Príspevky užívateľa

,,neboj sestři"
zachechtal jsem se, byl jsem rád, že se chtěla starat, ale zvládal jsem to. Když se po té usadila a začala mluvit, sedl jsem si vedle ni.
,,chybí ti.. taky mi chybí.. jsem rád, že jsou šťastný, ale bolí to.. ten pocit kolik nás bylo na začátku a kolik nás je teď.. je to divný, vyrůstáš ve velké rodině a než se nadáš, vše zmizí.."
Vydechl jsem a pohlédl na nebe.
,,ale snažím se myslet na to, že jim je dobře a myslí na nás."
Pousmál jsem se.

Pousmál jsem se.
,,zvládám to, přes den spím"
Zachechtal jsem se, slyšel jsme, že je něco v jejím hlase jinak, ale nedokázal jsem určit co.
,,to rád slyším, ale kdyby náhodou, nebudu ti to zakazovat."
Koukal jsme jí do očí a pak jsem se rozhodl zeptat se na něco, co určitě nás oba trápilo nejvíce.
,,jak to zvládáš..po odchodu? nejen rodičů, ale i ace..rozmarýn..připadně hunt.."
Sledoval jsem jí a zkoumal její pohyby. Sám jsem neměl s kým o tom mluvit, ale nyní jsem chtěl vědět jak na tom Anjel je, jestli ji něco netrápí, něco netíží, chtěl jsem, aby věděla, že může kdykoliv za mnou zajít a popovídat si o všem o čem bude chtít.

<---- půlnoční studánka

Tlapa střídala druhou, mezi horama jsem probíhal jak rychle to jen šlo, hledal jsme dobrý úkryt na kořist a vážně se mi tak povedlo! prasklina ve skále ve velikosti vlka, bude to dobré na zajíce a podobnou menší havěť, která by se zde mohla schovávat. Na něco většího to bude, ale zajímavé jsem věděl, že tohle ještě bude.
Vydechl jsem studený vítr, zvedl hlavu výš a začal větřit. Panenky se mi zúžili když jsem pocítil několik pachů naráz, prvně půjdu spíše po něčem menším, ať se rozehřeju, pak to pomalu budu zvyšovat a pak zase zmenším.
Zaměřil jsem se prvně na pach, který jsem dobře znal, zajíc. Nechal jsem mlhu okolo sebe lehce hustou a vydal se potichu po pachu. Výhodou mé magie bylo, že jsem neměl pach jako jiní vlci, můj život v mlze nechal můj pach smrdět jako samotná mlha, nebyl jsem lehká oběť na stopování natož, aby lovené zvíře vědělo, že v přicházející mlze na ně čeká smrt. Pomalu jsem se přiblížil k silnému pachu zajíce a pomalu se rozhlížel a našlapoval potichu, krok po kroku.
,,tady jsi."
Řekl jsem když jsem zahlédl siluetu zajíce a se slovy i zaútočil, zajíc neměl šanci nějak zaregaovat a s mým zkousnutím rychle pošel. Vzal jsem pevně zajíce a šel k díře, kde jsem zajíce uložil a vydal se pro další.
Podobným stylem jsem nalovil ještě dva, měsíc byl pomalu za horama, pomalu přicházel den. procházel jsme menším údolím a hned jsme nastražil uši, když jsem zaslechl kopyta. Rozhlédl jsem se a přemýšlel jsem odkuď jdou, ozvěna byla příšerná zde. Najednou kolem mě proběhl kamzík, no spíše proskákal. Nelenil jsem a vystartoval jsem po něm, bylo trošku těžší ho dostihnout, nechal jsme tedy mlhu zaplavit okolí a kamzík brzo znejistil kam jít a to byl bod, kdy jsme po něm skočil a pevně zkousl. Čekal jsem, Kamzíka jsme nikdy neulovil, nevěděl jsem pořádně jejich anatomii, kousl jsme špatně a kamzík se sebou lomcoval. Musel jsem zavřít oči, bolelo mě to, ale nyní musí určitě umřít, tohle by jinak byla velmi pomalá smrt. Kamzík brzo sebou přestal házet, když jsem neslyšel žádný dech pustil jsem ho a povzdechl si.
,,omlouvám se ti za tak krutou smrt."
sklonil jsem hlavu k němu. Nakonec jsem ho znovu vzal a vydal se k díře. Měl jsme velké štěstí, že kamzík nebyl až tak velký a do díry se vskutku vešel, ale nebylo to vše. mám den lovu. Slunce pomalu vycházelo, začínal den. Vydechl jsem a zavětřil vodní tok, ke kterému jsem se hned rozešel, byl jsem zadýchaný, kamzík mi vskutku dal dost zabrat. Došel jsem k vodě a rozhlédl se, zdali zde nikdo není, když jsem si byl jist, že se zde krev neprolije, došel jsme k vodě a hlubokými doušky začal pít.
Nenapil jsem se moc, abych neměl těžký žalůdek a vydal se dál na lovnou cestu.
Tlapa střídala druhou, stopoval jsem srnu, byla sama a už byla starší, její konec pomalu přicházel, věděla to, proto nebyla se svým stádem. Vylezl jsem na menší výstupek a konečně jí zahlédl. Mlhou jsem nechal schovat okolí a rozeběhl se, ani jsem se nesnažil být potichu, věděl jsem, že srna nebude zdrhat, na to už byla poměrně dost stará a já ji takhle zkracoval utrpení. Srna se přesně natočila když zaslechla mé kroky, skočil jsem jí hned po krku a stáhl ji k zemi, zardousil jsme jí jedním kousnutím, jo. Tento pohyb jsme nejvíce trénoval na srnách, věděl jsem přesně kde zarýt ty zuby, aby srna hned padla. Položil jsem ji a sklonil k ní hlavu.
,,moc děkuji za tvojí oběť budeš jistě dobře využita po své smrti."
Šeptal jsem a nechával jsem pomalu mizet mlhu.

Naslouchal jsem vlka a poslouchal jsem každou jeho větu, každé slovo jsme si hluboko zarýval do hlavy. Budu lovit, zvěř, mimo území, půjdu do hor, tam teď bude zvěře nejvíce, nejlépe se tam schovám, chodil jsem tam lovit s mamkou, ještě když zde byla.. už už jsme chtěl poděkovat, ale S'arik ještě dodal poznámku neodkládej kořist u hranic. Kývl jsem a řekl.
,,děkuji pane. nebojte u hranic bych kořist nenechával."
Pousmál jsem se a ještě dodal.
,,zavyl bych, ale zbytek smečky budit nemusím."
Zachechtal jsem se, sklonil jsem se na rozloučenou a vyběhl na cestu, směr hory.¨

Pomalu jsem našlapoval na kameny, našel jsem lehce příkrou cestu, nedělala mi moc problém, v horách jsem byl často a zvykl jsem si na jakýkoliv pohyb v nich. Nastražil jsem ušima když přímo přede mnou proběhl bílý zajíc.
,,máš štěstí že jsi na hranicích."
Pousmál jsem se. Musel jsem ještě dál, v tuto chvíli jsem spíše byl ve výšce údolí, musel jsem až za hvězdnou jeskyni a to jsem měl ještě nějaký kus cesty k hranicím a celý den lovení před sebou a nulového spánku za sebou, tohle bude zajímavé, jsem zvyklej přes den spíše spát, no.. dám si další celý další den na spánek, případně v hvězdné jeskyni.

Už jsem byl v horách, dál za hvězdnou jeskyní, kousek od hranic, zastavil jsem a pohlédl za sebe kde se pod horama nachází má smečky a pousmál se. Po té mé oči vzhlédli na nebe, přesná půlnoc, měsíc přímo nad mojí hlavou.
,,bude to dlouhý den."
Vydechl jsem a rozeběhl se dál na cestu mimo území..

----> nízké hory

Pousmál jsem se unaveně.
,,tak že den je pro mě noci kdy se má spát."
Zachechtal jsem se, když, ale vlčka promluvila o cestovaní, trošku jsem znejistěl.
,,Anjel.. kdybys měla v plánu odejít, nezapomeň mi to říct ano?"
Pousmál jsem se na ni, chtěl jsem vědět kam moje rodina šla, chtěl jsem vědět že budou někde v bezpečí, ať to je kdekoliv. Nezlobil jsme se, když Ace šel k igniským a to je nemám rád, ani když Huntley šel ke kultu o kterém jsem skoro nic neslyšel, oni se tam cítí bezpečně, oni se tam cítí doma, to je pro mě hlavní než moje myšlenka kde by jim mělo být nejlépe, hlavní je pro mě, aby byli v bezpečí.

Nebyl jsem rád za své činy, nechci aby mě ovládali emoce, které mám jen to malé minimum, nechci aby byl S'arik na mě naštvanej za něco takového. Když se vlk optal na moji nenávist k Ignisu, škubl jsem ušima, hlavou ukázal, že půjdeme dál a s tím se rozešel dál do kopce k hvězdné jeskyni. Chvíli jsem mlčel, přemýšlel a nakonec promluvil.
,,sám nevím.. nějak se to vytvořilo, nejspíše z toho že jsme vážně sousedi a vždy mi bylo řečeno, že k nim na území nesmím, že by se mi mohlo něco stát a tak podobně? vůbec nevím. vím jen to, že je nemusím.. a teď nedávno, když jsme zde měli nihilský tak ONI překročili NAŠE hranice a slídili tady, jako by to bylo jejich území."
Zavrtěl jsem hlavou a trošku zavrčel.
,,chci aby moje rodina byla v bezpečí. Ne aby jsme žili ve strachu, že si nějaký ignisan rozhodne sem přijít a nedej vlka někomu ublížit."
Povzdechl jsem si.

Trošku jsem se napjal když S'arik začal mluvit o Ignisu, projel mnou chlad když naznačil, že se mu moje slova nelíbila. Vyslechl jsem si ho a přikývl jsem.
,,omlouvám se. nepral bych se dokud by protivník nezaútočil první...ohledně emocí.. budu muset zapracovat, ignis u mě našel dost tmavou cestu a ta se prohloubila jejich nedávnými činy, ale udělám vše pro to, aby mé činy nebyli emocemi ovlivněny."
Řekl jsme S'arikovi s plnou pravdou, emocionálně nejspíše názor moc nezměním, sám ani nevím kde je onen začátek této nenávisti k smečce, nikdy v životě jsem jejž členy neviděl, krom Ikkeho u hranic, sám jsem měl problém zjistit onu pravou příčinu..
Šedý vedle mě se nakonec postavil a začal mluvit o mé zkoušce, odhodlaně a pevně jsme stál před ním a koukal mu do očí, poslouchající každé slovo vyřčené od vlka. Mé tělo bylo plné tepla, ale však i studeného chladu - strach. Překrýval jsem a skrýval tuto zrádnou myšlenku nedodělání zkoušky a zakrýval to pozitivní myšlenkou, že to zvládnu. S'arik mě brzo vyzval k mé odpovědi a já pevným hlasem pověděl.
,,pane. vybral jsem si Venatora. Chtěl bych být nejlepším lovcem této smečky."
zamračil jsem se, ale s menším úsměvem.

Pousmál jsem se když pták zakrákal a slezl zpět na její záda.
,,ty jsi už od mala byla milovnicí zvířat.."
Vydechl jsem nadšeně a cítil jsem jak mě teplo pomalu projelo tělem, ač jsem moc v oblibě neměl rodinu ze strany Shikua, Anjel mi dost přirostla k srdci, byli jsme si podobní v několika ohledech, že to vždy hřálo. Jen by mě zajímalo, jak se mají její sourozenci.. pomyslel jsem, furt byli i mojí rodinou a já bych byl rád věděl jestli jsou v pořádku.
,,no.. když to řeknu co nejjednodušeji, vzdal jsem své srdce hvězdám."
Zachechtal jsem se, byla to skoro už pravda, dny prospával a noci dloumal nad jejich pravdou a když hvězdy byli skryté za mraky, procházel jsem hranice.
,,co ty?"
Pousmál jsem se na sestřičku.

Musel jsem se pousmát nad slovy vlka, že mi hvězdná jeskyně může pomoc, už v tuto chvíli mi bylo jasné, že vlk nepřišel jen tak si popovídat, ač mě tyto časy z dětství chyběli. S'arikovi jsem to ještě nepřiznal, ale jako jediný dospělý samec, který byl v mé blízkosti v mém dětství, byl pro mne jako otcem, ale nevěděl jsem jak to vlkovi říct ač mi už jednou řekl, že přízračný jsou rodina. Byl jsme rád, že vlk ocenil mé ohlášení, ale menší chlad zahalil mé tělo.
,,ne.. vlk se zdá zde na území zcela nový, sám nevěděl ani o Nihilu nebo o prašivých ignisanech."
Odpověděl jsem S'arikovi a pohlédl na něj, ale když začal svojí poslední větu, pohlédl jsem znovu do studánku a s úsměvem si povzechl.
,,vím to dávno S'ariku, chtěl jsme být i jeden z prvních, kteří zkoušku udělají.."
Pohlédl jsem S'arikovi do očí.
,,Pak jsem byl obeznámen nového přírůstku jejichž otec je alfa mé rodné smečky."
Pousmál jsem se.
,,a pak už to jelo.. A já dal přednost vaší psychice a důležitějším povinnostem, než něco co se dalo odložit."
Odmlčel jsem se a s menším kývnutím řekl.
,,do dnešní noci. Že ano?"
Měl jsem menší úsměv, když jsem mu koukal do očí. Po těchto slovech jsem se zvedl a narovnal.
,,jsem připraven vykonat zkoušku nyní pane."
Řekl jsem odhodlaným hlasem. Pro tebe S'ariku udělám první poslední, jen abys byl mnou štastný.

Už jsem pomalu byl připraven vyrazit, ale zastavil mě hlas, známý hlas. Zaškubal jsem ušima a pohlédl na vlčku, která si to už přímou čarou brala ke mě a že nebyla sama. Musel jsem se pousmát při pohledu na ptáčka na hlavě mojí malé sestřičky.
,,Ahoj Anjel. a pane či paní ptáčku."
Zachechtal jsem se, počkal jsem až sestřička ke mě dorazí a pak jsem se dotkl nosem jejího, nebyl jsem moc na doteky a nějak jsem si zvykl si takhle s rodinnými pozdravovat, ohledně hlavy, dotek mi nevadí, ale ohledně těla? vyjimečně někono nechám se mě dotknout.

Ležel jsem kousek u močálů a měl zavřené oči, moc času jsem na tomto místě přes teplé dny nezůstával, ale tyhle zimní mi zde ani tolik nevadilo zůstávat. Jako vždy jsem nechával mlhu oklopenou okolo sebe a schovaný v ní jsem odpočíval. Poslední dny jsem noci probdil a dumal nad hvězdami a v noci zase spal, nyní jsem, ale nechtěl spát, spíše jsem přemýšlel nad souhvězdíma, které jsem v noci zahleděl, přemýšlel jsem nad jejich významem, téže jsem přemýšlel nad takýma, které tam noc od noci stále byli, mohli něco značit? nebo něco označovali? nevěděl jsem.
Zívl jsem se, otevřel jsem oči a pořádně se pro táhl. Po tomhle pohybu jsem se oklepal a nechal mlhu pomalu zmizet. Čas jít k norám. pomyslel jsem si.

Mlčel jsem a sledoval vlka, hledal jakýkoliv znak lži, ale nic jsem neviděl.
,,omlouvám se za svoje chování."
Srovnal jsem se, zvedl jsem hlavu a zhluboka jsem se nadechl.
,,je mi líto čim jsi si prošel. vím že za těma větama bude o mnoho víc."
Odmlčel jsem se, pohlédl jsem za vlka a hned mě něco napadlo. Hlavou jsem drbl lehce do vlka, aby se otočil a stoupl jsem si po jeho boku, byl zde nádherný výhled na naší smečku,
,,toto je ode dneška tvůj nový domov, tvé bezpečné zázemí, vyrůstal jsem zde a mohu tě ujistit, že ti nebude dělat problém zde najít přátele."
Na mém obličeji byl mírný úsmev, miloval jsem jsou smečku a jestli se s'arik rozhodl příjmout Ignisáka, udělám vše pro to, abych ho přijmul taky.
,,a navíc. Snad zde neznám žádného vlka, kdo by ignis nenáviděl tak jako já."
Pohlédl jsem na bílého vlka vedle sebe.

Sledoval jsem vlka a cítil jak se teplo šíří po celém mém těle, chtěl jsem cenit zuby, chtěl jsem zaútočit, ale vím že by S'arik nebyl mnou šťastný, ano souhlasil jsem s ním, nerozhodoval kde se narodí, ale furt byl od nich?! jak mohl S'arik někoho takového k nám pustit?! Pak, ale vlk vyřkl něco co donutilo mé tělo sklidnit a mé svaly uvolnit. Nesnáší je? Trošku jsem se zamračil a nechal mlhu pomalu zmizet.
,,osobní otázka... proč je nesnášíš?"
Koukl jsem mu přímo do očí.

<---- Nora svorky

Zacukal jsem uchem když se vlk optal na otázku o nedostatku a chvíli jsem mlčel, přemýšlel jsem.
,, dva medici, dva rimoři, jeden umbra, dva venátoři, jeden astrál."
Odpověděl jsem, doufal jsem se trefil, ale nějaký přehled ve smečce jsem měl, vlk se po té zeptal na mě a já pocítil divný tlak ve svojí hrudi.
,,chtěl jsem na umbru jako menší, dost jsem se zdokonalil v lovu takže nejspíše venátor, zase na jednu stranu.. dost se vyznám ve hvězdách, ale nevím zda li, bych byl nápomocný pro smečku a zdali by se vůbec pro mě vytvořil speciální obor.."
Pohlédl jsem na nebe, které furt mělo slunce nad hlavama, ale již se pomalu schovávalo, dojdeme k jeskyni když se začne stmívat, bude moc chvíli si ještě bavit, ještě možná, pokud nebudou mraky, uvidí hvězdy, než bude muset zmizet do vnitra jeskyně.
Vlk pak začal odkud pochází a moje srst se viditelně naježila a hned jsem zastavil.
,, ty jsi.. igniský?"
Zamračil jsem se, v celém těle mě pohltila hořkost, teplo se šířilo mým tělem a tím vytvářelo víc mlhy, která začala pohlcovat okolí nás.

Vlk chvíli mlčel, ale nakonec ze sebe nějakou otázku dostal a hned i dodal další věc, mírně jsem se zamračil, že by už vlk v nějaké smečce byl? projelo mi myšlenkou, ale prvně jsem začal vysvětlovat.
,,Jakožto nový člen jsi na místě Sigmy, tvým úkolem bude dostat důvěru smečky a najít svojí pozici zde ve smečce, tím se dostaneš na aestu a jsi pod coelou, která tě bude učit. Jako aesta zastáváš jednu z následujících prací."
Odmlčel jsem se, aby vlk všechno pobral a pak začal.
,,medic. Stará se o zdraví smečky a zásoby bylin v noře. Rimor. Vlci tichosti, sbírají informace po Norestu. Umbra, vlci síly, chrání smečku. Venátor, vlci zajišťující potravu, a Astrál, učitelé naší smečky, mají základ ze všech oborů a učí je."
Pověděl jsem a pohlédl na vlka.
,,po dnešní noci, budeš vědět kde bys mohl být pomocný."
Pověděl jsem vlkovi a zase koukl před sebe.
,,pověz mi, Hariuha, jak jsi to myslel "taky"? již jsi byl ve smečce?"
Optal jsem se vlka.

-----> údolí