Príspevky užívateľa

Opřel jsme si hlavu čelem o jeho čelo.
,,ten druhý si říká chris."
Již jsem mluvil v klidu.
,,jak dlouho se tohle dělo? jak dlouho jsi to přede mnou tajil?"
Mluvil jsme tišším hlasem a dost tajemným, ten typ chladnějšího hlasu po kterým se srst postaví.
,,moc rád bych ti pomohl s ním."
Oznámil jsme mu nakonec, věřil jsme že by jsme to spolu nějak zvládli, že by jsme se nějak dohodnuli, měl jsem naději.

Po chvíli jsem se od Hunta odtáhl, byl jsme sice nyní od krve, ale ignoroval jsem to.
,,hunte."
Zvážněl jsem v hlase a nandal ten svůj vůdcovský hlas.
,,ty nemáš žádné výpadky paměti. ty doslova přepínáš v jiného vlka."
Oznámil jsme svému bratrovi na féra. Bylo mi líto, že přepínal v tak krvelačnou bestii, ale doufal jsem, že se jednou povede, aby se dokázali oba ovládat.. Chriss možná byl krvelačný, ale je možné že tak vyvádí právě jen kvůli tomu, že neměl nikdy moc šanci se projevit.. ale kdo ví?

Cukl jsem ušima nad jeho slovama, chtěl jsem znovu vyjet po jeho ocase, ale najednou vlk ztuhl a brzo jsem pochopil co se stalo.
,,Hunte."
Polkl jsem nasucho a nechal svojí mlhu zmizet, hned jsem skočil k huntovi a hlavou ho objal.
,,jsi v pořádku?"
optal jsem se mezitím co jsme ho objímal a hlavou ho tlačil k sobě.
,,nebolí tě něco?"
Ptal jsem se na jednu otázku za druhou.
,,proč jsi mi neřekl dříve že máš výpadky paměti."
optal jsem se.

Škubl jsem uchem nad jeho pokusem mě urazit, ale reakci jsem neměl žádnou, ignoroval jsem to neměl jsme potřebu do něho šít stejně nebo podobně. Musel jsem se ale zašklebit, když skočil na zcela opačnou stranu ode mě.
,,to vidím jak se ovládáš."
Oznámil jsem mu, napnul jsme celý tělo, skočil jsem, mírně ho kousl do ocasu a zase skočil pryč a zase začal chodit okolo.
,,nedokážeš mě ani najít. a ani ti to lehce nepůjde. toto je můj svět. v mlze žiji celou dobu."
Mluvil jsem tichým hlasem.

Sledoval jsem vlka s přimhouřenýma očima, naštěstí jsme byl už na toto nějak vytrénovanej, abych přes mlhu viděl, dost jsem vnímal změny světla. Na chvíli jsem zastavil a zaškubal ušima.
,,dva vlci..?"
Optal jsem se a hned jsem se zase rozešel, aby vlk zas nevěděl kde jsem.
,,můžeme to řešit v klidu. pokud se zvládneš vůbec ovládat."
Zafuněl jsem a dal jsem chodil kolečka okolo vlka a občas měnil směr, aby měl menší šanci se trefit, vnímal jsme každý jeho pohyb a tomu se snažil i přizpůsobit.

Sledoval jsem vlka a přemýšlel co udělat.
,,dobře.. Chrisi."
odpověděl jsem chladným hlasem a vydechl trošku páry, v tu chvíli mě něco napadlo. Mírně jsem se zamračil a foukl vlkovi větší dávku mlhy do obličeje, využil jsme krátkodobé sleposti, předníma tlapama vlka odstrčil a zadníma mu podkosil nohy aby spadl. Zvedl jsem se prudce a s dupnutím se okolo nás začala tvořit strašně moc hustá mlha, díky které nešlo vidět ani na konec tlapek. Začal jsem v mlze okolo Hunta kroužit a mluvil jsem potichu, aby vlk slyšel, ale zároveň nevěděl kde jsem.
,,co se stalo. Kdo jsi a co se stalo Huntovi."

Šel jsem se projít po smečce, nechal jsem svojí páru okolo mě a na planině v klidu být a užíval si tuto tajemnou atmosféru, která byla mojí dost oblíbenou. Nevnímal jsme okolí což jsme brzy zjistil, že byla veliká chyba. Rychlí dusot tlapek jsme zaznamenal pozdě a už jsme byl sražen k zemi, z mého hrudníku s eozvalo mohutné zavrčení a tlapy byli napnuté, opírajíc se o hruď protivníka. Otevřel jsem oči a hned přestal vrčet, když jsem si všiml kdo je nade mnou. Hned mi ale došlo že je něco jinak, pohled v očích, lačnící po krvi.
,,hunte.."
Řekl jsem klidným hlasem, ikdyž se hluboko za ním skrýval divný tlak - nejistota. Sledoval jsem vlkovi oči a měl napnutý každý sval v těle, připravený se bránit.

pousmál jsem se nad jeho slovy.
,,taky se může stát že nenajdeš to co potřebuješ. je to zcela normální."
Mírně jsem do něho štouchl.
,,tak či onak, budu tu pro tebe. dobře?"
pohlédl jsem na něj, nebyl jsme si zcela jistý, kdo všechno může z rodiny odejít, ale bylo mi jasné že někteří odejdou, byl jsme s tím smířený, chtějí žít život, ať ho žijí tak jak uznají za vhodné, já zde budu pro všechny a navždy.

mírně jsem se pousmál a dloubl čumákem do Anjel.
,,Anjel je také hezké jméno."
Řekl jsem s vážností v hlase, měla vskutku hezké jméno a měla by si ho vážit..pokud se jí tedy samotné líbí.
,,Dle Venuše se dá orientovat jednoduše. nauč se jaké hvězdy jsou okolo ní a vždy když něco budeš hledat, vyhledáš venuši, hvězdu kterou potřebuješ a hned víš jakým směrem by ses měla vydat."
Vysvětlil jsme mojí sestřičce v klidu a srozumitelně.

rozešel jsem se hned vedle Rio a chvíli v tichosti jsme šli, tedy do doby než se Rio rozhodla tuto tichou cestu prolomit otázkou.
,,už jsem starší a s rodinou nejsem tak často. Tedy ano jsem, každý večer s nimi jsem, ale jsou zvyklí že zvládnu případně nepozorovatelně zas odejít. chodím spát mezi posledními a vstávám jako úplně první."
Pověděl jsem Rio.
,,už jsem starší s mojí výškou vypadám jako vyspělý vlk takže zas takový strach o mě není."
Vysvětlil jsem dál.

ZAcukal jsme ušima, když vlčice zastavila a začala hodovat, proto jsme se tedy téže zastavil a sledoval okolí. Když ale vlčice začala mluvit u jídla, držel jsem se, abych jí na to něco neřekl, jelikož samotnému mi bylo nepříjemné u jídla mluvit, vyhýbal jsem se tím jakýmkoliv zaseklým kouskům v krku.
Po chvíli jsem se usadil a na chvíli pohlédl na vlčici, prohlédl jsem si ji pořádně a pak se zase zahlédl před nás, přemýšlel jsem jak daleko jejich území musí být, určitě takový den cesty pomalou chůzí to být musí, během by to mohla být polovina dne, to Rio mamku nezajímá, kde je vlčice třeba takové dva dny? já se vždy vrátil domů na večer, když jsem byl menší, odmítal jsem spát někde venku bez rodiny po boku, ale dneska se tomu nejspíše nevyhnu.

Zacukal jsem ušima a chvíli mlčel při přemýšlení a pak promluvil.
,,první jasná hvězda která vyjde na nebe je Venuše."
Zacukal jsem ušima.
,,jedinou kterou poznám každý večer, někdy, tuto hvězdu, můžeš vidět ještě když svítí slunce a teprvě bude zapadat, ano až tak moc září."
Vyprávěl jsem Anjel.

Trošku jsem sebou trhl když se natáhla pro bažanta, ale nechal jí ať si ho vezme.
,,nemám hlad, ale děkuji."
Oznámil jsem vlčici a poslouchal jsem její slova o její smečce a jak utíká sbírat bylinky, v tomto jsem se moc neorientoval, spíše ve hvězdách a v lovu, né v bylinkách. Nastražil jsem ušima když prozradila identitu vlčice a pohlédl jsem na ní.
,,mluvila jsi s mojí sestrou."
Řekl jsem mírně chladnějším hlasem, byl jsme její bratr, chtěl jsme jí chránit, to byla priorita pro mě, i přes to, že její část rodiny jsem nemusel ty vlčata za to nemohla.
,,není divu že byla rozlobená, má zvířata ráda."
odpověděl jsem už s normálním hlasem.

Pousmál jsem se a sledoval Anjel.
,,mají ..máme i dost důležité souhvězdí, souhvězdí naděje a nového začátku, však ale kde je dobro musí být i zlo..máme i špatné souhvězdí jako souhvězdí nebezpečí a špatných událostí.. jsou to důležité souhvězdí, které ukazují co se stane..pomáhají nám přežít.."
vysvětloval jsem Anjel.
,,ale můžeš mi věřit, že ty hvězdy mají jména..jen.. je těžší si to zapamatovat, hvězd je strašně moc to přeci víš. vlk by musel mít hodně velkou hlavu aby věděl jak každá hvězda vypadá a jaké jméno má."
vysvětloval jsem dál.

Pousmál jsem se nad její větou.
,,mám to ale chytrou sestřičku."
Stáhl jsme ocas okolo nás a trošku jím i omylem zakryl Anjel.
,,ano hvězdám, ve hvězdách je náš život.. máme tam příbuzné, na které nadešel čas a museli odejít.."
Nechtěl jsem s vlčetem mluvit a smrti blízkých to určitě ne..
,,posílají nám znamení..ukazují nám cestu.. pod hvězdnou oblohou můžeme najít náš domov, když nevíš kudy kam, vyčkej na noc, sleduj oblohu a naslouchej. Hvězdy ti ukáží kudy jít."
Vysvětloval jsem Anjel a sledoval jí.