Príspevky užívateľa

Na tuto akci jsem přišel po boku S'arika a pomáhal mu když byla nějaká potřeba někde pomoct. Byl jsme obeznámen příchodu cizí smečky, ale moc se mi toto nelíbilo, cizí smečka na našem území, však jsem, ale do toho nějak nemluvil, nebyl jsme Nox, nebyl jsme S'arik, nebyl jsem ani někde blízko tohoto postavení, takže jsem ani právo na to něco říct neměl, ale byl jsem si vědom svého postavení a kdo ví, třeba se i nějak poučím.
Seděl jsem u S'arika a sledoval okolí, bylo divné zde nevidět mamku a jejího přítele, odešli tak najednou..a já se snažil dodržet svůj slib o hlídání rodiny, proto tedy když se naše smečka začala už scházet prohlížel jsem každého vlka, abych si spočítal všech pět sourozenců. Při mém počítání mě ale vyrušil příchod oné cizí smečky, narovnal jsem se a sledoval jsem smečku a malou modrou vlčici v čele. Stáhl jsem ocas okolo svého těla a zakryl si jím tlapky, které jsem hned na to přešlápl nervózně. Sledoval jsem každičký jejich pohyb a přemýšlel jak vůbec reagovat, na nové věci jsem zas tolik zvyklí nebyl, i když jsem věděl, že bych už dávno být měl.

Cukl jsem ušima a pohlédl na Bažanta.
,,klidně si ho vem, ulovím dalšího."
Zacukal jsme ušima.
,,neznám zde moc místa na přespání, ale taky vím, že to v kotlině není až tolik nebezpečné."
Oznámil jsem vlčici a otočil se směrem ke kotlině.
,,doprovodím tě, pokud ti nebude vadit.. alespoň to mohu využit a podívat se konečně ke hranicím Nihilu."
Vysvětlil jsme vlčici.

pousmál jsem se nad jeho představou, že by jsme všichni byli spolu, jaká růžová představa, já v to jen doufal, ale věděl jsme, že to tak nebude, ale nechtěl jsme bratra víc rozesmutnit. Pohlédl jsem na bratra a cukl uchem.
,,to že jsem se jako mladší zajímal o různé směry, neznamená že mi půjde vše. Třebas medic.. tam ani nemám ten základ. a na Astrála sice trpělivost mám, ale dělá mi problém pracovat s větším počtem a práce s vlčaty? to moc není pro mě. stačil jsi mi ty."
Mírně jsem se zazubil a šel dál, mírně jsem sklonil uši nad tvými dalšími slovy.
,,a co když ne? co když není potřeba, aby umřeli bolestivě?"
Optal jsem se vlka.
,,ještě nad tím pracuji.. ale už se mi povedlo usmrtit srnu na jedno zakousnutí.. není to nemožné.. jen to chce trénovat."
Vysvětlil jsem Huntleymu.

Cukl jsem ušima a pohlédl jsme na Anjel.
,,ano.. všechno má svojí řeč a víš čemu vlci přízračné smečky nejvíce naslouchají?"
optal jsem se Anjel na důležitou otázku, já osobně jsem už jako vlče věděl, že zde zůstanu, moje srdce padne pro tuto smečku, proto tedy už jako vlče jsme věděl základní věci o smečce a furt chci všechno se dozvídat, chci být co nejvíce nápomocný ve všech ohledech, hlavně aby S'arik mohl ze svého seznamu poviností něco vyškrtnout, protože to již bude hotové.

Sledoval jsme cestu před sebou.
,,jako menší se nějak zmínila.. doufám že změnila názor... jestli ne"
Pohlédl jsme na Hunta.
,,nutit jí nebudu, je to její názor, jen doufám že bude v pořádku a otec bude chodit i za ní a chránit ji."
koukl jsem zase před sebe a stoupal po kamenité cestičce vzhůru, okolo proudu malé řeky, která zas plula dolů.
,, přemýšlel jsme nad třemi.. Rimor, umbra nebo venátor... ale vyhrává zatím Venátor, lov mě baví a nedokážu žít s lehkým srdcem, že ty zvířata umřou bolestivou smrtí a já je pak budu jíst..."
Zacukal jsem ušima, naschvál jsem dal důraz na slovo "bolestivou" jelikož jsem dost trénoval poslední dobou a trénoval svojí vlastní taktiku.

Sledoval jsme jí při každé její odpovědi a vnímal každé její pocity, které se dost mísili, sice jsme je nedokázal popsat, věděl jsem, že je nesvá, mlčel jsme mezitím co odpovídala, dokud nepodala otázku.
,,vracím se domů, k přízračným."
Odpověděl jsem v klidu a prohlédl si ji.
,,nechcete doprovodit? bude lepší jít spolu, když jsou naše smečky si blízké."
Podal jsme nabídku a sledoval ji.

<--- nora Svorky

Pousmál jsme se mírně nad slovy Hunta, byl jsme rád, že zde nezůstanu sám, hřálo mě to v hrudi.
,,to rád slyším.. alespoň zde nezůstanu sám."
Pohlédl jsme krátce na Hunta a pak koukl na cestu, která začala být hrbolatější a začala být spíše do kopce.
,,a co obor? už máš nějaký vybraný?"
Ptal jsem se sledující kamenitou cestu před sebou.

Nastražil jsme uši, když se ozvala o hranicích mého domova, ale grimasi v mém obličeji se vůbec nezměnili.
,,mohu se optat co jste dělala na hranicích přízračních?"
Věděl jsme že máme hranice otevřenější, ale zase nebyli tak moc otevřené. Na větu ohledně toho, že již vlče není, jsem ani tolik nevnímal už z důvodu výškového rozdílu, který byl fakt moc velkej.
,,A mohu se zeptat, kde váš domov je? zda li vám to nevadí."
Optal jsem se a prohlédl jsme si ji, mohla být tulákem, však i z jakékoliv smečky zde v Norestu.

Zacukal jsme ušima a sledoval vlče, prohlížel jsme, zda není nějak nemocná či zraněná, usuzoval jsme dle oné tlapy.
,,Jsem Finn."
Řekl jsme jednoduchou větou a zase si jí prohlížel.
,,nechci nějak být hnusný nebo něco, ale co dělá vlče, jako vy, zde v průsmyku?"
optal jsem se.

Zacukal jsme ušima.
,,brzi, až S'arik nebude mít tolik práce tak s námi bude mít zkoušku, on nebo jiní...nebo odejdeme.."
Zamumlal jsem a stáhl uši dozadu, nechtěl jsem, aby někdo z rodiny smečku opustil.
,,půjdeš ze smečky?"
Optal jsem se Hunta a pomalu vcházel do údolí, takže se terén mírně zostřil nahoru.

----> Údolí

protočil jsme očima.
,,při správném pohybu ne."
pousmál jsem se a když mě vyzval k popoběhnutí hned jsem taky udělal.
,,jdeme."
oznámil jsem pevným hlasem a šel jsem dál, bylo příjemné toto, ikdyž jsem si ani neuvědomoval jak moc se chovám nadřízeně, snad jsem i jediného nad sebou viděl jen mámu a S'arika, samozřejmě, úcta tam byla vždy ke všem, ale tito dva jsou jediní u kterých bych neodmlouval, kdyby mi řekli ať skočím ze skály. na jednu stranu to bylo msutné.

Šel jsme opatrně kupředu, dokud jsem neslyšel kousek od sebe hlas. Šel jsem pomalu dokud jsem nebyl kus od vlka, už v tu chvíli šel vidět můj obrys, Moje srst mírně vlála díky mlze a já si nějak vlka prohlížel, dokud mi nedošlo že to je vlče už tedy starší, ale furt je.
,,nechci ublížit."
Oznámil jsem vlčici a začal mlhu stahovat pryč.
,,omlouvám se zda jsme vylekal."
oznámil jsme vlčici.

sledoval jsem vlče.
,,neboj se, mlha ti neublíží, ano hodí se a nejlepší je jí vyslechnout.. Mlha dokáže mluvit a ukázat ti správnou cestu jak se z ní dostat, samozřejmě je to řečnický. Nebude mluvit jako ty, já, maminka a tak dále. Má svůj styl řeči."
vysvětloval jsem Anjel jak jsme se vlastně naučil se v této husté mlze se pohybovat, bylo to takové zajímavé a pro někoho nepředstavitelné v mlze takzvaně "vidět", hlavně když je hustá a nepropustná.

Zacukal jsme ušima když jsme zaslechl bratrův smích, něco co u mě ani snad neexistovalo, nepamatuji si, že bych se někdy zasmál, ale ani mi to nějak nechybělo? asi? těžko říct u věci, kterou jste nikdy nezažili. Pousmál jsem se když poukázal na mojí výšku.
,,nebo jsme jen víc jedl než abych spal."
oznámil jsme Huntleymu a pak nastražil uši, když hutnley zrychlil a předběhl mě.
,,budiž, když v této mlze znáš cestu."
oznámil jsem a zastavil jsem, do toho jsme nechal i svojí mlhu vstoupit na scénu, takže už šlo vážně blbě vidět.

Opatrně jsem střídal tlapy mezitím co jsem v tlamě držel úlovek, přesněji Bažanta, nebylo to málo dokázalo to nějak tak uživit dva větší vlky nebo čtyři malé vlčata, ale s ostatními jsem zatím na lov nechodil a zvěř se pomalu stahovala, přicházel podzim a šlo to znát, zvířata hledají úkryt na zimu a něco mi napovídá, že tato zima bude krutá.
Mé uši se nastražili když jsem proti sobě slyšel kroky, nechtěl jsem riskovat hladového vlka při nejlepším a při nejhorším? pumu. Proto jsme tedy jednal pohotově a nechal svojí magii, aby zaplnila průsmyk hustou mlhou, tak, že jsem měl i já problém vidět na cestu.