Príspevky užívateľa

Cukl jsme uchem nad slovy vlka a sledoval ho. Po té jsme si povzdechl.
,,jste na území přízračné smečky, pod námi je igniská smečka. Zpropadená smečka plná agresorů a vlků nebojící se vám zakousnout do srsti."
Vysvětlil jsem jednoduše a mírně zvedl naštvaně pysky, nemusel jsme tu smečku a šlo to tedy znát no.. Porozhlédl jsem se po okolí a pak si povzdechl.
,,zdrhat nemusíte, honit vás nebudu, ale zůstat zde nemůžete."
Cukl jsem uchem a koukl k horám odkuď jsem přišel.
,,ale slepého zde v lese vás nenechám."
Pokývl jsem lehce hlavou.
,,mohu vám pomoc najít nějakou menší jeskyni taky kousek pod horama, nechal by jste si pomoc?"
Optal jsem se pro jistotu vlka.

Cukl jsme a polo krokem jsem couvl od vyšilujícího.
,,hej. hej. klid."
Mluvil jsem jako vždy chladným hlasem, přemýšlel jsem co se právě děje a sledoval vlka, který mě né a né vidět, což mi přišlo zvláštní, neboť jsem stál kousek před ním a já byl světlej v tmavé noci.
,,Omlouvám se že se tak blbě zeptám. vy jste slepej?"
Zeptal jsem se, ale hned i jsme mu vysvětlil.
,,nebojte nebudu útočit když nebudete útočit vy a takhle zmateně sebou házet ze strany na stranu. Nejsme Ignis."
Zamračil jsem se nad ohnivou smečkou, která sídlila pod námi, minule mě naštvali a to dost. prvně si dovolili narušit akci s nihilskými a pak ten bílý vlk u hranic bavící se s naším vlčetem.

Pomalu jsem procházel temným lesem a sledoval okolí, měsíc a hvězdy mi dnes nepřáli, nejspíše chtěli ať si od sledování jich odpočinu a schovali se za temné mraky, nedávalo mi to tedy jinou možnost než to, se jít projít k hranicím a zkontrolovat náš noční klid zda-li je vážně klidný. Seskočil jsem z posledního kamene, když jsem přicházel z nich dolů do lesů a pořádně nasál nozdrami příjemný a čerstvý vánek ledového lesa. Chvíli jsem stál na místě, naslouchajíc okolní zvuky a nic podezřelého mi zde v okolí nepřišlo, krom tedy tupé rány do dřeva nějaký kus přede mnou. Nejspíše srna, pomyslel jsem si a pomalu se rozešel tím směrem neboť to bylo cestou mojí procházky okolo hranic. Čím blíž jsem se k předešlému zvuku přibližoval tím víc jsem se mračil neboť mi pach napověděl, že to není srna. Dívný, agresivní pach zvláštně kyselí štípal v nozdrech. Nakrčil jsme čumák tou hnusotou. Brzo jsem, ale i zaslechl povzdechnutí a tak jsem nastražil uši.
,,kdo jste."
Řekl jsme pevným hlasem směrem k tomu, co bylo někde přede mnou, když jsem párkrát zamrkal, ztuhl jsem na místě, když jsme zjistil že něco tmavého je pár vlčích stop přede mnou, byl to vlk? nebyl jsem si jistý, byl moc tmavý a měsíc nezářil díky mrakům. Nějaká ta automatika ve mě vytvořila za mými zády mlhu, chránil jsme co jsme miloval, jako by to dělal jakýkoliv jiný člen smečky.

Cukl jsem ušima.
,,to mi je líto."
Ikdyž nevím co to přesně znamená, vím že se to říká v těchto situací.
,,a kdyby něco, jsem Finn."
Cukl jsem uchem, vypadal nabručeně, že jsme to neřekl hned, ale to bych mohl být i já, že mi to neřekl pár vět zpět když jsem se ho optal, však jsem to, ale nevytahoval už.
,,přeji ti hodně štěstí v hledání, když jednoho najdu, řeknu mu o tobě."
Odmlčel jsem se a popošel dál.
,,brzy nashle."
Kívl jsem hlavou a rozešel jsem se pryč, zpátky na cestu domů.

Cukl jsem uchem a ani jsme na jeho věty neodpovídal, nepotřeboval jsem být poučovaný a tak okolo. Sledoval jsem ho jak se rozchází pryč a mluví ohledně lovení, chtěl jsem se otočit a rozloučit se, ale po té vlk začal mluvit o svých sourozencích.
,,huh?"
Pohlédl jsme pořádně a pomalu došel kousek od něho a pohlédl na Znak.
,,vzkážu když potkám."
Oznámil jsem mu a hned se i zeptal.
,,jakto že nevíte kde jste?"
Optal jsem se.

Nepříjemný pach ohnivé smečky mě poměrně pozdě upozornil že je něco v nepořádku, ale rychle jsem se zvedl a běžel na místo odkud pach přicházel a byl jsem jen rád že jsem tak udělal.
,, hej! "
Zařval jsem na bílého vlka již z dálky a rychle přiběhl po bok vlcete.
,, tady nemáš co dělat ignisáku."
Zavrčel jsem a nechal mlhu pomalu pojídat okolí nás. Měl jsem tlapu před vlcetem a hlídal si jeho pohyb, stejně tak ale pohyb bílého vlka před námi.
,, tvé území je tam dole ne tady. Vypadni. "
Vrcel jsem na vlka, uši stažené na hlavě a tělo se chvělo.

Cukl jsme uchem.
,,vím že se to dá zlepšit, ale zatím to zlepšovat nechci, třeba jednou v budoucnu, nyní ne, ale děkuji."
Mírně jsem sklonil hlavu a pohlédl jsem po okolí, bylo zde příjemné ticho, když neberu nás dva kteří se zde baví.
,, Je tu hojný počet hus, na to že jsou hned vedle smečky.. ale o to chytřejší jsou. ví jak vlci loví, pokud nejsou mladé a tupé."
Mírně jsem kívl na svá slova.

Cukl jsem ušima.
,,učil jsem se lítat pozdě a jsem nejistý ve vzduchu, naučil jsem se lépe manévrovat po zemi a křídla mi v tom pomáhají taky, ale ve vzduchu, ikdyž to tam mám rád, si nejsem jistý."
Řekl jsem vlkovi, nic jsme si z tohodle nedělal, ani jsem chuť se pořádně naučit lítat neměl, celá má rodina je bez křídel, cítím se díky tomu lépe když běhám jako oni. Když se vlk optal cukl jsem uchem.
,,nejsem, vracím se z procházky domů."
Odmlčel jsem se.
,,ano, taky se tomu zde říká planina husí."

cukl jsme uchem a sledoval ho.
,,zatím ne, ale nechci nic riskovat."
Oznámil jsem mu a nastražil mírně uši.
,,souhlasím.."
Zamručel jsem, nenáviděl jsem vlky, co si hráli se zvěří bylo to nepříjemné, vlčata jsem omlouval, učí se, ale né dospělé vlky. Pak jsem mírně stáhl uši když se ozval ohledně křídel.
,,preferuji běh než let.. ale chápu tvůj názor."
Mírně jsme kívl.

Mírně jsem se pousmál nad jeho slovy.
,,tak alespoň chápete proč se mám na pozoru pane?"
Optal jsem se touto větou na jméno a čekal na jeho odpověď, mezitím jsme mu však odpovídal dál. Když ale vlk promluvil o lovení a pak řekl že nejsem zkušený lovec, zamračil jsem se.
,,jsem. ale nerad mučím zvířata. rychlá smrt je pro mě na prvním místě. navíc jsem nikdy nepotkal tak tmavého vlka a zajímalo mě jak s es tím může lovit."
Cukl jsem uchem, sice jsme mladý, ale né nezkušený, snažím se být nejlepším lovcem v naší smečce a zabít srnu na jedno kousnutí se mi začíná zdokonalovat a jednou to budu moc udělat kdykoliv a kdekoliv, nechci vidět zvíře trpět pod mýma tlapkama, to už nikdy.

Cukl jsem ušima.
,,kdo ví. Ale už jsme zde zaslechl o vlkách žeroucí jiné."
trošku jsem šel na stranu a usadil se, sledující jak vlk se začal čistit, dost mi barvama splíval a někdy mi dělalo problém určit kde jsou jeho části těla, chvílemi mi i přišlo jako by seděl ke mě zády, což bylo nemožné když seděl přede mnou a přímo přede mnou si sedl, prostě jsem nedokázal nic určit, ani jeho tmavé hnědé oči mi nepomáhali v jeho červeno černé srsti.
,,jak dokážete něco ulovit když jste tak tmavej a země je tak světlá.."
Optal jsem se a sledoval ho, možná třeba vlk mate tím kam čumí, ale kdo ví.

Zamračil jsem se.
,,vlci se umí přetvařovat když chtějí a já prostě cizincům nevěřím."
Zafuněl jsem a nechal tak páru vyletět z mých nozder. Sledoval jsem vlka a moc nepomohlo, když řekl že by mě nekousl o to víc se ve mě zvedlo napětí, které jsem nenechal dát vědět. Když vlk nějakou dobu seděl na místě, oklepal jsme ze sebe stres a pořádně si prohlédl vlka, byl zvláštní, tmavě červený a jeho oči divně bahnitě hnědé, byl na mě tmavý o to víc v bílé pustině byl dost viditělný.

Zamračil jsem se a prohlížel jsem si vlka.
,,pach vím že ze mě říká vše. stejně to že si nepřeji aby jste se přibližoval."
Zamručel jsem a mírně vycenil zuby, aby věděl že to myslím vážně. Cukl jsem uchem a sledoval jsem vlka před sebou.
,,jsem zvědavý, ale nikdy nejsem tak aby to někomu bylo nepříjemné."
Zamračil jsem se na vlka, nebyl jsem vlk na pokec hnedka o všem první den, radši jsem měl získávání důvěry postupně, což vypadalo že tento vlk byl zcela zvyklý na opak což mě bylo nepříjemné.

Cukl jsem a couvl jsme s menším zavrčením, nechtěl jsme být moc blízko, hlídám si prostor, je divný být u někoho cizího blízko.
,,dobrý den."
Řekl jsem nezaujatě a sledoval vlka bez žádné známky nějaké emoce.
,,vlk? co jiného?"
Optal jsem se a škubl uchem. Sledoval jsme vlka před sebou a hlídal si jakýkoliv jeho pohyb, když se optal na mojí páru mírně jsme stáhl ušima.
,,proč vás to zajíma?"
Optal jsem se, věděl jsem že smečky mají špehy, stejně jako naše smečka má, sice vlk nesmrděl jako něco ze smečky, ale opatrnost je u mě vždy na prvním místě a jen tak nebudu říkat informace o sobě cizinci, né když se jedná o mojí magii.

Pomalu jsem se vracel z menší procházky mimo území. Sledoval jsem okolí, které se měnilo na zimní již, bylo to příjemné sledovat, těšil jsem se na příchod zimy. Nebylo vedro i přes to že jsem ono teplo moc necítil teplo nebo zimu, nevnímal jsem to díky svojí magii. Pohlédl jsem za sebe, můj ocas válející se po zemi za mnou a z něho se táhla mlha díky tomu že jak se měnila teplota okolo, měnila se i ve mně. Pohlédl jsme zase před sebe a škubl jsem uchem, těchto věcí jsme si již dávno nevšímal, ale někdy bylo zajímavé to sledovat.
Brzo jsem ale byl donucen zastavit, když se kousek ode mě objevila silueta něčeho obřího, brzy mi došlo, že přede mnou je okřídlený vlk. Stál jsem na místě a sledoval vlka před sebou, připraven případně zaútočit, což jsem z jedné strany nechtěl, není mi příjemné útočit když jsem mimo území, ale když je potřeba tak je potřeba.