleduje své vlastní tělo být požírané? na druhou stranu.. lituju toho čím jsme se narodil, nejradši bych nelovil, ale lovený bych být taky nechtěl. Nevím co bych chtěl být, ale představa toho že zabiju zvíře, které má někde mladé? strašná představa.. a teď se to celé zhoršuje v blízkosti Saye, představa jak mne sleduje duše toho co jsem zabil a brečí nad ztrátou života? nelíbilo se mi to..
Say brzy na to spustil řeč o tom jak se ho někdo snažil posednout a jak agresivní mnohdy dokáží být, trošku jsem se zamračil, však, ale smutkem, což nešlo moc dobře poznat.
,,Představa být mrtvý a jediná cesta jak mluvit se svým blízkým je jen přes vlka co vypadá jako chodící smrt.. taky bych možná byl agresivní... Emoce osobně neznám, ale vím, že dokáží tak moc ovládnou.."
Před očima se mi objevila scéna MĚ samotného když mě ovládl divný pocit, co jsem se později dozvěděl, byl pocit strachu a to jen, protože se sestra přede mnou proměnila... Emoce byli divné a víc nebezpečné jsou pro vlky, které je sami nechápou a neznají, někdo může mluvit o něčem s vtipem a vy to seberete vážně a oni nechápou, že vy nejste stejní jak oni, někdy to je souboj.
,,řekl bych.. až strašlivá představa být duší."
Pohlédl jsem Sayovi do očí a prohlédl jsme si jeho bílé zářivé oči, byli příjemné, ale zároveň tak strašně moc chladili, jakožto lovec mohu říct, že byli chladné jak smrt.

Pousměju se.
,,sleduje jak ho požírá sama smrt?"
Optal jsem se, pro ostatní by to mohlo vyznít jako strašný vtip, ale já to tak v tom neviděl, jako jakýkoliv jiný humor, nechápal jsem to. Když vlk mluvil dál, škubnul jsem uchem.
,,to zní zajímavě.."
Pověděl jsem vlkovi s pohledem na něm, všímal jsem si jeho pokusů o úsměv, ale nějak je ignoroval, nepoukazoval na ně, to by bylo i na můj vkus velmi neslušné, ale po slovech Saye mě hned napadla otázka.
,,nebolí vás někdy hlava z těch ...duchů?"
Optal jsem se vlka a sledoval jeho reakci.

Mírně jsme se zamračil nad jeho otázkou, nebyl jsem naštvaný, jen jsem trošku nechápal.
,,nejsem si jistý."
Zacukal jsem uchem, pak jsem poslouchal jeho monolog a povzdechl jsem si.
,,Ať to je cokoliv, bojím se že to otec nebude. Mám i sourozence a tím čím jsem si již prožil si nemyslím, že je něco, proč by se okolo mne otec toulal."
Řekl jsem slova, která značně viditelně bolela, ale nechtěl jsem si nalhávat něco, co nemusí být pravda, v tomhle si myslím, že mě vlk pochopí, ale.. vlastně jsem to nikdy nedokázal, ať už jsem se snažil myslet nad tím, že naše rodina, tedy první vrh zůstane navždy spolu, vždy vyhrávala myšlenka toho, že jsme rozdílní a rozdělíme se. Kdykoliv jsem se něco si snažil namlouvat, vždy vyhrávala ta možnost, která byla nejvíce reálná pro můj mozek a já se s tím nepral, nechal jsem život si se mnou pohrávat.

Mírně se pousměji nad jeho slovy.
,,nevím co esence je.. a ducha jsem poprvé viděl pár minut zpět...ale u nás se věří že ve hvězdách leží naši předkové, sledují nás a když vidí, že máme problém, nebo se blíží nebezpečí či naopak velké štěstí, sešlou souhvězdí, které nám oznámí co má přijít"
Odmlčel jsem se a pak tišším hlasem řekl.
,,leží mezi nimi i můj otec.."
Cukl jsem uchem, rád bych ho viděl a mluvil s ním, jenže mi je jasné, že to bylo zapovězené dávno, ještě i před mým narozením.
,,hvězdy jsou pro nás posvátné a jsme rádi za jejich pomoc v životě."
Dodal jsem.

Zacukal jsme ušima nad jeho slovy.
,,ano, smečku bráním svým tělem. Ale nemám potřebu útočit na nevinné."
Odpověděl jsem vlkovi a usadil se, sledující ho jak jí, prohlížející si jeho tělo. Když se vlk zadusil, už jsme se chtěl omluvit, ale Saya začal mluvit a odpovídat mi na moji otázku a i dál. Nechal jsem ho mluvit a pak promluvil.
,,z nějakého důvodu vás hvězdy k sobě nechtějí pustit. Nejspíše před sebou máte mnohé, které si máte prožít než vás hvězdy mezi sebe příjmou."
Pověděl jsem s jistotou v hlase a dál pokračoval.
,,Hranice v dnešní době hlídám vyjímečně,pozoruji celé noci hvězdy a zjišťuji pro smečku důležitá souhvězdí, včera, ale nebe potemnělo."
na chvilku jsem se odmlčel.
,,rozjasnilo se až ve chvíli kdy jsme vyšli z lesa. Měsíc se dostal přes mraky a zářil přímo na nás. Hvězdy s vámi mají jistě nějaké plány, proto jste zde...naživu, nějaký ten kus ještě před sebou máte."
Furt jsem mluvil pevným a jistým hlasem, Hvězdy jsem pozoroval často a začal jsem si všímat jejich proroctví a pravdy schované za nimi. Pousmál jsem se mírně, byl jsme rád, že jsem sem zašel, že mě hlavně hvězdy seslali na cestu kolem hranic.

Zaškubal jsem ušima a pohlédl na vlka, neskrýval jsme zájem, neskrýval jsem to, že jsem si prohlížel každou část jeho těla, nechápal jsem to a o to víc mě to zajímalo.
,,Je lepší hledat to dobré, než sledovat to špatné. hlavně když vlka neznáš. Já osobně tulákům většinu času nevěřím. hlavně těm co mají vysoké sebevědomí, nevíte co očekávat. Ale když jsem zahlédl vás, měl jsme potřebu pomoc."
Vysvětlil jsem popravdě a také, co jiného já dokážu? vždy jsme mluvil jen pravdu, nenávidím lži. Ať pravda bolí, pálí, trhá jak chce, nikdy lhát nebudu. Vlk mi však vyrazí trošku dech, když mluví o svojí kondici a vlastně jak strašná je.
,,máte myšlenku smrti?"
Zeptám se na féra, sám bych asi přemýšlel nad ukončením svého života, kdybych přežíval to co on, však, mohl se s tím naučit žít takže kdo ví?