Príspevky užívateľa

Cuknu uchem když se mi vlk omluví.
,,v pořádku... z nějaké části to bylo i příjemné.."
Cuknu uchem nad myšlenkou mého otce a sleduji vlka, bylo zajímavé ho vidět v této podobě, ač to můj mozek nedokázal pobrat.
,,Sice to bude ode mě neslušné, ale vidím vaši kondici a.. ta starost nějaká ač malá je."
Řekl bych vlkovi o svých problémech emocí, díky kterým jsem měl vážně malou starost, ale sám bych se zamotal v tom jako on s... tímhle. Pak jsem jen vlka sledoval, jak se vrátil do těla a nastražil jsem uši.
,,bolí to?"
optal jsem se, ano myslel jsme tuto přeměnu nebo co to bylo.

Nastražím uši a pohlédnu na Saye když promluví, sleduji jak ze sebe kroutí slovo po slově a já mezitím s menším štěstím vydechnu.
,,ať.. to bylo cokoliv.. jsme rád že jsi v pohodě."
Odpovím mu, zvednu se a oklepu ze sebe stres, snažíc se na toto zapomenout.
,,přinesl jsem.. snídani. napadlo mě že bys mohl být ráno hladovej."
Povídal jsme mezitím co jsem šel k zajícovi, sebral jsem ho a pomalu jsem šel zpět k Sayovi, kde jsem mu zajíce u jeho tlap položil.

nastražím uši když vidím jeho dech, no spíše skoro žádnej. Položím králíka a pomalu se k němu přiblížím.
,,Sayi?"
Řekl jsem jemným hlasem, jako bych ho měl vylekat. Už jsme chtěl vyběhnout z jeskyně, běžet domů najít někoho na pomoc, ale ve chvíli kdy jsem se pohnul ke vchodu, všiml jsem si bílého vlka. počkat. Zamračil jsem se a pohlédl na Saye vedle mých zadních noh a zpět na obrys.
,,sayi..?"
Optal jsem se radši. sakra to tu právě umřel a já vidím duchy? od kdy vidím duchy? znamená to že nás otec nikdy nechtěl navštívit? Myšlenky začali šrotovat a můj zamračený pohled to dával jasně najevo, nevěděl jsem jak reagovat a proto jsem si sedl a sledoval obrys Saye před sebou.

Ráno jsem si dost přivstal, vyrazil jsem na lov a nyní pomalu šel k jeskyni se zajícem v tlamě. slunce pomalu svítalo a já přemýšlel v noci, při kontrole hranic nad tím, že bych vlkovi mohl přinést nějaké jídlo, chtěl jsme mu ještě pomoc, ale taky mě zajímalo, jak vlk vypadá za dne. No jo jsem mladej a zvědavej. Pomalu v pokluse jsem střídal jednu tlapku přes druhou a sledoval stromy, opakoval jsem si včerejší cestu v myšlenkách a přemýšlel, zda-li vlk bude ještě v oné jeskyni, jestli by ne, králíka odnesu pro smečku.
Již jsem byl nedaleko jeskyně, proto jsem tedy zpomalil, furt nebylo tolik světla, aby mě vlk viděl perfektně a vylekat jsem ho nechtěl.
,,Dobvé váno."
Pověděl jsem přes králíka v tlamě ve vchodu do jeskyně

Poslouchal jsme jeho opakování a lehce jsem kívl hlavou.
,,přesně."
Dodal jsme ke kívnutí, pak jsem naslouchal já opět vlkovi, když mluvil o svojí vzpomínce. Takže o zrak přišel. Pomyslel jsem si a sledoval ho jak natahuje hlavu směrem k nebi.
,,Možná.. by stačilo se dohodnout s naší alfou.."
Cukl jsem ušima, věděl jsem, že S'arik zas tolik nemá blízko k hvězdám, možná by se to nějak vyřešit dalo, ale kdo ví.
,,Ale toho bych zavolal jen, kdyby jsi si byl jistý, že bys chtěl k nám do smečky."
Pověděl jsem vlkovi a pomalu se otočím.
,,Budu muset jít dokontrolovat hranice. Pořádně se vyspěte. Dobrou noc."
Pověděl jsem a pomalu se rozešel pryč k místu, kde jsem našel vlka, abych došel celé hranice..

Sledoval jsem vlka jak se pomalu složil u stěny.
,,Rád pomůžu když je někdo sám milý. A nebo sebou hází ze strany na stranu jako bych ho rval na kusy."
Mírně jsme kívl hlavou, ta představa by jiným přišla velmi vtipná, však můj mozek to moc prostě nepobírá. Když vlkovi bylo líto že mi nemůže nějak splatit tuto laskavost, pro mě však normální věc hned jsme odpověděl.
,,nabízet mi nic nemusíte, jsem rád, že vím že budete v pořádku a ráno, jestli tedy ráno vidíte lépe, najdete někam cestu."
Kívnul jsme pro sebe hlavou.
,,dávejte, ale pozor na ohnivý pach. Ignis je ohněm dost známý, věřím že se tam možná někdy nějaká dobrá duše najde, ale to je jako velmi vzácné, téže vám doporučím opatrnost u města. Žije tam taky smečka, nevím o nich tolik, jen to že to je kult za žádných okolností nevstupujte."
Škubl jsem uchem, vědomosti jsem tolik o smečce neměl, ale již jsme něco zaslechl.
,,Kdyby jste mě někdy potřeboval, stačí být u hranic, někdo zde někdy projde a můžete poprosit o mě. Jestli hledáte útočiště a hledal by jste smečku, mohu doporučit naší, však víra ve hvězdy by měla být. hvězdy nám toho poví hodně než si druzí umí představit. Nebo můžete zkusit najít štěstí dole u moře, Nihilská smečka, tam můžete i jako tulák najít útočiště, nechávají u sebe přespávat tulácké, ale domluva tam musí být."
Pokýval jsem si pro sebe hlavou.

Zastavil jsem hned s vlkem a sledoval ho.
,,v pořádku. omlouvám se že jsme vás nemohl v lese nechat a že vás tahám sem.."
zacukal jsem ušima a pozoroval vlka. Nakrčil jsme mírně nos, když jsem pocítil pach krve. Když se vlk rozešel pomalu jsem šel vedle něho a nechal jeho vybírat tempo. Brzo jsme došli do jeskyně a já pozoroval vnitřek, zdali zde nic nežije a zdálo se že ne.
,,jsme tu.."
Pověděl jsem vlkovi a opatrně sundal křídlo z něho.

Pomalu jsme došli ke kamenným povrchum.
,,pozor kamenní."
Oznámil jsem a mírně zpomalil, aby si vlk mohl navyknout, sám vím co se mnou ta divná struktura dělá, divný pocit přejít z měkké trávy, no v tuto chvíli z měkkého sněhu na pevný kamenní. Nastražil jsme uši když vlk začal povídat o jeho cestě a pak o nějakých 'lidech'.
,,Dle toho že to slovo ani neznám tak tipuji že zde ani žádní nejsou."
Odpověděl jsem a pomalu jsem šel k jeskyni, kterou jsem zahlédl nedaleko od nás.

Sledoval jsem přeskok a chvíli i čekal, jestli je vlk v pořádku když ťuknul, zdálo se že ano a tak jsem se pomalu rozešel.
,,hezké jméno."
Pověděl jsem a chvíli se soustředil a vedl ho mezi stromy, které se furt objevovali v cestě.
,,Finn. Jmenuji se finn."
Odpověděl jsem Sayovi a pomalu jsme vyšli z lesa a už se před námi objevili hory.
,,jsme skoro na místě Sayi."
Vysvětlil jsem situaci. Cukl jsem ušima když jsem si všiml světla, na chvilku jsem pohledem cukl k hvězdám a musel se pousmát, měsíc a hvězdy, jako by říkali "nádherná práce" našli místo mezi mraky a zářili na cestu. Po té jsme pohlédl na Saye a prohlédl si ho ve světle měsíce, tmavý vlk, místy chyběla srst a dokonce i vrchní část kůže ukazující tak funkci svalstva, chtělo se mi z pohledu na to zvracet, ale odmítal jsem cokoliv říct, nechci vlka dělat úzkostným jen protože toto vidím poprvé.
,,co vás zde do Norestu přivádí?"
Optal jsem se a pohledem vyhledával nějakou větší jeskyni.

Když vlk souhlasil tak jsme se pomalu rozešel, lehce jsem křídlo zpevnil, když před námi byl strom a opatrně jsem ho s vlkem po svém boku obešel. V jednu chvíli jsem zpomalil a ozval se.
,,větší krok, kořen přímo před tvýma nohama"
Pověděl jsem a sledoval vlka, dávajíc na něho pozor, poprvé jsme vedl někoho slepého a sám jsem se musel pochválit, že mi to šlo.
,,mohu se zeptat na vaše jméno?"
Optal jsem se rovnou, aby zase tady nebylo ticho.

Mírně se pousměju nad jeho slovy.
,,dejme tomu.. že výchovou jsem si prošel."
Ach Maminka, jak se asi nyní měla? pomyslel jsem si. Mírně se zamračím nad jeho slovy. neboj se, vidím.. Pomyslel jsem si po jeho větě a jen odpověděl.
,,dobře."
Odpověděl jsem, šel jsem vedle něho, natáhl opatrně křídlo a lehce jsem se dotkl jeho těla. Zamračil jsem se když jsem cítil to co na vlkovi bylo, ač jsem nevěděl co to je a bylo mi to dost nepříjemné na dotek, posunul jsem lehce křídlo na jeho záda což nebylo takový problém, zas tak rozdíl mezi naší výškou nebyl, né tedy pro má křídla.
,, když neucítíte tlak jdete rovně a nic před vámi není. Když ucítite na pravém boku tlak od křídel, zahýbáme do leva, když ucítíte můj čumák na sobě jdeme doprava, ale na všechno vás budu v dostatečný čas upozorňovat."
Vysvětlil jsem jednoduše vlkovi a čekal až mi odpoví.

Mým tělem projela vlna nepříjemnosti, snad i strachu? a kdo ví čeho, přecijen jsem emoce tolik nechápal, neznal, věděl jsme jen že se mi mirně naježila srst při pohledu na zpustošeného vlka. Brzo jsem se, ale oklepal, nabídl jsme vlkovi pomoc, nyní z tohodle nevycouvám.
,,jistě že pomůžu. nechci mít na svědomí slepého z hranic, aby někde sebou flákl."
v tomhle stavu.. Pomyslel jsem si a na dva kroky se přiblížil.
,,dotknu se tě křídlem, abych tě mohl vyvést z lesa a vzít k horám, dobře?"
Optal jsem se vlka.

Cukl jsme uchem nad slovy vlka a sledoval ho. Po té jsme si povzdechl.
,,jste na území přízračné smečky, pod námi je igniská smečka. Zpropadená smečka plná agresorů a vlků nebojící se vám zakousnout do srsti."
Vysvětlil jsem jednoduše a mírně zvedl naštvaně pysky, nemusel jsme tu smečku a šlo to tedy znát no.. Porozhlédl jsem se po okolí a pak si povzdechl.
,,zdrhat nemusíte, honit vás nebudu, ale zůstat zde nemůžete."
Cukl jsem uchem a koukl k horám odkuď jsem přišel.
,,ale slepého zde v lese vás nenechám."
Pokývl jsem lehce hlavou.
,,mohu vám pomoc najít nějakou menší jeskyni taky kousek pod horama, nechal by jste si pomoc?"
Optal jsem se pro jistotu vlka.

Cukl jsme a polo krokem jsem couvl od vyšilujícího.
,,hej. hej. klid."
Mluvil jsem jako vždy chladným hlasem, přemýšlel jsem co se právě děje a sledoval vlka, který mě né a né vidět, což mi přišlo zvláštní, neboť jsem stál kousek před ním a já byl světlej v tmavé noci.
,,Omlouvám se že se tak blbě zeptám. vy jste slepej?"
Zeptal jsem se, ale hned i jsme mu vysvětlil.
,,nebojte nebudu útočit když nebudete útočit vy a takhle zmateně sebou házet ze strany na stranu. Nejsme Ignis."
Zamračil jsem se nad ohnivou smečkou, která sídlila pod námi, minule mě naštvali a to dost. prvně si dovolili narušit akci s nihilskými a pak ten bílý vlk u hranic bavící se s naším vlčetem.

Pomalu jsem procházel temným lesem a sledoval okolí, měsíc a hvězdy mi dnes nepřáli, nejspíše chtěli ať si od sledování jich odpočinu a schovali se za temné mraky, nedávalo mi to tedy jinou možnost než to, se jít projít k hranicím a zkontrolovat náš noční klid zda-li je vážně klidný. Seskočil jsem z posledního kamene, když jsem přicházel z nich dolů do lesů a pořádně nasál nozdrami příjemný a čerstvý vánek ledového lesa. Chvíli jsem stál na místě, naslouchajíc okolní zvuky a nic podezřelého mi zde v okolí nepřišlo, krom tedy tupé rány do dřeva nějaký kus přede mnou. Nejspíše srna, pomyslel jsem si a pomalu se rozešel tím směrem neboť to bylo cestou mojí procházky okolo hranic. Čím blíž jsem se k předešlému zvuku přibližoval tím víc jsem se mračil neboť mi pach napověděl, že to není srna. Dívný, agresivní pach zvláštně kyselí štípal v nozdrech. Nakrčil jsme čumák tou hnusotou. Brzo jsem, ale i zaslechl povzdechnutí a tak jsem nastražil uši.
,,kdo jste."
Řekl jsme pevným hlasem směrem k tomu, co bylo někde přede mnou, když jsem párkrát zamrkal, ztuhl jsem na místě, když jsme zjistil že něco tmavého je pár vlčích stop přede mnou, byl to vlk? nebyl jsem si jistý, byl moc tmavý a měsíc nezářil díky mrakům. Nějaká ta automatika ve mě vytvořila za mými zády mlhu, chránil jsme co jsme miloval, jako by to dělal jakýkoliv jiný člen smečky.